ZPĚT NA REGIZ HOME

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

K R O N I K A 2008

Vaš zprávy, připomínky, názory: vše na e-mail: regiz@vejr.cz nebo použijte tento formulář

V Kronice naleznete povětšinou komentované zprávy o událostech a akcích, na nichž jsme osobně byli nebo se jich zúčastnil některý z našich spolupracovníků či dopisovatelů. Komentáře a názory jsou výhradně subjektivním vyjádřením příslušného autora.

KRONIKA 2008

 


20. 10. 2008 – Pan Radek Čermák nás informoval o existenci sborníku „skok za módrinu .../ cesta po modré...“, obsahující překlady básní Emila Juliše do lužickosrbštiny. V této souvislosti jsme objevili související text, zveřejněný v Letňanských listech (Noviny městské části Praha 18, roč. 14, č. 6 - červen 2008, str. 6).

Lužický vecer v knihovně
V úterý 6. května proběhl v prostorách knihovny v Letňanech vecer s představením lužickosrbských překladů českých autorů Emila Juliše, Bohumila Hrabala a Egona Bondyho. Výbor s názvem „skok za módrinu .../ cesta po modré...“ sestavil lužickosrbský básník Timo Meškank a doplnil jej o vlastní básně a esej o roku 1968 v Ceskoslovensku. Akce byla soucástí každoročního minifestivalu s názvem Serbske naleco 2008 („lužickosrbské jaro“). Letos se uskutecnila díky podpore Mestské cásti Prahy 18 pod hlavičkou Společnosti přátel Lužice.

Lužictí Srbové jsou malý slovanský národ, žijící v poctu asi 60 000 lidí v Německu na pomezí s Čechami a Polskem. Jejich domovem jsou predevším vesnice v okolí měst Budyšína a Chotěbuzi. Že se do lužické srbštiny prekládají právě čeští autori není žádnou zvláštností, protože Lužičané žili po staletí v sounáležitosti s Cechy a po určitou dobu byli i součástí Koruny české. Takto predstavil organizátor večera Radek Čermák lužickosrbský národ nezasveceným posluchačům.

Ukázky z díla zastoupených autorů četl v češtine známý recitátor Radim Vašinka, lužickosrbské originály básník Timo Meškank, lužickosrbské preklady novinářka Milenka Rjeccyna. Aby pozornost posluchacu byla udržována na patřičné výši (zejména po obsáhlých životopisech zmínených českých autorů), mezi jednotlivými ukázkami doprovázel čtení svými písněmi a kytarou písničkář Vladimír Merta. Ke konci večera byla účastníkům představena sedmijazyčná sbírka básní Tima Meškanka 7x7 a dvojjazyčná kniha lužickosrbských přísloví s názvem Moudrost Lužických Srbů v překladech varnsdorfského básníka Milana Hrabala. Bylo zajímavé slyšet vedle sebe češtinu a lužickou srbštinu od rodilých mluvčích.

Literární večer byl doplněn třemi výstavkami. První z nich informovala o Lužici a česko-lužických stycích pod titulem „Lužice a Lužictí Srbové ve 21. století“, další představila několik fotografií lužickosrbského studenta Clemense Škody ze života Lužických Srbu „Naletnje impresije 2008“, třetí nabídla produkci českých knih o Lužici z posledních dvou let. Pro zájemce byly zároven k dispozici letáky se základními informacemi o Lužici, anotace nejnovějších publikací a jednoduchá česko-lužická konverzace.

Aby byla vyvážena duchovní i hmotná potrava téměř čtyriceti posluchačů, pamatovali organizátoři večera i na lužické okurk y, jelita, jitrnice a párky, doplněné ohnivým makedonským vínem.

O probuzeném zájmu publika o Lužické Srby svědčí i skutečnost, že po skončení oficiální části programu se posluchači nerozešli, ale setrvali s účinkujícími v delších srdečných rozhovorech. Ke zdárnému průběhu večera přispely i ochotné pracovnice letňanské knihovny, které pozdě přispěchavšímu návštevníkovi (mně) neváhaly zapůjčit i vlastní křeslo z kanceláre.

Antonín Kříž IV.


