Lounský kraj je nenávratně spjat s několika cestovateli, ať
již známými a nebo zapomenutými. Jedním z nich je i Benedikt Roezl, zahradník
a cestovatel, který své mládí prožil v Pátku nad Ohří a pohřben byl v hrobě
svého otce v Panenském Týnci.
Benedikt Roezl se narodil 13. srpna 1824 nedaleko Prahy, ve vesnici Horoměřice.
Zde jeho otec pracoval jako zahradník na panství kláštera premonstrátů. Když
bylo mladému Benediktovi pět let, přestěhoval se s rodinou na jiné premonstrátské
panství, do Pátku nad Ohří. Zde Benedikt trávil své mládí. V zahradnictví,
které bylo svěřeno jeho otci, se seznamoval s rostlinami a prací na zahradě.
V místní obecní škole získal základní vzdělání. Za dalším vzděláním odjel
v roce 1836 do Děčína. Po vzoru otce se měl stát zahradníkem a proto v Děčíně
nastoupil do učení v zahradách hraběte F. A. Thuna. Po tři roky zde pracoval
a je pravděpodobné, že se zde poprvé setkal s orchidejemi, ty se mu staly
jeho láskou po celý život. Po vyučení v roce 1840 B. Roezl pracoval v několika
zahradách po celé Evropě a to až do roku 1846, kdy byl přijat na místo zahradníka
v obchodním zahradnictví Louise van Houtte v belgickém Gentu. Zde díky svým
znalostem a píli se po krátké době stal vrchním zahradníkem tropických sklení
ků a později, když se van Houtteho zahradnictví stalo státním ústavem, byl
jmenován vrchním zahradníkem.
To však mladého Roezla neuspokojovalo, měl přání podívat se do Ameriky, původní
vlasti rostlin, které znal. A svůj sen uskutečnil.
Dne 1. března 1855 odplul z holandského přístavu Vlissing. První zastávkou
v Americe mu byl New Orleans. Odtud po několika dnech odplul do Mexika. Z
města Veracruz se vydal do vnitrozemí. Nejdříve se zastavil ve městě Córdoba.
Zde poprvé na americkém kontinentu sbíral rostliny, celou zásilku poslal do
Gentu. Z Córdoby se vydal do hlavního města Mexika. Na okraji města, společně
se svým francouzským přítelem L. Chabém, zakoupil hostinec se zahradou. Po
necelém roce podnikání opustili Mexico a přesunuli svou živnost do vesnice
jižně od města Veracruz, do Sontekomapánu.
Již po příjezdu do Ameriky sebou B. Roezl přivezl sazenice rostlin, jejichž
pěstováním a prodejem chtěl vydělávat peníze, kterými by zaštítil své cestování.
Bohužel dlouhá cesta a špatné počasí v New Orleansu většinu rostlin zničilo.
Jediné rostliny, které se podařilo zachránit byly sazenice ramie, přadatelné
rostliny, původem z Asie.
Po mnoha pokusech se B. Roezlovi podařilo tuto rostlinu vypěstovat v podmínkách
Mexika. To již bylo v době, kdy se v Sontekomapánu stal majitelem plantáží,
celníkem a velitelem místního přístavu. Ramii nejen vypěstoval, ale zkonstruoval
i stroj na její zpracování. Ten se však stal pro Roezla osudný.
V roce 1868 na Kubě v Havaně při jeho předvánění byl požádán
o pokus zpracovat list rostliny Agave americana. Bohužel společně s listem
byla do stroje vtažena i jeho levá ruka. Zranění bylo velké a tak mu byla
amputována.
Po této události se po několik týdnů zotavoval v Havaně, tehdy uvažoval o
návratu do Čech. Nakonec se rozhodl jinak, vrátil se do Sontekomapánu, zde
své hospodářství předal příbuzným a odcestoval zpět na Kubu za sběrem rostlin.
Ztráta paže znamenala v životě B. Roezla zlom, od té doby až do roku 1875
procestoval značnou část Ameriky a zajímal se jen o sběr rostlin.
Své cesty začal v New Yorku. Odtud odjel železnicí do Cheynne. Zde se na delší
dobu zastavil a v okolí sbíral rostliny. Za dalšími sběry odcestoval do hor
Sierra Nevada. Zde, v den stého narození Alexandra Humboldta, objevil do té
doby neznámý druh lilie a proto ho pojmenoval Lilium humboldtii. Z hor Sierra
Nevada odcestoval do Kalifornie, zde sbíral rostliny tři měsíce a odtud se
vydal to Kolumbie a to do povodí řeky Magdaleny. Po čtyři měsíce zde hledal
rostliny, především svou lásku, orchideje. Z a zmínku zde například stojí
to, že orchidejí Telipogon roezlii nasbíral 800 kusů a Odontoglossum 300 kusů.
Když v Kolumbii nastala doba dešťů, změnil lokalitu. Odplul zpět do Kalifornie,
kde sbíral semena jehličnatých stromů. Z Kalifornie se vydal na sever do Kanady,
tehdejší Britské Kolumbie a odtud se opět vrátil do Kalifornie. Tu procestoval
až po hranice s Mexikem.
