Poslední rubrika HUDBA A... vyšla v REGIZu č. 6 / 1998. Prošla jí řada známých lounských osobností a postav, počínaje úředníky a konče umělci. „Oběť“ jsme (povětšinou s Pavlem Strakou) pohodlně usadili, zásobili dostatkem jídla, pitiva a nutili poslouchat hudbu nejrůznějších žánrů. Pak jsme pečlivě zaznamenávali její reakce, vyjádření, libé či nelibé pocity... Myslíme si, že výpovědi našich „úlovků“ odkrývají jejich osobnost více, než odborné psychologické posudky. Rubrika neskončila pro nezájem (naopak!) čtenářů, ale protože už nebylo kde brát... Lidé prostě došli... Nutno uznat, že jen nepatrné procento oslovených (za celou dobu dva) se odmítli nakonec vždy příjemného posezení zúčastnit, s odůvodněním „aby z toho nevyšli jak blbci“...
Spolupracovníka
naší redakce, Pavla Straku, jehož články, recenze a kritiky (tištěné nejen
v REGIZu, ale i v Rock a Popu, Uni, atd.) vzbuzují u našich čtenářů mnoho
emocí (často neadekvátních a poněkud maloměstských), jsme usadili do hudebního
křesla poněkud „za trest“. Vždyť „trápil“ hosty této rubriky po celá tři léta!
Nutno uznat, že ani po společné přípravě dnešní rubriky s básníkem Emilem
Julišem, se čerstvý absolvent PF v Ústí n. Labem a nadávající vykonavatel
náhradní vojenské služby, příliš nezapotil...
If you don’t like Rock’n’roll (Blackmore / Dio), Rainbow,
CD Rainbow, Polydor 1975
Nějakej hardrock, vůbec mě to nebaví, stále dokola stejná kytara, zpěvák vříská...
nuda.
Nighst on Broadway (Bee Gees), Bee Gees, CD The very best
of the Bee Gees, Polygram 1996
Hudebně nápaditější, ale zpěv je takovej přiteploušelej, jako Bee Gees...
Muzikanti uměj hrát, ale nic pro mě.
Let there be Rock (AC/DC), AC/DC, CD Let there be Rock, Albert
& Son 1977
Začátek vypadal obstojně, jakýsi prepunk, kterej jsem měl poměrně rád. Ale
už dlouho se nic neděje.
Boys and girls; we the Jackson Fives (spirituál), Jackson
5, CD The first ever recording of Jackson 5, Kpoint
Demo nahrávka jakéhosi černošského spirituálu. Muzika, která má náboj a šťávu,
když ji zpívaj černoši a ne českej Spirituál kvintet.
Wooodstock (Mitchell), Joni Mitchell, CD Woodstock Generation,
Black Buster 1995
Dobrá zpěvačka, trochu do Kate Busch, ale asi bych to dlouho poslouchat nevydržel.
Týhle muziky se však nezříkám, takovej „pop pro intelektuály“. Mitchellová?
Takže jsem se moc „nesek“...
Depuis le jour (L. Charpentier), Kiri Te Kanawa, CD A 50
th Birthday Celebration... Decca 1994
Na rozdíl od vážný instrumentální muziky nemám moc rád divadelní operní zpěv.
Tohle je navíc masově líbivej repertoár. Paní umí zpívat a nikoho to neuráží.
Introduction: Adagio, Allegro (A. Bruckner), Münchner Philharmoniker,
řídí H. Knappertsbusch (nahr. 19.3.1959), Movmento Musica 1989
Mizerná nahrávka. Ale líbí se mi to, i když na můj vkus hraný příliš romanticky.
Snesl bych méně sentimentálnější interpretaci. Docela bych si to někdy poslechl
celé.
Mounr Koscielec 1909 for orchestra (W. Kilar), Polish Radio
and Television Choir, Cracow a Polish Radio National Symphony Orchestra, Katowice,
CD Wojciech Kilar – Exodus... Muza
Kilar... Připomíná mi vzdáleně tvorbu Miloslava Kabeláče, kterého mám rád.
Temná mystická hudba plná spodních proudů a tajemství. Takovou hudbu rád poslouchám,
nechám se jí ovlivňovat, můžu snít i přemýšlet. Jsou to asi blbý slova, ale
je to tak. Navíc doufám, že si to můžu při autorizaci vyškrtat...
Ain’t it Heavy (M. Etheridge), CD Melissa Etheridge – Souvenirs,
CDM
Řemeslně dobře udělanej „pop“ s rádoby tvrdejma kytarama. Možná jako zpestření
na diskotéky, kde frčí techno. Pro mne stejně debilní jako vše ostatní, co
se tam hraje.
Trouba (Yount / Miller / Williams / Mc Call / Osvaldová),
Lucie Bílá, CD Hvězdy jako hvězdy, Monitor-EMI 1998
Lucie Bílá, kterou nesnáším všema deseti a nejradši bych ji sprovodil ze světa.
Šíleně afektovaná. Repertoár, co teď zpívá, je příšernej. Dueta s Karlem Gottem
od Janečka a Davida, to je ten nejpokleslejší popík.
Má to atmosféru (M. David / R. Bergman), Michal David, CD
To ti nikdy neslíbím, Tommü Records 1995
Taky „pochoutka“. Míša se svou kolovrátkovou melodií. Tohle nelze nazvat muzikou.
Jak tyhle sračky mohly znovu zabrat a prodávat se? Evokuje to doby SSM...
Genus 1. (Aaron Copland), Sukův komorní orchestr a sólisté,
řídí St. Bogunia, Panton 1989
Po tom hrozným bolševickým dítku konečně trochu zklidnění a muziky. Náladotvorné.
Bezvadnej klarinetista. Myslím, že je to Hlaváč z Barock Jazz Quintetu. (Pozn.
red.: souhlasí.)
Fantasia for Piano and Orchestra (J. Ježek), Musici di Praga
řídí Ed. Fischer, J. Novotný – klavír, CD Orchestral Works, Bonton Music 1996
Bombastickej úvod. Tahle muzika má grády. Romantický piáno v kontrastu s agresivním
soundem orchestru. Ježek? Přiznám se, že znám Ježkovu hudbu jinak. Jeho vážnou
hudbu slyším poprvé, ale budu se ji snažit sehnat.
Folk Songs for voice and orchestra (Luciano Berio), Prague
Chamber Philharmonic Orchestra, řídí Jiří Bělohlávek, Dagmar Pecková – mezzosoprán,
CD Berio-Mahler, Supraphon 1996
Vokál předchozí zpěvačky (pozn. red.: Kiri Ta Kanawa) se mi příliš nelíbil,
ale tenhle se mi líbí moc. Je v něm vášeň, šarm a erotika. Prostě všechno
možný. Ovlivněno zřejmě nějakým španělským jihem... Řekl bych ale, že hudební
orientální prvky mezi Kavkazem, Tureckem a Iránem jsou zde trochu upravený,
aby to znělo více evropsky. Což je zřejmě nejen účel, ale i úmysl skladatele.
Když se teď dovídám, že je to Berio, tak asi jde o Dagmar Peckovou a o kompakt,
kde je i Mahler.
Meet Mr. Bach today(Golber), Shoko Miyao, Opus 1997
Rádobycembalo, inspirováno barokem a klasicismem. Abych to neurazil... trochu
jako podmalování do reklamy, něco, co chtěl dělat Brian Eno a říkal tomu backround
music. Zní to synteticky a užitkově. Neřekl bych, že je to zpopularizovaný,
spíš zbavený estetična a zevšednělý. Možná ze strany interpreta pokus o experiment,
který vyšel poněkud lacině.
Litany for the Whale (J. Cage), Theatre of Voices, řídí Paul
Hillier, CD Litany for the Whale, Harmonia Mundi 1998
Experiment s hlasem. Zní to zajímavě, trochu samoúčelně. Zaslechl jsem tam
ruštinu. K podobný hudbě mám celkem blízko, ale zdá se mi, že se už poněkud
vyčerpala, točí se v kruhu a už nemá čím překvapit posluchače. Raději se vracím
k tradičnějšímu hraní a postupům, které dnes nabízejí více zážitků než čistý
experiment, dospívající stále ke stejným výsledkům. Dovídám se, že je to Cage,
takže část beru zpět. Od toho se vlastně všichni ostatní učili. To nic nemění
na tom, že podobná hudba je dneska poněkud passé.
Songs from the Trilogy (Philip Glass), variabilní účinkující,
CD Songs from the Trilogy, CBS 1989
Tipoval bych Philipa Glasse, Tajemství domu Usherů. Něco jiného? Ale autor
je stejný. Na to, za jakého experimentátora byl Glass vydáván, jde o hudbu
dost tradiční. Ale nemyslím si, že k neprospěchu věci. Stravinského adaptace
staré hudby mě však baví více.
Adagietto ze ztraceného ráje (Penderecki), Velký symfonický
orchestr Polského rádia a televize v Katovicích, řídí Antoni Wit, CD K. Penderecki
– Vol. 4., PNCD 1989
Hudba, kterou bych si raději pětkrát poslechl a někde v klidu si to přežvejkal.
Hudba s tajemstvím a mrazením v zádech. To by každé umění – to slovo nerad
používám – takže spíš hudba, měla mít. Dramatičnost, trochu romantiky, která
je však hraná moderně. Evokuje to starou filmovou hudbu.
Sonata nos. 2 (P. Boulez), Idil Biretová, CD Pierre Boulez
– Piano Sonatas Nos. 1 – 3, Naxos 1995
Boulez a jeho klavírní práce, které vydal Naxos. Tenhle kompakt mám doma a
vůbec se mi nelíbí. Příliš racionální až matematické. Asi dané tím, že Boulez
byl původním povoláním matematik. Má však zajímavé názory na hudbu jako takovou,
i když to na druhou stranu zavání velikášstvím a jednostranným vývojovým schématem,
kdy sám sebe vidí na konci řady, která začíná Wagnerem a pokračuje někam přes
Schönberga... Boulezovu muziku si občas poslechnu, ale nic se mnou neudělá.
Když ji doposlouchám, mám pocit, že jsem něco vypočítal...
Hudbu vybral, ptal se a pečlivě zapisoval Pavel R. Vejrážka [REGIZ 6 / 1998]
Miroslav
Bambušek je nejmladším z těch, kdo usedli do posluchačského křesla naší rubriky
(1975). Má číslo bot 8, tvrdí, že když sportoval, měl chodidla větší. Zpěvák
a jeden ze dvou šéfů kapely D. I. Lebedung (druhým je jeho bratr Tomáš). Studuje
na FF UK v Praze obor překladatelství se zaměřením na francouzštinu a starověkou
řečtinu. Je jedním z hlavních iniciátorů a pořadatelů akce Klín mezi homolemi
(viz. minulé číslo REGIZu). K jeho oblíbené četbě patří údajně REGIZ. Nechtěl
se nechat vyfotit a občas byl sprostý. Zakládající člen divadelního souboru
D. I. Lebedung, spoluautor her, v nichž hraje postavy, kterým Pavel Straka
zásadně nerozumí.
The Rain Keeps Falling (Klar), Klar, CD Live CZ ’97, Rachot
/ Behémot 1998
Špičková muzika. Obzvlášť se mi líbily bicí. Má to grády a je to dobrý.
Ach, tyhle chmurné průjezdy (M. Chadima / Ivan Wernisch),
Mikoláš Chadima, Pavel Fajt a Tomáš Fröhlich, CD Průhlední lidé, Black Point
1998
Chadima mi hlasově nesedí a vůbec se mi tam samozřejmě nelíbí ty jeho dlouhý
pařby na kytaru. Kdyby se zde Fajt na bicí více uplatnil, bezpochyby by to
bylo lepší. K Fajtovi by sedl vůbec někdo jiný než Chadima.
Oedipus Rex (Igor Stravinskij / Jean Cocteau, Jean Daniélou),
Česká filharmonie – řídí Karel Ančerl, Pražský filharmonický sbor – řídí Josef
Veselka, sólisté, CD Stravinsky Oedipus Rex / Symphonie de Psaumes, Supraphon
1966/1992
Nemá cenu příliš komentovat. Špica. Moderní vážná muzika... Penderecki používá
podobný motivy i prostředky – přefoukaný nástroje... Docela mi to připomíná
jeho Pašije pro svatého Lukáše. I když zpočátku jsem si myslel, že jde o Krále
Davida od Honeggra. Od Stravinského mám rád Zrození jara. Hudební hlas zde
slouží jako nástroj, nezahlcený dekorací nástrojů ostatních...
Kaťuša (Matvěj Blantěr / Michal Isakovskij), interpreti neuvedeni,
CD Jiní o lidech, my s lidmi, Amabile 1998
Tohle klidně zhasněte, protože tyhle slovanský songy jsou na jiných deskách
mnohem líp. Slovanská muzika, v tomto případě speciálně ruská, je na tom mnohem
líp v jiných skladbách než zrovna v téhle. Muzika, ze které tohle vzešlo,
je stále skvělá a inspirativní. Třeba Borodin, Musorgskij... A halda lidí
to nebude poslouchat jen proto, že je to ruský jméno. Což je škoda.
Bingo bengo (F. Ú. / Petr Fischmeister), Fibichův úlis, CD
Bingo bengo, Black Point 1997
Vohulte to trochu... je to možný? Je... A je to sračka. Jasnej úkaz úplně
zbytečný muziky. Hlas je poněkud „premiérovskej“ a i když se sranda v muzice
dělá a já ji beru, tohle nemusím.
Rihe Mumu (tradicionál), Pan-Pipe Ensemble Rihe Mumu, CD
Polyphonies Og The Solomon Islands (Guadalcanal and Savo), CDM 1990
Nějakej folklór. Nevim vo co „go“, ale jednou jsem slyšel obdobné pískání
na flétnu. Každý tón tehdy kopíroval ženskej hlas. Bylo to bezvadný. Folklór
je věc, která určitě stojí za řeč. Je to citlivý a člověk k tomu nemůže přistupovat
jako k nějakýmu bláznivýmu bigbítu.
Alkohol (Jiří Konvrzek), Třetí zuby, CD Narodit se, III.
zuby 1998
Dneska mám už čtvrtý pivo, tak to snáším. Ale na koncert bych asi nešel. Nebo
kdybych byl v tý hospodě, kde tihle občas hrajou... tak bych si i zatancoval.
Ale muzika pro mě to není.
Beze vší poezie (NPSDB / Jiří Dědeček), Nahoru po schodišti
dolů band, CD Ukazovák nasliněnej, Indies 1997
Začalo se zpívat přesně jak jsem čekal, že to začne. Žádný překvapení. Kdyby
utíkali do těch schodů rychleji, tak možná že tam nahoře by to mělo grády.
Ale zatím to je nějaký unavený. Bubeník má málo prostoru a na můj vkus se
klade příliš velkej důraz na text. Neberu to.
Mystery Of Time (Miloslav Kabeláč), Česká filharmonie – řídí
Karel Ančerl, CD Janáček Glagolic Mass / Kabeláč, Supraphon 1964/1994
Jsem do toho hodně položenej. Jako by se mi zpomalil i krevní oběh. Mystérium
času je příhodný název. Housle a tympány... to je dobrá kombinace. A vůbec
to přitom není klidná muzika. Má velkej náboj. Později: Pro mne zcela typický.
Poslouchám Mystérium času, piju Radegast a žeru u toho vokurku. Dobrá a potřebná
muzika. A tady už nejde jen o gradaci. Nabírá to rytmus krve...
Nebo jití jest Hospodinovo (Milan Hlavsa / Vratislav Brabenec
na základě Starého a Nového zákona), Plastic People Of Universe, CD P.P.U.
V. – Pašíjové hry velikonoční, Globus 1998
Připadá mi, že je tam mnoho metafor. Jsme zase u těch textů. Udělat takhle
Novej zákon – z toho čouhá sláma. Svého času dobře uměl texty Oboroh. Ale
jen chvíli. Tohle se ale tváří tolik temně, že to není zajímavý.
Black Sunday (Jethro Tull), Jethro Tull, CD „A“, Chrysalis
1980
Klávesy mě v tom serou. Připomíná mi to Precedens nebo Pražskej výběr. Pro
mě nečitelný. Ale asi to nejsou Češi. Jethro Tull? Ty mám docela rád. Ale
ne takhle...
Batuka (Santana), Santana, CD „3“, Sony Music 1971
Santana je bourák a živočich, má skvěle plochý nohy a je to špičkovej chlap.
Hraje za pochodu. Přichází, odchází – a stále hraje. U týhle skladby se určitě
taky hejbe, dělá kroky sem a tam, občas vyskočí. A vždycky měl u sebe špičkové
bubeníky. Jinak je fakt, že kytarová sola příliš rád nemám, ale u Santany
mi to nevadí.
Smokin (Boston), Boston, CD Boston, Epic / CBS 1976
Kdyby tu seděl Milan Beneš, asi by se mu to líbilo. Muzika s mohutnejma nástupama
a vysokým hlasem, to by bylo něco pro něj... Ale mě to nic neřiká.
Love Police (Phil Collins), Phil Collins, CD Dance Into The
Light, Phil Collins 1996
Eros Ramazzotti to není? Tak Phil Collins... Collinse nemusím. Možná někdy
odpoledne, v rádiu, mi nezkazí náladu.
Florence Is Deet But There’s No Need To Shoutt (Toy Dolls),
Toy Dolls, CD Ten Years Of Toys, Receiver Record 1997
Tomu, co zpívá, se asi zalíbilo autobusový nádraží v Praze – Florenc. Furt
to řve. Florenc! Florenc!!! FLORENC!!!!!
K smíchu toto představení (Jiří Šlitr / Jiří Suchý), M. Drobný,
A. Hrůza, J. Mayer, CD Člověk z půdy a další, Bonton 1997
Muzika úplně vo ničem. Je to moc hodný. Jazzový štětky a jedem. Paráda, všichni
se bavěj... Je to prvoplánový.
Antiwar Requiem – Dies irae (M. Varga), M. Varga, CD Stäle
tie dni, Opus 1984
Nechci vypadat jako rejpal, ale začíná to jako Modrý z nebe na zkoušce. Zatím...
– ale to tam možná radši ani nepište. Nebo jo, je to jedno. Nakonec se z toho
vyklubal Varga a já čuměl s votevřenou hubou. Marián Varga odešel, ani se
nerozloučil a prý to byla poslední skladba. Tak tam prosím vás ještě napište,
že miluju Milana Beneše. On si to hrozně moc přál...
