Ještě
je mezi námi mnoho těch, kteří pamatují knihkupectví Václava Chlouby. Sídlilo
v rohovém domě naproti dívčím školám. Nejvíce vzpomínek přirozeně uchovává
majitelův syn ing. Stanislav Chlouba. Poprosil jsem ho, aby pro mne shromáždil
podstatné dokumenty, které přiblíží jeho otce. Při několika návštěvách se
přede mnou otevřel celý vějíř fotografií, listin, alb, pohlednic a knih.
Nejvíc mne ale překvapil a okouzlil Václav Chlouba-fotograf.
Jeho snímky zmizelých Loun jsou hodnotou neocenitelnou. Mají i poetický
půvab. Záběry jsou vybírány s citem a jistotou. Bývají nejčastěji přeneseny
na matný papír. Ta zastřenost jim dodává jakousi křehkou snovost. Některé
z nich představíme i v příštím čísle.
Narodil se v Lounech 28. 9. 1895. Tatínek Čeněk Chlouba byl zaměstnán jako
kočí ve mlýně. Václav byl prostředním z pěti dětí. Propouštěcí vysvědčení
Chlapecké školy měsťanské dokládá, že základní vzdě
lání získával od 16. září 1901 do 8. července 1909. Hned čtyři dny nato
nastupuje do učení do špičkového závodu Josefa Hlaváčka, aby se zde vyučil
výrobě harmonik. Zde si pod přísným vedením osvojuje smysl pro odpovědnost,
pro přesnost… Druhého února 1913 získává dvě nádherná secesně laděná
osvědčení. V Listu výučním čteme: Jelikož se Václav Chlouba po
celý čas pilně, mravně, věrně a poslušně choval, živnosti se dokonale vyučil,
schvalujeme jej každému pánu s odporučením. – List tovaryšský
představenstva truhlářů, sklenářů
atd. dokládá složení předepsané zkoušky tovaryšské. (Předsedou
sklenářského představenstva byl Václav Sklenář.)
Přišla léta vojenská a první světová válka. Mladý muž přežívá těžké období
v terezínském závětří. V roce 1919 se přihlašuje do sokolského praporu,
který zasahoval v československo-maďarském konfliktu. Po návratu se stává
tajemníkem Sokolské župy Sladkovského, kde má mj. na starost župní sklad
knih. Jeho prostřednictvím byly rozšiřovány tituly nejen se sokolskou tematikou.
 |
|
Sokolem |
 |
|
Svatební fotografie |
V roce 1929 odchází z Loun do Prahy Edvard Fastr, výrazná osobnost,
knihkupec a nakladatel. Chlouba využívá jedinečnou příležitost. Přebírá jeho
koncesi a výhodně položený obchod, jehož součástí byla i nevelká filiálka
v Poděbradově ulici, kousek za sokolovnou. Nový majitel ovšem riskoval převzetím
nesnadno prodejných antikvářských zásob.
O elánu začínajícího knihkupce nejlépe vypovídá osmistránkový leták. Na titulní
straně spatříme Václava Chloubu před otevřenou knihou. Pod fotografií si přečteme
slogan: DÁVNÝ SEN STAL SE SKUTKEM. Ocitujme si některé pasáže z dalších
stran. Co všechno nabízel jeden obchod…: Již v mládí bylo mým snem
a přáním býti nápomocen při rozšiřování dobrých českých knih. (…) Knihkupectví
naše má bohatý sklad knih autorů domácích i cizích všech odvětví literatury.
Je moderně vedeno, ochotně vyřídí všechny objednávky. Každou novinku české
i cizojazyčné literatury kdekoli vydané opatří v krátké době. Doplňuje a zařizuje
knihovny obecní, školní, odborné i soukromé. Pošle Vám na přání katalogy všech
odvětví. Dále následují informace o antikvariátu, hudebninách, časopisech,
prodeji uměleckých předmětů, o papírnictví, tiskopisech kancelářských školních
a technických...
 |
|
Pohlednice vydaná Václavem Chloubou |
– Inserty obstaráme do všech časopisů. Úpravu insertů provádíme a poradíme Vám, jak inserovati, aby se inserce neminula účinkem.
– Vazby knih obstaráme podle přání u odborných firem zdejších i pražských." (…)
Do knihkupecké profese se vpravuje i Chloubova paní Stanislava (rozená Petržilková), sokolská cvičitelka ze Smolnice. (Svatba se konala v roce 1922.) Manželství se rozrůstá o dva kluky – Václava (1924) a Stanislava (1930).
Václav Chlouba patří mezi nesmírně činorodé lounské občany. Jeho radostí je především Sokol, kde se stává vroce 1922 župním náčelníkem. To byla tehdy významná role. Důležitou funkcí bylo též předsednictví v dozorčí radě Všeobecné záložny. Aktivně vystupuje i v profesních spolcích. Přitom mu zbývá čas na fotografování i vydávání lounských pohlednic. Před vánocemi pořádá pravidelně v sokolovně prodejní výstavu knih…
Za okupace podporuje odbojové hnutí a pomáhá rodinám postiženým fašistickou perzekucí.
Konec
války znamenal pro národ novou naději. Pro rodinu Chloubovu začalo ale brzy
období bolestné. Václav Chlouba 9. července 1947 náhle umírá. Jeho zdrcená
paní se musí rychle orientovat ve spleti dodavatelů. Nad knihkupectvím přebírá
zákonný odborný dohled tzv. odpovědný náměstek, jímž se stává Bedřich Hladík.
Třetího května 1950 Rada Okresního národního výboru obchod vyvlastňuje a předává
ho Rudému právu. Pro nestranici, vdovu po funkcionáři národně-socialistické
strany, v přejmenovaném knihkupectví místo není. V roce 1961 odchází paní
Chloubová do invalidního důchodu z prodejny pečiva. Její synové se s ní loučí
v roce 1963.
Historie Chloubova knihkupectví se uzavřela před padesáti léty. Možná byl k jeho majiteli osud milosrdný. Co by pro něj asi znamenala padesátá léta? …
Připravil Ivo Markvart [REGIZ 2 / 2002, vyšlo též jako separátní otisk]