Tuto recenzi uveřejňujeme v duchu slov Jiřího Karáska ze Lvovic, který v Rozpravách Aventina z roku 1930-31 uveřejnil tyto řádky: "...Odhodlal jsem se státi kritikem teprve po delším duševním boji ... neboť je nutno vystupovati proti špatným knihám a potírat je ... aspoň pro tu fikci 'spravedlnosti', aby hřích zůstal nepotrestán a špatná kniha nepomstěna...". Žádáme zároveň čtenáře, aby se recipročně nechovali dle jiného citátu, tentokrát od J. W. Goetha: "Zabte toho psa, jest to recensent!" -prv-
V roce 1995 vydaly dvě lounské firmy (ADART a Mc Art) tři regionálně orientované
monografie, věnované třem obcím lounského okresu: Lounům, Peruci a Postoloprtům.
Protože by mělo jít vždy v takovýchto případech o prestižní záležitosti, obce
- ačkoli nemusí být vydavatelem - nesou za ni jistotu (i když pouze nominální)
a zodpovědnost. Bohužel ze dvou třetin zmiňované produkce (t. j. výsledků činnosti
firmy Mc Art) jde o ostudu nejhoršího kalibru. Naopak "příručka" ADARTu
o Lounech je více než slušná a je dobrou, odborně zasvěcenou reklamou pro město.
Nejprve se tedy pokusme podívat na zmetky Mc Artu. "Peruc - 825. let
první písemné zmínky" (již na obálce vidíme hrubou chybu, neboť tečku
za číslicí píšeme pouze tehdy, chceme-li tak označit řadovou číslovku, což v
tomto případě nepřipadá v úvahu) a "Postoloprty - historie a současnost".
I když obě publikace dělí časová cézura, jsou plné příbuzných nedostatků.
První dojem: příšerná celková grafická úprava, nefunkční prázdné strany (tzv.
vakáty, mají asi dělit publikace na různé oddíly), špatné ukončení řádků (samostatná
písmena, číslice, předložky a jednohláskové spojky na konci řádků nesmí zůstávat),
zrůdné řešení titulků (navíc použitá novinová rádoby typografie není pro neperiodickou
tiskovinu přípustná), často není jasné, kde končí a začíná text, který mnohdy
splývá s popiskami ilustrací, jež jsou samy nezřídka nekvalitně reprodukované
a špatně rozvržené (to je velmi blízké pokleslé lokální žurnalistice), a například
i špatné používání - gramatické i typografické - interpunkčních znamének. Vydavatelé
také nevědí, že se v úvodu tiskoviny vyznačují autorská práva a nedostatečně
zpracovali bibliografické údaje v závěru svých publikací. Naprosto neseriózně
působí otištění reklamy na zadní straně obálky (lze tolerovat maximálně u časopisů)
- získávám dojem, že šlo více o reklamu, než o obsah. (Páni radní, nenabídla
vám náhodou firma Mc Art, že vám publikace vytiskne zdarma? "Jen"
za zisk z reklamy?).
Jenže to není vše. Příšerná je i obsahová úroveň, podezřelé je už alibistické
omlouvání nedostatků v úvodních slovech vydavatelů, kde se píše: Je nutné podotknout,
že publikaci, kterou si právě prohlížíte, nepsali profesionální žurnalisté,
ale zástupci peruckých občanů a společenských organizací - nadšenci a amatéři
v tom nejlepším slova smyslu. Díky tomu však získala jednu přednost. Autenticitu
a hodnotu jakéhosi historického dokumentu. Berte ji jako dopis o stavu mysli
Peruckých v roce 1995. Tolik Peruc, následují Postoloprty: A díky tomu
má tato publikace možná vyšší vypovídací hodnotu než nakašírovaný spisek, který
vytvořili chladní profesionálové.
Vyšší hodnotu ani náhodou nemá.