Připravili Pavel Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 5 / 1998]
Jiří
Žák (1946) se narodil v Praze. Po několikaletém působení v Lounech si dal
patnáctiletou pauzu, před dvěma lety se však do Loun vrátil. Bývalý profesionální
herec, naposledy v trvalém angažmá v Západočeském divadle v Chebu, překládá
v současné době z francouzštiny a hraje v divadle ABC v Praze. Přeložil 25
knih, 9 divadelních her, pár televizních seriálů a filmů, je autorem několika
scénářů dokumentárních filmů (např. dokument o Jeanu Maraisovi jste mohli
v televizi již spatřit, připravuje se dokument o Robertu Hosseinovi). Sbírá
vydání Máchova Máje a občas si dopřeje dýmku. V našem horkém křesle proto
nemohl chybět...
Pojď domů (Václav Koubek), Václav Koubek, CD Obrazy, Primus
1990 / Indies 1997
Připomíná mi to Jimiho Čerta. Vašek Koubek? Nikdy jsem ho neslyšel, ačkoli
jméno znám. Muzika, která se mi líbí. Hudba, která má „ksicht“, oproti tomu,
co se běžně hraje v rádiích...
Cançon D’Amor (Montanaro), Alžběta Gyöngyi) Ésci, Luboš Andršt,
Jaroslav Nejezchleba a Miquču Montanaro, CD Collage, Bonton 1990
Hudbu vnímám citově, nijak si ji racionálně nezdůvodňuji. Nevím, oč jde, ale
vyvolává to ve mně dojem, že jdu stezkou v horách, vlasy mi cuchá čerstvý
vítr. Cítím se příjemně. Provensálština – a já ji nepoznal! Ale asociace jsou
zřejmé. Mockrát jsem v oněch horách skutečně chodil.
Air de Danse (Tradicionál), Nôrus Xân a Gul Sęk, CD Afghanistan
– Chants des Pashaď, CDM 1990
Může to být od Arábie až po Gruzii jakýkoli folklór. Už kdysi Pavlica říkal,
že se tento druh muziky neobyčejně vzájemně prolíná. A uvědomuji si důležitost
rytmu... Ale upřímně – nejsem si jist, jestli bych chtěl takovou muziku poslouchat.
Možná je důležitá z hlediska geografického, ale o hudbu mého srdce nejde.
Nula IQ John (ZNC), Znouzectnost, CD Odrhovačky a baladajky,
Sisyfos Records 1990/1997
Současná česká hudební scéna má pro mne dva aspekty. Většinou se mi líbí hudba,
méně či vůbec texty. A pokud tvrdíte, že tato muzika letí na středních školách,
tak to je pro mě ujetý vlak. Za mne hráli Karkulky, vnímal jsem Smetáčky...
To byla má moderní muzika. Vedle toho Simonová zpívala Zhasněte lampióny.
Le Chant de Oiseaux (Clément Jannequin), The Scholaas Of
London, CD French Chansons, Naxos 1994
Připomíná mi to tvorbu francouzské skupiny Tri Yanni. Nevím přesně, středověk...
renesance... Moc se mi to líbí.
V závrati touhy (Pluto / Štěpán Rusín), Pluto, CD Tři, Indies
1998
Neznám. A jsem docela rád, že to neznám. Vzpomínám na výrok Philla Marlowa,
který jednou o Chačaturjanovi prohlásil, že skládá hudbu uprostřed výrobní
haly...
Deux Melodies Hébraďques. I. Kaddisch (Maurice Ravel), Paulina
Stark, Estela Olevsky, Radio Bratislava Symphony Orchestra – řídí Dennis Burkh,
CD Maurice Ravel, Opus 1991
Celý život si říkám, že začnu poslouchat vážnou muziku. A když mi tohle pouštíte,
znovu se sám před sebou stydím. Zůstalo jen u úmyslu. Malinko mne to mrzí,
ale že by tohle byla parketa, na níž bych se chtěl pohybovat... to asi ne.
Je naděje (Petr Váša), Z kopce / Ošklid, CD Ještě pořád tady
je naděje II., Panton 1992
Když jste si stěžovali, že jsem dosud nic nezavrhl, činím tak nyní. Vypněte
to, prosím... Co to bylo...?!
Ploures Dames (Guillaume de Machaut), Ars Cameralis, CD Machaut-Chansons/Songs,
Studio Matouš 1996
Hezký. Ale bůhví proč jsem si vzpomněl, že jsem ve své herecké kariéře hrál
jednou i v opeře. V Mozartově Únosu ze Seraillu. Pochopitelně jsem hrál jedinou
činoherní postavu, která v té hře je... Dramaturgie této hry byla navíc poněkud
humorná, protože pěvci z Národního dozpívali a odešli z jeviště, kdežto já,
nezpívající, jsem zůstal. Samozřejmě v ohlušujícím potlesku, který mi nepatřil...
Seerauber Jenny (Weill / Brecht / Gay), The Young Gods, CD
Live Sky Tour, Play It Again Sam Records 1993
Německá hudba mi už vůbec nic neříká. Přesto jsem v Žebrácké opeře dokonce
hrál. Nemám němčinu rád a nemám moc rád ani německou kulturu. Brecht mne neoslovuje.
Muzika, o které bezpečně vím, že ji nechci.
O Fortuna (Carl Orff), Prague Symphony Orchestra a sólisté,
CD Carmina Burana, Supraphon 1996
Carla Orfa mám rád, Carmina Burana se mi líbí moc. Myslím, že to je první
(a poslední) věc, kterou jsem asi poznal...
Allegro maestoso (W. A. Mozart), H. M. Linde – A. Nicolet
– H. Holliger, CD Mozart Flötenkonzerte – Salieri Konzert für flöte..., Deutsche
Grammophon 1965-67/?
Vy jste na mne přichystali vážnou hudbu, v domnění, že... Tohle je nějaký
Mozart. Kdybych si měl nějakou vážnou hudbu sám zvolit, asi by to nebyl Mozart,
ale Beethoven. I když Mozartovo Requiem můžu...
In A minor (César Feanck), Jiřina Pokorná, CD Works for Organ,
Music Vars 1992
Velká hudba. Je v ní cítit síla, moc... Možná to neřeknu nejlépe, ale je to
hudba, ve které je pro mne přítomen Bůh... Jako kluk jsem stával v tichém
úžasu na kůru v malém kostelíku v obci Borkovany a nechal se unášet zvukem
varhan. Byl to nezapomenutelný zážitek. Ještě jedna vzpomínka se mi vybavuje,
je z francouzského Orleánsu. Prožíval jsem tehdy poměrně těžké deprese a vracel
jsem se do Čech. Ocitl jsem se v tamější katedrále. Bylo nás tam jen pár,
varhany hřměly... Úžasné. Asi jsem to vnímal díky svému stavu citlivěji, ale
bylo to ohromující.
Antiphona: Pueri Hebracorum (gregoriánský chorál), Choralschola
der Abtei Munsterschwarzach..., CD Gregorian Chant, Belart 1993
Gregoriánský chorál. Mám rád gotiku. Připadá mi vysoká, jako bychom stoupali
k Bohu. Na rozdíl od gotiky mi třeba barok připadá jako předvádění bohatství
církve. A tohle je přesně hudba, kterou situuji do vysokého gotického kostela.
Symbolizuje pro mne stoupání...
Mudmen (Pink Floyd), Pink Floyd, CD Obscured by Clouds, EMI
1972
Nevím, co říci. Hezký. Líbilo se mi to hodně. Myslíte, že to stačí...?
Red Dawn (Mike Oldfield), Mike Oldfield a hosté, CD Tubular
Bells II., Popron 1992
Po několikáté si tento večer uvědomuji, jak jsem v hudbě pole neorané... Spousta
věcí mi utíká, spoustu věcí neznám. Krásná hudba... Co to je? Mike Oldfield?
Vůbec neznám... Asi jsem opravdu skončil někde u těch zmíněných lampionů...
Pouštíte mi věci, které bych si jednou rád cíleně poslechl.
Eleventh Earl Of Mar (Banks/Hackett/Rutherford), Genesis,
CD Wind & Wuthering, Virgin 1976
Tak tohle je na mě přeci jen moc. Ale moudro závěrem: překládám nyní de Saint
Exupéryho, kde na jednom místě říká, že touží být sežehnut obrazem nebo hudbou.
Kéž jsme sežehnuti obrazem nebo hudbou...
Připravili Pavel Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 4 / 1998]
 |
|
Antonín Hluštík předvádí, jak je ztrápený... |
Dnes ztrápenou osobností (jak o sobě prohlašuje) je Mgr. Antonín Hluštík, CSc., v překladu kandidát geologických věd, před měsícem dosáhnuvší 52 let. Pochází ze Zlína (nebo Gottwaldova?) a hrdě prohlašuje, že je Moravanem. Do Loun přišel s rodinou v roce 1986, při svém povolání geologa procestoval kus světa. V letech 1990 až 1994 byl zástupcem starosty města, nyní působí v závětří Okresního muzea jako kurátor přírodovědných sbírek. Narozen ve znamení skopce, povahy cholerické, tvoří kontrast své laskavé ženě a je chápán oběma o hlavu většími syny. Alespoň si to myslí...
Šibeničky (tradicionál), Jiří Pavlica, Emil Viklický, Ad
lib Moravia, CD Prší déšť, Lotos 1994
Tak tohle je nastraženo dobře. Začali jste kvalitně a na citlivém místě mé
duše. To beru. Ale přece jen to mám radši v tom syrovém „moravském“ stavu.
Smutný příběh Váni (Bulat Okudžava / Ondřej Suchý, Robert
Nebřenský), Vltava, CD Marx Engels Beatles, Bonton 1998
Jak člověk stárne, má raději komornější obsazení. Na druhé straně to evokuje
mé mládí, studentská léta... Líbí se mi lehce ironický až cynický text. Fajn.
Planctus David (Aberland), Oxford Camerata, řídí Jeremy Summerly,
CD Medieval Carols, Naxos 1993
Cizinec se pokouší zpívat latinsky. Zpívat umí líp jak onu latinu. Podobné
věci rád poslouchám, když prudce pracuju – duševně, sám. Podporuje to soustředění.
Pastýřský měsíc (Petr Linhart), Majerovy brzdové tabulky,
CD Gabréta, Indies 1996
Všechno možný. Od gotiky po dnešek, od Šumavy k Tatrám, od Uher po Walles.
Hodí se to na Vánoce, ke snídani. Hezký, dobře udělaný, ale něco podstatného
tomu chybí. Muzikanty to možná uspokojuje, mne nikoli.
Les Noces (Igor Stravinský / Lidové texty), Czech Philharmonic
Orchestra – Percussion Section, řídí Karel Ančerl a sólisté, CD Stravinsky
Les Noces / Mass / Cantata, Supraphon 1965/1997
U této hudby dostávám hlad a odvádí mne od systematické práce. Mohu maximálně
ocenit technickou stránku hudby, vztahy mezi zpěvem a doprovodem, ale to je
vše. Dvacáté století ve vážné hudbě mě irituje. Dvacátý století je nemožný.
Stačí mi, co jsem zde zažil. Ještě to poslouchat!
Jablíčka (J. Novotný / M. D. Rettigová, úprava Jiří Tichota),
Spirituál kvintet, CD Saužení lásky + Čtwero pjsnj, Supraphon 1981/Bonton
1996
Folklór. Tohle uměl asi nejlíp Jaroslav Krček. Je to „děravý“. Moc velký „voka“.
Tři rakety (NPSDB), Nahoru po schodišti dolů band, CD Ukazovák
nasliněnej, Indies 1997
Tuším temné síly... těžce inťoušský prostředí... Přímo dusno. Tak po láhvi
vodky možná... A do toho naivní zvuk harmoniky. Pánové, rychle to zastavte!
Messa da requeiem. Dies Irae (Giuseppe Verdi), Monteverdi
Choir, sólisté a Orchestr Revolutionnaire et Romantique, řídí John Eliot Gardiner,
2 CD Verdi. Requiem. 4 Pezzi Sacri, Philips Clasics 1995
Přiznávám, že při tomhle jsem schopen dopouštět se vlasteneckých činů. Může
to bejt od Wagnera po Verdiho cokoli, ale to je nakonec jedno. Při buřtu s
hořčicí se to poslouchat nedá. Nacionalisty umístěno do správného prostoru
a času, udělá to s lidmi hodně. Asociuje mi to Svatou válku, Ódu na radost.
Emotivní.
Okolo Okna (Milan Hlavsa / Egon Bondy), The Plastic People
of the Universe, CD 1997, Aion 1997
Tak tohohle se v životě nezříkám. V určité situaci léčivé, vystihující, nakonec
i inspirující. Před konkurzem na nové místo jde o správné vystižení pocitů
adepta... Muzikantskej exhibicionismus a ekvilibristika. Ale je to dobrý.
Bu-Ganga (tradicionál), berberští hudebníci, CD Morocco –
Berber Music From the High-Atlas and the Anti-atlas, CDM 1994
Nahrávka Svazu žen!? Nepodařený Nesem vám noviny. Hele... konečně rytmus!
Vidím pečené prasátko pod palmama, kolem se tančí. A co, nakonec je to pěkný...
Náš dům zní smíchem (R. Ritchie/D. Spence, Zdeněk Borovec),
Hana Zagorová a orch. K. Vágnera, CD Maluj zase obrázky 2, Multisonic 1996
Slušný piáno. Ostatní nestojí za nic... V týhle době jsem se přestěhoval do
Loun. – Stačí!
You Know Whyt It’s Like (Barry Miles, Brenda Russell/Roberta
Flack), Roberta Flack, CD The Best of Roberta Flack, Atlantic 1988/1993
Není potřeba vnímat. Strašlivá komerce. Vypněte to...
Gringo Nero (Klaus Schulze), Klaus Schulze, CD Beyond Recall,
Virgins 1991
Typická frustračka. Jsem už starej, abych na to naletěl. Možná tak v předvečer
vejplaty. Díky za ty basy. Útok na hrudní koš. Vidím tisíce jogínů s nohama
nahoře. Asi jsem na to moc racionální.
New State Of Mind (Yes), Yes, CD Open Your Eyes, Beyond Music/Eagle
1997
Má to vtip. Docela bych si s nima i zařval. Moc pěkný. Musí to povzbudit,
i kdybych šel na zkoušku z marxismu-leninismu. Poslechnem si to do konce...
Calypso Part 2 (Jean Michel Jarre), Jean Michel Jarre, CD
En Attendant Cousteau, Discoues Dreyfus 1990
Z hlubin moře se vynořuje velryba pronásledovaná Krakenem... S tímhle na mne
nechoďte, na to mám příliš vysokej krevní tlak. Ne, ne, ne – asi jsem příliš
temperamentní. Hudba na strašení hysterickejch ženskejch. Prenatální stádium
už mám za sebou. Plodová voda, únik od reality.
Barbora píše z tábora (J. Uhlíř / Z. Svěrák), J. Uhlíř a
Z. Svěrák, CD Zpěvník, B&M Music 1997
Pana Svěráka mám hrozně rád. I syna. I jejich Ducha svatého. Ale ty písničky
někdy... Budiž útěchou, že to asi myslí dobře. A v téhle se skoro vyskytuje
absolutní rým.
Something’s Been Making Me Blue (N. Chinn/Mike Chapman),
Smokie, CD Smokie – The Collection, BMG Music 1992
Únavně stereotypní. Podobnejch věcí lítá éterem každej den moc.
Ôsmy svetadiel (J. Ráž/B. Filan), Elán, CD Hodina nehy, BMG
Ariola 1995
Moc úsilí na to, o jak slabý účinek jde. Možná by to mělo bejt trestný...
1+1. Scénická hudba k divadelní hře Král Ubu (P. R. Vejrážka),
P. R. Vejrážka, vlastní archiv 1976
Velmi záhadné. Takhle nějak v reálu asi probíhal Star Trek. Poněkud depresivní.
Vídím opět jogíny ležet na koberci s nohama vzhůru. Vidím i vesmírného pratura
se zářivkou místo meče. Vyloženě relaxační hudba...
Šílenci (Šoch, Vyšín / Pergner, Pergnerová), Tereza Pergnerová,
MC Rachot, Popron 1995
Připomíná mi to tvorbu mého syna. Nebo to, co hraje on se svými několika kapelami.
Snesu to, ale nesmí to znít celou noc. Snesu i to, že hudebníci mají občas
páchlivé tenisky a upocený trička. Snesu hodně... vzácně... bez nadšení...
Připravili Pavel Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 3 / 1998]
Miroslav
Kukla se v našem poslechovém křesle ocitl nejen proto, že je známým lounským
fotografem, ale především pro své působení na lounské hudební sběratelské
scéně. Mnoho z těch, kteří prošli touto rubrikou, neopomnělo zmínit jeho osobu
v souvislosti s barikádou, kterou západní muzice vystavěl dřívější režim.
Podle jejich svědectví byl právě Miroslav Kukla jedním z „prostředníků“ poznávání
rockové hudby na Lounsku.
Make Love Fred’s mix (Paul Paisley / Chris Fun Ceylen), Dolly
Buster, CD Make Love (Make No War), Sony 1995
Nic nového, německý Kraftwerk byl na počátku. Trochu se to posunulo... ale
málokdy v této hudbě najdu něco poslouchatelného.
Nobody Know You When You’re Down and out (tradicionál), Michal
Prokop a Framus 5, CD Blues in Soul + 9 x bonus, Supraphon 1967, 1968 / Bonton
1995
Jedna z mých nejoblíbenějších desek. Ve své době působila jako zjevení.
Glagolitic Mass. Introduction (Leoš Janáček / staroslověnský
text), Czech Philharmonic Orchestra – řídí Karel Ančerl a Czech Philharmonic
Chorus – řídí Josef Veselka, CD Janáček Glagolitic Mass / Kabeláč, Supraphon
1964, 1966/1994
Takovou hudbu neposlouchám, nerozumím jí, je pro mne nečitelná, asi se v ní
nikdy orientovat již nebudu. Ale příjemné to bylo, působí to moderně, nechci
se blamovat, raději bych dál nemluvil.
Baby boogie (Robert Nebřenský), Vltava, CD Mládí i tak velkou
lásku bere s humorem, Monitor-EMI 1994
Není to má parketa, přesto to znám, myslím že jde o Vltavu. Můj společník
to má nahrané a v autě to musím kolikrát vyposlechnout... Podle mne jde o
příliš lacinej experiment, zbytečně dobře poslouchatelnej. Dost věcí je v
tom příjemných, možná proto mi to nesedí.
