Předkládajíce Vám plán naší společnosti na zvelebení naší vlasti, prosíme, abyste mu věnovali pozornost a neodkládali jej jako nějakou obchodní nabídku. Máme vyšší zájmy a prosíme vás, abyste také tak naši nabídku posuzovali.
Dopis tohoto znění byl 29. července 1938 odeslán do Loun jménem Nákupního,
pěstitelského a prodejního družstva a Československé dendrologické společnosti
v Průhonicích u Prahy. Přílohou dopisu byla následující výzva:
„Slovutní pánové! Nejen hospodářsky, nýbrž i, jak všichni cítíme, politicky
jsme odkázáni na nejtěsnější styk s cizinou a jako malý stát, nesmíme si zapírati,
že je pro nás velmi důležito, aby cizina měla o nás představu dobrou. Nikdy
nevíme, čím si získáme srdce a přátelství těch, v jejichž rukou mnohdy leží
náš osud. Snažíme se proto na všech úsecích, abychom dokázali, že jsme národem
kulturním, jehož zánik byl by škodou pro lidstvo.
Naše Československá dendrologická společnost v Průhonicích se svým hospodářským
sborem, družstvem Československé dendrologické společnosti, je avantgardou pokroku
na poli okrasného zahradnictví. S velikým nákladem, za pomoci ministerstva zemědělství,
vypěstovala a pěstuje ty rostlin, které nemůže pěstovati výdělečný školkař,
protože nejsou dosud obecenstvem žádány ve velkých masách, ale které jsou přece
krásné, zajímavé, krátce pokrokem v kultuře rostlinné. Proto je také naše společnost
článkem v 37členném svazku dendrologických společností celého světa, s nimiž
vyměňujeme semena i rostliny.To nám dává, slovutní pánové, legitimaci, abychom
se na Vás obrátili ze shora vylíčených poměrů v této věci.
Pro cizince, kteří k nám přicházejí se zájmem, ze zvědavosti a všech možných
důvodů, je vzhled našich měst navštívenkou našeho národa. Jedním z nejdůležitějších
složek vzhledu měst je rostlinný parkový rámec, do něhož je obraz města zasazen.
I nejcennější obraz získá vhodným rámcem zejména v očích západu,v nichž mnohdy
se obraz města – i po stránce vnitřního života – posuzuje podle toho rámce a
podle vnitřního poměru jeho obyvatel k rostlině, který byť často i nesprávně
je posuzován podle rámce, do něhož je město samo vsazeno.
Není sporu o tom, že bylo v převratu mnoho po této stránce vykonáno, jak má
možnost dosvědčiti právě naše společnost, ale musíme si doznati, že zbývá ještě
mnoho vykonati, abychom se důstojně presentovali i po této stránce.
Nabízíme Vám proto, slovutní pánové, svoji spolupráci. K Vašemu přání vyšleme
k Vám odborníka, který zjistí možnosti Vašeho města s tohoto hlediska, navrhneme
Vám plán úpravy a pomocí Vašich odborníků, máte-li je k disposici, jinak svými
odborníky, provedeme úpravu vnější formy i vnitřního osázení a jednou nebo dvakrát
ročně přehlédneme, je-li celý základ správně udržován.
V obcích hraje dnes důležitou, ba nejdůležitější roli otázka nákladů. Neschází
dobrá vůle a porozumění, ale otázka úhrady, neboť obava z úhrady brzd často
provedení nejlepších myšlének. Počítajíce s těmito činiteli, navrhujeme úhradu
nákladů spojených se sadovou úpravou Vašeho krásného města takto: z celkového
rozpočtu hotové naše výlohy za projekt a jeho provedení uhradíte společnosti
po provedené práci, částku připadající na dodávku rostlinného materiálu rozvrhneme
podle její výše a vzájemné dohody na roční splátky tak, aby nezatížily Váš rozpočet.
Abychom dosáhli svého účelu, zkrášlení našich měst, poskytneme Vám ještě tyto
výhody:
1) Náklady spojené s projektem uhradíme sami, budeme-li prováděti dodávku materiálu
rostlinného z vlastních školek nebo naším prostřednictvím ze školek jiných,
případně zahraničních u těch rostlin, které dosud se nepodařilo v našich klimatických
poměrech vypěstovati za dostupnou cenu.
2) Na provedení projektu použijeme osoby, které určíte ze řad nezaměstnaných,
které dovedou práci přidělenou jim v mezích možnosti podle jejich schopnosti
provésti.
3) Stane-li se Vaše obec členem naší společnosti a družstva, budeme Vám účtovati
za dodaný materiál členské slevy a výhody, které vedou ceny mnohdy až na naši
basi režijní.
Slovutní pánové, činíme Vám tuto nabídku z největšího zájmu o krásu našich měst,
naší vlasti. Jsme přesvědčeni, že ji použijete, a jsme kdykoli ochotni všechny
eventuélní otázky osobně vysvětliti na schůzi Vašeho zastupitelstva, jako experti
objasniti celý projekt a celou práci provésti tak, aby sloužila k ozdobě Vašeho
města, nýbrž i naší společnosti. Prosíme proto, abyste nabídku naši laskavě
projednali a nás k další spolupráci vyzvali.“1)
Pod výzvu, k níž byl přiložen formulář členské přihlášky do Československé dendrologické
společnosti, se podepsali čtyři významní odborníci té doby. Za Nákupní, pěstitelské
a prodejní družstvo v Průhonicích jeho předseda Bohumil Novák (sekretář Obchodní
a živnostenské komory v Praze) a jednatel ing. Josef Graulich (vrchní ředitel
Radlické mlékárny v Praze).
