vše na e-mail: regiz@vejr.cz nebo použijte tento formulář
KRONIKA 2004
|
|||
16.
09. 2004 – Ve
středu 15. září proběhl ve Vrchlického
divadle křest knihy Jiřího Menouška a Jaroslava Rychtaříka Louny
a okolí na starých pohlednicích. Vydalo ji nakladatelství Digon s. r.
o. pro knihkupectví Tony s. r. o. Louny. Na více než 200 stranách křídového
papíru formátu 21 x 21 cm naleznete vpravdě stovky pohlednic starých Loun
a okolí, provázených slovem Jiřího Menouška. Ten dokazuje, že historickou
práci lze pojmout i jiným než suchopárným „vědeckým“ způsobem: lehce, s osvěžujícím,
nenásilným a vkusným humorem, v překvapivě čtivé formě. Kniha jeví se býti
natolik přínosem, že si rádi odpustíme obvyklou kritiku grafického zpracováni
(ostatně tentokrát na sazbu patrně dohlížel přece jen kdosi poučenější). Zmíněná
kniha není jediným nakladatelským počinem poslední doby, zabývajícího se minulostí
lounského regionu. V polovině srpna vyšla publikace Tři monarchové v poohří
(s podtitulem Válečné události let 1912 a 1813 v Lounech). Autor Antonín
Hluštík (kurátor Oblastního Muzea
Louny, historik, geolog, výtvarník a výborný stylista) v ní zpracoval
dosud nepříliš zmapované – přesto nepochybně velmi významné – historické období
Loun (oživené mj. i naznačovanými pikantnostmi, týkajících se vztahu Vilemíny
Zaháňské a Klemense Metternicha). Kniha formátu B5 (cca 90 stran) je doplněna
řadou ilustrací a poznámkovým aparátem a vydalo ji nakladatelství FABIO
za finanční podpory Města Louny, díky čemuž ji pořídíte za doslova směšných
70 Kč.
06.
04. 2004 – Včera
v 18:00 byla ve Vrchlického divadle v Lounech zahájena společná výstava
Emila Juliše (28 koláží a 7 kreseb převážně z druhé poloviny 60. let)
a Pavla R. Vejrážky (32 koláží z let 1985-2001). Úvodní slovo pronesl
prof. Josef Hlaváček a Mgr. Zbyněk Sedláček. Občerstvení tvořilo
tradičně (pro Vejrážku) netradiční (pro Juliše a divadlo) chléb, několik druhů
sádla, cibule, okurky, víno a tradičně (pro Vejrážku) netradiční (pro Juliše
a divadlo) pivo.
Drby: podle kvalifikovaného odhadu pracovníků divadla se vernisáže zúčastnilo
kolem sta lidí; 3 kg sádla (převážně škvarkového a česnekového), sedm bochníků
chleba a 9 litrů okurek bylo zkonzumováno do 20:30 hodin; o půl hodiny později
poněkud zoufale (protože naposledy) zasyčel velký sud piva; přibližně v tutéž
dobu se dopil poslední litr (z dvanácti) mikulovského vína.
Výstava ve foyer a malém sále je přístupná v rámci divadelních představení
po celý měsíc duben (končí - ostatně jako mnohé jiné hezké věci - současně
se vstupem ČR do EU); individuální návštěvy nutno dohodnout s vedením divadla.
(foto Plazík st.)
26.
03. 2004 – V pátek
26. března v 18:00 zahájila Galerie
XXL v Lounech svou činnost. Patrně nejde o příliš nadsazený odhad,
řeknu-li, že hlavní výstavní prostory v prvním patře zaplnilo na 250 návštěvníků.
Úvodního slova se zhostil postupně starosta ing. Jan Kerner, ředitel galerie
Ladislav Paur, kurátor výstavy (v odborných kruzích respektovaný a uznávaný)
Mgr. Zdeněk Freisleben a snad i další, které jsem již nevyslechl, protože
nedostatek kyslíku mi začal vadit a obligátně prázdná slova „o skrytých významech
a symbolice“ mě otrávila. Využil jsem klidu a prohlédl si expozice v přízemí
a suterénu. Michaelu Rittsteinovi, jehož díla mi nepřipadala zdaleka
tak silná (ale o to jsou větší) jako typické bizarnosti jím tvořené v letech
osmdesátých, „konkurovala“ o patro níže společná expozice několika mladých
umělců, jejichž společným rysem je patrně opovržení zručností, umem a vkusem
(až na několik výjimek, např. fotografie Aleny Kotzmanové) – to vše
prolnuto zřetelnou snahou o nalezení čehosi původního či dokonce nového (což
lze dnes opravdu těžko); možná však jde naopak o mnou nepochopený záměrný
návrat k éře postmodernismu 80 let, v žánru, který tehdy reprezentoval J.
