ZPĚT NA REGIZ HOME

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ročník 11 / 2006

 

Archiv
Články 2002
Články 2003
Články 2004
Články 2005
Články 2006
Články 2007
Články 2008
Články 2009
Články 2010
Články 2011

 


Vážení čtenáři,
REGIZ, ročník 11/2006, vychází již čtvrtým rokem výhradně na internetu. Vedly k tomu důvody ryze ekonomické. Nicméně ochuzeni nebudou ti, pro něž je tištěná verze nezbytností či „pouhou příjemností“. Mohou si vybrané články stahovat ve formátu PDF (v původní tradiční grafické úpravě REGIZu) a číst na monitoru svého (cizího) počítače nebo vytisknout...
Články se zde objevují průběžně, jak je autoři dodají. O aktualizacích budete již tradičně informováni rovněž na úvodní stránce tohoto webu.

Veškeré texty a fotografie zveřejněné na těchto stránkách podléhají autorskému zákonu. Pokud je však použijete s uvedením zdroje a autora, je vše v pořádku... :-))


Obsah:

Louny po bitvě u Slavkova / Antonín Hluštík

 


Antonín Hluštík

LOUNY PO BITVĚ U SLAVKOVA

Podpisem mírové smlouvy v Bratislavě bojechtivost římského a rakouského císaře Františka II. opadla. Díky vzniku Rýnského spolku se v srpnu 1806 vzdal titulu císaře Svaté říše římské národa německého a prohlásil se pouze císařem rakouským, toho jména prvním. Rakouské hospodářství nebylo v nijak dobrém stavu a také armáda potřebovala zacelit těžké rány z minulého roku. I to bylo jistě jedním z důvodů, proč se Rakousko nepřipojilo ke čtvrté koalici Pruska, Ruska, Švédska a v pozadí intrikující Anglie. V zemích Koruny české byl relativní klid. Válečnými událostmi postižené obce se snažily vzpamatovat z loňských průchodů a pobytů armád, rolníci doufali, že se nebude opakovat neúrodný rok 1805 a celá monarchie zápolila s inflací i s povážlivým nedostatkem peněz ve státní pokladně.
Armáda rozeslala pluky do mírových kvartýrů. Zatímco se v Sasku schylovalo k nové válce mezi Napoleonovou Grande Armé d´Allemagne a koaličními armádními sbory, jižně odtud si rakouské pěší a jezdecké pluky užívaly mírových pobytů v městech a vesnicích. Nejinak tomu bylo také v Poohří, v tehdejším Žateckém kraji. Podrobné zprávy o povaze takového soužití vojska a obyvatelstva se z té doby zachovaly jen vzácně. V archívním fondu města Loun, jenž patří k nejzachovalejším v Čechách, lze takové výpovědi nalézt. Jednou z nich je německy psané čtvrtletní vyúčtování pobytu husarů a pěšáků v době od 1. srpna do 31. října 18061), vyhotovené městským vojenským ubytovatelem a magistrátem předložené eráru k proplacení. Na základě suchého výčtu položek výkazu lze alespoň zčásti pochopit, co taková dislokace větších jednotek pro obyvatelstvo představovala.