A odtud opět do Kolumbie. Zde poprvé a naposled přijal zakázku, aby sbíral
pro určitou firmu na určitém místě a v dohodnutém termínu. Roezl totiž vždy
podnikal své expedice na vlastní náklady a sebrané rostliny, semena a sazenice
prodával různým firmám a zahradnictvím tak, jak uznal za vhodné. Na konci
roku 1871 však přijal smlouvu od majitele zahradnictví v Gentu a Bruselu Jeana
Lindena. Smlouva ho zavazovala sbírat v Kolumbii po dobu půl roku. Za tu dobu
nashromáždil tak velké množství rostlin, že vše odvážel na 80 mezcích.
Po skončení smlouvy B. Roezl navštívil Peru a odtud v polovině roku 1872 odplul
do Evropy. Zde nepobyl dlouho, navštívil některá významná zahradnictví a příbuzné
a známé, po třech měsících opět odplul do Ameriky.
Do nového světa s ním plul i jeho synovec Eduard Klaboch. Společně odjeli
železnicí z New Yorku do Denveru. Zde v okolí města sbírali rostliny, sběry
to nebyly malé. Rostliny Yucca angustifolia sebraly 6 beden a Calochortu krelagei
1000 cibulí.
V Denveru byl Roezl okraden o svou celou hotovost. Zloděj nebyl nikdy dopaden
a tak se na další cestu do Kalifornie vydal na dluh.
Z Kalifornie odpluli do Mexika, dále pak navštívili Panamu,
Venezuelu a Kubu. Odtud se opět vrátili do Mexika navštívit své příbuzné v
Sontekomapánu. Tato zastávka posloužila B. Roezlovi na to, aby vyměnil své
společníky, synovce Františka Klabocha zde zanechal a sebou si na další cestu
vzal synovce Eduarda Klabocha, který již před časem přicestoval do Mexika
z Vídně a strýce zde očekával. Jejich cesta směřovala do Peru. Sběry zde čítaly
na 10.000 hlíz orchidejí. Další cesta B. Roezla a E. Klabocha zavedla do Bolívie,
Chile a Ekvadoru. Odtud odjel B. Roezl do Evropy, oba synovce zanechal v Americe.
V Evropě byl Roezl od dubna do srpna 1874. Za tu dobu navštívil některé přátele,
obchodní společníky a také své rodiče a příbuzné v Panenském Týnci. Zajímavé
je také, že navštívil zámek v Libochovicích, kde do sbírky tropických rostlin
daroval několik orchidejí ze svých sběrů.
Zpět do Ameriky doplul v červenci 1874, doprovázel ho další z jeho synovců
Bohumil Houda. Vlakem procestovali Severní Ameriku a odtud se vydali na západní
pobřeží Mexika, zde byli necelého půl roku. To byla pro Benedikta Roezla poslední
návštěva Mexika a Ameriky vůbec. Z Mexika v polovině roku 1875 odplul přes
San Francisko do Evropy.
Po návratu do Čech se usadil v Praze, ale na rostliny a orchideje nezapomněl.
Synovci, kteří zůstali v Americe pro něj sbírali rostliny a on v Praze založil
podnik, zabývající se jejich distribucí po celé Evropě.
Jméno Roezl je také spojeno se založením prvního českého odborného zahradnického
spolku, Flora. Ten byl založen v Praze v roce 1880 a B. Roezl se stal jeho
prvním předsedou. Spolek také zaštítil vydávání odborného zahradnického časopisu,
Flora. Roezl časopis podporoval a to nejen finančně,ale také v něm uveřejnil
své jediné česky psané cestopisné črty. Byly to dva velké články. První se
jmenoval "Poslední má cesta na západní pobřeží Mexické" a druhý
"Rostliny mnou v severní a jižní Americe objevené". V obou popisuje
své cesty a události, které ho v Americe potkaly. Nebylo to tehdy jednoduché
cestovat po Americe, vždyť Roezl byl několikrát okraden, hrozilo mu také,
že bude oběšen nebo uštknut hadem.
Na sklonku života, roku 1884, se mu také dostalo uznání jeho celoživotního
snažení. Byl dekorován řádem sv. Stanislava, ten mu udělil ruský car. Z té
doby se zachovala zpráva, že o podobném odměnění uvažovala i belgická vláda,
toho se však již Benedikt Roezl nedožil.
Zemřel v Praze 14. října 1885. Pohřeb se konal o dva dny později v kostele
na Smíchově, odtud putovala rakev se zesnulým do Panenského Týnce a zde byl
pohřben, jak si přál, do hrobu svého otce.
S příběhem o Benediktu Roezlovi je spojen také příběh o postavení
jeho pomníku v Praze. Na konci století se čeští přírodovědci usnesli, že postaví
v Praze sochu přírodopisce, buditele Jana Svatopluka Presla. O pomoc na propagaci
tohoto nápadu byl požádán jeden tehdejší pražský deník. V něm se čtenáři mohli
dočíst, dík tiskové chybě, že v Praze bude postaven pomník vynálezci lodního
šroubu Josefu Resslovi. A to nebyl konec, při hledání vhodného místa došlo
k další nesrovnalosti a úředníci městského m agistrátu rozhodli umístit pomník
na Karlovo náměstí, ale tentokrát se jednalo o pomník B. Roezlovi.
Mezitím byl z příspěvků našich a zahraničních zahradníků a přátel zhotoven
pomník B. Roezlovi, jehož autorem byl mladý sochař Augustin Zoula. A ten dodnes
zdobí Karlovo náměstí v Praze a nápis na něm je prostý: "Benediktu Roezlovi,
slavnému botaniku a cestovateli, věnují jeho ctitelé."
Jaromír Tlustý – Pátek [REGIZ 1 / 1996]