Osobnosti, které mají vztah k našemu regionu a které se tak či onak přičinily o to, že je zajímavé na ně vzpomenout na stránkách REGIZu, nejsou jen osobnostmi relativně „kladnými“, svými činy stojícími „na naší straně“. Byli i lidé, kteří se zde narodili, dosáhli v některém z oborů velkého mistrovství, kterého však využívali „proti nám“. Bývají zapomenutější než ti ostatní, přestože daleko radikálněji zasáhli do lidských osudů.
 |
|
Vzácná fotografie Wolfganga Späteho |
Mnoho československých pilotů si získalo úctu a zasloužený obdiv
za svou odvahu, s jakou bojovali po boku spojenců prakticky nad všemi bojišti
druhé světové války. A všem za to patří náš dík. Méně se ale již hovoří o pilotech,
kteří se rovněž narodili v Československu, ale kteří se díky osudu, přesvědčení
anebo protože se přihlásili k německé národnosti, stali esy v řadách Luftwaffe.
Té Luftwaffe, která se honosila 103 piloty, z nichž mnozí dosáhli 100 a více
sestřelů. Z těch nejznámějších můžeme vzpomenout např. znojemského rodáka Franze
Woidicha (110 sestřelů), Herberta Bareuthera z Aše (55 sestřelů) nebo pilota
slavných Ju-87 STUKA Friedricha Langa, původem z Moravské Třebové. Tento pilot,
vyznamenaný Meči k Rytířskému kříži, podnikl během II. světové války 1008 bojových
letů a přesto nikdy nemusel nouzově přistát ani vyskakovat s padákem... A jeden
z nejslavnějších pilotů Luftwaffe spatřil světlo světa v našem regionu.
8. září 1911 se narodil v Podbořanech u Žatce Wolfgang Späte. Jeho rodina vlastnila
rozlehlé zemědělské pozemky, o které však díky pozemkové reformě přišla, a tak
se roku 1925 rodiče malého Wolfganga přestěhovali do Drážďan. Wolfgang Späte
zahájil kariéru pilota bezmotorových letadel u DFS (Deutschen Fors chungsamstalt
für Segelflug) velice záhy. O jeho pilotním umění svědčí umístění na třetím
místě v prvním mistrovství světa v roce 1937 v Minimoe. V následujícím roce
zvítězil v 19. ročníku soutěže Rhön-Segelflug-wettbewerb ve Wasserkuppe, což
mu vyneslo přezdívku „Rhönindianer“ (Rhonský indián). Plachtařské mistrovství
Wolfganga Späteho potvrzuje událost, která se stala o padesát let později. Když
se novináři dotazovali mistra světa v bezmotorovém létání Ingo Rennera, čemu
vděčí za svůj úspěch, odvětil, že tabulkám, které před zmíněnými padesáti lety
vypracoval právě Wolfgang Späte.
Nepředbíhejme však. Druhá světová válka byla za dveřmi, skončilo bezstarostné
létání a Wolfgang tak jako mnoho dalších absolvoval přeškolení na motorové letouny.
Byl přijat do Luftwaffe. „Křest ohněm“ prodělal jako pilot průzkumného letadla
během polského tažení, což si později zopakoval i během německo-francouzské
války. Po skončení bojů na západě, v období relativního klidu, nebránilo nic
tomu, aby během posledních měsíců roku 1940 prodělal stíhací výcvik. Prvního
ledna 1941 pak nastoupil u 5/JG-54 – slavné Grünherz (Zelené srdce). V jejích
řadách se zúčastnil německo-jugoslávské války a 7. dubna 1941 sestřelením letounu
Bristol-Blenheim otevřel své skóre. Krátce poté se Gruppe, u které Wolfgang
Späte létal, přesunula na východní frontu, kde byla zahájena operace „Barbarossa“
– útok na Sovětský svaz. Pro Späteho, stejně jako pro další piloty, to znamenalo
rychle se zvyšující počet sestřelů. „Ehrenpokal“ obdržel 9. srpna a následující
den zaokrouhlil počet svých vítězství na dvacet. Během měsíce dosáhl dalších
deseti vítězství a po 30. sestřelu (10. září) převzal „za odměnu“ velení u 5/JG-54.