O tom, že je nízká úroveň vyjadřovacích schopností obecně mizerná, se ví dlouho,
ale že je tak mizerná, to jsem skutečně nečekal. "Chladný profesionál"
by určitě nenapsal takovéto stylistické nesmysly: Že se nám to daří, o tom svědčí,
že postoloprtská mládež patří na každé župní akci k těm nejukázněnějším.- Pohybové
ztvárnění Vltavy od B. Smetany zanechalo v ženách hluboké dojmy. - I navzdory
socialismu se dařilo dosahovat úspěchů. - Dne 16. července v 18 hodin pak bratr
Jaroslav Nedbal položil základní kámen na výstavbu hasičské zbrojnice. Byl to
nejlepší dar a zážitek tehdejšího dění v Postoloprtech. - Hned po válečných
letech se opět sešli ti, kteří přežili, aby pokračovali, v čem začali, tj. znovu
obnovili hasičský sbor. - V roce 1988 oslavili 120. výročí založení hasičů,
což byla pro ně obrovská odměna za jejich dřinu. - ...nebojíme se výsměchu lidí,
kteří si ještě dnes neuvědomují, jaký význam a užitečná práce je být dobrovolným
hasičem (Ať žije film Hoří, má panenko!). - Dalšími akcemi, které by se měly
v letošním roce rozestavět, je dostavba tělocvičny s termínem dokončení do 31.
12. 1996. - Do kulturního života obce přispívají každoročně pořádáním tradičních
mysliveckých plesů, dále pak pořádáním mysliveckých hodů, které se staly oblíbenými
mezi občany, ale i návštěvníky Peruce (aneb kultura = Vožrat se a sežrat se!).
- Myslivci se zapojili také do akce pokládání návnad s vakcínou proti vzteklině.
Výsledkem je, že v naší honidbě se již několik let nevyskytla liška infikovaná
tou to nebezpečnou nemocí. Zároveň negativním dopadem je značné přemnožení lišek.
- a závěrem ještě jedna perlička: Po úspěšném roce 1938 přišel osudný 15. březen
1939, kdy na naše území vstoupilo německé vojsko (Úspěch roku 1938 zřejmě spočíval
v odstoupení pohraničí nacionálně socialistickému Německu).
Početli jste si?
Celkově se dá textům těchto "nadšených amatérů" vytknout užvaněnost,
nesoudnost, familiérnost a žoviálnost, používání nejhorších publicistických
a administrativních frází, samochvála, stylistická neobratnost. Některé příspěvky
jsou naprosto zbytečné, protože opakují obecné informace o organizaci (diabetici,
invalidé, důchodci) a doplňují je pouze několika nevýznamnými margináliemi.
Navíc leccos se opakuje téměř doslovně (historie obce obsahuje církevní památky
a totéž se objeví v materiálu o místní farnosti a děkanství).
Všechny tyto nedostatky měl odstanit redaktor obou svazků. Ze strany zadavatele
pak mohlo být například použito toto modelové řešení: Od zainteresovaných osob
se zjistí všechny informace, kriticky se zhodnotí a na jejich základě se napíší
sumarizující statě, jako "Školství v Postoloprtech", "Sport v
Postoloprtech" a podobně. Po sepsání statí si zadavatel zajistí jazykového
redaktora, se kterým sepíše smlouvu o zpracování materiálu, a to co se týče
nejen korektur. Následuje výběr firmy, která zakázku vyhotoví a dodá "na
klíč", s tím, že se zajímáme o její dosavadní práci. Nejsme-li schopni
sami posoudit kvalitu sazby a grafického návrhu, najmeme si poradce. I to by
nakonec mohla a měla být starost redaktora. Vždy mějte na paměti: šetřit se
nevyplácí. Vraťme se však opět k publikacím...
