Stranou turistického ruchu, ve stále ještě romantickém a tichém
údolí Dolního Ročova, v 18. století poeticky nazývaném Vallis beatae Virginis
– tj. Údolí blahoslavené Panny, leží klášter Nanebevzetí Panny Marie řádu
sv. Augustina.
Byl založen Albrechtem z Kolovrat roku 1373, nejstarším známým předkem podnes
žijícího rodu, který zde také nalezl místo posledního odpočinku.
Klášter prošel pohnutými osudy. Přečkal husitské války, počátkem 16. století
byl díky přízni fundátorů – Kolovratů – důkladně opraven, největší rána jej
postihla v 17. století. Roku 1631 vpadli do Čech Sasové a ročovský klášter
zničili tak, že „křoviny v něm rostly“. 1) Nicméně opět se projevila přízeň
zakladatelského rodu a do r. 1648 byly kostel i konvent nákladně obnoveny.
S nástupem baroka přichází do Dolního Ročova řada významných umělců, z nichž
vynikají dva architekti. V roce 1718 ukončil přestavbu klášterního kostela
a přilehlých ambitů s poutní kaplí Giovanni Santini, tvůrce tzv. barokní gotiky.2)
V letech 1731, 1740 a zejména 1745 postihly údolí průtrže mračen s přívaly
vody, přičemž poslední pohroma poškodila kostel i konvent tak, že bylo rozhodnuto
o celkové přestavbě. Jako architekt nebyl vybrán nikdo menší než Kilián Ignác
Dienzenhofer. Díky jemu tak vznikla stavba, která v barokní architektuře regionu
těžko hledá soupeře. Právě letos uplynulo 250 let od položení jejího základního
kamene. Toto výročí bychom chtěli alespoň krátce připomenout.
Kladení základního kamene bylo vždy spojeno s velkou slavností a díky klášterní
kronice můžeme i my alespoň zpovzdálí sledovat, jak taková barokní sláva vypadala.3)
Tehdejší představený ročovského kláštera převor Vavřinec Drážďanský pozval
řadu hostů. Fundátorův rod zastupoval Jan Nepomuk Vincenc Libštejnský z Kolovrat
s manželkou, dále byli přítomni vysocí představitelé české provincie řádu
sv. Augustina v čele s provinciálem Cyriakem Votavou, převorové dalších klášterů,
světští i řádoví kněží, osobně pak sám K.I. Dienzenhofer, uváděný v kronice
jako „královský architekt“. 14. srpna 1746 dopoledne začala vlastní slavnost.
Zahájila ji mše s bohatou hudbou, poté se před klášterem formovalo procesí:
v čele vlajkonoši a provinciál Votava, kněží, mniši, hrabě Kolovrat a samozřejmě
mnoho lidí z okolí. Za doprovodu hudby průvod absolvoval nedlouhou cestu z
náměstíčka přes hřbitov k východní straně klášterního kostela, kde byl připraven
základní kámen. Zde následovaly nezbytné projevy: provinciál Votava chválil
kolovratský rod, nato odpověděl hrabě Libštejnský krátkou řečí.
Do dutiny v kameni byla vložena zakládací listina, z jejíhož obšírného textu
se dozvídáme mimo jiné, že stavba nového kostela byla projektována delší,
širší a vyšší, než byla loď kostela gotického. Díky tomu se dostal náhrobek
Albrechta z Kolovrat, který byl v původním kostele uprostřed lodi, k její
pravé straně. Listina dále vypočítává účastníky slavnosti. Kromě již zmiňovaného
hraběte Libštejnského s manželkou a provinciála Cyriaka Votavy je uváděn hrabě
Arnošt Pachta z Rájova, majitel cítolibského panství, další představitelé
augustiniánského řádu a mniši ročovského kláštera, mezi hosty dále lounský
děkan Josef Urbánek s kaplanem Rochem Pauerem a samozřejmě „praenobilis ac
eruditus magister dominus Kilianus Ignatius Dienzenhofer, architectus regius“4)
Dozvídáme se také, kam byl položen základní kámen: východně za hlavním oltářem,
tj. v závěru presbytáře. Listina byla opatřena čtyřmi pečetěmi: hraběte Libštejnského,
jeho manželky, české provincie řádu sv. Augustina a ročovského kláštera.