Jménem Československé dendrologické společnosti pak její předseda PhDr. Karel
Domin (1882-1953), řádný profesor Karlovy univerzity v Praze, významný český
botanik, zabývající se taxonomií, fytogeografií a geobotanikou. Prováděl po
léta floristický výzkum Čech a Moravy a pro Lounsko nebyl zcela neznámou osobností2).
Čtvrtým, kdo připojil svůj podpis pod výzvu, byl řádný profesor Vysoké školy
zemědělské v Brně PhDr. August Bayer (1882-1942), mykolog a dendrolog, zakladatel
arboreta brněnské lesnické fakulty, v našem případě také generální sekretář
Československé dendrologické společnosti.
Společnost byla založena ustavující valnou hromadou 27. března 1922 jako pokračovatelka
Dendrologické společnosti pro Rakousko-Uhersko, vzniklé roku 1908 z popudu Arnošta
hraběte Silva-Tarouca, majitele novorenesančního zámku a rozsáhlého parku dřevin
v Průhonicích. Hrabě byl rovněž zakládajícím členem a prvním předsedou nové
společnosti (roku 1927 prodal svůj park státu). Podle oficiálních údajů měla
společnost již v den svého založení sto členů, mezi nimiž byli významní znalci
v oboru lesnictví, zahradnictví, ovocnářství a pěstitelství. Patřil k nim například
i PhDr. Karel Kavina (1890-1948), který roku 1926 podrobně prostudoval a popsal
květenu Ranské hory. Výsledky jeho floristického výzkumu pak byly přímým popudem
k vyhlášení jihozápadní části ranského masívu chráněnou přírodní rezervací3).
Společnost si vzala za úkol převzít zahradu a park v Průhonicích, pěstovat a
rozmnožovat zde vzácné druhy dřevin, získávat ze zahraničí nové přírůstky a
takto získaný materiál vysazovat v nově zakládaných arboretech a pokusných dendrologických
zahradách. Úspěšně zavedené rostlinné druhy měly být použity k výsadbě v našich
lesních, parkových a zahradních kulturách a předávány členům společnosti k dalšímu
množení. V roce 1938 již existovalo výše zmíněné Nákupní, pěstitelské a prodejní
družstvo, jež bylo komerční součástí společnosti a zajišťovalo služby, nabízené
výše citovanou výzvou městské radě v Lounech.
Podle podacího protokolu lounského městského úřadu byl dopis na radnici přijat
a zapsán 1. srpna 1938, ale záznamy o dalších krocích v této záležitosti chybějí.
Také v usneseních městské rady a zastupitelstva není o případném projednávání
jediná zmínka.
Upřímně řečeno, obsah výzvy je do značné míry překvapivým, uvážíme-li okolnosti
doby jejího odeslání. Na první pohled se vše jeví jako jedna z mnoha nejrozmanitějších
nabídek, jež jistě běžně na městský úřad docházely po celý rok. Ovzduší léta
1938 však dodává textu zvláštní zabarvení: vždyť v květnu 1938 proběhla „cvičná“
mobilizace československé armády, Lounsko zápolilo s přílivem uprchlíků z Německa,
podél Ohře vedlo armádou střežené 2. pásmo objektů lehkého opevnění, obyvatelstvo
nacvičovalo chování při leteckém poplachu a byly mu vydávány masky. Městská
samospráva měla spoustu starostí, k nimž patřily mimo jiné i potíže s financováním
a zejména dokončením stavby kasáren pro cyklistický prapor 4, takto místní posádkovou
jednotku. I přes značné odhodlání bránit republiku, podporované přítomností
vojska, bylo ovzduší v Lounech jistě tísnivé. Už jenom proto, že tuto výspu
českého živlu obklopovali povykující henleinovci na Žatecku, Chomutovsku, Mostecku
a Litoměřicku. Zkrátka – na evropském nebi se shlukovaly těžké mraky, nevěstící
nic dobrého. A do této situace přichází výzva ke zvelebení „parkového rámce
města“.
Nicméně, některé formulace v textu výzvy cosi z ducha doby odrážejí. Jsou tam
věty, jež nemají s dendrologií mnoho společného. Platí to zejména o prvních
dvou odstavcích výzvy, kde se apeluje na dobrou pověst republiky, na snahu získat
přátelství těch, „v jichž rukou mnohdy leží náš osud“, a na kulturnost, odvracející
náš zánik.
Je těžké rozhodnout, nakolik byl ve výzvě skryt úmysl podpořit sebevědomí občanů
a nakolik šlo o čistě komerční záměr. V každém případě jde o zajímavý dokument,
jenž pouze s odstupem času a s naší dnešní znalostí všeho, co následovalo, jeví
se trochu absurdním. Lounští měli dobře udržovaný městský park (byl součástí
2. obranného pásma lehkého opevnění severozápadních Čech!) a radnici zaměstnávalo
mnoho jiných úkolů. Listiny byly tudíž na městském úřadě založeny ad acta a
město se nikdy nestalo členem dendrologické společnosti. Doba, která přicházela,
nepřála ani českým parkům ani českým učencům a jejich společnostem. Profesor
Bayer zahynul roku 1942 v koncentračním táboře. O dvanáct let později – rok
po smrti profesora Domina – byla Československá dendrologická společnost zrušena
a její majetek zabaven státem...
A. Hluštík