G. Dokoupil.
Poučen přítomným renomovaným kunsthistorikem, že jde skutečně o programovou
nedokonalost (což by potvrzovalo reminiscenci na zmíněného Dokoupila), odebral
jsem se do suterénu. Zde nalezlo oko mé konečně co za vidění opravdu stálo
(odpustím-li autorům poněkud nadbytečnou dekorativnost; odborník by patrně
použil výrazu „předekorované dílo“): porcelánové plastiky Pavla Knapka
a sochy Zdeňka Maniny.
Což samozřejmě neznamená, že by někoho jiného nemohla oslovit díla v přízemí
(nakonec i já jich několik strávil) a prvním patře (jde přeci jen o Rittsteina,
že...).
Závěrem: Galerie XXL zahájila důstojně.
Disponuje nadstandardním výstavním prostorem na nepříliš šťastném místě. Zda
bude žít a prosperovat, záleží na lidech kolem ní (např. v Klatovech tomu
tak je). Rozhodně současná expozice stojí za návštěvu. Cítíte-li v předchozích
řádcích mírné výhrady, nesměřují ke Galerii XXL; vyvěrají spíše z osobní přesycenosti
současným moderním uměním. Všude na našince útočí žížaly, roury, mastné fleky,
akrylové vrstvy s notným nánosem makeupu (snad po vzoru stárnoucí štětky),
mysticky osvícené trojúhelníky, záře na konci temných tunelů, zakřivené rovnoběžky,
na maděru rozsekaná kolečka; občas tyče, ledabyle opřené o stěnu nebo dráty
„umělecky“ visící ze stropu. Tak se mi nedivte. -GZ-
23.
03. 2004 – V sobotu
20.3. vyšel v severočeské příloze MFD u příležitosti udělení ceny Kulturní
počin roku rozhovor s ředitelem Vrchlického
divadla v Lounech Vladimírem Drápalem. Ačkoliv bylo přislíbeno, že odpovědi
budou otiskuty v plném znění, nakonec vyšlo pouze torzo. Otázky, které pokládal
za Mladou frontu dnes redaktor Ondřej Černý a nezkrácené
odpovědi Vladimíra Drápala.
22.
03. 2004 – Barokní
špitál v Lounech uvedl další z netradičních výstav. Ivo Vodička a Michael
Straka to mají „za sebou“. V neděli 21. 3. proběhla ve vinárně Barokního špitálu
vernisáž jejich knižních objektů, fotografií a xerografií. Autoři netradičně
zahájili výstavu vlastními silami. Ivo Vodička se představil coby středoškolský
učitel češtiny v Litoměřicích. Nezapomněl podotknout, že vystavená díla jsou
pro něho uzavřenou etapou. Michael Straka (působí na univerzitě v Ústí nad
Labem) z čehosi zacitoval; humorným fundamentem byla myšlenka, že vše mimo
vlastní produkci je víceméně „mrtvé“.
Tuto „klímovskou pravdu“ většina návštěvníků pod soustředěným tlakem jednohubek,
červeného a bílého vína, vařeného (a tedy lahodně nekřupavého) Jidášova ucha
a potajmu podávané slivovice samozřejmě uznala...
Expozice potrvá přibližně měsíc. Vřele doporučujeme k návštěvě.
Na snímku část vystavených knižních atrtefaktů Ivo Vodičky
19. 03. 2004 – ... málem jsme zapomněli na avízo vernisáže společné výstavy Michaela Straky (fotografie a xerografie) a Ivo Vodičky (knižní objekty), která se bude konat v Barokním špitále v Lounech již tuto neděli (21. března) ve 14:30 hod. Jste všichni srdečně zváni!
18. 03. 2004 – Nová galerie v Lounech s velkými ambicemi zahajuje 26. března...: http://www.galeriexxl.info/
10.