Ze všech uvedených příspěvků má nejvyšší odbornou (věcnou i jazykovou) úroveň
anonymní text o historii a památkách Peruce, který obsahuje znalost nejnovější
historiografické literatury ohledně vztahu Oldřich - Božena, přesto je mu však
třeba vytknout odfláklý pohled na dějiny obce ve 20. století. Zcela kontrastně
k tomuto materiálu působí pak zařazení nijak hlouběji nekomentovaných zpráv
o poválečném vývoji Peruce. Celkově čpí z většiny "nadšeneckých" písemností
globální spokojenost s minulým totalitním obdobím v duchu "nějaký ten exces
nastal, ale jinak jsme si v klidu hasili, cvičili, rybařili a co hůř, dokonce
i 'kulturně žili' - v článku Evy Winterové se například dozvíme, že existoval
v roce 1976 v Postoloprtech jakýsi estrádní kroužek (co asi dělal?), fungovaly
různé recitátorské kroužky (jejichž repertoár bych rád slyšel) a hlavně:...rok
1985 byl významný tím, že KASS Postoloprty obhájil propůjčený titul Vzorné kulturní
zařízení Severočeského kraje a ten mu byl přiznán natrvalo... .
Diametrálně odlišnou sondáž do historie obce najdeme i v publikaci o Postoloprtech,
tentokrát od stěží středoškolské vzdělání (s maturitou) získavší Dáši Eiblové
(Další neduh publikací Mc Artu: nesprávné používání jmen autorů v "domácích"
polohách Dáša, Vlasta, Láďa, případně obrácený slovosled: nejprve příjmení,
pak jméno - nejde přece o dotazník), v jejímž stylisticky toporném pokusu lze
nalézt řadu zavádějících tvrzení, z nichž nejvíce mne zaujalo, že Schwanzenberkové
koupili od Sinzendorfů posto loprtské panství za 600.000 guldenů (gulden ve
staroněmčině = zlatý). Ale i psaní jména Křišťan (počeštěného Kristiána) s dlouhým
"i" je chybou (objevuje se vícekrát, nejde tedy o tiskového šotka)
a rynk s iotou jakbysmet. Za nedořešené pokládám uvedení dvou verzí zničení
postoloprtského benediktinského kláštera bez citace pramenů, aniž cokoli řeknu
o Husitské kronice Vavřince z Březové (kde je to vylíčeno poněkud jinak).
Pokud bych už nějak Josefa II. označoval, tak ne jako osvíceného, ale spíše
osvíceneckého. Nelogická je rovněž věta: V roce 1782 byl v Postoloprtech vybudován
chudobinec, který neměl nic společného se špitálem chudých (k čemu tedy sloužil?).
Další chybou je označení doby panství Schwancenberků za vládu (pokud je mi známo,
panovníci to nebyli). Zcela neodůvodnitelné je zařazení pověsti o Postoloprtech
(navíc je pro ně používáno zcela neadekvátních literárně-vědných termínů - legenda
totiž vypráví o životě a utrpení světce, mýtus je symbolickým zobrazením světa
různých národů, např. jeho vznik, vysvětlení přírodních úkazů, stvoření lidí,
atd.) za první část historie města. Navíc je zde zvolena novodobá verze pověsti
o Durynkovi z Jirásko va přepracování ve Starých pověstech českých (jež jsou
navíc špatně citovány) a nikoli nejstarší známá z Kosmovy kroniky. Odkud je
převzato vyprávění "O dvanácti apoštolech" se však nedozvíme.
Nepochopitelné je samostatné vyčlenění kapitoly "Historie města 1880 -
1994" (informace o této době jsou totiž uvedeny již v předešlé "Historii
Postoloprt"; mimochodem, co je to za mezník, onen rok 1880, není vůbec
vysvětleno). Zcela zavádějící je odstavec s daty o době po první světové válce
až k roku 1945. Autorka píše: V této době začali politickou situaci přebírat
(lze vůbec "přebírat" politickou situaci?) do svých rukou Němci. Situace
ve správě Postoloprt se vyhrotila v prosinci 1920. Starosta Czerny rezignoval
a s ním i městské zastupitelstvo (na co rezignoval? snad abdikoval!). Potyčky,
třenice a provokace vyvrcholily návštěvou Konráda Henleina v březnu 1937 v Postoloprtech.
To je tedy dialektika... A toto jsou také v podstatě jediné informace o Postoloprtech
v období 1. republiky.
