Slova v titulu napsala lounská rodačka, zpěvačka světového jména
Božena Kacerovská v roce 1943. Přežila ty, kteří měli její přání vykonat.
Dědici, vzdálení příbuzní, se zajímali jen o její šperky. Sotva víko rakve
nad touto ženou zaklaplo, vrhli se draví pozůstalí na její byt a vše vyrabovali.
Bývalý ředitel archívu dr. Bořivoj Lůžek s Jiřím Beranem navštívili tentýž
byt na podzim roku 1972.
Bořivoj Lůžek pořádal pozůstalost Boženy Kacerovské a 11. 3. 1974 sestavil
inventář, který se stal podkladem pro naši práci. Hned v úvodu se praví: Naskytl
se nám nevábný pohled. Mezi papíry se válely porůznu části spodního oděvu
Boženy Kacerovské, střevíce a nádobí a ke všemu nejvíce prachu a špíny. Písemnosti
pošlapané a roztrhané jsme sesbírali a odnesli do archívu.
Božena Kacerovská se narodila v Lounech dne 4. srpna 1880 v domě čp. 84. Její
otec, Jan Kacerovský, pocházel z libochovické ševcovské rodiny. Vyučil se
holičem. Oženil se s Annou Zunkovskou, dcerou rolníka z Lukohořan. Majetek,
který do manželství jeho žena přinesla, mu umožnil v Lounech otevřít vlastní
krámek: holírnu a vlasostřižnu.
Po Boženě se narodily Kacerovským ještě tři děti: Karel (1885), Emil (1890)
a Vlasta (1891). Božena navštěvovala školu v Lounech a mimořádný hlasový fond
u ní objevil přítel Jana Kacerovského, vynikající varhaník a skladatel Eduard
Tregler, který zde tehdy působil jako „regenschori“ (ředitel kůru). Snad i
proto se poprvé rozezněl hlas Boženy pod klenbou lounského chrámu sv. Mikuláše...
Na doporučení Treglera začala Božena Kacerovská studovat zpěv v Pivodově škole
v Praze, pod vedením Karla Kovařovice. Stala se členkou dámského tercetta,
jež uspořádalo turné po Čechách. Sama v něm zpívala soprán, E. Lišková mezzosoprán
a O. Hynková alt. Doprovázela je klavírní virtuoska Ludmila Urbanová. Kolik
koncertů trio absolvovalo, není možné zjistit, jisté je jen to, že s velkým
úspěchem vystoupilo na koncertech v Jičíně (17. listopadu 1900 v hotelu Hamburg)
a v sále U bílého beránka na Kladně (25. listopadu téhož roku). V programu
zazněly písně B. Vendlera, B. Smetany a Jana Maláta.
Karel Kovařovic nutně potřeboval obsadit roli Aidy v opeře G. Verdiho a vzpomněl
si na Boženu Kacerovskou. Dne 7. června stanula poprvé na prknech Národního
divadla...
Kovařovic byl spokojen, příznivě byla nakloněna i kritika. Karel Hoffmeister
v České revui č. VI/1901 napsal: Šťastnou ruku měla správa, povolavši k hostování
sl. Boženu Kacerovskou... Dobře školený, zvlášť ve výšce krásný, plný hlas
je přímo stvořen pro úlohy dramatické... Tisk nadšeně ještě dlouho poté referoval
o její Aidě.
Velký talent, mládí a v neposlední řadě osobní půvab vzbudily závist starší
herecké generace. Kacerovská po roce z Národního divadla odchází. Odchod znamená
i rozloučení s Kovařovicem, který do ní skládal mnoho velkých nadějí. Když
se jí v jejích téměř v devadesáti letech B. Lůžek ptal, proč odešla z Národního
divadla, odpověděla: Byli tam takoví bručouni. Víc o Národním divadle nehovořila.
Získaného času Božena využila ke studiu zpěvu u učitelky Frankové-Rückertové
a studiu cizích jazyků: němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny. Vystoupila
také na několika koncertech mimo Prahu, např. 3. května 1903 v Brandýse nad
Labem společně s klavíristkou M. Cozlovou a houslistou Alfredem Pellegrinim.
Pak jí nabídlo angažmá Nové německé divadlo. Přijala.
Poprvé se objevila na jeho scéně 25. ledna 1904 v roli Donny Anny v Mozartově
opeře Don Giovanni. Zastoupila Marii Brandisovou, která se potřebovala rychle
provdat a opustit divadlo. Chvalozpěvy kritiků nebraly konce...
Kacerovská ráda zajížděla mimo své angažmá na koncerty po venkovských městech.
Do tohoto období spadá i vystoupení v Lounech s Griegovou Písní za doprovodu
Eduarda Treglera. Smlouvu s divadlem na rok 1905 se rozhodla neobnovit.