Kavaleristi
V uvedeném čtvrtletí se ve městě nejdéle zdržovala část 10. husarského pluku generála jezdectva Josefa von Stipsticze2), která zde z celkového počtu 92 dní pobývala něco přes sedm týdnů, přesněji 51 dní od 1. srpna do 20. září 1806. Vše nasvědčuje tomu, že zatímco velitel pluku se svým štábem byl jako obvykle v krajském městě Žatci, v Lounech sídlilo velitelství nejméně jedné, tzv. majorské eskadrony. Svědčí o tom zmínka, že v lounském domě čp. 71 v Šatlavní (dnes Hilbertově) ulici byl ubytován jistý major Garnika s deseti koňmi. Majitelem tohoto domu s hospodou U Šífu byl tehdy měšťan Josef Graas3). Nelze ovšem vyloučit přítomnost většího počtu husarů, neboť z dalších důstojníků se uvádějí ještě tři rytmistři.
První z nich, rytmistr Talher, se usadil u Johanna Thiella v hospodářském dvoře čp. 295 na Malém předměstí a jeho šest koní ustájili hned v sousedství, ve statku čp. 296 Václava Hnilici4). Rytmistr Mettner byl ubytován v domě s hospodou čp. 113 na Pražské ulici, jehož vlastníkem byl měšťan Karel Grötschl. Pět Mettnerových koní nalezlo přístřeší ve stájích sousedního čp. 112 Václava Waltera. Třetím rytmistrem byl jistý Schäfser, který bydlel u Josefa Maxanta v Šatlavní ulici čp. 69. Také on měl pět koní, o něž pečovali u Antonína Schmida, majitele domu a hostince U Červeného orla v Pražské ulici čp. 116. Jako poslední z husarských důstojníků je v seznamu uváděn nemocný poručík Zagali, léčící se u Karla Zirklera v domě čp. 53 na náměstí.
Z nižších šarží se uvádějí strážmistr a jeden kaprál, kteří se dvěma muži a čtyřmi koňmi pobývali na Pražské ulici u Karla Kašpara, v domě s hospodou čp. 111. Ubytovací poddůstojník neboli furýr bydlel u měšťana Josefa Antonína Bienerta v Židovské (dnes České) ulici čp. 173.
Kromě toho byly v některých domech umístěny také služby. Tak například hlavní stráž měla místnost přímo v radním domě čp. 2 a jejích sedm koní bylo ustájeno hned naproti přes náměstí v čp. 128, u měšťana Vojtěcha Löflera. Asi desítka koní pobočníků se nacházela jak u Leopolda Galiny v čp. 96, tak u již zmíněného Václava Hnilici ve statku čp. 296 na Malém předměstí. Zajímavé je, že ve městě byl také hlavní plukovní sklad, jehož pětičlenná stráž pobývala na Velkém předměstí v domku Františka Prokše čp. 232. O koně stráže bylo postaráno u Antonína Hegera v nedalekém dvoře čp. 228.
Vyjmenované ubytovací příležitosti ve městě však byly jen zlomkem toho, co muselo husarům poskytnout lounské okolí. Vlastní mužstvo nejméně jedné eskadrony v počtu okolo 200 osob a nejméně tolika koní bylo totiž ubytováno ve vsích Blšany, Brloh, Cítoliby, Dobroměřice, Chraberce, Líšťany, Nečichy a Raná. Když 20. září 1806 husarská eskadrona s plukovními službami z Loun a okolních vsí odjížděla, muselo se obyvatelstvo postarat o jednodenní zaopatření pro 216 koní. Odjezd husarů byl však jen dočasný, neboť jejich výstrojní sklad v Lounech zůstal5).

Pěšáci
Druhou významnou návštěvou v uvedeném čtvrtletí byl 11denní pobyt příslušníků 21. pěšího pluku Gemmingen6). Z ubytovacího výkazu není zcela zřejmé, kdy do města přišli, ale je pravděpodobné, že ne-li vzápětí, tedy zanedlouho po odjezdu husarů. Městský ubytovatel Johann Schmidt pečlivě vypsal jména všech, kdo byli v lounských domech a dvorech ubytováni. Z výčtu funkcí vyplývá, že město se na necelé dva týdny stalo sídlem štábu a služeb typického řadového pluku té doby, jehož mužstvo bylo opět rozesláno na kvartýry do okolních vsí.
Nejlepší ubytování získal velitel plukovník Theodor svobodný pán von Wacquant-Goezelles, který byl se svými osmi koňmi opět u Josefa Graase v domě čp. 71 na dolním konci Šatlavní ulice. Také ostatní vyšší důstojníci pluku na tom nebyli špatně, neboť byli ubytováni v lepších domech lounských měšťanů. Major Strauss nalezl přístřeší u Anny Stefanové v čp. 125 na náměstí a o jeho čtyři koně se starali u Václava Waltera v čp. 112 na Pražské. Major Schäffer i s osmi koňmi se usadil také na náměstí, a to u Vojtěcha Röslera v čp. 128. Hned v sousedství, v domě Josefa Rödlinga čp. 129, hostili setníka (Hauptmanna) Schmieda, jehož tři koně ustájili u Karla Kašpara v Pražské ulici čp. 111. Do domu čp. 114 měšťana Vojtěcha Dobitzera pak lounský ubytovatel umístil setníka Friedricha.
Nadporučíci Hauck, Verheurath a Heneberg obsadili místnosti v Thiellově statku čp. 295 na Malém předměstí, v čp. 69 Josefa Maxanta a v čp.96 Leopolda Galliny. Tři nejmenovaní poručíci byli posláni do domů Antonína Lippe (čp. 52), Hynka Roháče (čp. 83) a Kurze von Traubenstein (statek čp. 305). Další nejmenovaný důstojník a "zbývající kůň" se uchýlili do Dobitzerova domu čp. 114. Podobně tomu bylo u Václava Hnilici ve statku čp. 296, kde jeden pokoj užíval blíže neznámý pobočník. Protože štáb rakouského pěšího pluku měl ještě celou řadu dalších funkcionářů a služeb, výčet ubytovaných nebral konce.
Plukovní kaplan získal lůžko u vdovy Františky Schafrové v Židovské čp. 149, plukovní lékař Braun v Grillovském domě v Kostelní čp. 135 a jeho pobočník Wajda nedaleko odtud, u Františka Horáka v čp. 97 na náměstí. Praporní pobočník přebýval také na hlavním rynku, v Greifově hostinci U Černého koně čp. 124, zatímco plukovní auditor a praporčík byli v jiném slavném lounském hostinci U Červeného orla čp. 116 v Pražské. Vrchního furýra pluku umístil kvartýrmajstr Johann Schmidt k Antonínu Griesbachovi do Kostelní čp. 138.
Protože zásobování pluku vyžadovalo velké personální a technické zajištění7), muselo být v Lounech nalezeno ubytování i pro všech devět plukovních furýrů. V seznamu nejsou uvedeni jmenovitě, zato jsou zde majitelé a čísla popisná domů, kde furýři nalezli nocleh. Po jednom byli ubytováni u Josefa Kindla v čp. 56, vdovy Langerové v čp. 62, Václava Jonáše v čp. 63, Štěpána Růžka v čp. 65, Františka Schneidera v čp. 66, vdovy Röslerové v čp. 78, Václava Knorra v čp. 92, vdovy Franzelové v čp. 140 a Jakuba Schütze v čp. 189. Plukovní krejčí byl přisouzen vdově Barboře Havránkové, která žila v domku čp. 268 na Velkém předměstí.
Štáb musel také úřadovat a umístit další služby, proto ubytovatel sháněl i nebytové prostory. A tak se plukovní kancelář ocitla u Karla Schlossara v Pražské čp. 117, sklad na Malém předměstí čp. 302 u nájemce měšťanského pivovaru Donáta Hegera, ošetřovna u Karla Zirklera na náměstí čp. 53 a plukovní vězení u Karla Kašpara v zadním traktu domu s čp. 111 v Pražské.

