25.
04. 2003 – MF Dnes
- (jhv) - str. 07
Zemřel malíř Vladislav Mirvald
Ve věku jedenaosmdesáti let zemřel v Lounech významný představitel československého
geometrického konstruktivismu Vladislav Mirvald. Malíř byl v šedesátých letech
průkopníkem tohoto abstraktního směru a svým novátorstvím v mnohém předběhl
i slavnější zahraniční výtvarníky. K osobnosti Vladislava Mirvalda se v MF
DNES vrátíme.
26.
04. 2003 – MF Dnes
/ JAN H. VITVAR / - str. 03
Na Vladislava Mirvalda by se nemělo zapomínat
NekrologPraha - Včera byl v Lounech pohřben excelentní malíř české abstrakce
Vladislav Mirvald. O jeho úmrtí MF DNES informoval Jaroslav Krbůšek, donedávna
kurátor Galerie Václava Špály v Praze, v níž v roce 2000 prezentoval výstavu
Vladislav Mirvald komplementární. U malíře se v Lounech zastavil naposledy
na začátku roku. Tehdy už mu nebylo dobře, ale až do zimy prý takřka denně
pracoval na svých geometrických kompozicích. "Je to jeden z klasických
příkladů naprosto neprávem odstrkovaného výtvarníka. Měl málo výstav, ale
když se někde objevil, všichni udělali: Jé! A pak se za ním zase zavřela voda.
Nekouřil, nechlastal, nechodil za holkama. Jen učil a tvořil," vzpomíná
Krbůšek. Mirvald se narodil v roce 1921 v Záluží u Mostu. Ve čtyřicátých letech
byl ovlivněn kubismem a realistickou krajinomalbou. V následující dekádě se
mu krajiny rozprskly do subjektivnějších záznamů a od začátku šedesátých let
se pak až do konce života věnoval převážně abstrakci. Kunsthistorik Josef
Hlaváček viděl Mirvaldův přerod v katalogu zmiňované výstavy V. M. komplementární
takto: "Jestliže obraz ztratil nebo potlačil funkci zobrazující, ztratil-li
reprezentativní důstojnost, jakou mu ještě propůjčovalo prostředí měšťanského
salonu, tím více byla zdůrazněna jeho funkce tázavá: ptal se sám sebe na svůj
důvod a nalézaje ho právě jen ve svém novém uspořádání, odkazoval i na neřešené
problémy společnosti." Mirvald se dostal do okruhu lidí, kteří dobovou
úlohu umění nahlíželi stejnou optikou. Stal se členem skupiny Křižovatka,
s níž v roce 1964 vystavoval ve Špálově galerii. Už tehdy se v tvorbě řídil
fyzikálními zákony. Vymyslel techniku kaňkáží, při níž na vlhký papír nanášel
stopy do tuše namočeného pera. Inspirovalo ho k tomu studium na přírodovědecké
fakultě, kde se seznámil s principy Brownova pohybu. Po kaňkážích se ponořil
do čistě konstruktivních technik. Tuší na karton kreslil černobílé variace
využívající optické mámení z čar a kruhů dávaných do pozitivně-negativních
konfrontací. Tato díla vystavoval v roce 1968 na přehlídce Nová citlivost.
Od sedmdesátých let veřejně vystupoval minimálně. Normalizační kulturtrégři
na jeho geometrické obrazy nebyli zvědaví. Mirvald vyučoval na lounském gymnáziu
a v tvorbě využíval znalostí deskriptivní geometrie a Rombergových křivek.
Vytvářel složité a nesmírně působivé cylindrické aperspektivy, kontinuální,
tangenciální a undulační válce či cylindrická moiré. Jeho kresby byly daleko
neposednější než obdobná díla slavnějšího Louňana Zdeňka Sýkory. Až v devadesátých
letech mu odborníci ukázali, že v geometrickém experimentování předstihl zahraniční
výtvarníky o několik let. Přesto Mirvald před dvěma lety na otázku, zda by
se mu líbilo označení "otec českého op-artu", skromně odpověděl:
"Ne. Já jsem si to dělal pro sebe. Věděl jsem, že op-art ve světě letí,
mně to ale přišlo legrační." Mirvald patří do řady českých abstrakcionistů,
jako je Sýkora, Václav Boštík, Karel Malich, Milan Grygar, Jan Kotík či Jan
Kubíček. Tato jména jsou uznávaná nejen u nás, ale i ve světě. Na Mirvalda
se však nějak zapomnělo. "Asi mně chyběla ta kapka agrese," uvažoval
Mirvald v rozhovoru pro MF DNES. Případná malířova retrospektiva by ukázala,
jak je toto opomíjení chybné.
