„Funke nepřestal nikdy uvažovat o dosahu svého řemesla. Jeho cílem nebyl jen pěkný obrázek, jeho cílem byl obraz a ještě něco, aby toho něčeho dosáhl, nerozpakoval se ani hrubě porušit dogmatické normy a zákoník tzv. piktorální fotografie. Jeho záběry, a právě ty, jimiž dosahoval svého, jsou jistě často na štíru se zásadami amatérské komposice. Funke po léta komentoval meditace svých toulek svými snímky, toulával se po krajině, po tržištích, vylézal na střechy, věže, ba i komíny, lehal si na zem, zapřičoval svůj přístroj cihlou nebo hrubým kamenem... Funke znal dokonale možnosti svých strojů, svého materiálu; a jeho velkou předností bylo, že těchto svých znalostí používal nikoli k záměrům estétským, ale hlavně k dosažení toho něčeho navíc“.
Jaromír Funke (*1. 8. 1896 Skuteč u Kolína, † 22. 3. 1945 Praha),
vůdčí osobnost české fotografické avantgardy dvacátých a třicátých let našeho
století, zastánce tzv. „čisté fotografie“.
Dětství a mládí strávil v Kolíně, na přání otce pak navštěvoval právnickou
fakultu v Praze. Ke státní závěrečné zkoušce se však nepřihlásil. Od roku
1919 se zabýval amatérskou fotografií, kterou na doporučení svého přítele
Josefa Sudka od roku 1933 vyučoval na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě.
V roce 1935 nastoupil jako pedagog na Státní grafickou školu v Praze. Po vyloučení
z pražského Klubu fotografů – amatérů založil s Josefem Sudkem Českou fotografickou
společnost, svým puristickým programem blízkou avantgardním skupinám.
Ctil čistou fotografii a její možnosti předváděl při zachycení architektury,
krajiny, lidí, všednodenních okamžiků i při náročných kompozicích či strohých
detailech.
Vedle vlastní tvorby a pedagogické práce ovlivňoval vývoj naší fotografie
i řadou vlastních odborných článků a kritik.
Za svého života vystavoval pouze ve třech městech – několikrát v Praze a za
II. světové války v Lounech a Kolíně.
Dlouholetý přátelský vztah k Jaroslavu Janíkovi, láska k fotografování
a pravděpodobně i touha vystavovat stály v pozadí mimořádného výstavního projektu,
který se nenápadně začal rodit mezi Louny a Prahou v prvních letech druhé
světové války. Jeho počátek je skryt v nedochované korespondenci tehdejšího
lounského knihovníka J. Janíka a jeho přítele, Jaromíra Funkeho, profesora
Státní grafické školy v Praze...
Podle vzpomínek jejich společných přátel byl to právě Jaroslav Janík, který
navrhl svému příteli, který po německé okupaci Prahy nemohl počítat s další
pražskou výstavou, zda by se nechtěl zabývat fotografováním Loun a jejich
okolí, a byl to také lounský knihovník, který mu zprostředkoval první kontakt
s městskou radou. Ta se musela myšlenkou na pořízení snímků města zabývat
již koncem roku 1939, nejpozději v lednu 1940, neboť již 7. února 1940 se
v zápisu ze zasedání městské rady objevuje zpráva, že rada vzala na vědomí,
že profesor Funke, který byl pověřen městskou radou k pořízení vhodných
propagačních snímků Loun a okolí, byl v Lounech 4. února tohoto roku na své
první návštěvě – obhlídce města. Po tomto datu přijel J. Funke do Loun
ještě několikrát – a vždy fotil. Přítel Janík jej v dopise dokonce informoval,
jakým způsobem si má vyžádat od lounské radnice zálohu na materiál. Je však
pravděpodobné, že si o ni Funke nepožádal. Nicméně na zakázce pro Louny intenzivně
pracoval a první ukázky své práce předložil lounským radním v říjnu 1940.
Členové městské rady, kteří se zúčastnili jejího zasedání 23. října, si prohlédli
pět ukázek fotografií města Loun, pořízených profesorem J. Funkem, a usnesli
se jednomyslně, aby obrazy byly zvětšeny a na náklad obce vkusně zarámovány.
Bohužel, zápis z jednání neuvádí popis těchto ukázek.
Každopádně teprve po tomto jednomyslném přijetí formulovala městská
rada přesněji svou zakázku. V dalším zápise z jednání městské rady 4. prosince
1940 se dovídáme, že její členové se usnesli, aby profesor Funke byl požádán
o zhotovení asi 60 obrazů dle předložených ukázek a dle výběru z nich mimo
3 portretů starosty města a jeho dvou náměstků. Dále usneseno, aby dle ústního
jednání JUDra Františka Fiedlera, městského právního rady, obstaral profesor
Funke na náklady obce zasklení objednaných obrazů za rozpočtenou částku asi
K 30,- za 1 kus. Této dohodě profesor Funke dostál a zdá se, že nad úvazek
nafotil ještě některé členy tehdejší správní komise, v jejíž čele stál František
Liehne. Z jeho kanceláře odešel také 8. května roku 1941 dopis, kterým byl
Jaromír Funke pozván k zahájení výstavy svých snímků Loun a okolí, které byly
instalovány ve velké zasedací síni lounské radnice. Slavnostního zahájení
výstavy se Jaromír Funke sice zúčastnil, objednávku na pořízení dalších
5 kolekcí lesklých fotografií v ceně K 15,- za 1 kus, jak navrhovala obecní
správní komise pro reprezentaci Loun na výstavě českých měst v Praze, však
již nepřijal.