Badlands Song (tradicionál), indiánští hudebníci, CD Amerique
du Nord / Takini, CDM 1994
Cítím v tom Asii, ale v etnických hudbách se nevyznám. A klidně to mohou být
nějaký pošahaný Češi, kteří bušej do bubnů. Etniku snesu zabalenou do evropských
forem, například u Joe Zavinula – nebo Hector Zazoua.
Prasinec (Milan Hlavsa / Ivan Wernisch). PPU, CD The Plastic
People Of The Universe IX. - Hovězí porážka, Globus 1997
Něco od zabíjačky... Vyhovuje mi super basa, saxofon... že to je klarinet?
Bas klarinet? Tak to se mi nezdá. Ale o to asi nejde...
Spor Masopusta s Postem (Jaroslav Krček / Lidová hra Larva
Masopusta), Chorea Bohemica, Josef Hlinomaz a Václav Lohnický, CD Corea Bohemica,
Oliverius 1997
Nejsem milovník historické hudby, ale protože mám rád žestě, moc mne to mile
překvapilo. Hrají to moderně až „džezově“. Sound se mi zdá dost pěkný... Asi
jde o správnou cestu, jak interpretovat starou hudbu. Snahy o přesnou interpretaci
mám za zbytečné až nesmyslné.
Praga Magica (Mikoláš Chadima / Ivan Wernisch), M. Chadima,
Petr Binder a Aleš Charvát, CD Pseudemokritos, Black Point 1996
Německy a navíc takhle tvrdě česky může zpívat jen Chadima. Hudebně paráda,
zklamal mne zpěv. Pokud chce někdo zpívat v cizí řeči, měl by ji umět. Pokud
nešlo o úmysl... Chadima přitom prohlašoval, že nemá rád jazz a jazzrock a
tohle zní vyloženě jazzrockově. Že má jazzovou školu? No prosím...!
Cpeepy (DS / Alex Marculewicz), Deep Sweden, CD Maiden Prague,
Rachot / Behémót 1997
Moc se mi to líbí, jsem ortodoxní rocker a podobnou hudbu si nekupuji, ale
když ji slyším, vždy se mi líbí.
Sato (Klar), Klar, CD Motten, Rachot / Behémót 1995
Strašně silné, nikdy jsem to neslyšel a nemám šajn, kdo by to mohl zahrát.
Silně ovlivněno etnikou, působilo to až hypnoticky. Netroufám si říci, jak
vypadá celá deska, ale rád bych si ji poslechl...
Světlu vstříc (Jim Čert / Luděk Marks), Jim Čert, CD Poutník
z Transporty, Puky 1997
Tato hudba nás provázela mnoho let... Oslovuje mne to, každý si v ní najde
co chce. Ten člověk si dělá srandu ze všeho. Nic pro něj není svatý – je to
prostě Jim Čert.
Rám příštích obrazů (V. Mišík / J. Kainar), C & K Vocal,
CD Generace, Supraphon 1977
C & K Vocal, strašně pompézní, české „bel canto“ v rocku nesnáším. A to,
jak transponovali do své podoby Kuře v hodinkách, mne uráželo. Já doufal,
že Pospíšil už umřel...
Nová syntéza 2 (R. Hladík / Pavel Vrba), M. Efekt a JOČR,
CD Nová syntéza 2, Bonton 1997
Láska mých mladých let Blue Effekt. Avšak tato deska byla pro mne hlubokým
zklamáním. Jde o kapelu velmi kontroverzní, vedle perel se dopustili podivnejch
smíšenin jako byl Pták Fénix a podobné blbosti. Mnoho věcí od nich ale mělo
šanci znárodnět. Nová syntéza 2 nic moc. Ukázka, jak český rocker může hluboko
klesnout a pracovat se smyčcovými orchestry... Ale nejde samozřejmě o výhradní
problém českého rocku.
Storm (Hill/ V-Mae), Vanessa, CD Vanessa-Mae:Storm, EMI 1997
Vzpomněl jsem si na Exception. Je to sice modernější, ale silně podobné. Zvukově
nadupaný, ale podle mého názoru slepá ulička. Hranice mezi klasickou a rockovou
hudbou musí zůstat. Dobře zahrané, perfektní muzikanti, ale je to zlehčení
všeho dohromady. Bohužel umělecky nesmyslný.
Uspávanka (bez údajů), I. Bittová a V. Václavek, CD The Best
of Indies, Indies 1997
Krásné. Zkusím hádat... Bittová? Neměl jsem ji nikdy moc rád, ale tohle bylo
super! Pro mě prda jako hrom!
Living Next Door To Alice (N. Chin / M. Chapman), Smokie,
CD Smokie The Collection, Ariola / BMG 1992
I sádrovej trpaslík může být pro někoho krásnej, proč někomu brát mládí? Další
dvířka pro Alici může být vzpomínkou, kterou nelze vyjádřit větama o umění.
Je to emoce. Bylo to krásný a není třeba o tom dál přemýšlet.
The Coast (Paul Simons), Paul Simons a hosté, CD The Rhythm
Of The Saints, Poppron 1990
Interpret mého srdce. Schopen ovlivnit i další generace. Má dcera Paula Simona
poslouchá a mohu to posoudit. Nezaprodal se lacinosti a přesto je úspěšný.
Krásná hudba. Ať dělá co dělá, je to Simon. Není dobrej zpěvák, ale zpívá
ze srdce!
Předehra (A. Laurents / L. Bernstein), I. Ondříček a Tryskáči,
CD West Side Story, Multisonic 1997
Dobrá melodie, která by mohla být zahrána – odpusťte – méně sračkovitě, než
olbřímím orchestrem. Já nevím... asi... asi... asi kecám..
Aleays (Bon Jovi), Bon Jovi, CD Pure Rock Ballads, PolyGram
1996
V autě je tahle hudba paráda. Juknu vlevo, vpravo. Příroda, nebe nad hlavou,
mnoho hvězd... Vše míněno samozřejmě ironicky! Ale všechno má svůj účel a
pokud se to prodává, proč ne? Může to bejt i nebejt. Ale je dobře, že to je.
Knocking At Your Back Door (Blackmore / Glover / Gillan),
Deep Purple, CD Perfekt Strangers, PolyGram 1984
Kde jsou Deep Purple, když to byl „In Rock“. Muzikanti to mají stále v duši,
ale už ne v ruce... Po těch letech...
Tož vem to ďas (M. Kocáb), Pražský výběr. CD Běr, Bonton
1997
Hudba přecezená vlastnictvím domů na Staroměstském náměstí. Kocáb ví, o čem
je život, o čem jsou peníze, není to špatný. Ale nedá se tomu příliš věřit.
Čemu však věřit můžete?
Připravili Pavel Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 2 / 1998]
Bývalý
redaktor lounské Promenády, který si liboval ve skandálních causách a bez
obav odhaloval rádoby skryté skutečnosti. Po zániku Promenády odešel do Prahy,
kde prošel dosud několika deníky. Nejdéle a nejspokojenější je zatím ve Večerníku
Praha, kde má na starosti politiku a především parlamentní zpravodajství.
Počátkem prosince, při shromáždění lidí ve Sněmovní ulici na podporu Václava
Klause, měl poprvé strach z lynčování. Zvyklý klást otázky, naprosto nezvyklý
odpovídat. Silvestrovské číslo REGIZu si zaslouží poněkud bujnější výraz,
řekli jsme si a pozvali ho do horkého křesla.
Brigádam socialistickej práce (Michal Galovec), Ústredná
hudba Ministerstva vnitra SSR, LP Víťazný deň, Opus1977
Čekal jsem výraznější překvapení, třeba Standu Procházku... Ale Kmochův Kolín...?
Magické noci počal čas (M. Hlavsa / Egon Bondy), Jan Vozáry
a Mejla Hlavsa, CD Magická noc, Happy Music 1997
Zkraje jsem byl zděšen, myslel jsem, že na mě jdete s technem, něco jako Prodigy,
ale vyklubal se z toho remake Plastiků. Takže bych se touto cestou, přes REGIZ,
rád omluvil Mejlovi Hlavsovi: tu fotku, cos mi půjčil k našemu rozhovoru,
je mi trapné po tak dlouhé době vracet, takže už ji asi nikdy neuvidíš...
Schabes nach dem Kiegel (tradicionál), Jenö Kohn, Marcel
Loránd a Loránd Trio, CD Jiddische Stikele, Supraphon 1997
Proboha! Je to těžké. Jsem zvyklý spíše se ptát než odpovídat... Němčina,
pravděpodobně jidiš. Konečně poznávám, kdo stojí za mým dnešním utrpením tady
- židi! Za vším stojí židi! - to myslím samozřejmě v legraci. Jde to přece
do silvestrovského čísla, ne? Ale za takovou hudbu bych jim nedal ani korunu,
respektive ani marku. A to myslím vážně...
Marijuana (David Peel / Jim Čert), Life After Life, CD Just
Trip, Alternative Tentacles 1997
Jim Čert. Řeknu něco, co by neměla vědět má žena, která občas čte REGIZ...
(zvednuté obočí vydavatele) ... pardon, která vždy čte REGIZ... (stále zvedlé
obočí) ...tak jo, která čte jenom REGIZ. Byl jsem pozván do restaurace U suchý
dásně, kde mi byly předhozeny dvě cigarety s poznámkou, že je to „dobrej model“
– byl to dobrej model. Po hodině jsem ztuhnul jak marrioneta a zvracel pod
stůl. Takže příště beze mě everybody smoking marihuana! Skončil jsem s tím.
Neustupujte! (Mil. Kabeláč / Lidové texty), Prague Radio
Chorus /male part/ řídí M. Malý, Prague Radio Symphony Orchestra řídí A. Klíma,
CD Miloslav Kabeláč, Supraphon 1995
Film o Třetí říši. Ztemnělá ulice, hnědokošiláči pochodují a chystá se cosi
napínavého... Začíná balet hrdinů v uniformách – gymnasťorkách... dělaj, že
bojujou. Jeden z nich je určitě ovázanej hrdina. To bylo napsaný na počest
okupace Československa nebo jako tryzna?...
Bujará píseň opilých námořníků (Tradicionál), Požár mlýna,
CD Růžová krinolína, vlastní náklad 1994
Požár mlýna. Punkový provedení věci, kterou si pamatuji jako malé dítě. Slyším
hlas Péti Šamšulový, se kterou jsem byl ve Španělsku česat mandarinky. Skvělá
muzika.
Alexander Nevsky. The Battle On Ice (Sergej Prokofjev / Vladimir
Lugovskoj), Czech Filharmonic Chorus and Orchestra, řídí Josef Veselka a Karel
Ančerl, CD Prokofjev Alexander Nevsky..., Supraphon 1992
Vážná hudba, s tím na mě nechoďte. Asociuje mi to televizní pohádky ze sedmdesátých
let. Víly v čele s Přeučilem... Hlavní hrdina měl buď strašnej průser nebo
byl v pohodě. Jen mi tam schází takový ten psychedelický hoboj... A hele!
Už je tam! Že je to Prokofjev? Tak proto má představa o týraných mužících.
Stále mi rušila ony pohádky!
Naučná stezka (Ženy), Ženy, CD K smrti vylekán, Punc 1991
Ženy. To není o muzice, ale o šílenejch lidech, kteří to dělají, v čele s
naprosto šíleným Uhlířem. Tuto desku mám doma, dostal jsem ji k vánocům, ve
výprodeji stála tři koruny.
Praporčice Hildegarda (NPSDB), Nahoru po schodišti dolů Band,
CD NPSDB 83-93, Mirdovo hudební studio 1993
Jakási staročeská nová vlna se starým obsahem. Mé mládí. Když jsem jednou
přišel domu s obarveným pruhem ve vlasech, táta mi rozšlapal kotoučák značky
B4 a vyhodil ho do popelnice. Přesto jsem na tuto hudbu nezanevřel.
Gaida avasi (Tradicionál), makedonští hudebníci, CD Village
Music of Yugoslavia, Nonesuch Records 1995
Strakonickej dudák od Středomoří. Olivy, kozí sýr, metaxa a Kristus podruhé
ukřižovaný. Nemusím to slyšet ani zlitej pod vobraz.
Včelín (Tradicionál), Českomoravská hudební společnost, CD
Mezi horami, Wenkov 1996
Nevím... Dál... Nemáte mé oblíbence? Michala Davida nebo Puhdys?
Budapest (Ian Anderson), Jethro Tull, CD Through The Years,
EMI 1997
Tipnul bych si Floydy, ale asi se ukáže, že jsem stejnej hudební analfabet
jako inženýr Kerner. Jethro Tull? Hudební období artrocku, které mne nikdy
moc nebralo. Není nad to, když jde člověk na pankáče a při první skladbě mu
kdosi plivne za krk...
Tubular Bells III. (Mike Oldfield), M. Oldfield a hosté,
z připravovaného alba Tubular Bells III., Warner Music 1997
Ten motiv... zdá se mi, že to je Oldfield. Rozhodně to není skupina Modré
nebe. Alphaville to nebude... Obdobnou hudbu slýchám poměrně často před tiskovejma
konferencema ODS.
Tragedy (Bee Gees), Bee Gees, CD The Very Best Of Bee Gees,
Polydor 1996
Bee Gees a notoricky známá Tragedy. Nechápu toho chlapa, jak tahá vejšky.
Musel si v dětství hrozně ublížit. Nostalgicky zamačkávám slzu.
Narodil se Kristus Pán (arr. Michael Suk), Lucie Dudková,
Jitka Doležalová a Studiový sbor, Hurikán Records 1992
Narodil se Kristus Pán... Tuhle úpravu neznám. Nezpívá to Bartošová nebo jinej
popíkář? Vondráčková se taky snažila podobně prznit koledy. Zpíváme si to
doma u stromečku, má žena, která krákorá jak „Vrána“, se snaží tahat vejšky
a je to legrace.
Hammering Style (Jaroslav Janecký), Jaroslav Janecký, CD
Čeští mistři rockové kytary, Bestia 1992
Někdo si hraje na metaláky. Klasickej speedmetal, kterej nesnáším, protože
jednou jsem si u toho zahrozil, ulítly mi hodinky a už jsem je nenašel. Ještě
„lepší“ jsou metalový ploužáky, kde se říkaj velké pravdy o životě a smrti...
Homesick Again (Nazareth), Nazareth, CD Close Enough for
Rock ’n’ Roll, Castle 1990
Tipmul bych si Udo Jürgense, šlape to jaksi „německy“. Cože? Nazareti? No
a co?
Pochod lidových milicí (A. Palouček), Ústřední hudba federálního
ministerstva vnitra, LP Ve službách lidu - K 30. výročí vzniku SNB, Supraphon
ve spolupráci s Hifi klubem Svazarmu, 1974
Pochod, snad výzva, abych odpochodoval domů... Čestně však slibuji, že neodpochoduji,
dokud tu flašku nevypijem! Co to hraje? Pochod milicionářů? Výborně. Všem
bývalým milicionářům přeji vše nejlepší a především prodloužení lustračního
zákona.
Připravili Pavel Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 1/ 1998]
Tolerantní
osobnosti nepotkává člověk každý den. Díky předsudkům bychom toleranci nejméně
čekali u duchovního. Marian Šusták je evangelický kněz, člen kulturní komise
při MěÚ Louny a neuvěřitelně liberální člověk. Do Loun se přistěhoval po mnoha
životních peripetiích v lednu tohoto roku. Svým způsobem výjimečný je i jeho
přestup z jedné církve do jiné. Dne 28. 9. byl slavnostně uveden do úřadu
lounského faráře Českobratrské církve evangelické. Dál už posuďte sami...
Múdrost Boha a pravda (Sedlčanský kancionál), Čeští madrigalisté
a Symposium musicum, CD Zpěvy literátských bratrstev, Music Vars 1994
Čekal jsem, že když jsem duchovní, pustíte mi duchovní muziku. Na to musí
být nálada. A právě protože jsem duchovní, mám někdy toho duchovna dost. Pusťte
tam něco jiného, třeba jazz...
Starali sa tatíček (tradicionál), ženy z Javorníku, CD Došli
sme k vám – Lidové sbory z Horňácka, Indies 1996
To už je lepší. Folklór můžu. Je to pro mne „jedlý“ a docela mě zajímá, oč
jde. Žeru mužský hlasy, vokály. Nádhera.
Song, Male Voice Solo and Two Blacksmith’s Drums (tradicionál)
anonymní čadští hudebníci, CD Chad – Music from Tibesti, CDM 1990
Jak dlouho to trvá? Ptám se proto, že se mi to líbí a chtěl bych si skladbu
poslechnout do konce. Ale jestli trvá půl hodiny, tak jdeme raději dál. Ale
je to fajn. Mám rád, když v muzice můžu číst nástroje. A zde jsou krásně přehledné.
Například se mi líbí, co dělá Joe Zawinul. Není tam zvuková skrumáž, jasné,
průhledné.
Hroši (Petr Soudek / Zdeněk Novák), Činna, CD Čtvrtek, Black
Point 1997
Je to plastický, má to grády, ale hudba se mi zdá děsně jednoduchá, bez výpovědi.
Nemusím to slyšet.
Eliyahu hanavi (tradicionál), Ester, CD Tobě, Jeruzaléme,
Rosa 1996
Určitě podle hebrejštiny nějaká židovina, a to můžu poslouchat. Možná trochu
ze sentimentality ke Starému zákonu...
Hrob je prázdný (ZN/J 20/40–8), Zuby nehty, CD Král vysílá
své vojsko, Indies 1995
Začínají dobře. ... Až pojedu příště na dovolenou přes celou noc, dám si to
do auta. Alespoň neusnu.
General Laudon (tradicionál), Pražský pouťový orchestr, CD
Lieder aus Kafkas Prag, Venkow 1992
(Po několika sekundách) To ne, vypněte to.
Předvánoční sen (Jan Burian), Jan Burian, Vlastislav Matoušek
a František Janče, CD Černý z nebe, Primus 1991 / Indies 1997
Vypnout. „Těžký“ umění, texty polopatický, leze mi to za nehty. Bez fantazie,
nechci.
Lilie (Karel Kryl), Karel Kryl, CD Plaváček, Šafrán ’78 1983
/ Bonton 1995
Přestože jsem pil s Krylem jednou pivo a bavil se o olomouckejch tvarůžkách,
nemám ho jako muzikanta a textaře rád. Vidím v tom jen básničky, veršovánky
bez poezie, bez tajemství, bez vnitřního tahu. Možná vypadá pro mnohé záhadně,
ale v podstatě je to podfuk. Ve své době něco říkal, ale spíš jako politik
než umělec. Nikdy jsem ho nepolykal...