01. 05. 2003
– Lounský Press č. 18
VLADISLAV MIRVALD UŽ TU NENÍ
V sobotu l9. dubna selhalo jednomu z nejzajímavějších lounských malířů druhé
poloviny minulého století a dlouholetému profesorovi lounského gymnázia Vladislavu
Mirvaldovi srdce. Zástupy jeho studentů a Lounští v něm ztrácejí milovaného
učitele a moudrého a pracovitého spoluobčana. Posledních několik let však
vystoupila na povrch a upoutala pozornost spíše jiná stránka jeho osobnosti:
významné galerie v Litoměřicích, Ústí nad Labem, Lounech a v Praze zpřítomnily
jeho – díky nepříznivým dobovým okolnostem dlouho málo známé - dílo malířské
a představily ho jako osobitého tvůrce, který spoluutvářel legendární epochu
českého umění od šedesátch let podnes, epochu, která zase jednou srovnala
krok českého umění se světem. Vladislav Mirvald začínal v padesátých letech
jako krajinář a láska ke krajině Poohří a Českého Středohoří, které dovedl
zbožňovat ve stovkách expresivně barevných střetů v olejích, temperách a akvarelech,
ho provázela po celý život, i v době, kdy razil svými tušovými vodou či mrazem
narušovanými kresbami, geometrizujícími kreacemi a válcovitými turbulencemi
jednu z podob obnovené podoby české avantgardy.
Teprve smrt vyrazila jedenaosmdesátiletému umělci štětec z ruky. Při rozloučení
v pátek 25. dubna by měl stát na štaflích před jeho rakví některý z jeho zavinujících
se spirálových a pruhovaných válcovitých obrazů, aby nám připomněl, že je
s námi, i když už tu zdánlivě.
Josef Hlaváček - teoretik umění
01.
05. 2003 – Lounský Press
č. 18
ROZLOUČENÍ BÝVALÝCH KOLEGŮ
Velikonoční svátky nám přinesly smutnou zprávu o úmrtí dlouholetého vyučujícího
naší školy Vladislava Mirvalda. Pocházel ze Záluží u Mostu, v roce 1941 absolvoval
lounské gymnázium a po studiích na pražské Pedagogické fakultě se do Loun
vrátil jako profesor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie. Zde působil
s přestávkou let 1960 – 1962, kdy vyučoval na Pedagogické fakultě v Ústí nad
Labem, bezmála třicet let, několik roků také ve funkci zástupce ředitele.
I po svém odchodu do důchodu v roce 1981 zůstával s gymnáziem v kontaktu.
Profesor Mirvald patřil mezi výrazné osobnosti školy. Žáci vzpomínají na jeho
osobitý humor, přísnost, ale i na zanícené výklady o moderním výtvarném umění.
Otvíral nám, studentům, často netušené kulturní obzory a výrazně spoluvytvářel
ducha školy. Zanechal zde nesmazatelnou stopu ve vzpomínkách nejen studentů,
ale i kolegů.
Vedle pedagogické práce se věnoval prof. Mirvald své velké lásce – malířství.
Vytvořil mnoho obrazů, v nichž směřoval během let od kubismu a realistické
krajinomalby k abstrakci a konstruktivismu. Nepříznivé politické poměry mu
dlouho bránily výrazněji se prosadit na veřejnosti, plnohodnotného uznání
doma se mu dostávalo až v pozdějších letech formou četných výstav. Svůj umělecký
talent uplatnil při restaurování oltářních obrazů v kostele sv. Mikuláše v
Lounech a také prozaicky i při výzdobě školních interiérů. Nesmíme opomenout
ani jeho výraznou činnost fotografa, připomeňme obrazový doprovod k regionálním
publikacím. Lounské gymnázium má díky němu bohatou fotodokumentaci ke své
historii. Život pana profesora byl bez nadsázky po okraj naplněn uměním, jemuž
se sám aktivně věnoval a také k němu otvíral cesty svým žákům. Loučíme se
s Vladislavem Mirvaldem, který pro generace studentů i pro širší veřejnost
stále bude žít ve vzpomínkách a ve svém díle jako výrazná umělecká a učitelská
osobnost.
Učitelský sbor GVH Louny