ZPĚT NA REGIZ HOME

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

K R O N I K A 2004

vše na e-mail: regiz@vejr.cz nebo použijte tento formulář

KRONIKA 2004

 


16. 09. 2004 – Ve středu 15. září proběhl ve Vrchlického divadle křest knihy Jiřího Menouška a Jaroslava Rychtaříka Louny a okolí na starých pohlednicích. Vydalo ji nakladatelství Digon s. r. o. pro knihkupectví Tony s. r. o. Louny. Na více než 200 stranách křídového papíru formátu 21 x 21 cm naleznete vpravdě stovky pohlednic starých Loun a okolí, provázených slovem Jiřího Menouška. Ten dokazuje, že historickou práci lze pojmout i jiným než suchopárným „vědeckým“ způsobem: lehce, s osvěžujícím, nenásilným a vkusným humorem, v překvapivě čtivé formě. Kniha jeví se býti natolik přínosem, že si rádi odpustíme obvyklou kritiku grafického zpracováni (ostatně tentokrát na sazbu patrně dohlížel přece jen kdosi poučenější). Zmíněná kniha není jediným nakladatelským počinem poslední doby, zabývajícího se minulostí lounského regionu. V polovině srpna vyšla publikace Tři monarchové v poohří (s podtitulem Válečné události let 1912 a 1813 v Lounech). Autor Antonín Hluštík (kurátor Oblastního Muzea Louny, historik, geolog, výtvarník a výborný stylista) v ní zpracoval dosud nepříliš zmapované – přesto nepochybně velmi významné – historické období Loun (oživené mj. i naznačovanými pikantnostmi, týkajících se vztahu Vilemíny Zaháňské a Klemense Metternicha). Kniha formátu B5 (cca 90 stran) je doplněna řadou ilustrací a poznámkovým aparátem a vydalo ji nakladatelství FABIO za finanční podpory Města Louny, díky čemuž ji pořídíte za doslova směšných 70 Kč.


06. 04. 2004 – Včera v 18:00 byla ve Vrchlického divadle v Lounech zahájena společná výstava Emila Juliše (28 koláží a 7 kreseb převážně z druhé poloviny 60. let) a Pavla R. Vejrážky (32 koláží z let 1985-2001). Úvodní slovo pronesl prof. Josef Hlaváček a Mgr. Zbyněk Sedláček. Občerstvení tvořilo tradičně (pro Vejrážku) netradiční (pro Juliše a divadlo) chléb, několik druhů sádla, cibule, okurky, víno a tradičně (pro Vejrážku) netradiční (pro Juliše a divadlo) pivo.
Drby: podle kvalifikovaného odhadu pracovníků divadla se vernisáže zúčastnilo kolem sta lidí; 3 kg sádla (převážně škvarkového a česnekového), sedm bochníků chleba a 9 litrů okurek bylo zkonzumováno do 20:30 hodin; o půl hodiny později poněkud zoufale (protože naposledy) zasyčel velký sud piva; přibližně v tutéž dobu se dopil poslední litr (z dvanácti) mikulovského vína.
Výstava ve foyer a malém sále je přístupná v rámci divadelních představení po celý měsíc duben (končí - ostatně jako mnohé jiné hezké věci - současně se vstupem ČR do EU); individuální návštěvy nutno dohodnout s vedením divadla. (foto Plazík st.)