Hořký pití (Echt! / Karel Malík), Echt!, CD Hořký pití, Black
point 1997
Co jsem vám udělal, že mi pouštíte takovéhle těžké cihly na hlavu! Je to upocený.
Snaha dělat „veliký umění“ mne odpuzuje. Něco lidskýho, prosím...
Lo-Lo Džama (Šum svistu), Šum svistu, CD Tančírna, BMG Ariola
1993
Konečně si někdo trošku hraje! Tuším Šum svistu. Po tom všem úleva.
Scatman’s World (John Scatman), John Scatman, CD Scatman’s
World, BMG 1995
(Hned ze začátku) Díky, můžeme dál. Mám patnáctiletýho kluka a při tomhle
utíkám...
Heavy Horses (Jethro Tull), Jethro Tull, CD Heavy Horses,
Chrysalis 1978
JethroTull, na nich mi trochu vadí, že mají stejný postupy, dají se předvídat.
Je zajímavé, že se mi líbí víc věci z poslední doby, které dělají. Mají mnohem
víc barev.
Don’t Cry For Me Argentina (Andrew Lloyd Webber), London
Musicians, CD Evita, Warner Bros 1996
Přišlo by k chuti, kdyby mi bylo sedmnáct a byl bych zamilovanej. Láska, stejně
jako umění, je víc než sentiment. Hoďte tam něco jiného.
Meat (Manfred Mann’s Eaurth Band), Manfred Mann’s Eaurth
Band, CD Glorified Magnified, Oetbrook 1972
Těšil jsem se, že to bude Zappa a není to Zappa. Nehrají špatně, ale Zappa
by byl lepší.
Merlin The Magician (Rick Wakemann), Rick Wakemann a hosté,
CD The Classic Tracks, Porestige Record Limited 1994
Hezké výrazové prostředky ve službách komerce. Stala se z toho písnička, čímž
to ztrácí. Teď se však hudba zlepšuje... ještě chvilku... a nakonec to zůstalo
u písničky. Takže díky.
Denial (Ozzy Osborne, G. Butler, Z. Wylde), Ozzy Osborne
a hosté, CD Ozzmosis, Sony Music 1995
Češi to asi nejsou... Doma bych si to nepustil, v autě ano.
Songs of Ariel from Shakespeare’s Tempest for a-cappella
choir (Frank Martin), Norddeutscher Figuralchor a Ulfert Smidt, CD Frank Martin,
Thorofon 1995
Konečně prostor! U tohohle bych mohl psát kázání. Kdo to je?
Toccata and Fugue in D minor (J. S. Bach), Jiří Reinbirger,
CD J. S. Bach – Organ Works, Supraphon 1988
Až udělám v našem kostele topení, chtěl bych, aby Bachova Toccata a Fuga u
nás zazněla. Pokud budou stačit varhany...
Po Marianově poslední odpovědi se pochopitelně rozpoutala živá
diskuse na téma hudby, náboženství a historie. Do pozdního večera se při lahvince
(Marian dle vlastních slov „všechno a rád“) besedovalo o víře v Boha, o smyslu
člověka a hledání pravdy a svobody. Řeč se stočila i na rockové koncerty,
které koncem šedesátých let probíhaly v kostelích. Názor Mariana Šustáka vás
nepochybně zaujme:
Nejsem vůbec proti, aby v kostele zazněl Spirituál kvintet, Oboroh nebo jazz.
Také jiná hudba. Naopak, jsem přesvědčen, že tak může vzniknout nový prostor
pro vyjádření. Lidé by měli vědět, že nechceme být „zavřenou konzervou“. Můžeme
spolu mluvit, hádat se, diskutovat. Má představa je, že kostel musí přinést
„luft“, chuť do života, možná i spory. Hlavní je jít dopředu a nestát na místě.
Pokud jde o hudbu, je-li to hudba, kostel se zcela jistě neurazí. Církevní
prostor může jen tleskat, že tu existuje skutečné hledání nových věcí, zápas
o něco. A pokud by se našli lidé, kteří by prskali, že se jim to nelíbí, že
na to nejsou zvyklí, myslím, že je to do určité míry jejich problém. Musíme
se všichni učit vystoupit z bahna svých zvyklostí, předsudků...
Připravili Pavel Straka a Pavel R. Vejrážka [REGIZ 6/ 1997]
Ředitel Obchodní akademie v Lounech ing. Miloslav Bouda je proslulý svým zaujetím pro cyklistiku a tvrdou muziku. Dokonce velmi tvrdou. „To, co poslouchá Míla, je neposlouchatelné i pro mě,“ řekl nám Vladimír Drápal. Naše pozvání přijal pan Bouda ochotně a do horkého křesla usedl naprosto uvolněný. A že to s onou úzkoprofilovostí a dogmatickým odmítáním čehokoli jiného než death a dalších metalů není až tak horké, bylo zřejmé již zpočátku.
Lhář (Pluto / Marek Daniel), Pluto, CD Pavel Fajt & Pluto,
Indies 1996
Na mě to působí přímo odpudivě. Ale nechte to ještě chvíli hrát... Vypadá
to na Kocába. Není tomu tak? Českou scénu moc neposlouchám. Jen rádio, doma
si nepouštím nic. Leda Nedvědy. No – nakonec to bylo zajímavý. Nic víc.
Fuga D moll (Leopold Marian Stecher), Václav Uhlíř, CD Historické
varhany Čech a Moravy, Bonton / Český rozhlas 1990
Jakmile slyším varhany, běhá mi mráz po zádech. Zvuk je bohovský. Vnímám muziku
citově, nevadí mi například, že nerozumím anglickým textům. A tohle mi lítá
v zádech. Výborné. Jako zřejmě u každého, i u mne je prvopočátek záliby ve
vážné hudbě u Mariána Vargy, ale také se o to přičinil Simon a Garanfunkel
se svým Boxerem.
Down The River Mother Volga (Tradicionál, arr. A. Sveshnikov),
Patriarchal Choir, Moscow – řídí Ariadna Rybakova, CD Russian Folk Songs,
Naxos 1994
Poslouchám všechno. A tohle je fantazie. Vidím, jak tam stojí, otvírají pusy
– a já mezi nimi. Nevím proč. Ale nebudeme mluvit, pojďme poslouchat...
Sen (Jan Brabec), Domácí kapela, CD Jedné noci snil, Rachot
/ Behémot 1996
Zpočátku mi zpěvačka vadila, teď vůbec ne. Skladba má skvělou dynamiku. To
je točený u nás? Spodek možná jede víc, než by musel.
Avrix Mi Galanica (Tradicionál), Jana Lewitová, Rudolf Měřínský,
Ingeborg Žádná, Hana Fleková a Pavel Plánka, CD Sefarské písně, Arta 1993
Lidová hudba, folklór, nevím. Něco mezi. Slyšel jsem španělštinu. Líbí se
mi to, obzvlášť kytara.
Bell Set No. 1 (Michael Nyman), Agon Orchestra – řídí Petr
Kofroň, CD Grafické partitury a koncepty, Audio Ego, Miracle, Votobia a Společnost
pro novou hudbu 1996
Podobné hudbě říkám „Avantgarde musik“. Asociuje mi Steva Reicha. Ani tak
zvuky jako hluchy. Nevím, co se z toho vyvine. Působí to na mě depresivně.
Nebo mě sejmi (HK / Jiří Imlauf), Houpací koně, CD Zaříjen,
MN Produkcion 1996
V danou chvíli je to pro mne zajímavé. Zase – možná zbytečně – silná basa.
Nedokáži ale posoudit, za jakým účelem se tato věc natočila..., možná je zbytečná.
Koroze (UJD / Miroslav Wanek), Už jsme doma, CD Hollywood,
BMG 1992
Vidím původy této skladby někde v jazzrocku, možná punku... Spíše v punku.
Kapelu neznám, ačkoli jsem punk dříve poslouchal dost, tohle mne příliš neoslovuje.
Gó (Relaxace), Relaxace, CD Ghjána, Arta 1991
Nevím proč, ale vzpomněl jsem si při tom na Ivu Bittovou a jí podobné. Nikdy
se mi to nelíbilo. Pravděpodobně v tom je kus umění, ale nikdy bych si takovou
desku nekoupil.
Alone (B. R. and M. Gibb), BeeGees, CD Still Waters, Polydor
1997
Komerce, líbivý popík. Ale dá se slyšet, dobře se při tom myje a utírá nádobí,
koupe a jede v autě. Dobře by se i šlapalo na kole... Jde o dokonalou nahrávku,
až to bolí. Tragédie asi je, že přes všechny výhrady jde o mistrovsky zvládnutou
komerci, kterou ale – bohužel – dnešní mládež asi neposlouchá.
Immigrant Song (Jimmy Page & Robert Plant), Led Zeppelin,
CD Led Zeppelin Collection Vol. III., realizováno 1970
To je tak známé, že musím přemýšlet... Led Zeppelin! No jasně. Klasika. Nikdy
jsem nepochopil, jak někdo může takhle zpívat, pracovat s hlasem. Úžasné.
Brand New Love Affair Parts I. & II. (Chicago), Chicago,
CD Chicago VIII., Castle 1989
Chicago... Půjčovali jsme si kdysi desky od Míry Kukly... Pověstné dechy...
Thunder Underground (Osbourne, Butler, Wylde), Ozzy Osbourne,
CD Ozzmosis, Epic 1995
Podle hlasu Ozzy Osbourne. Tohle neznám, poslouchal jsem staré věci od Black
Sabbath, ale mám nyní pocit, že Ozzy Osbourne byl Black Sabbath. A Black Sabbath
je klasika. Dnes poslouchám jejich nové desky, je to deathmetal jako vystřižený,
ale nejde už o Black Sabbath...
I Am The Sea + The Real Me (The Who), The Who, 2CD Quadrophenia,
Polydor 1973
Oposlouchaný začátek, chronicky známé, zase musím přemýšet... Měl jsem to
nahrané... The Who!!! Jasně! Kdo by neznal rockovou operu Tommy. Ale Quadrophenia
se mi vždy líbila více.
Omen – Maxi Version (Wälstäd/Staab), Magic Affair, CD Omen
III., Akropolis Musik & Film 1993
No... divné. Možná mají nějaké ambice, jako bych to znal, ale nic z toho neleze.
Snad jde o umění...? Nevím. Na diskotekách asi šílej.
Slow Marching Band (Jethro Tull), Jethro Tull, CD Broadsword,
Chrysalis 1982
Jethro Tull. Opět klasika, doma už nemám žádnou desku, ale poznám je okamžitě.
Konkrétně tato deska mě vždy fascinovala, ačkoli kritika – pokud se pamatuji
– ji tvrdě zdrchla. Opět cítím záda. Takových věcí moc není... Anderson má
zakletej hlas!
And You And (Yes), Yes, CD Close To The Edge, Atlantic 1972
Yes. Nevím jaká deska, ale jsou to Yes. Už vím! Close To The Edge! Klasická
sestava, klasický rock. Dál bez komentáře. Jen snad, že když začne Anderson
zpívat, je to na „utržení hlavy“. Krásné.
Angelica (M. Magne / MC Rocky), MC Rocky, CD Leo Music I.
– Erotic House, Supraphon 1992
Tak tohle je tak do postele s „babou“. (Máme to napsat?) Klidně. Mám rozumnou
a tolerantní manželku... Jak vystřižené na mejdan. Za nás se tomu říkalo „oplodňovák“.
A to tam taky klidně napište, vždyť je to pravda. Nakonec i ve filmu, z kterého
je hudba převzata, to tak bylo!
Na závěr jsme se zeptali, jak se panu Boudovi v horkém křesle líbilo... Bezvadnej večer, bezvadný lidi, bezvadná muzika, bezvadné pití. Už vím, kam mám přijít častěji. Mohu vzít příště s sebou manželku? Myslím, že by se jí tady taky líbilo.
Připravili Pavel Straka a Pavel R. Vejrážka [REGIZ 5/ 1997]
Již delší dobu zamýšlíme představit v této rubrice ženu. Louňačka Lenka Mráčková, pátým rokem studující hudební vědu na Filozofické fakultě v Praze, dívka, vyvíjející neobvyklé úsilí dostat do Loun „opravdovou kulturu“, se nám přes své mládí zdála velice vhodným subjektem k prolomení zdi, kterou jsme zde nechtěně vytvořili. Její zkušenosti s organizováním i větších a dokonce velkých akcí nejsou zanedbatelné, o čemž svědčí již tři roky trvající dramaturgická spolupráce na pořádání festivalů Svatováclavských slavností v Praze.
Světelné kruhy (Vojtěch Havel), Capella Antiqua e Moderna,
CD Marnost křídel, Zóna / Bonton 1996
Minimalismus, tipovala bych sedmdesátá léta, zpočátku to špatné nebylo, ale
už mě to nebaví, skladba na mne emociálně nepůsobí. Zcela jiné to bylo před
lety na koncertě minimalisty Steva Reicha, kde se mi hudba velice líbila.
Song for Nico (Milan Hlavsa / Martin Algy), Půlnoc, CD City
Of Hysteria, Arista 1991
Jdete na mne tvrdě... Jednotvárné, chybí nápady, jde také vlastně o minimalismus,
ale všeho, včetně hudební invence.
Shema Yisruel (Anonym), Marcel Loránd, Alexander Kovács a
Trio Loráno, CD Synagogální zpěvy, Supraphon 1996
Jakýsi židovský rabín... Vloni jsme na festivalu Svatováclavských slavností
měli také rabína, zpíval velice pěkně, ale byly s ním příslovečné židovské
zážitky, místy až anekdotické. Zvlášť co se týkalo honoráře... Jinak muzika
se mi líbí.
Na konci léta (Jiří Navrátil), Jarmark, CD Fantasia, Monitor
– Emi 1994
Příjemná hudba, ale nebere mě to.
Ôhara – Gokô (Shinano Yukinaga Nyűdô), Junko Veda, CD Japon.
L’Epopée des Heike, UDE 1991
První věc, kterou jsem poslouchala a nemyslela na nic jiného. Moc pěkné.
Makrosvěty. Jarní bubny. (Miloslav Ištvan), Dama Dama, CD
Miloslav Ištvan – Komorní hudba, Studio Matouš 1996
Bicí se mi moc líbí. Kdysi jsem něco podobného slyšela živě ve Španělském
sále Pražského hradu. Bylo to úžasné. Obzvlášť druhá půlka koncertu, skladba
pro šest bicích souprav. Ty byly postaveny kolem posluchačů... Zážitek! Občas
jsem měla pocit, že je potřeba odklopit střechu, protože zvuku bylo víc než
prostoru. Kdo to hraje? Dama Dama, no jasně...
Vylezl do třetího patra (Mikoláš Chadima / Ivan Wernisch),
MCh Band, 2CD MCh Band 1982 – 1986, Tom K 1992
(Po několika taktech) Stop. Pro mě nejtvrdší underground. Nemusím to slyšet.
Myslím, že jsem schopna poslouchat leccos, ale tohle...
Maienzît One Nîdt (Pseudo Neidhart), Ars Cameralis, CD Gothic
Music in Bohemia 13th – 15th Century, Punc 1991
Středověk mám ráda, ale paní, co zpívá, na tom hlasově dobře není...
Pojď blíž (Václav Koubek), Václav Koubek & spol., CD
Bezvětří, Indies 1996
Ale... nějak... tak... hm... prostě nevznáším se kvůli tomu...
Zvěrokruh. Lev. (Karlheinz Stockhausen), Ivan Ženatý a Aleš
Bárta, CD Zvěrokruh – 12 melodií zvěrokruhu, ARTA 1992
Opět záležitost, kde se pracuje s minimem hudebních prostředků. Připadá mi,
že na dvou akordech se dá udělat zajímavější muzika. Co se týče emocí, tak
nic. Stačí?
Tristan and Isolde, Vol. 1, 2nd Act, 2nd Scene: Isolde, Geliebte
(Richard Wagner), Symphonieorchester Innsbruck and Soloists, 2CD Tristan &
Isolde, Pilz 1992
Wagner. Dosud jsem se s ním neskamarádila, i když bych asi – alespoň ze studijních
důvodů – měla. Veliký, nafouknutý... Možná časem se sblížíme. Zatím mne Wagnerova
hudba příliš „nebere“.
Wooden Ships (Crosby) Crosby, Stills, Nash & Young, CD
CSN, Atlantic 1991
Oblast muziky, ve které mám značné mezery. Podle zvuku počátek sedmdesátých
let. Nejsem momentálně v náladě, kdy bych si to mohla vychutnat. Ale jde o
hudbu, o níž si organismus občas sám včas řekne.
The Mass in D major – Kyrie (Antonín Dvořák), CD The Mass
in D major / Te Deum, Pronto 1991
Tradiční případ. Znám to a přitom nevím oč jde. Tak mi pomozte... Jasně, Dvořák.
Ale co mám na tomhle komentovat?
La Constellation du Sagittarie (Olivier Messiaen), Orchestre
de l’Opéra Bastile, CD Éclairs Sur L’au-Delŕ..., Deutsche Grammophon 1994
Hezké. Líbí. Oslovuje. Mám říci ještě něco? No dobře – velice příjemné.
Trumpet tune (Henry Purcell), Miroslav Kejmar a Jiřina Pokorná,
CD Magical Baroque Trumpet, Vars Music 1991
Nenáročné na poslech, Vejvanovský to není. Purcell? Některé jeho věci mám
docela ráda. Ale Kejmar? Kapitola sama pro sebe. Připadá mi, že hraje všechno
úplně stejně. Jen noty. Nerad diskutuje s lidmi, kteří se hudbou zabývají
hlouběji, nerad hledá v hudbě víc než noty. Prostě: já jsem ten umělec, já
mám tón, ukažte part, zahraji ho. Potom jen lesklá trubka... Chybí mi u něho
pokora muzice, pokora té které konkrétní skladbě. Myslím, že příliš nerespektuje
záměr autora...
Sally (Mike Oldfield), Mike Oldfield a hosté, CD Platinum,
Virgin 1979
Nejdříve jsem si myslela, že půjde o modernější „džezík“, ale bicí v diskotékovém
rytmu to strašně shodily. Připomíná mi to svého času poměrně populární přibližování
vážné hudby širokému spektru posluchačů. Poměrně laciné. Ale slyšela jsem
jednou v jazzovém pojetí Čtvero ročních období a byla to paráda. Hudba běžela
tak, jak měla, šlo o moderní ale citlivou úpravu. Ale asi jsem odbočila...
Vrátila bych se k tomu, co posloucháme, s vyjádřením, že tahle věc je příliš
„ubouchaná“.