Do její oslnivé kariéry zasáhl milostný románek. Seznámila se s Otakarem Zacharem,
sládkem z Kročehlav, člověkem velmi zámožným. Ten psal nejen články a knihy
o pivovarnictví (například kniha Pivovarské kapitoly a feuilletony, s ilustracemi
M. Alše a A. Kašpara vyšla na Kladně roku 1906), ale byl také známým badatelem
alchymie. V Technickém muzeu založil alchymické oddělení, o alchymii napsal
řadu knih (např. Cesta spravedlivá v alchymii, 1899; Alchymista Bavor ml.
Rodovský z Husiřan, 1902; Praktyka Testamentu Rajmunda Lulia 1500 – 1904;
O alchymii a českých alchymistech, s ilustracemi M. Alše, 1911; Z dějin spiritismu
v minulosti, s ilustracemi Josefa Váchala, 1914 a další). Naděje na sňatek
však padla, osud rozhodl jinak.
Otec Boženy jménem své dcery vymáhal na Zacharovi za zkažení umělecké kariéry
15.000¨K jednorázově a 600 K měsíční apanáže. Tento spor se stal senzací i
na stránkách tisku. V roce 1909 přijela Kacerovská z Francie k přelíčení,
které se konalo 27. prosince v Praze. Pro neústupnost obou stran byl soud
již poněkolikáté znovu odročen. Přesto zůstává Otakar Zachar její velkou láskou
prakticky do konce života...
Rozchod se Zacharem ji nezlomil, částečně se za chování svého otce styděla.
V květnu roku 1906 nasedla v Praze do vlaku, v ruce měla jízdenku do Paříže.
Pomocí přátel zde získala byt a slečnou Drozenovou je uvedena do školy zpěvu
proslulé Marchesi.
Božena, Paříží posléze nazývaná Beatrice (některé aspekty tohoto příběhu až
zarážejí osudovou podobností Boženy Dapeciové a Arthura Breiského!) záhy získává
nové přátele a obdivovatele. Dostává se do nejvyšších společenských kruhů.
Dne 31. ledna 1907 jí baronka Rotchildová půjčuje lože ve Velké opeře...
Seznamuje se s Arnoštem Denisem, profesorem na Sorboně, hrabětem Alexandrem
de Nassenbrode, předsedou Ruské společnosti, vévodkyní d’Uzés. Jejími hosty
jsou Theodor Steinherz, předseda syndikátu zahraničního tisku, Pierre Sechiari,
vynikající dirigent a rovněž dirigent E. F. Arbós.
Přičiněním přátel se Božena Kacerovská dostává v říjnu roku 1906 do školy
nejvyhlášenějšího učitele zpěvu Jeana de Rezske, který proslul jako pěvec
světové pověsti se vzácnou hlasovou kulturou. Kacerovská tehdy netušila, že
jednou bude sama po jeho boku vyučovat zpěvu a pak dokonce místo něho...
Od Jeana de Rezske vedla bezpečná cesta k mezinárodnímu úspěchu. Již v prosinci
se objevuje její jméno na francouzských plakátech. Ve Velké opeře má samostatný
koncert 9. března 1908. Otci do Loun píše: Zpívalo se mi skvostně a moc jsem
se líbila. Měla jsem veliký úspěch. Pak odjíždí na turné po Tunisu. Vrací
se v červenci, v době oslav Francouzské revoluce. S nadšením opět píše otci
o náladě Pařížanů. Těší ji bujarost lidu. Tancovala s ním v ulicích...
Seznamuje se s poručíkem cizinecké legie, Louisem Krátkým, původem z Čech.
Ten se však zakrátko vrací ke svému pluku do Maroka. Psala mu denně a dychtivě
očekávala zprávy od něho. Napsal jí mnoho lístků, vesměs s téměř stejným textem.
Měnil se jen vojenský motiv obrázků.
Lékař doporučuje Boženě Kacerovské s ohledem na zdravotní potíže lázně Contrexeville.
V druhé polovině srpna 1908 se zde ubytovala ve vile Salabery. Doufala, že
bude mít možnost se léčit v klidu a nikým nepoznána. Omyl. Byla již příliš
známá. Přinutili ji zpívat v kostele na svátek Jeanne d’Arc. Vrací se do Paříže,
následují koncerty, večírky. Sestře Vlastě v té době píše: Komtesa Cassini
je mou přítelkyní. Známých přibývá, šlechtické a milionářské dcerky ji vyhledávají
jako učitelku zpěvu. Spolupráci Kacerovské nabízí Louis Diemer, hudební skladatel
a klavírní virtuos. V roce 1909 s ním tráví chvíle oddechu v Le Havre a v
srpnu v Lamarche ve Vogesách. Přestěhovala se do nového bytu se třemi pokoji
a příslušenstvím na 23 Boulevard de Batignolles. Začíná mít potíže se zdravím,
trápí ji močové kameny.