26. 03. 2004 – V pátek 26. března v 18:00 zahájila Galerie XXL v Lounech svou činnost. Patrně nejde o příliš nadsazený odhad, řeknu-li, že hlavní výstavní prostory v prvním patře zaplnilo na 250 návštěvníků. Úvodního slova se zhostil postupně starosta ing. Jan Kerner, ředitel galerie Ladislav Paur, kurátor výstavy (v odborných kruzích respektovaný a uznávaný) Mgr. Zdeněk Freisleben a snad i další, které jsem již nevyslechl, protože nedostatek kyslíku mi začal vadit a obligátně prázdná slova „o skrytých významech a symbolice“ mě otrávila. Využil jsem klidu a prohlédl si expozice v přízemí a suterénu. Michaelu Rittsteinovi, jehož díla mi nepřipadala zdaleka tak silná (ale o to jsou větší) jako typické bizarnosti jím tvořené v letech osmdesátých, „konkurovala“ o patro níže společná expozice několika mladých umělců, jejichž společným rysem je patrně opovržení zručností, umem a vkusem (až na několik výjimek, např. fotografie Aleny Kotzmanové) – to vše prolnuto zřetelnou snahou o nalezení čehosi původního či dokonce nového (což lze dnes opravdu těžko); možná však jde naopak o mnou nepochopený záměrný návrat k éře postmodernismu 80 let, v žánru, který tehdy reprezentoval J. G. Dokoupil.
Poučen přítomným renomovaným kunsthistorikem, že jde skutečně o programovou nedokonalost (což by potvrzovalo reminiscenci na zmíněného Dokoupila), odebral jsem se do suterénu. Zde nalezlo oko mé konečně co za vidění opravdu stálo (odpustím-li autorům poněkud nadbytečnou dekorativnost; odborník by patrně použil výrazu „předekorované dílo“): porcelánové plastiky Pavla Knapka a sochy Zdeňka Maniny.
Což samozřejmě neznamená, že by někoho jiného nemohla oslovit díla v přízemí (nakonec i já jich několik strávil) a prvním patře (jde přeci jen o Rittsteina, že...).
Závěrem: Galerie XXL zahájila důstojně. Disponuje nadstandardním výstavním prostorem na nepříliš šťastném místě. Zda bude žít a prosperovat, záleží na lidech kolem ní (např. v Klatovech tomu tak je). Rozhodně současná expozice stojí za návštěvu. Cítíte-li v předchozích řádcích mírné výhrady, nesměřují ke Galerii XXL; vyvěrají spíše z osobní přesycenosti současným moderním uměním. Všude na našince útočí žížaly, roury, mastné fleky, akrylové vrstvy s notným nánosem makeupu (snad po vzoru stárnoucí štětky), mysticky osvícené trojúhelníky, záře na konci temných tunelů, zakřivené rovnoběžky, na maděru rozsekaná kolečka; občas tyče, ledabyle opřené o stěnu nebo dráty „umělecky“ visící ze stropu. Tak se mi nedivte. -GZ-


23. 03. 2004 – V sobotu 20.3. vyšel v severočeské příloze MFD u příležitosti udělení ceny Kulturní počin roku rozhovor s ředitelem Vrchlického divadla v Lounech Vladimírem Drápalem. Ačkoliv bylo přislíbeno, že odpovědi budou otiskuty v plném znění, nakonec vyšlo pouze torzo. Otázky, které pokládal za Mladou frontu dnes redaktor Ondřej Černý a nezkrácené odpovědi Vladimíra Drápala.


22. 03. 2004 – Barokní špitál v Lounech uvedl další z netradičních výstav. Ivo Vodička a Michael Straka to mají „za sebou“. V neděli 21. 3. proběhla ve vinárně Barokního špitálu vernisáž jejich knižních objektů, fotografií a xerografií. Autoři netradičně zahájili výstavu vlastními silami. Ivo Vodička se představil coby středoškolský učitel češtiny v Litoměřicích. Nezapomněl podotknout, že vystavená díla jsou pro něho uzavřenou etapou. Michael Straka (působí na univerzitě v Ústí nad Labem) z čehosi zacitoval; humorným fundamentem byla myšlenka, že vše mimo vlastní produkci je víceméně „mrtvé“.
Tuto „klímovskou pravdu“ většina návštěvníků pod soustředěným tlakem jednohubek, červeného a bílého vína, vařeného (a tedy lahodně nekřupavého) Jidášova ucha a potajmu podávané slivovice samozřejmě uznala...
Expozice potrvá přibližně měsíc. Vřele doporučujeme k návštěvě.


Na snímku část vystavených knižních atrtefaktů Ivo Vodičky



19. 03. 2004 – ... málem jsme zapomněli na avízo vernisáže společné výstavy Michaela Straky (fotografie a xerografie) a Ivo Vodičky (knižní objekty), která se bude konat v Barokním špitále v Lounech již tuto neděli (21. března) ve 14:30 hod. Jste všichni srdečně zváni!


