ZPĚT NA REGIZ HOME

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

K R O N I K A 2005

Vaš zprávy, připomínky, názory: vše na e-mail: regiz@vejr.cz nebo použijte tento formulář

V Kronice naleznete povětšinou komentované zprávy o událostech a akcích, na nichž jsme osobně byli nebo se jich zúčastnil některý z našich spolupracovníků či dopisovatelů. Komentáře a názory jsou výhradně subjektivním vyjádřením příslušného autora.

KRONIKA 2005

 

02. 12. 2005 – Ve středu 30. prosince byla v sálku Městské knihovny v Lounech pokřtěna nová knížka Emila Juliše. Přítomné seznámil s bibliofilií Zachytit zachytitelné litoměřický autor projektu Ivo Vodička. Knížka vznikala dva roky a vydáno bylo pouhých 25 výtisků. Akci věnoval patřičný zájem regionální i celostátní tisk a Český rozhlas. Unikátní bibliofilii můžete zakoupit v internetovém obchodu antikvariátu FABIO. Poděkování patří paní V. Korousové a O. Soukupové z MK Louny, které velmi ochotně zajistily zázemí pro hladký průběh příjemného večera.
Na druhé fotografii E. Julis společně s Ivo Vodičkou...

13. 09. 2005 – Včera byla ve Vrchlického divadle vernisáží zahájena výstava obrazů Zdeňka Sýkory. Světově proslulý a všeobecně respektovaný Sýkora dodal konečně výstavním prostorám divadla jakýsi „punc“ renomovanosti a uznání, o což - přiznejme - doposud divadlo v čele s Vladimírem Drápalem urputně bojovalo (ne že by výstavy v minulosti byly nevýznamné, Kamil Linhart, Vladislav Mirvald a jiná zvučná jména dodaly divadelní galerii dostatečně vysokou úroveň, Sýkorova expozice však je přeci jen s ohledem na nynější trend a poptávku ve výtvarném umění pomyslnou špičkou). Úvodní řeč pronesl starosta Loun Jan Kerner a ředitel divadla Vladimír Drápal. Za zmínku stojí nejen rekordní počet návštěvníků vernisáže, ale i přichystané občerstvení, adekvátně výjimečné a zcela odpovídající úrovni výstavy. Sestávalo z pečlivě vybraných lahůdek (několik druhů sušeného masa, plněné žampióny, lahodné sýry, šunka, masové řezy... to vše doplněné pečlivě vybraným bílým a červeným vínem).
Výstava Zdeňka Sýkory je veřejnosti přístupná v rámci divadelních představení, mimo tuto dobu po dohodě s vedením divadla.

13. 09. 2005 – Informace o tragické smrti dr. Ivo Markvarta (49), ředitele lounské knihovny, potvrdil bohužel dnešní Blesk (13. září, str. 4 - Čechy/Sever). K osudnému střetu se Škodou 105 došlo, když se Ivo Markvart vracel v noci na kole z Ječovic na Podbradec (Litoměřicko). Louny tak ztrácí jednu z nejvýraznějších a bez jakékoli nadsázky naprosto nezastupitelných osobností současnosti.

Ve večerních hodinách jsme obdrželi e-mailem parte:

 

S bolestí v srdci oznamujeme, že Pán života a smrti k sobě povolal pana

PhDr. Ivo Markvarta

ředitele knihovny Louny

Zemřel po tragické nehodě dne 10. září 2005 ve věku 49 let.

Poslední rozloučení s naším drahým zesnulým se uskuteční
v pátek 16. září 2005 ve 13:00 hodin
v kostele sv. Floriana na Podbradci.

Podbradec 24

 

12. 09. 2005 – Oficiálně nepotvrzená, smutná a pro mnohé šokující zpráva: dr. Ivo Markvart, ředitel lounské knihovny, tragicky zemřel... Je-li tomu tak (málokdy si přejeme více, aby informace byla z druhu „jedna paní povídala“), znamená to nenahraditelnou ztrátu pro lounský kulturní život.