03. 2004 – V rámci
samostatných výstav ve Vrchlického divadle
byla první březnové pondělí zahájena expozice Josefa Ziky. Úvodního slova
se po krátkém uvítacím projevu ředitele V. Drápala zhostil MUDr. Bořek Zasadil.
Věrnost úzu vernisáží byla zachována co do kulturní vložky (klavír, kytara,
zpěv – to vše v různých kombinacích) a občerstvení. Tentokrát stojí za zmínku
(samozřejmě s výjimkou samotných Zikových prací) instalace. Je vzdušná, chytrá,
nerušící, podle mého skromného názoru dosud nejlepší. Výstava nese patrně
ještě jedno „divadelní“ prvenství: je prodejní. U každého obrazu najdete mimo
názvu i cenu, ponejvíce v rozpětí 5 - 10 tisíc korun (což lze bezpochyby považovat
za velmi akceptovatelné). Výstava potrvá do konce března, přístupná je opět
v rámci divadelních představení, případně po individuální dohodě. Na snímku
zleva: Josef Zika, Bořek Zasadil, Vladimír Drápal.
![]() |
Dr. Zbyněk sedláček v rozhovoru
s docentem Zdeňkem Sýkorou na vernisáži výstavy Vl. Mirvalda. Vlevo
Emil Juliš.
|
07. 02. 2004 – Vrchlického divadlo v Lounech odstartovalo po hromadné prezentaci lounských výtvarníků sérii samostatných výstav. První únorové pondělí ve foyer a malém sále proběhla vernisáž výstavy profesora Vladislava Mirvalda (zemřel 19. 4. 2003; bližší informace včetně odkazů na další materiál, týkající se tohoto významného výtvarníka naleznete v REGIZ - KRONIKA 2003 / zpráva z 22. 4.). Vystavena byla díla z jeho kostruktivistického období. Návštěvníky přivítal ředitel divadla Vladimír Drápal, úvodní slovo pronesl dr. Zbyněk Sedláček. Pohoštění sponzorovala firma HAMAS (neodpoustím si poznámku: tentokrát jsem si pošmák’!). Výstavu umělce Vladislava Mirvalda můžete shlédnout zcela jistě do konce února... Snad i nějaký den navíc. První březnové pondělí bude již zasvěceno vernisáži Josefa Ziky...
06.
02. 2004 – V pondělí
26. ledna byla v Oblastním Muzeu
Louny zahájena příležitostná výstava Zaniklé cihelny na Lounsku.
Jde o prezentaci výsledků první etapy výzkumu, mapující lokality cihlářských
surovin a bývalých cihelen. Netradiční výstavu „obyčejných“ cihel doplňuje
řada dobových dokumentů a především fotografie zaniklých nebo jen zčásti dochovaných
cihelen. Výstava potrvá do 25. dubna 2004.
12.
01. 2004 – Koncem
minulého roku vyšly dvě publikace se vztahem k Lounsku, které bezpochyby stojí
za zmínku. První je vzpomínková kniha Antonína Charouzka s názvem Klukoviny.
Vydala ji Olympia. Charouzek (+1936, vyučený automechanik, absolvoval strojní
průmyslovku a studia dovršil na pegagogické fakultě UK a strojní fakultě ČVUT,
mimo to vystupoval jako komik a konferenciér zábavných pořadů, psal scénáře
estrád a kabaretů, spoluzakládal Divadlo Jiřího Grossmanna) v ní téměř deníkovým
způsobem vzpomíná (často s humorem) na mládí v Lounech a okolí. Klukoviny
se odehrávají za války, za okupace a v 50. letech. Z etických důvodů byla
skutečná jména některých osob zmiňovaných Charouzkem pozměněna či zcela vymyšlena.
Druhou publikací je dokumentární „kniha svědomí“ Svědectví z morového času - Kniha svědeckých výpovědí u městského soudu v Žatci z let 1580-1587. K vydání ji připravil a úvodem opatřil dr. Bohumír Roedl, ředitel SOkA Louny. Vydalo ji nakladatelství KLP - Koniasch Latin Press ve spolupráci se Státním okresním archivem v Lounech a Nadací pro dějiny kultury ve střední Evropě. Jak sám editor v předmluvě říká: „... cílem edice je nahlédnout do světa městské každodennosti na prahu konfliktu, který měl poznamenat budoucí tvářnost nejen českých zemí. Do jaké míry se nám edicí odkrývají horizonty myšlení žateckých svědků, zůstává otevřenou otázkou.“