06. 06. 2008 – Včera 5. června jsem neodolal a pravděpodobně jako jediný z „města Lawn“ (nebo alespoň jeden z mála... žádnou povědomou tvář jsem však nezahlédl) se zúčastnil níže prezentované akce ZÓNA – POCTA EMILU JULIŠOVI. Popravdě, moc se mi nechtělo... – protože co může nějakej středoškolskej pajďák, notebene v panelákovým Mostě, asi tak vymyslet... – nejspíš zase půjde o dětsky neumělé recitace Julišových básní, prokládané hrou na flétničku či rozladěné housličky... Jenže Emil Juliš byl můj dlouholetý přítel, mnoho mu dlužím a navždy dlužit budu, a tedy vše, co se kolem jeho osoby dělo a děje, se cítím povinen mapovat a archivovat. Rovněž jsem si říkal, že jde-li o jednoho z nejvýraznějších básníků 20. století, k tomu všemu (co čert nechtěl) čestného občana města Loun, pravděpodobnost, že se čtvrtečního podvečera ve Vtelně nikdo z lounských městských zastupitelů nezúčastní, je velmi vysoká... Tak aby tam byl alespoň někdo z nezastupitelů, že ano... Nutno uznat, že toto byl jediný odhad, který mi stoprocentně vyšel – za všechny další nelichotivé předpoklady jsem se později hluboce zastyděl...

Polorozpadlá fara ve Vtelně, patřící římskokatolické farnosti Most, nabízela jedno překvapení za druhým... Na tři stovky návštěvníků i učínkujících téměř zaplnilo prosluněný farní dvůr a kdysi obytné místnosti fary. Ty byly nacpány výtvarnými pracemi žáků, variacemi na Julišovy texty a vystaveny byly rovněž „děsivé“ portréty Juliše od Jiřího Sozanského... Téměř každý zdevastovaný kout objektu byl citlivě využit, od oprýskaných omítek, padajících stropů, polorozpadlých zdí až po místnost s uskladněnými rozbitými okny... Včetně sklepa, samozřejmě. Artefakty doplňovaly pomalované živé sochy, které se staly součástí výtvarného pojetí... Nešlo o „školní výstavku“, ale o promyšleně a komplexně využitý prostor. Atmosféru „jazzově“ dokreslovaly zhudebněné básně E. Juliše od Františka Krtičky a spol.... – a hergot, musím uznat, že do amatérského brnkání měla tahle hudba daleko!

Otevření studentské výstavy předcházel program na dvoře fary. Výtvarně-literární happening zahájil básník R. Fridrich. Následovalo vpravdě šílené avantgardní představení pražského seskupení Společenstvo bezhlavých, prezentované v programu jako „tanec inspirovaný obrazy Aléna Diviše a básněmi Emila Juliše“ – na což jsem byl tedy obzvláště zvědav, protože, ruku na srdce, kdo z dnes novácky zdeptaného lidského stáda zná výtvarníka Aléna Diviše a jeho „vyšinuté obrazy“? Dát do souvislosti Diviše a Juliše mě nikdy nenapadlo – a přitom jejich umělecké projevy do sebe zapadají jak pohlavní orgány. Kteréžto skutečnosti bezhlaví využili „do poslední kapky“... Bylo-li by jejich představení distribuováno na DVD, nepochybně by médium neslo označení „od 18 let“ (v některých státech od jednadvaceti). Brutální, sexistické, šokující, prodchnuté inteligentním humorem, s nadhledem a naprosto profesionálně provedené divadlo... Společenstvo bezhlavých pro mně bylo objevem a nebudu popírat, že mě nadchlo.

Kolem půl sedmé jsem musel mazat za dalšími povinnostmi a tedy byl nucen si nechat ujít Fyzické básnictví (zvláštní druh akčního přednesu, spojující literární, pohybový a výtvarný výraz v jeden prostý – ať už vážný, anebo humorný – celek; = opsáno z programu) P. Váši z Brna a Akustickou fúzi – mosteckou skupinu Zdarr.

Střední pegagogická škola v Mostě (SPgŠ) podala oslnivý výkon, jak pracemi studentů, tak brilantním a adekvátním výběrem kvalitních, neotřelých hostů... Celý happening považuji za vpravdě důstojnou poctu Emilu Julišovi (ostatně jestli ve čtvrtek faru ve Vtelně Emil „z druhého břehu“ navštívil, nepochybuji, že se výborně bavil...).

foto: Pavla Vejrážková

další fotografie jsme našli ZDE...


18. 05. 2008 – Dne 5. června v 17.00 se koná na faře Vtelno (u Mostu) Výtvarně-literární happening SPgŠ Most s názvem ZÓNA – POCTA EMILU JULIŠOVI (Fyzické básnictví [P. Váša] / Jazz [Fr. Krtička] / Akustická fúze [Zdarr] / Tanec [Společenstvo bezhlavých - Praha] / Výtvarno [studenti].