Průchozí

Kromě zmíněných pobytů kvartýrujících jednotek odehrály se v uvedenou dobu také čtyři jednodenní průtahy vojenských skupin na pochodu (militär Durchzüge). Při těchto blíže nedatovaných příležitostech muselo být postaráno o ustájení a krmivo pro 48 koní 42. pěšího pluku Erbach, pro 120 koní 36. pěšího pluku Kolowrat, pro 37 koní 35. pěšího pluku arcivévody Maxmiliána a konečně také pro 66 koní 5. švališerského pluku Klenau, který byl posádkou v Teplicích8). Ve všech případech šlo zřejmě o přepravu tažných nebo jezdeckých koní, doprovázených vždy několika vojáky. Tyto přesuny byly časté zejména tehdy, kdy bylo třeba doplňovat ztráty koní u jezdectva a vozatajstva.

Významní jednotlivci
Na podzim 1806 projeli městem také někteří významní generálové rakouské armády, kteří zpravidla na své cestě v Lounech pouze přespali. Za tímto účelem město drželo v pohotovosti několik domů, v nichž takto významní jednotlivci pobývali. Jednalo se především od dům čp. 36 s hostincem U Tří lip na náměstí, kde nocoval generál jezdectva Johann hrabě von Klenau, a pak o naproti stojící tzv. Schlossarovský dům čp. 48, kde se vystřídali polní podmaršálek Josef svobodný pán von Stutterheim a generál jezdectva Ferdinand Antonín hrabě Bubna z Litic. Každého z nich doprovázela osobní stráž a 15 koní. Pro úplnost ještě dodejme, že v neurčenou dobu přespal na Velkém předměstí u Josefa Gautsche (hostinec U Bílého lva čp. 247) také jistý nejmenovaný pobočník od 6. švališerského pluku9). K domům vyhrazeným pro pobyty vyšších důstojníků patřil také Schmidův dům čp. 116 v Pražské ulici, kde byl v té době prosperující a dobře vybavený hostinec U Červeného orla.