The Gunners Dream (Pink Floyd), Pink Floyd, CD The Final
Cut, EMI 1983
Fajnová, pohodová muzika, ani po muzikantské stránce nelze nic vytknout. Řadu
z toho, co jste mi dnes pouštěli, bych asi nikdy neposlouchala. Jde o muziku,
jejíž „vody“ jsou dosud pro mne neprozkoumané. Ale pár věcí jsem si poslechla
ráda. Až doposloucháme, můžeme si pustit, co jsem přinesla na ukázku vám...
(Šlo o bratry Ebeny a J. S. Bacha, nad čímž jsme nadšením nejásali, s povděkem
jsme však kvitovali Karla Růžičku a jeho Celebration Jazz Mass, a především
Frank Martina – Songs of Ariel, Passacaille pour Orgue a Messe.)
Na závěr večera se opět rozproudila živá diskuse nejen na hudební téma. Vzrušeně se debatovalo o kultuře a kulturnosti vůbec, o komerci a undergroundu, o problémech s financováním koncertů, o jejich návštěvnosti. Lenka Mráčková a Pavel Straka si také vyměnili názory na formu zprávy o koncertu Shaleva Ed-Ala (jejich vzájemnou názorovou „přestřelku“ naleznete na str. 13 tohoto čísla REGIZu).
Připravili P. Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 4/ 1997]
MUDr. Bořek Zasadil, jméno, které se již po dlouhou dobu skloňuje ve všech pádech (a zřejmě ještě dlouho skloňovat bude) byl dalším, kdo usedl do posluchačského křesla. Chirurg – o němž zasvěcení říkají, že má „dar od Boha“ – se zhostil své úlohy v naší anketě s obdivuhodnou lehkostí a přehledem.
Suzanna (C. Bogman, F. Lancee, M. Foggo / Jan Spálený, Lena
Pešáková), Jan Spálený a ASPM, CD Průhlednej chlap, Bonton 1995
(Vyslechnuto do konce) Jan Spálený a ASPM, styl, ke kterému se nyní vracím.
Nejmilejší mi byl vždycky Zbrojnoš. Nikdy neprorazil, ale mně se líbil. Hraju
si ho, když mám splín...
Kaba (tradicionál), anonymní albánští hudebníci, CD Albania
– Vocal and Instrumental Polyphony, CDM 1988
(Vyslechnuto do konce) Možná to hrálo trochu hlasitěji, než bych to já poslouchal.
Tipoval jsem původně Stivína a někoho s cinkrlátkama za ním. Není to ono...
nicméně zajímavé to je.
Plouli jsou rytíři... (Jaroslav Krček), Musica Bohemica,
CD Dřevo se hudbou odívá, Supraphon 1994
Nádhera. Pijeme u toho Metaxu, ale spíš by chutnala medovina. Tohle neskončí
jen poslechem. To chci mít.
Hej hou (OZW / Zbyněk Lorenz), OZW, CD Nevergreeny, Black
Point 1996
(Ze začátku) Mám pocit, že se na mne valí masy... (Po delším poslechu) Teď
jdou trpaslíci. Stále dokola. Trpaslíci jdou, trpaslíci jdou... Proč to říkaj
dvacetkrát? Já jim rozumím. Stačí jednou. Zhasněte to.
Ritual Comeback (Petr Vyšohlíd / Milan Langer), Mad – Mouse
Chicago I. R. A., CD Bio – Corridor Again, Indies 1996
Moc se mi to líbí. Síla. Už vím, kam si budu chodit půjčovat kompakty. (Vyslechnuto
do konce) Nebyla by tam ještě jedna taková?
Tabu a Due Boemi (Václav Kučera), Due Boemi do Praga, CD
Due..., Panton 1995
Začíná to hluboko, šílenej nástroj jakoby vyjadřoval touhu po světle, ukazoval
naději, štěrbinku... Teď jsme se dostali na povrch... oslnění, rozkoukávání,
první doteky, tady dostane přes prsty, tady ne. Nejsem schopen předpokládat,
co příjde. Je to plné děje. Video bez obrazu. Dobrý. Zrušte televizi!
Watussi (Harmonia), Harmonia, CD Music von Harmonia, Metronome
1992
Pokud se to nezmění, chci vypnout. Nezměnilo se – vypnout.
Rajská sonáta (Zdeněk Liška), FISYO – řídí Fr. Belfín – a
Kühnův smíšený sbor, CD Markéta Lazarová, Zóna / Bonton 1996
Mystická jeskyně... Sám doma bych si to nepustil. Hudba, která potřebuje speciální
prostředí, určitou náladu. Tady zní zajímavě.
Entre Deux Portes (Here), Here a hosté, CD We Are..., Indies
1996
Jsem na vlně. Líbí se mi to. Basy třesou vším. Nemáte strach, že se vysypou
okna? To je ono. Začíná to bejt nádherný. Tohle můžu. Cože? Česká kapela?
Zrcadlo (Modré Nebe), Modré nebe, audiozáznam z TV Nova –
Snídaně s Novou 1996
(Po několika taktech) Bigbítová juchačka na venkově... Zhasnout. Co to bylo!?
Lounská kapela? Tak abych se teď plížil kanálama, že jo?
Another Brick in The Wall – Part 2 (Roger Waters / Pink Floyd)
Pink Floyd, CD The Wall, Pink Floyd 1979
(Po několika taktech) Stop. Znám. Mohu poslouchat celý večer. „Flojdi“ jsou
pro mne jednou ze špiček, dalšího komentáře netřeba.
Fallen On Hard Times (Jethro Tull), Jethro Tull, CD The Broadsword
And The Beast, Chrysalis 1982
Musím říci, že výběr hudby mne neskutečně těší. Teď ještě Jethro Tull... Asi
mi to kouká z obličeje. Bezvadný. Jejich koncert v Praze jsem prošvihl a mrzí
mě to... Že byly minimálně dva koncerty? Tak to je přímo tragédie...!
Aladin Sane (David Bowie), David Bowie a hosté, CD Aladin
Sane, EMI 1990
Tohle naopak nemusím. David Bowie? Měl jsem na škole přítele, který ho miloval.
Já se nikdy Bowiem osloven necítil. I když piáno v nahrávce je perfektní.
Monument (M. Varga, F. Frešo, D. Hájek), Collegium Musicum,
CD Live, Pavian 1992 (pův. Opus 1973)
Znovu tvrdím, že když jste, pánové, tohle vše připravovali, hluboce jste se
mi dívali do očí. Marián Varga nepotřebuje komentář. Šmejdím, kde se dá, abych
jeho nové věci sehnal. Nedaří se. Collegium musicum, Varga, Kamil Peteraj
a Pavol Hammel – tihle muzikanti mi citelně chybí.
Jane Seymour (Rick Wakemann), Rick Wakemann a hosté, CD The
Six Wives of Henri VIII, A&M 1973
Tohle muselo zaznít samozřejmě také. Rád bych to slyšel někdy třeba na Ročově
v barokním klášteře. Pozval bych tam všechny své přátele. Prosím zesílit...
Fantastický!
Bright Eyes (Art Garfunkel), Art Garfunkel, CD Kuschel Rock
4, Sony Music 1990
Neřeknu nic, jen tolik, že se tu cítím stále lépe a lépe. A není to pouze
Metaxou. Asi jste mi chtěli udělat radost. Je to jeden z těch dvou... Simon
a Garfunkel. Nevím který. Čistá melodie...
Child In Time (Blackmore / Gillan, Glowert /Lord / Paice),
Deep Purple, CD Child In Time, Karusell 1995
Child In Time. Slyšel jsem to tisíckrát. Stále pěkné. Nostalgie, ale nejen
to! Před lety, v druhé C, jsme na gymplu – naproti – dělali diskotéky. Kvůli
tomuhle si lidi – pravděpodobně z tohohle baráku – stěžovali na hluk. Teď
sedím na opačné straně. Vše je relativní... Jde to ještě zesílit? Ale pozor
na skla!
Straka v hrsti (Pražský výběr), Pražský výběr, 2CD Komplet,
Bonton 1995
Tak vy na mě s Kocábem? Už se těším, až zase s něčím novým příjde. Máte taky
Mendosíno? A hele, už je tam. Tohle milují mé děti...
Povídej (Petr Novák / Ivo Plicka), Petr Novák a Flamengo,
CD The Best of Flamengo, Supraphon 1994 (nahráno v Dejvicích, 1967)
Notoricky známé, z dob našeho prvního bigbítu. Zazpíváme si?
Nápad (Steve Bi / Pavel Žák), Hana Zagorová, orchestr Karla
Vágnera a hosté, CD Maluj zase obrázky – To nej... Hana Zagorová, Multisonic
1995
Do tohohle mě netahejte...
Goodbye Yellow Brick Road (Elton John), Elton John, 2CD The
very best of Elton John, Phonogram 1990
Už poslední věc? Dobré. Nic víc.
Celkově jste mě – až na pár „zkoušek“ – velice potěšili. Jsem rád, že je tu
někdo, kdo sleduje vývoj hudby, kdo má hudbu rád. Až to jednou zabalím, chci
mít bílý kvádro, rakev bude průhledná, abych na vás všechny viděl – a svěřím
výběr hudby vám dvěma. Dáme si ještě frťana? A hele, už pijem něco docela
jinýho...
Připravili P. Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 3/ 1997]
Nepříliš práce dalo získání tajemníka MÚ v Lounech ing. Jana Kernera pro tuto rubriku poté, co jsme ho přesvědčili, že vůbec nejde o odbornou znalost hudby. Pro laika může být hudební diletant (jak sám sebe J. Kerner nazval) v mnohém zajímavější než hudební vzdělanec...
Ojfn Ojvn Zizt Mejdl (Tradicionál), Bára Basiková, Trio a
Soloist’s Enseble of Jaroslav Ježek Conservatory, CD Yomi, Yomi, Consus 1992
Připomíná mi to německý folklór. Nic horšího nás asi nemohlo potkat... Asociuje
to časy „staré dobré NDR“. Určitě bych si to nikdy nepustil.
Legenda o Marii a Alžbětě (Tradicionál), Chorea Bohemica,
CD Vánoce s Choreou Bohemicou, Nadace CHB 1994
Když jsem slyšel to klinkání na začátku, myslel jsem si, že jde o Lennona.
Jsem trochu zklamán. I když musím říct, že se mi to docela líbí. Rozhodně
nejde o hudbu k mytí nádobí. Tohle do sebe posluchače vtahuje. Současně si
při tom říkám, jak asi dopadnou za padesát let dnešní lidové písničky. Už
teď si málo lidí pamatuje jejich texty. Tohle neznám – a je mi to upřímně
líto.
O proměnách světa (J. A. Komenský), Hradišťan a Alice Holubová,
CD Ozvěny duše, Lotos 1994
Jako hudební analfabet si mohu dovolit říct, že jde o úplně stejný styl jako
předešlá skladba. Líbí se mi to.
Balada o šestnáctileté (Šanov 1), Šanov 1, CD On The Shit,
Globus 1992
Při tomhle jsem si vzpomněl na staré dobré Katapulty, u kterých jsem vývojově
zamrzl a od těch dob se po hudební stránce nijak nevyvíjím. Předpokládám,
že je to jedna z nových moderních kapel s provokativními texty, ale ztrácí
smysl, protože jim není rozumět... Počkejte, snažím se něco vyrozumět... Ne
– nejde to.
Rybářská síť (Oldřich Janota), O. Janota, Irena a Vojtěch
Havlovi, CD Mezi vlnami, Zóna/Bonton 1996
Ony pazvuky jsou tam asi schválně. Pokaždé mi vrtá hlavou, proč to různé pískání
a skřípání, když muzikanti mají k dispozici většinou špičkové nástroje a aparaturu.
V nejvyšší hifi kvalitě pak natáčejí zvuky, při kterých se člověku zamotávají
uši. Ale počkáme, jestli začnou hrát... Aha, takže podle textu se domnívám,
že to vrzání byli symboličtí ptáci.
Marie (Dušan Palko/Jana Tothová), Tornádo Lue, CD Vlky, Rachot/Behémot
1996
Kdyby nezpívala ženská, řeknu, že je to Vysockij.
Snění (Josef Berg), Agon, CD Česká nová hudba šedesátých let,
Arta 1994
Vážná hudba, na niž nejsem, což velmi mrzí mou maminku. Považuje to za chybu
v mé výchově. Působí to na mě jako předehra k čemusi, ... možná ještě začnou
hrát... Takže pokročíme dál, z tohohle se asi nic nevyloupne.
Innocence (John Tavener), Patricia Rozario, Graham Titos,
Leigh Nixon, Alice Neary, Charles Fullbrook, Martin Baker, CD Innocence, Sony
1995
Dýchá to středověkem. U této hudby mám pocit, že bych ji v malých dávkách
snesl. Začíná to být ale nezvykle divoké. Možná to někdo v 15. století složil
a připadal si strašně moderní. Kdyby se to hrálo v kostele, musí jít o velmi
působivou záležitost. Ale předpokládám, že nakonec zjistím, že je to staré
tak dva roky... A teď, když jste mi to potvrdili, tak se ptám, co člověka
vede k tomu, že ještě dnes skládá takovouto hudbu.
The Next Time I Fall (Peter Cetera), Peter Cetera, CD Solitude/Solitaire,
Warnes Bros/WEA 1986
Asi střední proud a má žena by nad tím určitě ohrnovala nos. Na to nedám.
Líbí se mi to. Proč to není hitovka a proč to neslýchám v rádiu?
Sinfonia ex A – I. Allegro (Jan Adam Galina), Prague Symphony
Orchestra, CD Musica Antiqua Citolibensis, Supraphon 1966
Připadá mi, že jsem to slyšel nebo že bych to měl znát. Ukazuji se asi jako
naprostej ignorant... ale tohle není tak strašný... Teď, po zjištění, že to
jsou cítolibští sousedi, se divím, proč se to tady všude dokola neprodává.
The Flatt Pavin And Gallyerde (Michal Hromek), Michal Hromek
a další, CD Compilation, Bonton/Stereo 1996
Zase cítím středověk, opět se asi pletu... Ne? Fajn. Na této hudbě si cením,
že si na nic nehraje, že je opravdová... Jakási středověká high society na
zámku, lidé se nudí, a proto poslouchají tuto hudbu...
Kyrie (W. A. Mozart), Vienna Singverein/Berlin Philharmonic
Orchestra, CD Requiem, Korussel 1993
Na můj vkus to příliš zavání náboženstvím. Jedinému slovu rozumím, a to je
Kyrie, takže to náboženské skutečně bude. Nedrží mě to příliš. Ale na poslouchání
to nepříjemné není.
Ice (Rick Wakemann), Rick Wakemann, CD Time Machine, Bellaphon
1989
Rocková opera? Asi bude důležitý text, ale nerozumím mu. A možná bych mu nerozuměl
ani kdybych byl rodilý „anglán“.
Concerto No. 1 in F major Op. 10/1 – Allegro (Antonio Vivaldi),
Slovak Chamber Orchestra a Jiří Stivín, 2CD Flute Concertos, SPA/Intermusic
1994
Zase cosi jako vážná hudba... Ale je to příjemné. Opět mé vnitřní výčitky,
že bych to měl znát. Černé svědomí. Někde v podvědomí mám asi zasuté staré,
tristní zážitky z hudebních výchov. Teď si při poslechu často říkám, že jsem
selhal... (Vyslechnuto do konce.) Čím víc jsem poslouchal, tím více se mi
to líbilo... až to skončilo.
Curious Electric (Jon Anderson a Vangelis), Jon Anderson
a Vangelis, CD Short Stories, Polydor 1979
Nějaká předehra? Nechává to vyniknout skvělý hudební systém, co tu máte. Z
běžných reprobeden by to tak asi nevyznělo. Vhodná hudba k nějakému filmu.
Protože mám filmy hrozně rád, tak se to vlastně snažím oklikou pochválit.
The Last Battle (Rick Wakemann), Rick Wakemann a hosté, CD
The Myths and Legends of King Arthur..., AM Records 1975
Na tohle asi žádný komentář nevymyslím, ale líbí se mi to. A vida, jak se
to nakonec rozjelo.
Holubí dům (Jaroslav Uhlíř/Emil Synek), Jiří Schelinger a
skupina Faraon, CD Holubí dům, Supraphon 1990
První písnička, kterou znám. Je nádherná. Mám ji rád a rád ji zpívám. Za dlouhá
léta nebude nikdo vědět, kdo to složil, ale všichni ji budou umět. (Vyslechnuto
až do konce.) Jedna z písniček, které mě dostávají – řekl bych – do nálady
téměř vlastenecké. Takovéto písničky jsou jednou z důležitých věcí v lidském
životě.
I’m New (Stevie Wonder) Stevie Wonder, CD Conversation, Motown
1995
Tohle může klidně potichu hrát, aniž by to rušilo náš rozhovor. Na soustředěné
poslouchání to stejně není. O něco málo lepší než ticho.
Shepherd Moons (Enya), Enya, CD Shepherd Moons, Popron 1991
Určitě to znám, ale nevím, oč jde. Velice příjemné a moc se mi to líbí. Cože?
Byla poslední...?
Připravili Pavel Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 2 / 1997]
Profesor PhDr. Karel Mareš působí na lounském Gymnáziu Václava Hlavatého a rozhodně nepatří mezi učitelské suchopáry. Je znám nejen jako latiník, češtinář a historik, ale také jako milovník hezké a dobré knihy. Pozvání do naší rubriky přijal s rozpaky. Nicméně již po několika hudebních ukázkách se „rozproudil“ a emocionálně s námi debatoval o kvalitě (nekvalitě) současné hudby.
Zapření Petrovo (Karel Kryl), Karel Kryl, CD Děkuji, Bonton
1995
Můj hudební styl tohle zřejmě není, i když chvilku bych to vydržel poslouchat.
Připadá mi to po hudební stránce trošičku jako – abych neurážel – módní, konjukturální,
poplatné době. Snad jde o pokus, vyjádření určitého generačního názoru. Dlouho
bych to poslouchat nedokázal.
Russian mystic pop op. III. (Psí vojáci / Filip Topol), Psí
vojáci, CD Psí vojáci – Live II., Gang Records 1993
Chápu, že se to určité skupině lidí může líbit, ale přiznám se bez mučení,
že bych si u toho neodpočinul a dobrou náladu by mi to rozhodně nenavodilo.
Neodmítám tuto hudbu, uznávám, že pro určité posluchače snad může mít i vypovídací
hodnotu. Hlubokým prožitkem u toho však netrpím.