18. 03. 2004 – Nová galerie v Lounech s velkými ambicemi zahajuje 26. března...: http://www.galeriexxl.info/


10. 03. 2004 – V rámci samostatných výstav ve Vrchlického divadle byla první březnové pondělí zahájena expozice Josefa Ziky. Úvodního slova se po krátkém uvítacím projevu ředitele V. Drápala zhostil MUDr. Bořek Zasadil. Věrnost úzu vernisáží byla zachována co do kulturní vložky (klavír, kytara, zpěv – to vše v různých kombinacích) a občerstvení. Tentokrát stojí za zmínku (samozřejmě s výjimkou samotných Zikových prací) instalace. Je vzdušná, chytrá, nerušící, podle mého skromného názoru dosud nejlepší. Výstava nese patrně ještě jedno „divadelní“ prvenství: je prodejní. U každého obrazu najdete mimo názvu i cenu, ponejvíce v rozpětí 5 - 10 tisíc korun (což lze bezpochyby považovat za velmi akceptovatelné). Výstava potrvá do konce března, přístupná je opět v rámci divadelních představení, případně po individuální dohodě. Na snímku zleva: Josef Zika, Bořek Zasadil, Vladimír Drápal.


Dr. Zbyněk sedláček v rozhovoru s docentem Zdeňkem Sýkorou na vernisáži výstavy Vl. Mirvalda. Vlevo Emil Juliš.

07. 02. 2004 – Vrchlického divadlo v Lounech odstartovalo po hromadné prezentaci lounských výtvarníků sérii samostatných výstav. První únorové pondělí ve foyer a malém sále proběhla vernisáž výstavy profesora Vladislava Mirvalda (zemřel 19. 4. 2003; bližší informace včetně odkazů na další materiál, týkající se tohoto významného výtvarníka naleznete v REGIZ - KRONIKA 2003 / zpráva z 22. 4.). Vystavena byla díla z jeho kostruktivistického období. Návštěvníky přivítal ředitel divadla Vladimír Drápal, úvodní slovo pronesl dr. Zbyněk Sedláček. Pohoštění sponzorovala firma HAMAS (neodpoustím si poznámku: tentokrát jsem si pošmák’!). Výstavu umělce Vladislava Mirvalda můžete shlédnout zcela jistě do konce února... Snad i nějaký den navíc. První březnové pondělí bude již zasvěceno vernisáži Josefa Ziky...

 


06. 02. 2004 – V pondělí 26. ledna byla v Oblastním Muzeu Louny zahájena příležitostná výstava Zaniklé cihelny na Lounsku. Jde o prezentaci výsledků první etapy výzkumu, mapující lokality cihlářských surovin a bývalých cihelen. Netradiční výstavu „obyčejných“ cihel doplňuje řada dobových dokumentů a především fotografie zaniklých nebo jen zčásti dochovaných cihelen. Výstava potrvá do 25. dubna 2004.

 


12. 01. 2004 – Koncem minulého roku vyšly dvě publikace se vztahem k Lounsku, které bezpochyby stojí za zmínku. První je vzpomínková kniha Antonína Charouzka s názvem Klukoviny. Vydala ji Olympia. Charouzek (+1936, vyučený automechanik, absolvoval strojní průmyslovku a studia dovršil na pegagogické fakultě UK a strojní fakultě ČVUT, mimo to vystupoval jako komik a konferenciér zábavných pořadů, psal scénáře estrád a kabaretů, spoluzakládal Divadlo Jiřího Grossmanna) v ní téměř deníkovým způsobem vzpomíná (často s humorem) na mládí v Lounech a okolí. Klukoviny se odehrávají za války, za okupace a v 50. letech. Z etických důvodů byla skutečná jména některých osob zmiňovaných Charouzkem pozměněna či zcela vymyšlena.

Druhou publikací je dokumentární „kniha svědomí“ Svědectví z morového času - Kniha svědeckých výpovědí u městského soudu v Žatci z let 1580-1587. K vydání ji připravil a úvodem opatřil dr. Bohumír Roedl, ředitel SOkA Louny. Vydalo ji nakladatelství KLP - Koniasch Latin Press ve spolupráci se Státním okresním archivem v Lounech a Nadací pro dějiny kultury ve střední Evropě. Jak sám editor v předmluvě říká: „... cílem edice je nahlédnout do světa městské každodennosti na prahu konfliktu, který měl poznamenat budoucí tvářnost nejen českých zemí. Do jaké míry se nám edicí odkrývají horizonty myšlení žateckých svědků, zůstává otevřenou otázkou.“


ZPĚT NA REGIZ HOME