Náklady na pobyt a vydržování vojska
Účetní rok rakouského vojenského eráru se nekryl s rokem kalendářním, proto uvedené čtvrtletní vyúčtování zahrnuje měsíce srpen, září a říjen. Městský ubytovatel Jan Schmidt spočítal, že Louny za toto období vydalo na pobyty armády celkem 708 zlatých a 36 krejcarů, což bylo předmětem nároku na vrácení ze státní pokladny. Tuto částku tvořily především poplatky za noclehy důstojníků (včetně doprovodu) a za ustájení jejich koní, cena slámy použité jako stelivo a odměna za poskytování nejrůznějších služeb. Výše těchto pohledávek byla dána zvláštním předpisem, avšak konečné vyúčtování bylo zpravidla díky dodatečným srážkám erárem kráceno. Tak se stalo, že městu (po úpravě položek za ustájení koní) bylo ke dni 12. srpna 1807 jako čtvrtletní náhrada přiznáno jen 689 zlatých a 21 a půl krejcaru.
Městské výdaje na armádu však byly toho roku mnohem vyšší. Nejen proto, že 10. husarský pluk zde posádkou stál celá léta a že docházelo k průchodům jiných jednotek. Vzhledem k neúrodě v roce 1805, kdy město nakupovalo z vojenských skladů v Chebu a v Terezíně obilí a peklo pro chudé obyvatelstvo chléb, musela roku 1806 obec nakoupit obilí za 4985 zlatých, aby mohl být vrácen loňský odběr a aby se zároveň vyhovělo požadavku povinných dodávek obilí do vojenských skladů pro 1806. Přitom ceny základních plodin (obilí, ovsa a hrachu) ve válečných letech 1796-1806 neustále stoupaly a dosahovaly až desetinásobku předválečné ceny.
Povinným odvodem na vedení války byla tzv. třídní daň z majetku, která pro město Louny a k němu příslušející vsi roku 1806 činila celkem 755 zlatých a 15 krejcarů. Kromě toho město poskytovalo příspěvek na ubytování vojska, kterým se snižovala celková částka, účtovaná za tyto služby. Když historiograf K. Linhart zkoumal výdaje a příjmy města za napoleonských válek, zjistil, že jen v roce 1806 město odvedlo na různých státních platech a válečných dávkách celkem 4200 zlatých. K tomu připočtěme všeobecnou nechuť poskytovat armádě ubytování, potahy a další služby, jež zatěžovaly zejména hospodařící zemědělce. Ubytování důstojníků v městských domech pak často vedlo k nejrůznějším oboustranným rozmíškám a stížnostem. Nebyla tedy ani ta doba relativního klidu, kdy císař pán neválčil, nijak idylická. V čase válečných tažení, zvláště při přímém ohrožení života a majetku, bylo napětí mezi obyvatelstvem a vojskem pochopitelně mnohem větší. Zejména tam, kde požadavky vojska dosáhly samotné meze možností obcí…


Poznámky
1) Vierteljährige Liquidation über die nach Vorschrift des Zins Cataster von 1ten August bis 31ten October 1806 bequartirte Heren k. k. militär Offitirs, und sonstige Partheyen, dann Stallungs, Streustroh und Lufter Vergüttungs Ferderungen (kopie soupisu z 12. srpna 1807, SOkA Louny).
2) Hussaren-Regiment GdK Joseph Freiherr von Stipsticz von Ternova No. 10.
3) Dům byl známý též jako hostinec U Zlaté lodi; spolu s domem čp. 70 sloužil jako přepřahací stanice dostavníkové pošty; při požáru v září 1849 obě nemovitosti lehly popelem a teprve v roce 1871 zde byla zahájena stavba židovské synagógy, stojící dodnes.
4) Oba dvory stávaly v místech dnešního autobusového nádraží; statek čp. 295 byl později znám jako Červený dvůr v majetku židovského podnikatele Josefa Glasera.
5) Příslušníci husarského pluku č. 10 pobývali v Lounech až do roku 1818 a citovaný soupis ubytování postihuje jen malý úsek jejich několikaletého pobytu; po jejich úplném odchodu se ve městě na dlouhou dobu ubytovali rakouští huláni; husaři desátého pluku se však v Lounech objevili ještě jednou v letech 1851 a 1852, avšak tentokrát pod hlavičkou jiného majitele (Hussaren-Regiment Prinz Wilhelm von Preussen No. 10).
6) Linien-Infanterie-Regiment Sigmund Freiherr von Gemmingen-Hornberg No. 21.
7) Na rozdíl od napoleonské armády, která se na pochodu živila rekvizicemi, pluky rakouské armády vozily veškeré týlové zajištění a proviant stále s sebou.
8) Oficiální názvy těchto jednotek zněly: Linien-Infanterie-Regiment Erzherzog Maxmilian No. 35, Linien-Infanterie-Regiment Carl Graf Kolowrat-Krakowsky No. 36, Linien-Infanterie-Regiment Carl Eugen Graf Erbach-Schönberg No. 42 a Chevauxlegers-Regiment Johann Graf von Klenau No. 5.
9) Chevauxlegers-Regiment Franz Seraph Fürst Rosenberg-Orsini No. 6.

ZPĚT


KRONIKA 2005