Tradiční kočka (UJD / Miroslav Wonek), Už jsme doma, C &
K Vocal, Boris Urbánek, CD Nemilovaný svět, Panton 1991
Kdy už začne něco hrát? To mi stačí. Děkuji. Projevím se jako konzervativec,
opět nejde o můj hudební styl. Podobného hluku slyším dost ze svého okolí,
nevím, proč to musí někdo ještě vyrábět.
Song of a kalak’ a festival (Tradicionál), anonymní etiopští
zpěváci, CD Ethiophia – Polyphony of the Dorze, CDM 1994
Už si připadám monotónní, možná nejsem ve formě, ale zatím stále čekám na
hudbu...
U direkce praskla puma (Tradicionál), Šlapeto, CD Zpráva
o stavu pražských hospod, Monitor – EMI 1994
Šlapeto. Není pochyb. Netoužím zrovna po poslechu, ale uznávám, že ovládají
své nástroje i hlasy, což je u současných skupin často dost vzácné. Docela
bych ocenil, že se úspěšně snaží evokovat jistý druh atmosféry. Myslím, že
výsledný efekt odpovídá vynaloženému úsilí.
The Sacred War (A. Alexandrov / V. Lebedev – Kumoch), Red
Army Choir and Band, CD Russian Favourites, Naxos 1996
Hahaha, tak teď mě zkoušíte.... Asi něco očekáváte, snad si mám nostalgicky
zavzpomínat, ale tak starý zase nejsem. Jako hudební vložka je to velmi hezky
nalíčeno. Myslím přesto, že tato hudba, jakkoli dobová, sehrála svou roli,
která jistě nebyla malá.
Six Pianos (Steve Reich), Steve Reich and Musicians, CD Steve
Reich: Six pianos... Polydor 1974 / DG 1994
Ještě zkusíme minutu nebo dvě počkat, jestli se změní motiv... Teď, nepatrně...
Je to nápor. Ale beru to. Vyvolává to v člověku určitý pocit, u mně konkrétně
uklidňující. Jde o hudbu, která dokáže oslovit. Řeknu chytré slovo: emanace.
Na rozdíl od předchozích ukázek...
Naposled se napijeme (Mikoláš Chadima / Jaroslav Jeroným
Neduha), Extenpore, CD Milá čtyř viselců, Black Point 1996
Řeknu pocit, jelikož se neodvažuji posuzovat hudbu. Koresponduje se slovy:
monotónnost, zoufalost, černá beznaděj, bezbřehý smutek. Myslím ale, že to
bylo cílem autora.
Hazardní hráči (DG 307 / Pavel Zajíček), DG 307, CD Kniha
psaná chaosem, Globus 1996
Projevím se jako neznalec moderních hudebních směrů, ale považuji to za vhodné
jen k podbarvení. Velmi potichu bych to snesl. Možná... Slovům, která zde
jsou asi podstatná, není bohužel rozumět.
Abacab (Banks / Collins / Rutherford), Genesis, CD Abacab,
Vertigo 1981
Hudební oblast pro mne kapku odlehlá. Určitě bych si to nekoupil.
Hongkong (Dennis Hart), Dennis Hart, CD Gravitation, GEMA,
rok neudán
Podbarvující náladová hudba. Víc k tomu neřeknu.
Each And Everyday (Jon Anderson and Vangelis), Jon Anderson
and Vangelis, CD Short Stories, Polydor 1980
Teď jsem pookřál, režiséři se nemohou dohodnout sami na tom, kolikátá je to
nahrávka... Ale k ukázce: projevím se možná jako analfabet, nicméně jsem ochoten
to brát jen jako podmalování, jako ilustrační muziku. Vyvolává to pocity příjemné.
Kupodivu. Mám také ale současně pocit, že si to nehraje na víc, než to je.
Což samozřejmě oceňuji.
It’s A Beautiful Day – reprise (Queen), Queen, CD Made in
Heaven, EMI 1995
Tohle bych si docela pustil, když jsem unaven. Docela hezké, uklidňující.
Navozuje mi to atmosféru konce století. Nevím proč. Něco málo dekadence, symbolismu...
Suite in C major – I. Allemande (Pavel Josef Vejvanovský),
Josef Svejkovský a Karel Hron, CD Trumpet & Organ, Multisonic 1993
Dávám přednost právě tomuto žánru. Možná někdo řekne, že je to staré, řada
lidí to možná nedokáže poslouchat, pochopitelně to vyjadřuje ducha doby. Nicméně
u mne tato hudba navozuje pocit úlevy, uvolnění.
Concerto No. 1 in B flat minor for Piano and Orchestra, Op.
23 – I. Allegro non troppo e moito maestoso (Petr I. Čajkovský), Božena Steinerová
a Pražský symfonický orchestr / Petr Bělohlávek, CD Concertos by Tchaikovsky,
Panton 1990
Ukázky gradují, koukám... Pokud je to myšleno jako oddech po počátečních ukázkách,
tak se vám to povedlo. Ale abych mluvil vážně: je to hudba, která se musí
poslouchat v klidu a soustředěně, která se nedá pouštět kdekoliv a kdykoliv,
i když bohužel právě z této skladby se dost často stává populárně-hudební
záležitost a myslím, že k její škodě. Různé úpravy až tanečního ražení jsou
hrůzné. Škoda té devalvace...
In dir ist Freude (J. S. Bach), Vincent Genvrin, CD Bach
13 Chorals Pour Le Temps De Noel, Studio SM 1991
Nejlepší nakonec. Kdybych řekl, že se mi varhany líbí, tak to zní otřepaně.
Nicméně zrovna tahle ukázka má v sobě to, co schází hudbě současné: vnitřní
řád, jednotu, neumím se příliš vyjádřit, ale jde to od někud někam, má to
začátek a konec a mezi tím je spousta gradací, úlev, prostě je to hudba. Dokáže
to člověka vtáhnout do sebe. Navíc samotný zvuk varhan vše ještě umocňuje,
povznáší. Zároveň z toho ční, že autor měl představu a dokázal jí realizovat.
Má to hlavu a patu. Což – jak jsem již říkal – je dnes vzácností.
Závěrem jsme se pana Karla Mareše zeptali na jeho vztah k undergroundové hudbě. Na základě toho, co znám, nikterak neskrývám, že se mi valná část vůbec nelíbí. Uznávám, že může vyjadřovat pocit určité společenské skupiny, doby, ale obávám se, že mezi vážně myšlené záměry se schovává řada věcí, jejichž autoři pouze těží z okamžitého posluchačského zájmu. A u spousty výtvorů mi chybí to, co bych označil jako „znalost hudebního řemesla“.
Připravili P. Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 1 / 1997]
Naše pozvání velmi ochotně přijal také Mgr. Josef Kopic, přednosta Okresního úřadu v Lounech. Protože je původní profesí psycholog, domluvili jsme se na malém experimentu: požádali jsme ho, aby se k hudebním ukázkám pokusil vyslovit své asociace, myšlenkové představy. Odpovědi pana Kopice jsou umocněny postojem výtvarníka. Protože vyjádření byla pochopitelně delší a také ukázek bylo více, ochudíme vás dnes o závěrečné otázky.
9. 5. 1945 (Vlastimil Třešňák), V. Třešňák a Kormani, CD
Koláž, B & M 1995
Strašně komplikovaný. Na začátku byla zelená a krajina a pak jsou tam najednou
černý a červený, řvavý, a je to ve městě. Cítím velký kontrast mezi hlasem
zpěváka a muzikou. Samotná hudba je prostor, hlas vše strašně zužuje. Až do
exprese.
Návštěva (Milan Větrovec), Kokrment, CD Na samém pokraji
štěstí, Monitor 1993
Na mě je to moc technický. Vidím nějaké sci-fi, skafandry... Dost! Běžte s
tím pryč!
Poslechněte, soudruzi (Tradicionál), Hradišťan, Gajdoši a
Josef Brožek, CD V Brně na Špilberku stojí vraný kůň, Muzeum města Brna /
Indies 1996
Ach bože! Myslíte si, že si strčím štětku za zelený klobouček? PRYČ! NECHCI!
Excerpts From A Ritual in Honour Of A–Phy 7 (anonym), mniši
z kláštěra v Ladakhu, CD Ladakh – Monastic and Village Music, CDM 1989
Tibet, meditace. Je to pěkné, ale já se raději držím toho našeho evropského
„přízemního“ Krista.
V klášterních dveřích (Irena a Vojtěch Havlovi), I. a V.
Havlovi, CD Malé modré nic, ARTA 1991
To mě zavaluje a omývá. Jsem v azurovém, na dně jakéhosi rybníka. Jsou tam
však i varovné tóny – ale to je v každé hlubině. V každé kráse. Je to poněkud
difúzní, asi jako každé spočinutí v živlu, které je sice hrozně nádherné,
ale může člověka dovést až k šílenství. Jak jsem říkal, omývá to, smývá únavu,
ale je to i trochu nebezpečné... Zvláštní muzika. Teď, když toho mám hodně
v uších, tak se mi zdá, že by se i skrzevá to mohlo něco přivalit. Pozor na
to. Nebezpečné!
Phebus Oyant (Severin Cornet), Capella Rudolphina, řídí Petr
Daněk, CD Musica temporis Rudolphi II., Supraphon 1994
Zdánlivý klid. Dalo by se barevně vyjádřit a namalovat v černé, šedivé s přídechem
zelené, trochu bílé, ale s malým červeným plamínkem. Jako ovládaná a vyrovnaná
bolest. Je v tom hodně lásky.
Nekňuba (Pustit musíš / Pavel Fajt), Iva Bittová, Pavel Fajt
a Dunaj, CD Pustit musíš, Rachot / Behémot 1996
Kulatý, černý, s kopretinou – a neříká mi to vůbec nic.
3. symfonie pro varhany, žestě a tympány. I. andante patetico
(Miloslav Kabeláč), Alena Veselá a Brass Harmonia, řídí Libor Pešek, CD Musica
Nova Bohemica, Supraphon 1995
Krása to je! Tužka píšící na černé moře. Je v tom osudovost antiky, hrabající
se k jakémusi optimismu. Nádherné. Přesně takovýhle je člověk – ždímaný bolestí.
Čas od času se z něho vyždíme něco dobrého.
Neděle dopoledne (ID / Petr Mička), Invalidní důchod, CD-ROM
Noc co noc, Intime Arts / Three Points / Black Point 1996
Jako když poslouchám cizí řeč. Nerozumím ani slovo, některé partie však velice
lahodí mému sluchu. Mám dojem, že ten člověk chce najít cosi v dětství, pevný
bod v šíleném světě.
Tannhäuser (Richard Wagner) Czech Philharmonic Orchestra,
řídí Franz Konwitschny, CD Richard Wagner – Opera Overtures, Supraphon 1993
Příliš akademické. Při vší úctě a pokoře mi to připadá, jako když člověk vypráví
o sobě, o své bolesti, o tom, jak ji překonal a o které třeba nepochybuji,
že byla opravdová. Ale dělá u toho příliš velká gesta.
Don’t Kill The Whale (Yes), Yes, CD Tormato, Atlantic 1978
S někým jsem se setkal, v jakési malé hospůdce, on mi vykládal celkem obyčejný
a snad poctivý příběh, já jsem pak nasedl třeba do auta a jel jsem dál a tak
trochu jsem o něm přemýšlel. Nic víc.
How Cani Go On (Freddie Mercury / Mike Moran), Freddie Mercury
a Montserrat Caballé, CD Barcelona, Polydor 1992
Příliš vypulírovaný. Připomíná to televizní show. Blejskavý saka. Nic pro
mne.
Honky Tonk Train Blues (Meade Lux Lewis) ELP, Orchestrated
by Alan Cohen – 1977, 2CD The Atlantic Years, Atlantic 1992
Trubka pro mě strašně moc znamená, pokud platí teze o minulých životech, tak
jsem určitě někdy v baroku byl voják, kterého trubka budila. Ale tohle připomíná
věc vykalkulovanou, spočítanou, jakoby nějaká znělka velkého revuálního pořadu.
Part XVI – Soprano saxophone (Paul Horn), Paul Horn, CD Inside
The Taj Mahal II., Samadhi Music 1989
Krásné. Nádherná a čistá linka v prostoru, která člověku umožní dostat se
kam chce. Projekční plocha, před kterou si člověk sedne a na níž se mu začnou
zjevovat sny, vzpomínky... Moc pěkné a příjemné.
Sävitri Track 7 – 27 (Gustav Holst), Philip Langridge, Felicity
Palmer, Stephen Varcore a The Richard Hickox Singers, CD Sävitri, Hyperion
1987
(Vyslechnuto až do konce) Tak... Ufff... Tohle bylo překrásné! To je... to
je... Světlo proráží tmu. Vím, že je to klišé, ale to tam bylo! Pak zástup
– asi – žen. Nesly pochodně a byly přátelský. Pochodně nasvěcovaly jejich
bílé šátky. Pod tím vším byla smrt a strašně moc lásky, ale smrt nakonec zvítězila.
Přesto to bylo krásné a nikoli tragické. Snad je to tím, že smrt je od lásky
oddělena jen vláskem. Rád bych si to zařadil do své fonotéky!
Telegram Part 1: On Your Way (Nazareth), Nazareth, CD Close
Enough For Rock ’n’ Roll, Castle 1990
Stop. Krátká ukázka stačí... Maximálně mi to při připomíná rok1963, kdy jsme
byli tak blbí, že jsme jeli do jakési vesnice poblíž Plzně na diskotéku a
tam jsme recitovali svoje básničky. To je vše.
The Mass in D major – Gloria (Antonín Dvořák), State Philharmonic
Orchestra Brno, J. Hladíková, Vl. Chmelo, chór Amicitia – Foerster řídí P.
Fiala, CD The Mass in D major / Te Deum, Pronto 1991
Díky. Jen abychom si dokázali ono Gloria občas zazpívat a poděkovat za každou
maličkost a drobnost. Znova děkuji.
I Ain’t Superstitious (Rod Stewart), Rod Stewart a The Jeff
Beck Group, CD Lead Vocalist, Popron 1993
Mnoho k tomu neřeknu. Téhle hudbě nerozumím. Zajímavé však je, že když jsem
jednou viděl pořad Na Kloboučku, tak ti hoši, pokud improvizují a hrají si,
tak se mi to hrozně líbí. Ale v okamžiku, kdy spustí jako kapela s připravenou
věcí... – já nevím... – neoslovuje mne to.
Help! (J. Lennon / P. Mc’ Cartney), Beatles, CD Beatles 1962
– 1966, EMI 1993
Cha, cha, cha... Tak jestli k tomuhle mám něco říci...!
Připravili P. Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 6/ 1996]
Jaroslav Klein, šoumen, výborný hráč na trubku. Sám o sobě tvrdí, že je víc zpěvákem než hráčem. V každém případě jeden z mála Louňáků, jemuž se na poli obchodu se šoubyznysem dařilo a daří. Nehraje si na intelektuála a vzdělance, upřednostňuje čirý živočišný vtip a dravost. Tvrdí, že za prachy udělá cokoli, což je všeobecně považováno za pózu, neboť jsou u něho pozorovány i lidské vlastnosti. V každém případě večer s ním nepovažujeme za ztracený...
Básníci ticha (Milan Hlavsa / Pavel Zajíček), Fiction, CD
Básníci Ticha, Popron 1995
Má to krásnou atmosféru, napětí, zpočátku mi v tom vadily beatové prvky, které
se do toho nehodily. Každopádně můžu říct, že se mi to líbí.
Lunapark (Jan Ivan Wünsch / Jan Hedl), Hudba Praha, Jim Čert
a sbor hudebních publicistů, CD Hudba Praha, Panton, 1991
Z muziky nic novýho, asi zamýšleli dát tomu baladickou vizáž. Nic moc, zbytečně
dramatizujou situaci...
Blbej sen (Zonzou + Masomlejn / Zon Zon), Masomlejn, CD Paměti
(Pra)trpaslíka Čecha, Bengál/Panton 1993
Muzika se mi líbí, má to super spodek, trochu mi schází divadelnější projev
zpěváka. Měl by být expresionističtější. (Následovalo vytí J. K. jako příklad
expresionismu). A občas by se tam něco mohlo stát. Je to takový moc hodný.
Teď už to nudí... Škoda, mají to dobře našlapaný. Moje krevní skupina to ale
není.
V salonním kupé (Mikoláš Chadima / Ivan Wernisch), MCH Band,
CD Gib Acht!!!, Monitor 1993
Blíží se vrah... Už to vidím, jak to probíhá... Scénická hudba. Ještě byste
mohli zhasnout světla a podělám se strachy. Snad je v tom malinko Indie...
Ale to zase vidím hady. Skladatelsky promakaný, dobře vedená basa.
Tango okolo stolalala (Daniela Čelková), Zirkus Odvážná Srdce,
CD Zrzavá, Carmen 1993
Krásná dechovka. Hele, tohle je docela těžký zahrát. To není prdel. Buď na
ty nástroje nesmíš umět vůbec, nebo musíš umět super. Kdo hraje bicí? Cipís?
Chachacha...
The Birthday Party (Jiří Pejchal), Ser Un Peyjalero, CD The
Birthday Ignorance, Indies 1995
Jedna pesimističtější skladba než druhá. (Tohle je optimistický...) Cože?
Molová tónina a ještě takhle? Já mám asi jinej vkus. Uklidnilo by mě, kdyby
to aspoň skončilo veselým durovým akordem. Ča – ča – ča – čáááááá
Steak v modré iluminaci (Petr Vyšohlíd), Mad – House Chicago
I. R. A. A., CD Cellophane, Indies 1993
Nemám nic proti hudbě... Nevěřím ale tomu, že to někdy ještě zahrajou stejně.
(Ale o to přeci nejde...) Jasně, že ne.
Tam Wäj Ät Ämpuq Ät Paräj (Tradicionál), Anonymní filipínští
hudebníci, CD Phlilippines – Palawan Highlands Music, CDM 1992
Břišní tance... Tohle českej muzikant nezahraje, kdyby se ... Má to rytmus.
Dobrý den (Vladimír Václavek / Karel David), Vladimír Václavek
a Miroslav Černý, CD Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj, Indies 1994
Tady je nádherný, jak má každej nástroj jinou těžkou a lehkou dobu a přitom
to hraje. Asi to vychází z folku...
Don’t Look Back (T. Scholz), Boston, CD Don’t Look Back,
CBS 1978
No konečně, to už je přeci jen trošku... muzika pro lidi. Muzika postavená
vyloženě na ostrý kytaře a rytmice.