23. 08. 2005 – Nad 2. ročníkem akce (nenapadá nás vhodnější termín) Lounské vábení (proběhlo 19. až 21. 2005) nelze neskrýt rozpaky či rozhořčení. Programové schéma, jehož náplní je víceméně toliko zábavový orchestr Jaroslava Kleina a Lounská 13, případně několikero sportovních akcí, estrádní kašpárek Petr Rychlý a „lampionový průvod“, má přivábit koho? Lounské občany? Cizince či přespolní? Nějakou věkovou či sociální skupinu?
Nevím, zda si pořadatelé dopředu vyjasnili, koho vůbec chtějí oslovit a koho by měli přilákat do města. Různá města volí různou strategii pro „letní vábení“, nehledě na to, že na začátku bývají nadšenci mimo městské struktury. Pro všeobecné publikum se organizuje třeba Žatecká dočesná nebo Litoměřické vinobraní (přesto bych řekl, že zejména na druhé z nich najdeme poměrně vyhraněný program, kde lze objevit jazzové party i vrcholy moravského folkloru, Martina Hrbáče či Hradišťan, nikoliv lidovkový kýč; ten by mi ale zdaleka nevadil, byl-li by alespoň profesionálně udělán), specifičtější zájemci se vydávají jinam: do Uherského Hradiště už léta jezdí fanoušci filmového umění (nověji i do Litoměřic, kde proběhne koncem srpna festival Litoměřice popáté), ve Frýdlantu se organizuje jazzová dílna pod vedením špičkových muzikantů, samozřejmě, že s veřejnými koncerty, v Třebíči nabízí festival židovské kultury Šamajim koncerty (což možná v Lounech na patřičných místech nevědí, ale klezmer - tedy židovská hudba s kořeny na Ukrajině a Rumunsku a s jazykem jidiš, dnes se středisky v USA, ale i Nizozemí, Německu, Polsku atd. - je dnes hudební žánr velmi rozšířený, ale nechci, aby to vyznělo jako reklama na jeden z mých oblíbených hudební žánrů, jemuž se sběratelsky a publicisticky věnuji), přednášky, divadlo apod. se židovskou problematikou (to mě vybízí k poznámce, že je možná škoda, že lounská synagoga skončila jako skladiště místo ideálnějšího koncertního či výstavního prostoru- samozřejmě při vědomí toho, že archiv nějaké prostory potřebuje). Tedy velice různorodé spektrum aktivit. Lounské vábení si zřejmě žádný cíl, koho a jak oslovit patrně nevytklo. Prostě se „něco“ udělá.
Většina zavedených festivalů a přehlídek začíná málem, ale kvalitním, teprve časem bytní (Michal Hanzl v Litoměřicích začínal s Litoměřickým kořenem také jako s malou přehlídkou českých folkových, alternativních a rockových interpretů, dnes mu na ni jezdí spousta kvalitních nejen folklorních či etno kapel z celé Evropy). Důležitý je program, propagace (říkat plakátům k Vábení propagace bych se asi opravdu neodvážil, o mizerných amatérských letáčcích s rádobyprogramem škoda mluvit), vhodné datum (pokud souběžně probíhá zavedená Dočesná ve Staňkovicích, ale i 2. ročník malé rockové přehlídky na Stromovce, moc to na výběr vhodného termínu nevypadá) i prostředí. Ano, blízká Budyně má výhodu malebného velmi malého města s krásným a neprofláklým zámkem (mluvím o ní proto, že skutečně má v létě co nabídnout), Louny asi takové místo nemají, muselo by se zřejmě „dotvořit“ a podium na náměstí je tím nejběžnějším řešením (mnohem zajímavější by asi bylo, kdyby se hrálo na několika místech). O programu už jsem mluvil výše, přesto ještě jednu poznámku: na plakátech bylo uvedeno jméno holandské bubenické kapely (podle očitých svědků velmi zajímavé), proč tedy nedomluvit, má-li město kontakty s Nizozemím, více tamějších kapel. Sám moc dobře vím o kvalitních jazzových a klezmerových kapelách (Di Gojim, Amsterdam Klezmer Band, jenž konec konců vystupoval na pražském Respektu, Ot azoj a dalších), mně samotnému se ozvali Di Fidl Kapelye s žádostí o dojednání koncertu, ale opakuji, nejde tu o mou propagaci, ale o princip. Pokud jsou zvěsti o statisícovém rozpočtu Vábení pravdivé, neměl by to být snad problém. Když už jsme se dostali k finanční částce, musím opět konstatovat, že s takovou (kolují zvěsti o 300 až 700 tisících) se dají opravdu dělat zázraky, pokud nechci zvát televizní „hvězdy“, ale jak už jsem říkal, lze uspořádat víceméně cokoliv zajímavého (třeba vědeckou konferenci o tzv.lounské výtvarné škole, na níž sice nepřijedou davy opilců, ale význam pro město by měla nepopiratelnější, samozřejmě, že by se propojila s doprovodnými akcemi, což je celkem běžné řešení).
A zde se dostávám k podstatné věci - vše musí mít na starosti někdo, kdo se v určitém spektru hudby (v nejširším slova smyslu od soudobé avangardy po minority populární hudby, smysl v přílišném důrazu na mainstream nevidím), divadla, filmu atd. vyzná (samozřejmě, že svůj význam má i prosté zajištění záchodů a občerstvení), osobnost s vyhraněnějšími zájmy, ne nějaký amatér (který se přesto považuje za profíka v zábavní branži), co si myslí, že stačí zorganizovat na náměstí v Lounech cosi jako vesnickou tancovačku či podnikový večírek. Přes dílčí výhrady před lety uspořádané dva ročníky Klínu mezi homolemi byly organizované mnohem profesionálněji a pro Louny přínosněji. Lounské vábení naopak považuji za vyhozené peníze. Nezbývá než doufat, že můj názor snad přispěje ke změně programové strategie a ne k laciné pozici „zas nějakej blbec kritizuje a ještě sám nic nedokázal (k čemuž pouze dodám, že i s finančním přispěním MÚ Louny jsem několik koncertů přeci jen zorganizoval se svými kolegy pod hlavičkou sdružení Krkavec).“ Pavel Straka