 

 

 


17. 05. 2008 – Nadační fond Galerie Smečky a Gallery. s. r. o. zahájí v úterý 20. května v 17. hodin, Ve Smečkách 24, 110 00 Praha 1 výstavu Básnivá koláž. V rámci této společné výstavy básníků - výtvarníků se představí díla Karla Adamuse, Zdeňka Barborky, Vladimíra Burdy, Bohumily Gregorové, Jiřího Golda, Václava Havla, Josefa Hiršala, Norberta Holuba, Adolfa Hoffmeistra, Josefa Honyse, Josefa Hrubého, Miroslava Huptycha, Emila Juliše, Jiřího Koláře, Miroslava Koryčana, Petra Krále, Ludvíka Kundery, Ladislava Nebeského, Ladislava Nováka, Jindřicha Procházky, Michala Šandy, Karla Šebka, Jindřicha Štýrského, Karla Teige, Miloslava Topinky, Karla Trinkiewitze, Jiřího Valocha, Ivo Vodseďálka, Václava Vokolka, Vojmíra Vokolka, Ivana Wernische a Jana Wojnara.
Bližší info najdete na stránkách Galerie Smečky nebo (pokud časem zmizí v hlubinách netu) můžete využít screenshot ve formátu mht z našeho archivu.

Výstava je otevřena do 12. července 2008, úterý - sobota 11:00 - 18:30 hod.


15. 05. 2008 – Počátkem května jsme obdrželi tento mail:

Vazeny vydavateli,

Vybrali jsme Vami vydavane stranky http://www.vejr.cz/regiz jako
kvalitni zdroj, ktery by mel byt uchovan do budoucna a stat se
soucasti ceskeho kulturniho dedictvi. Chceme Vas poprosit o uzavreni
smlouvy <http://www.webarchiv.cz/vydavatele/>, ktera umozni jejich
zpristupnovani z archivu prostrednictvim internetu.

. . . .

Spolupraci s nami ziskate jistotu, ze obsah Vaseho webu bude
nekolikrat rocne archivovan a zustane uchovan i pokud bude v budoucnu
cinnost stranek ukoncena. Zaznam o strankach se stane soucasti
katalogu Narodni knihovny a bude zarazen do Ceske narodni
bibliografie.

 

Smlouva byla uzavřena a REGIZ - Lounský kraj v internetové podobě se stal součástíé projektu Nechť REGIZ trvá navěky...


07. 01. 2008 – Ve Vrchlického divadle v Lounech byla zahájena výstava teplického malíře Zdeňka Veselého s názvem Tlaky a přetlaky. Valná většina obrazu, kreseb a grafiických listů byla veřejnosti představena poprvé a pochází ze „zakázaného“ období umělce. Vynikající výtvarník sice po roce 1970 vystavoval jak u nás, tak v zahraničí, jeho imaginativní tvorba však nuceně odpočívala v hlubinách ateliéru. Teprve v minulém roce, kdy se Zdeněk Veselý definitivně rozhodl nadále věnovat jen své manželce odkázané na lůžko a skončit provždy s uměleckou dráhou, byla při likvidaci jeho ateliéru tato díla „znovuobjevena“. Přibližně 80 obrazů (převážně krajinomaleb, sociálních témat a figurativní tvorby) deponoval v roce 2007 v mostecké knihovně, při kteréžto příležitosti mu byla tamtéž uspořádána „bilanční výstava“ (podrobnosti naleznete v kronice Regizu 2007). Několik desítek obrazů bylo uskladněno na nejmenované hájovně. Dochovaná modernistická, imaginativní a surrealistická tvorba pak byla zaarchivována prostřednictvím lounského antikvariátu FABIO. Z této kolekce byla také uspořádána zmíněná výstava ve Vrchlického divadle. Návštěvníkům je k dispozici i univerzální barevný katalog, vytištěný kolem roku 2002, jehož se dochovalo několik desítek kusů. Obsahuje reprodukce krajinářských děl Zdeňka Veselého, výňatek z promluvy Ludvíka Kundery na výstavě v Boskovicích v roce 1990 a báseň velmi blízkého přítele Emila Juliše. S oběma zmíněnými autory Veselý vytvořil v sedmdesátých a osmdesátých letech několik ineditních tisků. Julišova báseň Nad jedním obrazem Zdeňka Veselého pochází z konce 60. let minulého století a byla průběžně otištěna ještě v několika Veselého výstavních katalozích. Výstava Tlaky a přetlaky, kterou ve spolupráci s Vrchlického divadlem připravil Antikvariát Fabio, potrvá do 28. února 2008 a je veřejnosti přístupná v rámci programu divadla nebo individuálně po předchozí domluvě.

foto Jiří Bouda


ZPĚT NA REGIZ HOME