Ve středu 18. srpna 1875, při příležitosti oslav 45. narozenin císaře Františka
Josefa I., v Lounech „vyrukoval zdejší nový spolek vojenských vysloužilců
s německým povelem". Dovídáme se to z pamětí lounského měšťana Jana
Haince, který vzápětí dodává, že jinde v českých městech se u takových spolků
velí česky. Lounská specialita byla údajně dílem dvou zakládajících členů
spolku – Ondřeje Ryla a Antonína Tautermanna.
Poslední jmenovaný, v té době třicetiletý, byl synem Josefa
Tautermanna z čp. 67 v Radnické (Hilbertově) ulici a jeho o deset let mladší
manželky Terezie. Jejich dětmi byly dále dvě dcery (Anna a Terezie) a druhý
syn Josef, který byl také v armádě – roku 1869 se jako devatenáctiletý mládenec
stal dobrovolníkem u hraničářského pluku na Balkáně (K. k. Infanterie-Regiment
Galgótzy Nr. 71).
Ale vraťme se ke spolku: necelý rok po jeho „zaražení“, jak se tehdy říkalo,
světili vysloužilci svůj prapor. V pondělí 26. června 1876 se shromáždili
na Hlavním náměstí, aby oznámili, že jejich patronkou bude sama císařovna
Alžběta Bavorská (1837-1898), řečená Sissi. Titulárním majitelem spolku se
stal devětapadesátiletý arcivévoda Albrecht Fridrich Rudolf, oslavovaný rakouský
polní maršál, který 24. června 1866 u Custozzy nedaleko Verony porazil italskou
armádu.
 |
|
Polní maršál arcivévoda Albrecht |
Vlastnímu svěcení praporu císařovna přítomna nebyla. Zastupovala
ji manželka c. k. okresního hejtmana Aloise Landfrasse, od roku 1872 nejvyššího
státního úředníka politické správy v Lounech. Slavnosti se údajně účastnilo
jen málo lidí. Mezi hosty bylo však několik lounských ostrostřelců. C. k.
Výsadní ostrostřelecký sbor města Loun byl dobrovolným měšťanským spolkem
a neměl s vysloužilci jinak nic společného. Vznikl v podstatě již roku 1800,
kdy tehdejší český král (a budoucí rakouský císař) František I. „utvoření
nového sboru dobrovolníků ku obraně vlasti České povolil a odvod schopného
lidu za tím účelem nařídil“. Zejména v Lounech žijící penzionovaní důstojníci
(převážně kavaleristi!) hleděli na tatíky ostrostřelce svrchu, nelíbilo se
jim, že cvičili na české povely, a kde mohli, tam je kritizovali a poučovali.
Pokud se tedy někteří ostrostřelci na svěcení praporu německy hovořících vysloužilců
roku 1876 objevili, bylo to spíše výrazem osobních sympatií některých jednotlivců
než oficiální reprezentací ostrostřeleckého sboru.
Nakolik byli ve městě tehdy žijící c. k. důstojníci iniciátory založení spolku,
není zřejmé. Je také nepravděpodobné, že by byl některý z nich jeho členem.
Jednalo se převážně o vyšší šarže jezdectva (od rytmistra výše) a členstvo
spolku tudíž tvořili zejména vysloužilí vojíni a poddůstojníci pěchoty (Louny
spadaly k terezínskému odvodnímu okrsku).
Citovaný Jan Hainc, dlouholetý tajemník lounského městského úřadu a česky
mluvící a píšící vlastenec, hodnotil založení a činnost spolku vysloužilců
velmi nemilostivě. Uvádí, že spolek měl germanizační zabarvení, což se projevovalo
nejcitlivěji při veřejných vystoupeních v převážně českém prostředí Loun.
Nevoli lounské veřejnosti charakterizuje slovy: „...město Louny zase jednou
ukázalo, že je proti germanizování a že je baštou české národnosti na západě!“.
Působnost vysloužilců v rámci spolkového života města by si snad zasloužila
bližšího zkoumání, neboť, ať chceme či nechceme, byli součástí lokálního společenského
ovzduší druhé poloviny 19. století. Víme například, že roku 1900 byl předsedou
spolku lounský sklenář Vojtěch Grüner z Pražské ulice. Jednatelem byl Vojtěch
Ložan, majitel hostince U Tří lip (čp. 38 na náměstí). V Ložanově hostinci
se také vysloužilci scházeli. Roku 1905 je jako předseda uváděn obuvník Raimund
Silbernagl z Pivovarské čp. 44. O čtyři roky později pak vysloužilcům „velel“
zahradník Václav Lein, nájemce ve Finkově domě čp. 315 v Benátkách. Někdy
po roce 1900 se změnilo sídlo spolkových schůzek. Stal se jím hostinec U Rybářů
(Pražská čp. 116). Po vzniku Československé republiky se spolek buďto rozpadl
nebo byl zrušen. Nakolik byl ještě v době I. světové války německým, lze se
zatím jen dohadovat...
A. Hluštík