04. 04. 2005 – Pořádání výstav ukázek polodrahokamových odrůd nerostů v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci mají již svoji několikaletou tradici, a to zejména díky dlouhodobé spolupráci s kolegou Tomášem Řídkošilem z Muzea Českého ráje v Turnově. Ta letošní, snad již sedmá v pořadí a nazvaná Drahé kameny Krušných hor, měla vernisáž tradičně v neděli po obědě. Kolem 14. hodiny se 3. dubna v hlavní budově muzea shromáždilo několik desítek návštěvníků, aby shlédli skvěle instalovanou kolekci leštěných řezů žilnými výplněmi a zkřemenělými kmeny, mezi nimiž byly ukázky šperkařského zpracování polodrahokamových odrůd křemene a dalších dekorativních nerostů. Většinu vystavených kusů zapůjčili sběratelé Bohumil Moravec a Petr Machek. Vhodně byly doplněny také ukázkami z kolekce tzv. araukaritů lékaře Bořka Zasadila a pozoruhodnými výtvory uměleckého kováře Karla Melouna z Klášterce nad Ohří. Zcela svébytným a dosud neviděným úvodem k této výstavě trojrozměrných objektů se stala kolekce fotografií leštěných nábrusů fosilních dřev Krajiny kamene, jejímž autorem je v Lounech žijící tajemník žateckého městského úřadu Jiří Bouda.

Zkřemenělé dřevo je jednou z věkovitých kronik naší planety, je poslem slunce, vody a větru pradávných podnebí Země. V hlubinách času se tvořilo a zrálo, aby nakonec v tajemné podobě neznámého stromu důstojně odumřelo. Pokud je nespálil zuřící požár či nestrávila hniloba bažiny, bylo samou svojí podstatou, uspořádáním a zázračnou shodou okolností předurčeno prožít druhý, takřka věčný život. Stalo se tak vždy, když životodárné roztoky, jež proudily myriádami dřevních vláken za života, byly ve stejných kapilárách posmrtně nahrazeny chladnou sloučeninou křemíku, kyslíku a vodíku. Roztoky, zbarvené odstíny teplých barev, prostupovaly cévami, letokruhy a paprsky dřeva, aby se posléze změnily v pevný křemen. Díky člověku nedostupné alchymii přírody tak v hloubce sklovité hmoty „araukaritu“ můžeme vidět zuhelnatělá pletiva letokruhů s krystalky křišťálu, shluky červeného karneolu, přecházející do holubičí šedi chalcedonových obláčků, vrstvičky okrového opálu i dutiny těsně vyplněné měnlivě modrými hroty ametystů…

Nenajdeme malíře, který by uspěl ve snaze vytvořit abstraktní obraz s dokonalejším řádem v nahodilosti uspořádání, průniků a přechodů barevných skvrn, jaký spatříme na vyleštěné řezné ploše mineralizovaného dřeva. Tak, jako nic nepřekoná půvab a vůni živého dřeva, nic nenapodobí spanilost průřezů větvemi, kmínky i kmeny pravěkých přesliček, plavuní, jehličnanů, palem a listnáčů. Tito svědkové milióny let vzdálených východů a západů slunce prodělali svoji reinkarnaci v temnotě skal a nyní, díky lidské nostalgii po spíše jen tušeném ráji zaniklých dní a zalíbení v přirozené kráse, jakou dokáže vytvořit jen sama příroda, se opět na slunce vracejí. Neboť zvídaví lidé, mezi něž patří také chirurg Bořek Zasadil, je sbírají, nechávají řezat a leštit, aby je mohli vystavit a potěšit tak oko i duši jiných. A jestliže tak pečlivý fotograf, jakým Jiří Bouda nesporně je, správně a ve správném světle zaostří objektiv, vznikne soubor jedinečných snímků, k nimž už nelze nic dodat. Snad jen to, že výstava potrvá do 12. června 2005 a že stojí za shlédnutí…
text A. Hluštík; foto Petr Holodňák