Podobně je tomu i s poválečnou (nemluvě již o válečné) dobou, kdy je vše idealizováno
několika nicneříkajícími frázemi. Posledním hřebíčkem do rakve, nutným k pohřbení
této publikace, je otištěná série článků o historii přidružených obcí Postoloprt,
převzatých z cyklu Svobodného hlasu "Obce našeho okresu" z pera PhDr.
Bohumíra Roedla, bez uvedení jeho autorství. Obě publikace jsou ke všemu v inzertní
části doplněny blábolivými žurnalistickými profily (toho nejpokleslejšího rázu)
peruckých a postolop rtských podnikatelů, činících z publikace časově velmi
omezenou tiskovinu. Zřejmě jde o jakýsi druh "skryté" inzerce "slovem
a obrazem".
Střízlivým formátem a nesrovnatelnou grafickou úpravou (včetně minima inzerátů,
podaných decentní formou na konci publikace), se od výše zmíněných paskvilů
již na první pohled odlišuje počin ADARTu. Došlo sice k občasné záměně uvozovek
a v celé publikaci jsou použity rozdělovníky a spojovníky místo pomlček, místy
je sazba neusazená, ale to je vše, co se dá po grafické stránce na této úrovni
publikaci vytknout. Vysoká odbornost textů (dr. Roedl a dr. Hluštík) a krása
jazyka (Emil Juliš s poetickou vzpomínkou "Město s horami a řekou"
a Josef Hlaváček s memoárovou črtou "Lounské duchovno v 60. letech")
staví "Louny" na zcela jinou kvalitativní úroveň. Nejvíce prostoru
zabírají tři příspěvky B. Roedla, sumarizující dosavadní historiografické bádání
o Lounech s neskrývanou objektivitou a bez stranictví (výhrady lze mít jen k
tomu, že mezi lounské památky nebyl zařazen Dělnický dům - Stromovka čili Bahno;
i dělnické hnutí patří k historii, navíc je objekt spojen se svéráznou - modernímu
člověku těž ko pochopitelnou - baráčnickou tradicí; spíše "přepsáním"
je pak také tvrzení, že Karel Konrád je známý románem Rozchod! z období I. světové
války - je totiž o I. světové válce).
Antonín Hluštík se profesně pustil do "krajiny Loun a okolí" a zájmově
do "Loun v letech 1848 - 1945". Dopustil se však několika nepřesností.
Tvrdí totiž, že ...v době, kdy rakouská monarchie prohrála prusko-rakouskou
válku, zaplavili město příslušníci armády vítězného císaře, což se mohlo stát
až po skončení prusko-francouzské války, teprve tehdy bylo Německo vyhlášeno
císařstvím, v Lounech tedy nebyli vojáci císařští. Zřejmě jen slovním omylem
je tvrzení, že mladočeši byli příslušníky pozdější pokrokové strany svobodymyslné,
správně má být Národní strany svobodymyslné. Sporné je zato tvrzení, že ...většinu
pravicových sil v zastupitelstvu zaručovalo pouze opakované utváření koalice
národních socialistů s národními demokraty, protože o pravicovosti národních
socialistů lze s úspěchem pochybovat, nějakou dobu po vzniku republiky byli
totiž levicovější než sociální demokracie a i po vzniku KSČ a odchodu anarchokomunistů
v čele s dr. Vrbenským z domovské strany v roce 1923 stáli spíše nalevo; navíc
v Lounech šlo zřejmě o silně pragmatické spojení, protože neměli-li národní
demokraté něco rádi, tak to byla právě hradní politika reprezentovaná z velké
části právě národními socialisty.
Jde ale o maličkosti (více mi vadí v anonymní stati "Průmysl, obchod, bankovnictví"
poněkud trapná absence firmy Hlaváček, která výrobou akordeonů získala renomé
po celém světě a její výrobky jsou dodnes ceněné) v celkově velmi povedené práci
s kvalitním fotografickým doprovodem M. Kukly a Vl. Mirvalda a ukázkami z výtvarného
díla doc. Zd. Sýkory a Vl. Mirvalda.
Pavel Straka [REGIZ 1/ 1996]