K 140. výročí narození Jana Evangelisty Chadta-Ševětínského
Významný český lesník Jan Evangelista Chadt se narodil 26.
2. 1860 v myslivně v Kubově Huti pod vrchem Boubín, kde byl jeho otec revírníkem.
Podle obce Ševětín u Hluboké n. Vl., kde začal chodit do školy, si později
zvolil literární pseudonym – Ševětínský. Dále navštěvoval školu v Albrechticích
u Týna n. Vl., reálné gymnázium a lesnické a hospodářské učiliště v Písku.
Po složení státních zkoušek z lesnictví a myslivosti byl přijat do schwarzenberských
služeb.
Stejně jako jiní mladí lesníci prošel řadou míst, a to především na rodné
Šumavě a v Jižních Čechách. Jako adjunkt působil nejprve v Zátoni na panství
Vimperk, v Kamýku na panství Lovosice, na šumavském Březníku (Pürstling)
na panství Dlouhá Ves, nakonec v ústřední účtárně v Třeboni a na lesním
úřadě ve Vimperku.
V r. 1897 byl jmenován revírníkem, tj. správcem polesí Rokytka (Weitfäller)
na Šumavě. Zde působil pět let a v r. 1902 byl přeložen na polesí Obora
u Vinařic na Lounsku.
Bylo mu tehdy 42 let a měl před sebou nejplodnější roky svého života, z
nichž celých 21 let, až do r. 1923 prožil na hájence Obora u Vinařic. Po
odchodu do výslužby se odstěhoval do Krče u Prahy, kde 15. března 1925 zemřel.
Během 42 let, kdy byl literárně činný, vydal 82 samostatných spisů ze všech
oborů lesnické a myslivecké vědy a 500 odborných článků publikovaných v
46 časopisech nebo naučných slovnících. Byl průkopníkem přirozené obnovy
lesa, zastáncem tvorby smíšeného lesa a pěstování původních dřevin. Svůj
první spis Průvodce do pralesa a na Boubín napsal jako adjunkt na Zátoni
a vydal v r. 1883. V tomto spise mimo jiné uvádí r. 1858 jako rok vyhlášení
ochrany Boubínského pralesa. Vzhledem k tomu, že později se již nepodařilo
žádný písemný doklad o vyhlášení rezervace najít, byl tento údaj všeobecně
přijat jako datum vyhlášení pralesní rezervace Boubín. K ochranářské tématice
se vrátil v r. 1908 spisem „Staré památné stromy v zemích českých",
kde popisuje 165 starých památných stromů.
 |
|
Jan Evangelista Chadt-Ševětínský se nechal vyfotit před tzv. „přirozeně zmlazeným bukem“ (z knihy Zmlazování a zalesňování – Písek, 1913, nákladem vlastním) |
Těžiště jeho literárně vědecké činnosti spočívá ve zpracování lesnické historie. Tomuto oboru se věnoval v nejširším slova smyslu. Zabýval se lesnickými a loveckými názvy a pomístními jmény, dějinami jednotlivých lesnických činností (pěstování, ochrana, těžba, měření lesa, brtnictví, dehtařství, popelářství, uhlířství, šindelářství), podchytil lesnické a lovecké písemnictví. Své poznatky shrnul do svých dvou prací.
V letech 1909-13 vycházely Dějiny lovu a lovectví v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku, které vedle V. L. Anderleho a S. Lolka ilustroval
i Mikoláš Aleš. V r. 1913 vyšly Dějiny lesů a lesnictví.
Měl to štěstí, že jeho rozsáhlá odborná činnost byla oceněna již za jeho
života. Dostalo se mu řady ocenění a vyznamenání. V r. 1920 mu obě vysoké
lesnické školy (v Praze a v Brně) nabídly místo docenta dějin lesnictví
a myslivosti. Chadt přijal docenturu v Praze, protože to bylo blíže jeho
bydlišti. Následující tři roky totiž působil současně jako vrchní lesní
správce v Oboře a docent dějin lesnictví a myslivosti. Po odchodu do výslužby
nadále přednášel a byl literárně činný.
Po jeho smrti mu Vysoká škola lesnická v Brně postavila pomník v tzv. Lesnickém
Slavíně na školním lesním podniku Křtiny
u Olomučan. V r. 1931 byla na myslivně v Oboře odhalena pamětní deska, kterou
nechala zhotovit Ústřední jednota československého lesnictva kterou Chadt
jako první profesní lesnický spolek spoluzakládal.
Jan Evangelista Chadt byl člověk renesanční, a to nejen svým moderním přístupem
k lesnictví, ale i svým občanským životem. I v jeho odborných pracích se
odráželo jeho vlastenectví (Slovanská místní jména, České lovecké písemnictví,
České lesnické písemnictví), díky kterému měl za Rakouska-Uherska problémy.
Proto používal literární pseudonym Ševětínský. Ačkoliv byl původem Jihočech
– Šumavák, přilnul k lounskému Podlesí. Dokladem toho je i jeho spis Místní
jména na Lounsku, stejně tak jeho aktivní práce v Sokole ve Vinařicích,
kde působil jako starosta.
Naděžda Gutzerová