04. 04. 2005 – Počínaje dnešním dnem až do 1. května můžete ve Vinárně u Svaté Anežky v Praze, v bezprostřední blízkosti Anežského kláštera na Starém městě (Anežská 3) navštívit výstavu koláží Pavla R. Vejrážky a Emila Juliše. Jednadvacet vystavených děl jistě snáze vstřebáte se sklenkou velmi kvalitního vína... Výstava obou lounských autorů střídá pražskou expozici Michaela Straky (Louny / fotografie) a Ivo Vodičky (Litoměřice / knižní objekty). -mach-

27. 03. 2005 – V neděli proběhla ve Vrchlického divadle zatěžkávací zkouška statiky této rekonstruované budovy. Vystoupila zde legendární skupina The Plastic People of the Universe a Agon Orchestra s obnoveným projektem Pašijové hry velikonoční (dirigoval Petr Kofroň, text napsal na základě Starého a Nového zákona Vratislav Brabenec a Pavel Zajíček, hudbu složil Milan Hlavsa, orchestrálně upravil Michal Nejtek), který měl svou premiéru v roce 1977 u Václava Havla na Hrádečku. Po hodinovém koncertu si obecenstvo vytleskalo přídavky, na zvláštní přání těleso zahrálo Lábusovi k narozeninám zhudebněnou povídku Ladislava Klímy Jsem absolutní vůle. Kdyby celý koncert prakticky nezabil zvukař, mohlo jít pravděpodobně o koncert roku 2005. Přes naprosto precizně nazvučené bicí a „spodky“ vůbec (použita byla špičková sestava od Dynacordu) se zvuk ve středním pásmu často měnil v neuvěřitelnou hlukovou kouli bez ladu a skladu (Dynacordem s přehledem a čistě reprodukovanou), v němž nebylo rozumět ani slovu (až na řídké výjimky, povětšinou naštěstí v recitativech Pavla Zajíčka), ať již recitovanému nebo zpívanému (svést to bohužel nelze ani na do jisté míry záměrnou zvukovou chaotičnost). Kytarista (Josef Karafiát) mohl hrát jako pánbůh (a hergot, občas i hrál...), identifikovatelný však byl v nesmyslném rambajzu také jen občasně. Smyčcová sekce AGONu poctivě a s radostí dřela, do uší (z bolesti unavených a otupělých) posluchačů se však nesměle vkradlo sotva pár tónů. Snad i proto klávesák v popředí - současná vedoucí osobnost PPU Josef Janíček - raději hraní mnohdy jen předstíral...
Přes veškeré výše uvedené výhrady (chci-li být objektivní, nutno uznat, že celá akce byla patrně na zdejší divadlo notně předimenzovaná) šlo bezesporu o naprosto unikátní projekt, který se do Loun dostal pravděpodobně díky konekcím ředitele divadla Vladimíra Drápala. Třeba jen litovat, že nebýt zvukařova úletu, mohli si posluchači bezesporu odnést hlubší dojem a emociálnější prožitek...

Relevantní odkazy: oficiální stránky The Plastic People of the Universe jsou poměrně dosti velkou bídou (alespoň když jsem na nich byl, nefungovalo téměř nic, pokud něco, tak podivně...). O něco lepší ale patrně nepříliš aktualizované informace najdete na http://mujweb.atlas.cz/www/jonash/plastic.htm nebo na http://www.czechmusic.net/jmena/ppu.htm. Info přímo k lounskému koncertu rovněž na stránkách Divadlo.cz, další související pak na http://www.archatheatre.cz/main.php?s1=soubor&id=28 a http://www.archatheatre.cz/main.php?s1=program&pid=83. Poměrně podrobný popis hudebního projektu je na http://www.artfilm.cz/organizace.py?ido=O00000000000000209. Navštívit můžete také domovské stránky Agon Orchestra, stejně jako koupit CD Pašijové hry (zde najdete i ukázky v MP3). V případě bližšího zájmu o knižní vydání výše zmíněné povídky Ladislava Klímy navštivte stránky Lege Artis (položka 30, 45, 63 a M5). Fotografie z lounského koncertu naleznete v galerii na stránkách Vrchlického divadla. -prv-

ZPĚT NA REGIZ HOME