Počátkem října „získal“ dalších deset sestřelů a 5. října obdržel v hodnosti
Oberläutnanta Rytířský kříž za 45 vzdušných vítězství.
Jako čerstvý nositel RK byl z bojů na několik měsíců stažen, ale 20. prosince
dostává zlatý Německý kříž a koncem ledna 1942 již opět absolvuje bojové lety.
Sedmého února slaví jubileum 50. sestřelu, 16. března dosahuje během jediného
dne pěti sestřelů.
Další přestávka následovala po 79. vítězství, těsně předtím obdržel jako 90.
voják Wehrmachtu vyznamenání tzv. Dubové ratolesti k Rytířskému kříži. Důvodem
zmíněného přerušení bojových letů bylo jeho přeložení do Rechlinu k Erprobungskommandu
16, které připravovalo k bojovému nasazení raketovou stíhačku Me-163. Přes vytížení
na tomto náročném úkolu se mu podařilo vrátit se na krátký čas ke staré jednotce
a 13. července zaokrouhlil počet sestřelů na 80.
Stále se zhoršující vojenská a hospodářská situace Třetí říše působila při vývoji
revoluční stíhačky značné potíže, přesto počátkem roku 1944 hlásil Wolfgang
Späte splnění zadaného úkolu. Poté se vrací k JG-54, kde se stává 1. května
1944 velitelem IV/JG-54. Během července a srpna dosáhl 11 vítězství, přičemž
5 dosáhl 12. srpna. V září 1944 sestřeluje dva americké bombardéry B-25 Mitchel
a britskou stíhačku Spitfire, čímž přispívá k nezdaru spojenecké akce „Market-Garden“.
Toto poslední vítězství Wehrmachtu pak vedlo Hitlera k operaci „Wacht am Rhein“
(Stráž na Rýně) – protiútoku v Ardenách.
 |
|
Společný snímek W. Späteho a dr. ing. R. Opitze |
V té době však již Wolfgang Späte působí u JG-400, kde se stal
velitelem 1. prosince 1944. Jednotka byla vyzbrojena letouny Me-163, měla však
krátký život. Již v březnu je rozpuštěna a Späte se ujímá velení nad III/JG-7,
která je vyzbrojena známým letounem Me-262 z dílny Willyho Messcherschmitta.
Na tomto stroji sestřeluje Wolfgang Späte pět létajících pevností B-17, čímž
se jeho skóre zastavuje na čísle 99. Poslední lety proti spojencům přitom podnikal
z letiště Praha-Ruzyň. Válka pro Späteho končí nedaleko jeho rodiště na letišti
v Žatci, kam ještě stačil z Prahy uletět.
Během druhé světové války podnikl Späte zhruba 350 letů, sestřelil 99 letadel,
z toho 9 letounů západních spojenců a 90 na východní frontě. Létal na Me-109
E, F, G, Me-163 A, B, Me-262 a FW-190 A. Po druhé světové válce vstoupil do
nově budované Luftwaffe, v šedesátých letech se podílí na vývoji Aerofil-Bootes
X 113 A. Tento obdivuhodný stroj Wolfgang Späte osobně testoval a dal mu své
požehnání...
Své bohaté pilotní zkušenosti předal ostatním v knihách „Testpilot“, „Streng
geheim Vogel Me-163“ a „Was mit F anfängt“. Vyvrcholení jeho letecké kariéry
nadešlo v roce 1987, kdy obdržel od nadace založené mistrem světa v letecké
akrobacii Gardem Achgalisem titul „Kavalír vzduchu“.
Wolfgang Späte zemřel po krátké těžké nemoci 30. dubna 1997 ve věku nedožitých
86 let. Odešel z tohoto světa „po plně prožitém životě“ (jak sám o sobě prohlásil).
Nepřál si žádné smuteční obřady a chtěl, aby jeho smrt byla oznámena až po pohřbu.
Nejbližší příbuzní přání plně respektovali a tak se široký okruh známých, užší
okruh bývalých spolubojovníků a ještě užší okruh kamarádů z dob bezmotorového
létání dozvěděl o jeho smrti až později.
Pro Regiz Jaroslav Hradec, Praha
[REGIZ 1 / 1998]