Hong In Long Grouph (Phill Collins), Phill Collins, CD ...But
Seriously, WEA 1989
Osmdesátý léta. Filípek. Já už ani nevěřil, že máte normální písničky. Inteligence
sama. Tohle musí uspokojit jak každýho bíťáka, tak spotřebního člověka. Šlapající,
proaranžovaná písnička. Nádhera. Kus muziky. Genesis je muzika, kterou musí
milovat devadesát devět procent planety.
Thunder And Lightning (Chicago), Chicago, CD Chicago XIV,
Columbia 1980
Nádherně postavený, zpočátku jazzový akordy. Ten hlas znám. Co to je? Není
to Chicago? Fantastický harmonický postupy. Američani. Byla to krásná doba,
když jsme to poslouchali. (Hergot, já to tam dal dvakrát za sebou...) Mě to
nevadí. Já jsem rád...
The Road (Jon And Vangelis) Jon And Vangelis, CD Short Stories,
Polydor 1980
To je Vangelis jak vyšitej. V noci mě probudíš, pustíš mi od něj novou písničku
a já ji okamžitě poznám. Vangelis, symfonická moderní hudba. Má to oddech,
jako hudba do auta, najednou zpozorníš, něco se tam stane, vtáhne tě to do
sebe – a to je muzika. Nemusíš to furt poslouchat. Ono si to řekne samo, kdy
to chce, abys poslouchal...
Ozvěny (Jiří Stivín) Jiří Stivín, CD Alchymia Musicae, Arta
1995
Perfektně provedenej sborovej zpěv, typicky studiová práce. Hezká aranž. Takhle
zpívat, to je čiré muzikanství.
Amarok (Mike Oldfield) Mike Oldfield, CD Amarok, Virgin Records
Ltd. 1990
Tohle v rádiu určitě ještě nikdy nevysílali. A vysílat nebudou. Hahaha. Ale
pozor... hezká práce! Náročná muzika. I na poslouchání.
A Choral Fantasia (Gustav Holst) Guildford Choral Society
a Royal Philharmonic Orchestra, CD A Choral Fantasia, Hyperion 1993
Tady maj asi kapucu na hlavě... Nemaj? Jednohlasý, krásný. Je to síla.
Future Times (Yes), Yes, CD Tormato, Atlantic 1978
Zase Vangelis. (Ne, Yes, i když zpěvák, Ion Anderson právě s Vangelisem natáčí
věci, které máš rád.) Tohle mě taky docela bere.
Lonely (Michal Pavlíček) Michal Pavlíček, CD Czech Masters
Of Rock Guitar, Bestia 1992
Proč ne? A to nejmenuji lounskou kapelu. Je to živočišný, čiší to z něj. To
je nářez. Muzikantsky ukázněný. Perfektní. Bez nudy.
Po vypnutí CD přehrávače naskočil tuner a ozvala se písnička
Karla Gotta. Než jsme ho stačili vypnout, prohlásil Jaroslav Klein: Konečně
slyším, co jsem slyšet chtěl... Hahaha! Děkuji vám. Váš Karel Gott.
Čím pro tebe byla, je a bude muzika?
Vším! Od mládí inspirovala, potom přitahovala, stala se „chlebodárcem“
a já jejím otrokem. Proto jsem si po dvaceti letech musel alespoň na chvíli
odpočinout. Ale teď už v tom zase po roční přestávce lítám. Asi už s ní i umřu...
Můžeš krátce srovnat zábavu s živou kapelou u nás a ve světě?
U nás je teď období, které ve vyspělých státech už odeznělo, ale to přináší
doba, politika, ekonomika. Zkrátka čas diskoték a co nejvýraznější způsob
šoubyznysu. Ale už teď mě posluchači přesvědčují, že chtějí slyšet a vidět
muzikanta v akci a ten naopak musí dokázat, co v něm je. A to je dobře.
Na tvých odpovědích je znát, že tíhneš k „lehké tancovačkové“ hudbě. Jaký
máš názor na hudbu vážnou, alternativní, new age?
Já si nemyslím, že se to dá takhle snadno definovat. Hraju rád pro lidi, pro
hodně lidí, kteří mě chtějí poslouchat. A vážná hudba? Z té vše vychází. Už
se asi nic nového nevymyslí. Každý má svůj vkus a vybere si tu svou parketu,
ne?
Připravili P. Straka a P. R. Vejrážka [REGIZ 5 / 1996]
Osobnost lounského starosty ing. Emila Volkmanna není potřeba zvláště představovat. Přes rozdílný věk bylo obdivuhodné, jak se dokázal s naší nabídkou vyrovnat. Pozvání do našeho horkého křesla přijal se slovy: „To jsou bomby, co musím jako starosta vydržet.“ Přes počáteční nepřízně ohledně termínů jsme se však přece jen setkali. Potěšilo nás, že pan Volkmann očividně nepovažoval povídání o hudbě za ztrátu času.
Nikde nikdo (Milan Hlavsa / Jiřina Zemanová), Půlnoc, LP
Půlnoc, Globus.
Tahle muzika zrovna ausgerrechnet podle mého gusta není, ale protože děti
mě tím dost krmí, jsem docela zvyklý... Jinak se to poslouchat dá, má to melodii,
docela obdivuji instrumentální doprovod. To je paráda.
WC čistící sůl (Zikkurat / Severochema Liberec), Zikkurat,
Jaroslav Zajpt, Petr Dikan a Mikoláš Chadima, 2 LP Zikkurat, AG Kult.
Opět: mé gusto to není. Hudba, která je na mě příliš konkrétní. Tipnul bych
si nějaký underground... Jistý si ale nejsem.
Marihuana (David Peel, Jim Čert / Jim Čert), Jim Čert, LP
Světlu vstříc, Globus.
Trochu mi to připomíná ruskou častušku. Je to sice melodické, ale nerozumím
tomu.
Kolumbie (Daniel Rodný / Samir Hauser), Vanessa a Dušan Vozáry.
CD Flashback, Monitor.
Působí to jako „protestní song“, muzika, kterou jako by chtěl někdo proti
něčemu protestovat. Není to má parketa.
Dos Kelbl (Iva Bittová, Pavel Fajt / Jischak Katsenelson),
Iva Bittová a Pavel Fajt, CD Ne, nehledej, BMG.
Budete se možná smát, ale cítím v tom jakýsi orientální motiv, tato hudba
mě v některých pasážích asociuje Bolero od Ravela.
Belveder (UJD / Miroslav Wanek), Už jsme doma, CD Hollywood,
BMG.
Nic mi to neříká, zůstávám chladný. Možná proto, že je mi šedesát. Hrát ale
umějí...
Strč si hlavu do pračky (Filip Topol), Filip Topol a Psí
vojáci, CD Sakra miláčku, Indies.
Fantastická kytara. Cože? Že ten pán normálně nehraje na kytaru, ale na piáno?
Předtím to nebylo piáno, ale cembalo, ne? Asi elektronicky modulované. Tak
to bych opravdu nepoznal... Dobrý.
Suite Of Dance´s From Ceanu Mare ((Tradicionál), Šándor a Sanddrica
Ciurcuiové, Tanase a Iuliu Ghetiové, CD Romania – Music For Strings From Transylvania,
CDM
Tohle mi připomíná spíš Kysucu, snad nějaké Horehroní, zajímavé. Melodii to
má, a proto to možná snesu. Rozhodně to nebaštím.
What Do You Want From Me (Pink Floyd) CD The Division Bell
Blízko mé krevní skupině. Nepoznám to sice, ale moc se mi to líbí.
Dhyana And Donalogue (Cheila Chandra), CD Weaving my Awestors´
Voices.
Líbí, melodické, zdá se mi, že se to blíží jakési baladě.
Los Endos (Genesis), Genesis, CD A Trick Of The Tail.
Pěkné, moc se mi to líbí.
Beabourg (Vangelis)Vangelis, CD Beabourg, Part I
Ještě mi tam chybí vjezd do cirkulárky a je to úplně „perfektní“. Snad by
mohli přidat bušení na kovadlinu...
Dafnis A Chloe (Maurice Ravel) Suita č. 1, Kühnův smíšený
sbor a Česká filharmonie, CD Dafnis a Chloe
Hudba, která se mi moc líbí. Nejsem muzikant, ale laik, proto bych to vyjádřil
zřejmě naivně: symfonická báseň.
1)a – Fathérs Shout (Pink Floyd) CD Atom Heart Mother
Poslouchatelné, nejsem proti. Prohlížel jsem si však při tom knihu vydanou
nakladatelstvím FABIO Multitext A od Emila Juliše, Zdeňka Sýkory a Vladislava
Mirvalda, což zcela onu hudbu zahlušilo...
Bourée (Jethro Tull) CD Stand Up, Chrysalis Record Ltd.
Líbí se mi to víc než předešlá hudba. Pro mě jednoznačně lepší.
I. – Concerto in C Major for Organ, Two Oboes and String
Orchestra, 3/ – Allegro molto (Joseph Haydn) CD Joseph Haydn – Organ Concertos,
Opus
Řekl bych, že je to Mozart, ale asi ne, trochu mi to připomíná i hudbu cítolibských
mistrů.
I Cover The Waterfront (John Lee Hooker) CD Mr Lucky, Silvertone
Records
Pánové, paráda. Tak tohle mě vzalo u srdce, oslovilo. Nádherné blues, má to
„šťávu“.
Highway Star (Deep Purple) Deep Purple, CD Machine Head,
Warner Bros Recording
Hudba, nebo lépe řečeno styl mého mládí. Co to je? Deep Purple? Takhle
hrají dneska? Nemáte také Uriah Heep? Rád bych si je poslechl... Lady in Black...
To byla hudba!
Hells Bells (AC/DC) AC/DC, CD Back in Black, Atlantis
To je ono! Tohle zrušilo komunisty! Zbořilo komunismus!
S panem starostou jsme pak ještě dlouho seděli a povídali si
nejen o muzice. Snad všechny nás překvapila vzájemná spontánnost, nestrojenost,
z horkého křesla starostova se stala pohovka, ze samotného starosty přátelský
Emil Volkmann. Přesto jsme si neodpustili několik otázek ohledně hudby.
Hrál jste někdy na nějaký hudební nástroj?
Pokoušel jsem se a občas se ještě pokouším doprovázet na kytaru (třemi
akordy, co umím) trampské písničky, takže snaha z mé strany naplňovat rčení
co Čech, to muzikant.
Jakou muziku jste poslouchal dříve a jakou nyní?
To je opravdu těžké jednoznačně oddělit muziku, kterou jsem měl rád v mládí,
mám rád i nyní, a to ať jde o klasiku nebo tu ostatní.
Z titulu své funkce se účastníte různých kulturních akcí. Která vás
potěšila nejvíce, na které jste se naopak cítil „jako v trní“?
Po dlouhé době jsem měl opět možnost zhlédnout a poslechnout si Rusalku
a Hubičku. Nádherná hudba, krásný, nezapomenutelný prožitek. Obdobný jsem
měl na výstavě lounské krajinářské školy – symfonie vnímaná zrakem. Jako v trní
jsem se necítil nikde. Mám asi obranné mechanismy, takže trny nevnímám, ale
je řada akcí, které mě neosloví – nemám při nich krásný prožitek.
Máte ještě vůbec čas a chuť usednout občas doma do křesla, zhasnout
světlo a pustit si hudbu? Jakou?
Což o chuť by nebyla nouze, ale času není nazbyt. Přiznám se, že skutečně
si odpočinu s kamarády a kytarou, nejlépe u ohníčku. Asi jakási reminiscence.
Bohužel jsem nedávno doprovodil na dalekou cestu našeho dobrého kamaráda Otu
Proška, muzikanta, který s námi při těchto příležitostech hrával na basu –
stále nám chybí. S přibývajícím věkem zbývá už jen ta Ascalona ... na vlajku
smutně se dívá, kytaru pohladí a jeho hlava šedivá vzpomíná na mládí...
Co v rádiu a televizi zeslabujete nebo dokonce zhasínáte?
Nemám rád tvrdou, málo melodickou muziku. Ten druh, kterému říkám klepání
koberců, ale bude to asi věkem...
Děkujeme za rozhovor.
Příprava a výběr hudby Pavel Straka a Pavel R. Vejrážka [REGIZ 4 / 1996]
Další z osobností, která přijala pozvání do naší pravidelné rubriky, je v Lounech nepřehlédnutelná postava Vladimíra Drápala, hudebního organizátora, publicisty (Mašurkovské podzemné, UNI, Vokno, Scene Report), vydavatele (CD „Maso“ skupiny Guten Tag), dokonce i muzikanta (ex-baskytarista Easy Rider bandu), hlavně však přesvědčeného příznivce undergroundu se vším všudy. Tedy pro naši rubriku přímo stvořený.
Die Liebe (Laibach), Laibach, LP Nova akropola, Wax trax
Laibach. Znám několik jejich desek, nikdy mě to ale nenadchlo. Vím, že dělali
coververze Stounů a Beatles. Jsou součástí hnutí Neue Slowenische Kunst. Je
to takové pagermánské, sterilní, nezajímavé.
Praha magická (Vladimír Merta), Vladimír Merta, LP Vladimír
Merta 2, Panton
Merta... To není jeho text, že ne (Je Mertův, ale zhudebňoval i Dyka, Seiferta...)
Já myslel na Dyka. Merta je osobnost, která na mě působila hlavně svými texty,
jeho hudební postupy mě nikdy neoslovovaly; byl mi blízký názory, pohledem
na svět. Nevyrovnal se s dobou, která přišla po revoluci, protože nebyl ze
svého pohledu doceněn a akce, na nichž se podílel - Šafrán a další podnikatelské
aktivity - skončily dost nešťastně. Vůbec nevím, co teď dělá, snad vydává
ty hodiny vlastních nahrávek, které a si nikdo nekupuje.
Dívka a smrt (Jan Hedl), Praprecedens, LP Precedens ... co
nám zbejvá..., Punc
Dívka a smrt od Precedensu, který mě nikdy nezajímal, ale je mi nesmírně sympatický
Jan „Sahara“ Hedl, duchovní otec tohoto projektu (spolu s Martinem Němcem,
předtím měli těžce podzemní skupinu Duševní hrob). Svého času byl Precedens
určitý fenomén, pak to šlo díky Báře Basikové - absolutně nechápu, co na ní
všichni vidí - do jiných končin. Tím to pro mě skončilo.
Ceremonial enseble: the panchavadyam (autoři neznámí), Jihoindičtí
anonymní hudebníci, CD South India - Ritual Music and Theatre of Kerala, CDM
Bude se tam dít ještě něco? Nic mi to neříká, žádný vývoj neslyším, nic, co
by mě mohlo zaujmout. To už snad ta Basiková byla lepší, i když nechápu, jak
se mohla stát hvězdou, když nemá žádná prsa. Říkáte Indie? Já myslel, že v
Indii nemají trubky, ale mušle...
Toccata prima (Girolamo Frescobaldi), Matthias Wilke, CD
Hudba k poctě blahoslavené Panny Marie, Italská hudba 17. století, Studio
Matouš
Fuga od Bacha? (Baroko ano, ale starší...) Tahle varhanní hudba je jediné,
co mě dokáže z vážné hudby oslovit. Spíše mě zajímají osudy těch lidí, třeba
Wágner. Pro mě tady platí beze zbytku slova Marcela Duchampa: „Nezajímá mě
umění, ale umělci“. Nechápu, co tou hudbou chtěli říci. Je mi cizí přesto,
že jsem se snažil intenzivně pochopit poselství a krásu v ní najít. Z vážné
hudby beru Bacha a nějaké kytarové koncerty. Tohle ještě mohu, ale je to na
hranici...
Stereo (KNS / Jiří Olič), Krásné nové stroje, CD Může hořící
sojka zapálit les?, Zóna / Bonton
Podle dechové sekce tipuji Krásné nové stroje. Asi ta nová deska. Znám je
z doby dávno minulé, když spojovali hudbu s tancem; bylo očividné, že duší
projektu je výtvarník. Byla to vždycky legrace. Dnes je nesleduji. Patří k
legendám totalitního hraní, zda mají co říci ještě teď, nevím.
Brány (E / Vladimír Kokolia), E, CD I adore nothing, Rachot.
Tahle kapela je zajímavá tím, že dokázala najít své rockové posluchače, ačkoli
nemá bubeníka. Nevím, jestli podobná někde existuje. Významnou složkou jsou
Kokoliovy texty. Éčka mám docela rád, ty lidi se angažují i v jiných projektech
a jsou mimořádně nabití energií. Ačkoli jde o minimalismus, tak je dotažený
k dokonalosti.
Nejhezčí jsi bez šatů (Jan Suk), Bon pari, Reflex / Monitor.
Bon pari... Nic mi to neříká, ve své době to byla velká legrace, měli i cosi
jako hity. Pro mě je to mrtvá hudba.
Kde sme my Už boli (Martin Burlas / Lucia Piussi), Sleepy
motion, CD Broken, Zoon Records
To se mi líbí hodně, je tam ponurost, která mě vždycky přitahovala. Martin
Burlas, říkáte? Myslím, že hudba vypovídá i o člověku, který ji dělá. Tohle
není ani komerční, ani anonymní, ale je tam cítit osobnost, která ví, co dělá.
Nehybňost (L’ahká můza), Ĺahká můza, CD Chvenie absolútna,
Indies
Tohle už je Ľahká múza. Nikdy jsem ji neslyšel, ale podle toho, co jsem o
ní četl, jsem si představoval, že je to něco podobného. Myslím, že na to,
jak mají špičkové vybavení, nedokážou využít všech možností. Trochu monotonní,
asi za hranicí obecných zájmů, čili pro mne lehce přitažlivé.
Anakrousis (Gragorio Panigus), Atrium musicae de Madrid,
CD Musique de la Grece Antique, Harmonia mundi
V antice bych se asi moc neodvázal, žádný názor k tomu nezaujímám.
Jen blbci (Houpací koně / Jiří Imlauf), Houpací koně, CD
Houpací koně, MN Produktcion
Moc se mi to líbí, ale nevím, co to je. Ostatní věci jsou v podobném duchu?
To je třetí kousek z této přehlídky, který si musím koupit. Má to hodně energie,
je vidět, že nevaří z vody.... Teď to ale posrali, nevím, proč zpívají anglicky!
Takových kapel si v tom případě mohu poslechnout stovky...
Asfalty (Konec léta / Vratislav Brabenec), Konec léta, CD
Konec léta, Black point
Vráťa Brabenec a jeho sólovka. Hrají tu lidi, které mám rád, jakési pokračování
linie Plastiků. Vráťa tuhle desku natočil za dva dny, po svém návratu z Kanady.