Kromě listiny byly do kamene vloženy další předměty. Relikvie svatých a mučedníků,
vesměs z okruhu světců uctívaných v řádu: sv. Faustiny, sv. Adeodata, sv.
Kateřiny a sv. Benedikta – uctíváni v klášteře v Pivoni (okr. Domažlice),
sv. Benigna – tělo uchováváno v ročovském klášteře, sv. Prospera a Urbana.
Dále posvěcený křížek, hostie dotýkaná ramenem sv. Mikuláše Tolentinského,
růženec od zbožného spolku, sdružujícího okolní šlechtu i měšťany, s barokně
bohatým názvem „Arcibratrstvo svatého pásku pod vzýváním blahoslavené P. Marie
Utěšitelky, jinak řečené (bratrstvo) sv. Moniky“. Od nich pocházely i přívěsky
s ražbami sv. Augustina a sv. Moniky, jeho matky. Vše bylo uzavřeno do olověného
pouzdra a vloženo do základního kamene, který byl umístěn do výkopu základů
za osobní účasti hraběte Libštejnského. To bylo doprovázeno hudbou a střelbou
z moždýřů. Pak přistoupili další hosté a symbolicky položili na kámen trochu
malty: nejprve představitelé řádu, poté ale K.I. Dienzenhofer, který tak zahajoval
svou další stavbu v řetězci bohatého díla.
Nakonec bylo vybráno z přítomných poddaných kláštera několik mladíků, kteří
dostali tři rány holí, aby si pamatovali výročí slavnosti. Podobný akt byl
uplatňován například při kladení hraničních kamenů panství. Kromě toho ale
vybraní mladíci dostali také „mince téhož roku ražené s obrazem Marie Terezie.“5)
Na zakončení slavnosti byl pro návštěvníky vyvalen sud piva z klášterního
pivovaru, oficiální hosté hodovali v konventu.
Oslavy pokračovaly následující den 15. srpna, kdy je svátek Nanebevzetí Panny
Marie, patronky ročovského kláštera: opět sloužena velká mše s hudbou a kázáním
(kázalo se česky a německy), hosté se rozjížděli až 17. srpna.
Geniální architekt se bohužel konce stavby nedočkal, zemřel v roce 1751, avšak
v jeho plánech a intencích pokračoval Anselmo Lurago. Během 50. let byla dokončena
hrubá stavba kostela, budova konventu se stavěla podstatně déle a úplně dokončena
byla až počátkem 19. století. Právě tato část nejvíce utrpěla v naší době,
neboť po zrušení kláštera v roce 1950 zde byla zřízena věznice a poté kasárna,
počátkem 60. let byl objekt upraven pro potřeby dětské psychiatrické léčebny.
V současnosti celý komplex opět náleží řádu sv. Augustina.
Letošní kulaté výročí dolnoročovského kláštera nám tak poskytuje příležitost
připomenout okruh významných umělců – vedle zmiňovaných architektů je to malíř
Václav Vavřinec Reiner a sochař František Ignác Weiss, kteří se svým dílem
sešli při výzdobě lokality, představující vrcholné umělecké dílo baroka v
tomto regionu.
PhDr. Karel Mareš [REGIZ 6 / 1996]
Poznámky: 1) Catalogus patrum ac fratrum ordinis eremitarum S. P. Augustini a primaeva introductione seu ab anno 1040 in Bohemia existentium biographicus tripartitus... ex libris historicis et manuscriptis domesticis excerptus et conscriptus Anno Domini MDCCC die 1. mensis Februarii a P. Pachomio Kreybich, str. 58. Rukopis je uložen v knihovně kláštera sv. Tomáše v Praze. 2) SOA Litoměřice, fond Augustiniáni Ročov, karton č. 1, Liber memorabilium conventus Roczoviensis 1692-1764, str. 70. 3) Následující údaje přináší zmiňovaný Liber memorabilium 1692 – 1764, str. 181 – 191. 4) Tamtéž, str. 190. 5) Tamtéž, str. 191. Jednalo se nejspíše o krejcarovou minci blíže neurčené hodnoty.