Po Novém roce následuje řada koncertů. Pilně nacvičuje s mladým dirigentem
Sechiarim. O jeho pětasedmdesátičlenném orchestru hovoří jako o kapele, o
něm jako o kapelníkovi. Na plakátech je uváděna jako zlatý hřeb koncertů.
Následuje řada vystoupení po Španělsku. Seznamuje se s Louisem Alvarezem Arenasem
y Romero a s jeho chotí Carolinou, knížetem Juanem de Cétnan, atd. O české
pěvkyni, lounské rodačce, se hovoří v nejvyšších španělských kruzích, včetně
královského dvora.Vrací se do Paříže. Život plyne jak pohádka mezi koncerty
a večírky vysoké společnosti. Jen výběr vystoupení z let 1909 až 1911 by zabral
tuto stranu. Na podzim roku 1911 však odmítá všechny nabídky a odjíždí domů,
do Loun. Za krasavicí, korsující v nejnovější pařížské módě po Pražské ulici
se mlsně ohlíží mnoho mužů. Všeobecně se zde vědělo, že jde o Božku funebráka
Kacerovského, velkou zpěvačku světového jména. Proč funebráka Kacerovského?
Její otec totiž zavřel již roku 1894 vlasostřižnu a otevřel si pohřební ústav.
(Data, která všeobecně čerpáme ze zmíněného inventáře, jsou mnohdy nejasná
a rozporuplná. Údaje poskytnuté Mgr. A. Hluštíkem hovoří o domu č. 133, kde
byl Jan Kacerovský v letech 1900 – 1905 obchodníkem, pohřební ústav zde byl
až od roku 1925.)
Lounští pochopitelně chtěli Božu funebrákojc slyšet. V Lounech totiž tehdy
byla amatérská filharmonie na poměrně vysoké úrovni. Řídil ji Eduard Tregler...
Koncert se uskutečnil v neděli odpoledne 15. října 1911 v sále Sokolovny.
Rodné město jí připravilo mimořádné ovace. Vystoupila jako všichni ostatní
zdarma.
V listopadu se vrací do Francie. Svým skvostným hlasem neustále ukusuje z
krajíce slávy a obdivu po celé Evropě.
Nastávají léta válečná a v těch nikomu – včetně Kacerovské – do zpěvu nebylo.
Poslední válečné dny ji připraví o bratra Emila. Zahynul na italském bojišti.
Po ukončení války citlivě vnímá stoupající věk, z přílišné autokritičnosti
ji nikdo na pódium nedostane. Naposledy zpívala zřejmě 17. dubna 1918 v divadle
Rossini na velkém symfonickém koncertu ve prospěch francouzského červeného
kříže. Árii Měsíčku na nebi hlubokém zpívala česky. V roce 1924 se vrací do
Čech, do Prahy, s úmyslem založit zde pěveckou školu. Jenže přátelé, kteří
mohli pomoci, buď zemřeli, nebo se odstěhovali. V roce 1928 onemocní nervovou
chorobou. Profesor Sieber označuje její stav za kritický. Kacerovská však
odmítá jakékoli léčení. V Praze zůstává přes celou 2. světovou válku. Jen
své šperky odvezla uschovat k bratrovi Karlovi do Loun, kde pořídila také
poslední vůli. Jako dodatek připsala na konec: Až zemřu, přeji si, aby mé
srdce bylo probodeno. Nastálo se do Loun vrací v roce 1947.
Ke konci života bydlí s bratrem Karlem ve skromných poměrech. Prodává šperky,
aby měla na otop a posluhu. Bratr umírá a ona zůstává sama...
Ještě ve věku 85 let vyučuje zpěvu. Chodí k ní MUDr. Jan Klán, primář lounské
nemocnice, Otto Ryll, pozdější ředitel pivovaru v Lounech, Blanka Kučabová,
Bohumila Pergnerová a několik dalších. Hodina trvá přesně 60 minut. Čas odměřuje
hlasitě zvonící budík...
Bořivoj Lůžek udává, že s Boženou Kacerovskou hovořil mnohokráte a že do posledních
chvil svého života byla nesmírně bystrá, vtipná a srdečně se smála. Nikdy
neztratila bohémský šarm a lhostejnost ke světským věcem. Božena Kacerovská
zemřela 7. února 1970 ve věku devadesáti let. Podle dostupných informací neexistuje
záznam jejího hlasu...
Nechť přispěje tento článek k tomu, aby operní pěvkyně Božena Kacerovská,
jíž patřil obdiv uměleckého světa, titulní strany mezinárodního tisku a přátelství
mocných, vlivných a bohatých, nadále nezůstala zapomenutou osobností Loun.
Pavel R. Vejrážka [REGIZ 2 / 1997]