Vzpomínám si na příhodu, kdy se dost opil, místní barová kapela cosi hrála
a on přišel na podium, sebral jim saxofon - někdo ho podepíral, protože nemohl
stát - a hrál zběsilou, patnáctiminutovou improvizaci. Všichni koukali, co
je to za šílence. Pak se kapela servala s Brabencem o saxofon, o němž si myslel,
že už je jeho. Vedle od stolu jsem zaslechl obdivné: „Když hraje takhle vožralej,
jak musí hrát střízlivej“. Také jeho zjev je šílenej a mysteriózní, připadám
si vedle něj jako seriózní a úspěšný mladý podnikatel.
Koleda (Alexander Hajdovský / Kateřina Tlustá), Švehlík,
CD There•s no time, Rachot
Moc se mi to líbí. Co to je? Švehlík? Doslova mi to vyrazilo dech. Znám Richtera
z dob improvizací, které mě neoslovily, překvapilo mě, že dokáže přitvrdit
a udržovat řád a mantinely.
Na výslovné přání jsme hluboko v archívu vyhledali i kazetu
Olympiku z osmdesátých let, Když ti svítí zelená.
Zločinecká organizace Olympic. Byli vitrínou socialistického rock ‚n• rollu
a udělali tím spoustu škody, hlavně mezi mládeží. Zatímco skutečné umění se
nemohlo prezentovat, Olympic vydával desky. Navíc si myslel, že dělá odboj,
což Janda dneska v rozhovorech potvrzuje. Hudba sterilní, všude schválená.
Rád bych do té mrtvoly nějak kopnul, ale ona ještě nechcípla. (A co Katapult?)
To byla legrace, měli dlouhý fousy, ale Olympic je jednoznačně nejhroznější
věc, která tady po pódiích běhala. Přemýšlím, zda byla nějaká horší... možná
starý Citron. Rád bych Olympic ještě pohaněl, ale nemám slov. Nemluvím samozřejmě
o okresních heavymetalistech, to je úplně bez komentáře...
Připravili Pavel Straka a Pavel R. Vejrážka, výběr nahrávek Pavel Straka [REGIZ 3 / 1996]
Protentokrát do „horkého křesla“ ochotně usedl ředitel Okresního archivu v Lounech, dr. Bohumír Roedl. Věděli jsme sice, že hudbu poslouchá, dokonce jakou, ale neměli jsme tušení, zda právě proto nebude pro našeho hosta poněkud nepřekousnutelným problémem vypořádat se s množstvím a kontrastem nesourodých nahrávek. Musíme však uznat, že pan Roedl si vedl nadmíru dobře. Uvědomili jsme si také jistou „zrádnost“ pocitů našeho posluchače, který neví, co mu bude puštěno a na vstřebání a vyřčení jistého „soudu“ nemusí být zrovna připraven. Proto jsme vytvořili pokud možno o nejvolnější prostředí, s úmyslem uvést B. Roedla do příjemného rozpoložení. Zda se nám to povedlo, posuďte již sami.
Black Napkins (Frank Zappa) CD Zoot Allures, Zappa Records
Tak to je perfektní začátek. Je to muzika, kterou mě naučil poslouchat přítel
a kolega archivář z Mostu Ivan Víšek, který má největší sbírku desek s bluesovou
muzikou, jakou jsem kdy viděl... Ze začátku mi nahrávka připomínala Hendrixe
(Prozradím, oč jde: Frank Zappa...) Zappu neznám, ale mám doma pár desek s
Johny Winterem, Mayalem, Claptonem... Tímhle jste mi „kápli do noty“.
My Favorite Things (Al Jarreau) CD Tenderness, Wea
Tahle hudba se mi hrubě nelíbí, na mě je to moc muzikálové. Pamatuji si, jak
jsem byl jednou kdysi dávno v kině na Marry Poppins a doslova jsem to protrpěl.
Nemusíme to dál poslouchat...
Zrcadla (Guten Tag) CD Maso, Rock ’n’ Roll Indians
U téhle nahrávky se mi zdá, že je text poněkud nadbytečný, není mu totiž rozumět
ani přes tuhle superaparaturu. Zrovna si říkám, jak asi bylo mým rodičům,
když jsem si doma pouštěl Deep Purple nebo Black Sabbath... museli z toho
mít podobný dojem, jako já z tohohle. Ale tady je asi nadbytečná i „hudba“.
Spousta zvuků bez ladu a skladu...
Concerto in B minor OP. 3 No. 10 - Allegro (Antonio Vivaldi)
CD The Best Of Vivaldi, Naxos
Nějací Italové, vypadá to na mého „božského“ Antonia, se kterým jsem vůbec
začal vnímat vážnou muziku. K vážné muzice jsem ale také přišel přes její
moderní úpravy, konkrétně přes Collegium Musicum, jednou jsem slyšel to samé,
co oni hráli, v originále, zjistil jsem, že se mi to líbí víc... Většina lidí
se zřejmě dostane k vážné muzice podobně. Nebo právě přes Italy, konkrétně
přes Vivaldiho.
Gloria (Miloš Bok) CD Missa Solemnis, Bestia
Začíná to impozantně... (Po skončení): Tak u tohohle jsem seděl, ani jsem
nedutal. Bude to nějaká duchovní, krásná hudba. Dělalo to na mně dojem jakéhosi
Oratoria. (Je to Missa Solemnis od mladého a současného autora Miloše Boka)
Cože? Tuhle desku jsem viděl ve výprodeji, v léžácích, říkal jsem si, že je
to moderna a že mě ani nenapadne, abych si to kupoval... Teď naopak silně
uvažuji o tom, že si to koupím, jestli to ještě mají... Skvělé!
I Am Waiting (YES) CD Talk, Victory
Hlubokomyslně se tvářící slaďák. Ale krásnej. Škoda, že takovou hudbu nehrajou
v rádiu ráno, když se člověk probouzí. Perfektní muzika na probuzení.
Sagittarius (Rick Wakeman & Tony Fernandez) CD Zodiaque,
Bellaphon
Tohle bych asi poslouchal v autě, na nějaké dálnici. Budit bych se ani nemusel.
Ale asi bych tím autem u téhle muziky jel rychleji. Dálniční hudba. Nejsme
na dálnici, můžete skončit.
In The Grip Of Stronger Stuff (Ian Anderson) CD Divinittes:
Twene Dances With God, Emi
To jsou samé takové podivnosti... Já bych byl čekal Korna nebo Šulákovou...
Jde zřejmě o kapelu, která se inspirovala starou renesanční hudbou a převedla
ji do jazzového hávu... Zrovna tahle pasáž mi připomíná staré madrigalisty.
Zářná ukázka, jak hudba může udělat veliký oblouk a vrátit se ke starým, středověkým
kořenům.
Amen des étoiles de la planéte á l’anneau (Olivier Messiaen)
CD Visions Del’ Amen, Erato
Ačkoli jde o devátou ukázku a devítka je mé šťastné číslo, je to zároveň první
věc, ke které se zdráhám něco říci a to proto, že nevím, co bych k tomu řekl...
Myslím, že neřeknu nic, i kdyby to dohrálo do konce, je to styl hudby, který
mě nijak neoslovuje.
Mahakala (Neznámý autor) Tibetan Buddhism, CD Tantras of
Gyütö, N
Mám dojem, že jsem tuhletu skladbu již někde slyšel... Myslím, že byla objevená
asi před čtyřmi lety v Liptákově na půdě, v nějaké bedně, tam, co působil
Jára(da) Cimrman. Myslím, že je to právě ona část ztracené partitury, která
chyběla do jeho opery Proso...
Imagination (Pavlíček Michal) Imagination, Panton
Scénická hudba... snad k nějakému filmu... nikoli však k veselohře. A hele,
jaký hezký chorál se z toho vyloupl! Jakási postmoderní muzika, kde je všechno.
(Jde o hudbu Michala Pavlíčka pro Československý pavilon na Expu •92 v Seville)
Ačkoli moderní věci moc neposlouchám, tak tohle se poslouchat dá. Myslím si,
že tahle muzika by byla sdělná i pro staré klasicistní a romantické mistry.
Kdyby se vzbudili...
Concerto in D (J. Haydn / Marián Varga /Collegium Musicum)
2CD Konvergencie, původně LP Collegium Musicum, Opus
Mozart v rockové úpravě? (Haydn) Hudba velmi užitečná, protože stejně jako
mně přivede spoustu lidí k originálnímu provedení. On jaksi rock v podobné
hudbě totiž je. Znám málo takových „nářezů“, jako je například Mozartova Linecká
symfonie. Tímhle způsobem kdysi hrával Marián Varga...
Na závěr, ještě než jsme se rozloučili (a nebylo to za chvíli), jsme panu
Roedlovi opět položili několik otázek.
Co říkáte současné hudební scéně?
Znechutily mě události kolem České filharmonie. Náš establišment Albrechtovi
nikdy nezapomene, jak odmítl zrušit předem dohodnuté akce a nejel na koncert
do Vatikánu. Tehdy začalo nesmyslné osočování z antisemitismu. Celé to na
mě dělá dojem vyvolávání duchů obrozeneckého 19. století. To, že president
ani premiér nenašli cestu na jubilejní koncert ke stému výročí filharmonie,
považuji za výraz malichernosti a neúcty k orchestru jako celku.
Jako rozhlasovou stanici posloucháte?
Dřív hodně Vltavu, dokud nezavedli to nesmyslné nové schéma, kdy prakticky
odbourali klasickou muziku a za každou cenu nás chtějí vzdělávat. Teď jsem
rád, že chytím Bayern 4 a saskou MDR Kultur, pražské Radio Classic mohou poslouchat
leda v Želkovicích a Libčevsi. A taky Radiožurnál. Tam hrají hudbu, která
mě neruší a neprokládají ji slabomyslným žvaněním, jako na většině soukromých
stanic.
Jak se vám naše seance líbila?
Až na to, že jsem o té muzice musel mluvit, tak ano.
Pane Roedle, děkujeme za vaši účast v naší stálé rubrice a budeme
se těšit někdy na shledanou.
připravil Pavel Straka a Pavel R. Vejrážka, výběr nahrávek Pavel Straka [REGIZ 2/ 1996]
Pravidelnou rubrikou HUDBA A ... bychom vám rádi přibližovali názory významných osobností Lounska , na nejrůznější druhy hudby, povídat si s nimi o muzice a o tom, jaký má pro ně hudba význam. Inspirovali jsme se podobnými typy rubrik, jakou svého času byla „Jak já to slyším“ v Melodii nebo současnými, např. v časopisech Rock a pop, Harmonie či Bang!. Pochopitelně nám nejde o zasvěcené analýzy, spíše nám jde o subjektivní, nepřipravené a okamžité reakce na adresu prezentovaných nahrávek. Věříme, že postřehy „našich obětí“ pro vás budou zajímavé. Pro začátek se nám podařilo získat účast jednoho z nejvýznamějších básníků současnosti, držitele Ceny Jaroslava Seiferta, pana Emila Juliše.
Kinia anashé wala (tradicionál). Středoafričtí anonymní hudebníci.
CD Central Africal Republic - Music for xylophones, CDM
Hudba nějakých přírodních národů nebo etnická, jak se tomu dnes říká... Africké,
asijské nebo oceánské rytmy; myslím, že africké. V současné době to má vliv
na evropskou, americkou, respektive západní hudbu vůbec. Například u Steva
Reicha, který principy této hudby používal... to fázování, neustálé opakování,
dlouhé rytmické pasáže... Podobná hudba existuje i na ostrově Jáva nebo v
Indii. Táhlé opakované rytmy uvádějí člověka do určitého transu. Původně je
to rituální hudba...
Voják (tradicionál). 1. českomoravská nezávislá hudební společnost.
CD Dověsnosti, Globus
Zřejmě zprostředkovaná národní hudba, folklór, tak trochu nostalgie, proč
ne. Stejně už je to slyšet jen příležitostně.
Dis (DG 307 / Pavel Zajíček). DG 307. CD Dar stínům, Globus
Pravděpodobně církevní židovská hudba. Mám doma něco podobného, starobulharské
a staroruské církevní sbory. Je to vznešené, ale už dávno mě to nepřitáhlo.
A chvílemi to připomene Mašu Itkinu, rusko-židovskou pěvačku, a ta tedy není
vůbec církevní.
Pohřeb (Alois Hába). Orchestr Národního divadla. CD Matka,
Supraphon
Zajímavá, emotivní hudba, působí silně, nevím, zda ji označit jako vážnou
nebo alternativní... (Je to poměrně stará věc, ještě z první republiky, Hábova
Matka...) Pak ale nejde o charakteristickou ukázku, protože pokud vím, Matka
je opera. Tu mně půjčte, chtěl bych si ji poslechnout soustavněji a soustředěněji.
Dosud jsem tu možnost neměl.
Interstellar Overstellar Everdose (Jan Muchov). Extáze sv.
Terezy. CD Free-D, (original soundtrack), Aion
To bych si s chutí pustil doma, současná elektronická hudba, možná odvozená
z hudby šedesátých let, ale spíš je to výborná New Age, hudba nového věku,
myslím ta nejlepší, co jsem slyšel. Říkáte „ambient“? Ano, i tak se dá poslouchat.
Tiše, jako měkký koberec pod naše snění, meditaci.
Ručičky, nebojte se (S. Mach / V. Sýkora). Šlapeto. CD Ručičky
nebojte se, B a B
Lidovka... Každému, kdo ji má rád, tak ji přeju. Jako kluk a ještě dlouho
potom, jsem ji miloval - ale v reále... To je pak atmosféra. Reprodukovaná
se mnou nehne. Ale jen ať jim to šlape...
Cestou (Filip Topol / Jáchym Topol). Psí vojáci. CD Sestra,
Indies
Dobrá hudba, ale mě neuspokojuje. (Proč?) Nevím proč, prostě neuspokojuje.
Téhleté undergroundové hudby se poslední dobou vyskytuje dost. Můžu to poslouchat,
ale nepřináší mi nějaký hluboký zážitek ve smyslu, jaký mi přináší hudba vážná.
SATO (Klar). Klar. CD Motten, Rachot
Tohle nemiluji, zní to ze všech možných koutů, i nemožných... Takové mlácení
prknem o podlahu. A co když si jí pak pustí nějaký hudební retardovanec na
plný pecky a na celé sídliště... Není úniku před touhle hudební agresí...
Škoda slova „hudba“... (Pustím vám pro zajímavost další skladbu z této desky)
Píse ň (Klar). CD Motten, Rachot
Příjemné, kontrastní proti předcházejícímu. Ale zoufale běžné. Všechna možná
tahleta hudba, to je jakýsi šum... těžko rozlišitelný... a někdy i hudební
smog... Line se na nás ze všech možných zdrojů.
Australia (Štěpán Rak). Štěpán Rak. CD Terra australis I,
Monitor-EMI
Hezké, působí to španělsky, nebo španělsko-orientálně. (Jde o skladbu Štěpána
Raka, našeho předního kytaristy) Tak ti jsou všichni cáknutí Španělskem.
Tanec I. (Richter band). Richter band. CD Richter band, Rachot
Tuhle hudbu mám celkem rád, vnímám ji jako relaxační. (Myslíte, že v ní může
posluchač vidět víc, než ve vážné hudbě, která ho drásá?) Ano, třeba právě
onu relaxaci, uklidnění, určitou harmonii, souzvuk nebo meditaci. (A co návrat
k barokní a renesanční hudbě, k jejímu principu klidného toku tónů?) Myslíte,
že barokní opera, fuga, Bach, byl klidný tok tónů? Ale jistě, my v tom dnes
hledáme a slyšíme harmonii, kterou zřejmě potřebujeme.
Mýtus (Invalidní důchod / Ivan Blatný). Invalidní důchod.
Black point CD sampler, Black point
Wernisch? (Ne, Ivan Blatný) To nerecituje on, že? Víte, vidím v tom určitý
rozpor: Blatný byl básníkem skupiny 42 s její v podstatě existenciální poetikou,
poetikou města, a taky vyznavačem Bretonova surrealismu, básníkem uhrančivé
kouzelnice Terrestris, doživotní exulant. Poezie byla jeho osud. Tahle interpretace
mi připadá jako šibalská rozvernost, titěrné předvádění se, trocha šafránu
a šantánu...
Kam se to směješ (Čerstvě natřeno / Emil Juliš) Čerstvě natřeno.
MC Vařil jsem, tak Žeru, Šot records
Nevím... myslím si, že je stále určitá hranice. Každý stojíme na jiné straně
barikády. Nic proti tomu, ale vážná hudba - i když si o ní leckdy myslím své
- je přeci jen uměním. Tohle je šlágr, móda. (Ale oni hrají pro malé počty
posluchačů, desky vydávají minimálně, v televizi ani rozhlase se nevysílají)
Ale takových nebo podobných kapel je přece jako mraků... (Abyste věděl, proč
jsem vám tuto ukázku pustil: je to váš zhudebněný text „Kam se to směješ“)
Ano, to je z Gordické hlavy. Nepoznal jsem to, není jim rozumět.
Gorleben (Mikoláš Chadima / Jürgen Fuchs). MCh band. 2CD
MCh band 1982-1986, Tom K.
Odpovídá to hlučné době. Mohu si to poslechnout, ale nic to se mnou nedělá.
Na závěr jsme se Emila Juliše zeptali: Jak se vám v naší
„hudebně“ líbilo?
A-le líbilo... Jste na to vybavení, máte spoustu nosičů... Líbilo se mi
vaše zaujetí pro věc, pro svůj způsob - hráli jste mi téměř samou současnou
hudbu, a i ten Hába je avantgardní. Vše ostatní je vlastně postmoderní. Jen
té opravdu vážné hudby bylo málo, z mých koryfejů nikdo. A nevím, co si počnete
s někým, kdo bude mít stejně vyhraněný zájem, ale jiný. Třeba bude vášnivcem
pro hudební klasicismus. Ale to není má starost. Já si od vás raději něco
vypůjčím, třeba toho Hábu, New Age se zavádějící m názvem o extási svaté Terezy,
onu Afriku - a tu se svou básní, ať si ještě poslechnu onu brutální lyriku...
A taky vám přeju, abyste zabodovali pro hudební ekologii. Abyste potírali
hudební teror a požadovali vysoké tresty za taková zvěrstva, jako je zneužití
Smetanovy symfonické básně Vltava k reklamě na projímadlo nebo Beethovenovy
Deváté symfonie na prostředek proti rýmě.
připravil Pavel Straka a Pavel R. Vejrážka, výběr nahrávek Pavel Straka [REGIZ 1 / 1996]