LOUNSKÉ TRHY

Dnes mnohá veřejná prostranství našich obcí zaplňují rozmanité podoby tržišť tu- i cizozemského provedení a málokdo si uvědomuje, že trhy bývaly kdysi očekávanými a v kalendáři pevně zakotvenými „tržně-společenskými" událostmi. Také v Lounech se (dávno před dočasným vítězstvím všelijak surreálného socialismu) ustálil staletími prověřený pořad trhů. Původně jejich konání v královském městě určovaly panovníkovy výsady, později pečlivě střežená a dodržovaná tradice. Ta byla dokonce v 19.století úředně podepřena hned dvěma výnosy c. k. zemského místodržitelství z let 1877 a 1879.

Základním typem těchto akcí byly trhy týdenní. V Lounech se konávaly dva: každé úterý a každý pátek. Mimoto každý druhý čtvrtek v měsíci byl trh na dobytek (a to ještě za dob první republiky) a na západním okraji města. Dobytčí tržiště totiž bývalo v místech pozdější „vagónové kolonie" a dnešní mazutové kotelny v ulici 17. listopadu. Pokud některý z těchto pravidelných tržních dnů připadl na křesťanský svátek, trhovci se v Lounech objevili již o den dříve. Tedy v pondělí nebo ve čtvrtek v případě trhu týdenního, v případě trhu dobytčího pak ve středu.
Zvláštními a významněji navštěvovanými byly trhy výroční. Lounští jim věnovali vždy čtyři dny v roce. První výroční trh se konal ve středu před tzv. Tučným čtvrtkem (únor), druhý v pondělí před svátkem Nanebevstoupení Páně (květen). Třetí výroční trh se scházel až po žních, ve středu po svátku Narození Panny Marie (září). Termín posledního, čtvrtého výročního trhu připadal na středu po svátku Svatých Šimona a Judy, což bylo koncem října, případně na samém začátku listopadu.
Zmíněné trhy samozřejmě neměly povahu nějakých „sekáčů", „versáčů" či dokonce „ředhošťáčů". Trhovci nabízeli zboží původní, co nejčerstvější a neobnošené, v případě dobytka také co nejživější. Tak například v polovině minulého století se na výroční trh do Loun sjíždělo okolo 250 tuzemských prodejců, kteří nabízeli střižní zboží, galanterní a kramářský sortiment, řemeslné výrobky apod., na dobytčím tržišti se prodával dobytek i koně. Při týdenních trzích, kde bývaly k dostání zejména sezónní potraviny (např. ovoce, zelenina, houby), nejrůznější plodiny, květiny, dříví, osivo a sadba, byli trhovci nejen z Loun, ale také z okolních panství: cítolibského, týneckého, novohradského, vršovického aj.

Na fotografiích je současný trh v Ředhošti. Jeho neodmyslitelnou součástí se stali „podvodníci" s plackami (modifikace dříve populárních skořápek). Slovo podvodníci je v uvozovkách záměrně. Rozbor hry by zabral mnoho místa, ne každý okamžik hry je v tom kterém okamžiku podvodný. Musí vám proto stačit tvrzení, že šanci vyhrát prostě nemáte...

V době konání trhů, zejména výročních, přicházelo do města množství lidí, prodejců i nakupujících. To si vyžadovalo nejen dohled nad udržováním pořádku na tržišti, na ostatních veřejných prostranstvích a v hostincích, ale také například zvýšenou pozornost hygienickým a protipožárním opatřením. Názorným příkladem je nařízení c. a k. okresního komisaře Karla Kuchinky, kterým se městské radě přikazovalo nechat naplnit všechny městské kašny, aby po dobu konání druhého výročního trhu 11. květ
na 1857 byl k dispozici dostatek vody pro případ požáru. Všichni měli ještě v dobré paměti děsivý požár v září 1849, kdy shořelo mnoho domů v ulicích Šatlavní (Hilbertově) a Pražské. V roce 1857 byla opatrnost na místě o to více, že kvůli stavbě nových mlýnských objektů nebyla městská vodárna v provozu a kašny zely prázdnotou.
Ale vrátím se ještě k sortimentu trhovci nabízeného zboží. Chtěl-li prodejce uspět, musel se činit. Použité spotřební zboží z druhé (a další) ruky se tehdy prodávalo zpravidla jen v celoročně otevřených krámcích, nazývaných vetešnictví (Trädelhandel). Provozování tohoto druhu obchodování by na klasickém týdenním či výročním trhu neobstálo, neboť zde platil trhový řád a policie dohlížela na jeho dodržování.
Poslední takový tržní řád města Loun (v duchu starých tradic) byl na příkaz okresního hejtmana vypracován a schválen 27. října 1939. Městská policie měla v té době značné pravomoci ke stíhání přestupců, neboť protektorátní úřady sledovaly jakékoli projevy předražování nebo porušování nařízení o distribuci potravin. Termíny trhů se proti minulosti v podstatě nelišily, výslovně však bylo uvedeno, že se smějí konat 4 výroční trhy na zboží, koně a dobytek, 12 trhů měsíčních na koně a dobytek, týdenní trhy na vepřový a hovězí dobytek a každé úterý a pátek pak týdenní trhy na zboží. Posledním trhem v roce byl trh vánoční, trvající od 21. do 24. prosince.
Počátkem 90. let se město pokusilo obnovit starou tradici, ale co naplat, časy se změnily a staré zvyky jsou ty tam. Stačilo směšných padesát let „diktatury proletariátu" a staletá tradice zmizela. Nahradila ji iluze výhod bazarového prodeje napodobenin značkového zboží a obnošených oděvů. Ještě že nejde napodobit mrkev, okurky a čerstvě řezané květiny...

(-nH-)