Výstava LOUNY VE FOTOGRAFII trvala na radnici pouhý týden. I tak však přilákala
do města řadu zajímavých osobností, ať již rodáků či představitelů okolních
měst, jak o tom svědčí zápisy v návštěvní knize. Je tak trochu paradoxem,
že autorův podpis se v ní neobjevuje vůbec a podpis jeho nejbližšího přítele,
Jaroslava Janíka, je bez jakékoli poznámky až v její druhé polovině.
Dalším paradoxem této výstavy je skutečnost, že pouze tento jediný válečný
týden bylo možné spatřit soubor úplný. Fotografie zhotovené a signované Jaromírem
Funkem byly rozmístěny v prostorách lounské radnice až do května 1945, kdy
se v revolučním ruchu některé z nich ztratily. Ty zbývající byly pak předány
do opatrování tehdejšímu Městskému muzeu v Lounech. Soubor, v odborné literatuře
známý jako Lounský cyklus, se nikdy nedočkal uceleného knižního vydání, jak
to snad před lety lounská radice zamýšlela.
Z materiálů SOkA v Lounech
a Okresního Muzea v Lounech
vybrala a napsala Marie Imbrová [REGIZ 4 / 1996]
Dokument 1:
Panu
Jaromíru Funkemu,
Profesoru V Praze – Smíchov,
Grafická škola, Preslova ulice.
Vaše blahorodí,
už se rodí
výstava.
U této vzácné příležitosti, která poskytnuta bude občanům lounským vypuknuvší
a shora uvedenou a mírně neoznačenou výstavou doufáme nalézti Vaši nadmíru
a náramně vynikající osobnost v prostředí tohoto města s velikou a ohromnou
slávou minulou včetně oslav margaretských, pitek kralupperovských a činění
všelijakého nesmírně podčalounovaného v době přítomné slávy nepatrně skromné,
radostně uvítánu.
U příležitosti tohoto zástoje, ve kterém promítnuta bude sláva Vašich činů
skrze citlivost záhadného instrumentu temné skříně před zraky udiveného a zapráskaného
publika rekrutujícího se z města tohoto vyprošujeme si abyste s sebou obtíživ
ramena svá přivedl kysnu magickou upoutánu kolem beder svých.
Neboť a anóbrž
v temnotách věku stávajícího vyžadovány jsou úsluhy přenáramné od služebníků
poddaných a neužitečných i světských světáckými kruhy veřejnosti potištěné
a tisknoucí, jež ondino pro sebe vyžaduje ztráviti panenskou nedotknutelnost
ve vesměrných bolestech se rodící obchodní a zauzlené akademie naší.
Nechť zelenají se luhy a háje, nechť zkvétají ovinuté slavobrány, nechť ptákové
volně poletují povstavše po zpěvu bujarém s větévce svého, nechť zuří nad
cimbuřím, nechť řeky plynou a ryby vodu polykají a v rybnících se násada kaprů
ukrývá až přijde den nechť kane medovina a strdí ve znoji se dme až přijde
noc. Nechť ......... .................až přijde den, kdy zrakům patrn se stanete
vpluv pod brány pražské města přepokorného a královského v neděli tuto na
den panice Soběslava v tomto měsíci májů.
. . . . . . . . . . . . . . . ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! !
a a a a a a a a a a a a : : : : : : : : : : : : : :
Z kanceláře Ing. J. Syky, kulaté razítko
za správnost: E. Immerová
Dokument 2:
Městské museum v Lounech, které bylo za války vypuzeno ze
svých místností v městské radnici, našlo útulek – doufejme že opravdu dočasný
– v bývalé židovské synagoze v Lounech v Hilbertově ulici. Péčí neúnavně pilného
správce musea řídícího učitele Václava Kučery a několika jeho pomocníků, zvláště
z řad lounského učitelstva, byla část sbírek nově instalována a je vždy v neděli
od 9 do 12 hodin dopoledne přístupna obecenstvu. Návštěvníci mají příležitost
shlédnouti nejcennější předměty oddělení archeologického, národopisného, památky
cechovní, historické listiny z městského archivu, literaturu o Lounech a Lounsku
a četné obrazy města z různých dob. Jedinečný soubor úplně nových pohledů
na město tvoří zvláště vystavené fotografické obrazy, které v Lounech pořídil
zemřelý profesor Státní grafické školy Jaromír Funke. Soubor těchto obrazů
by si zasluhoval knižního vydání, aby se dostal do rukou každého milovníka
našeho města. Radost z pohledu na tuto překrásnou sbírku je kalena jen pomyšlením
na to, že dva z těchto obrazů se v revolučních dnech května 1945 z místností
městské radnice, kde některé z obrazů sbírky porůznu visely, ztratily. Ti,
kdož je odcizili, by si měli uvědomit, že tu jde o veřejný umělecký zájem,
jenž má přednost před soukromou zálibou, ukojenou tak neomluvitelným způsobem,
a obrazy anonymně museu vrátit. Správa musea uvítá a v důvěrnosti zachová
každé upozornění, které uvede na stopu zmizelých obrazů, jež jsou označeny
vlastnoručním podpisem svého tvůrce prof. Funkeho.
Zprávu o poválečném stavu sbírky Funkových fotografií Loun přinesla Kronika
Lounského Kraje, ročník 1946, č. 2.