V současné době spojuje břehy řeky Ohře v Radonicích most postavený v roce 1984. Málokdo z těch, kteří jej dnes používají však tuší, že první most byl na tomto místě postaven již v roce 1792. A tedy že toto místo má svou historii spojenou s odvěkou snahou lidí překonat vodní tok a dostat se na jeho druhý břeh. Po staletí se toto dělo různě. Lidé hledali mělká místa řeky a brodili se. Další možností byl přívoz. Finančně nejnáročnější bylo postavit most. Asi nejčasněji byl používán přívoz. Jen v dolním Poohří, v okolí Radonic, existovalo v průběhu staletí několik přívozů. Mimo jiné byl nedaleko koštického mlýna, u Volenic, pod páteckým zámkem a v Radonicích, právě na místě dnešního mostu.
Přívoz do roku 1792
První informaci o přívozu v Radonicích lze nalézt na mapě toku řeky Ohře. Ta
vznikla kolem roku 1710. Majiteli přívozu byli držitelé statku v Pátku nad Ohří,
tehdy církevní řád premonstrátů se sídlem v Praze na Strahově. Zda existoval
přívoz v Radonicích i za předcházejících majitelů, Dietrichsteinů, není známo.
Je to však pravděpodobné.
Převozník, tedy správce přívozu, byl dosazován vrchností. K jeho povinnostem
patřilo, mimo jiné, od převážených vybírat mýto. To bylo stanoveno takto: povoz
– tři krejcary, pěší – půl krejcaru. Platba však probíhala i v naturálních dávkách.
Někteří obyvatelé Radonic a hospodský z Volenic platili převozníkovi věrtel
(23,25 l) žita, a to jednou ročně ve stanovený den. Obdobně bylo mýto placeno
i farářem z Radonic. Jednou ročně převozníkovi dával dva strychy (93 l) žita.
Od vrchnosti měl pak v užívání jeden strych (0,28 ha) louky u přívozu a byla
mu odpouštěna robotní povinnost ve 39 dnech v roce.
První most, 1792 – ?
Přívoz byl v provozu až do roku 1792. Tehdy byl v Radonicích postaven most.
O stavbě se nedochovaly žádné podrobnosti. Jen to, že o náklady na stavbu mostu
se dělily Radonice s páteckým statkem. Stejným způsobem se měly tyto subjekty
dělit o náklady na údržbu a opravy mostu i v budoucnosti. Praxe byla taková,
že každému patřila polovina mostu. Radonice se o svou část staraly dobře, hůře
tomu bylo u druhé poloviny. Statek na Pátku, ve snaze ušetřit, neplatil údržbu,
což v roce 1839 vyústilo v havarijní stav. Zanedbaná polovina mostu (náležející
páteckému statku) musela být stržena a postavena znovu. Zbytek mostu byl opraven.
Po dobu prací byl vedle opravovaného postaven most provizorní. Celková výše
oprav činila 2160 zlatých, z čehož 130 zlatých stála stavba dočasného mostu.
Veškeré náklady hradila správa páteckého statku.
Most sloužil po opravě deset let, tedy až do roku 1849, kdy jej poškodil led.
Škoda byla takového rozsahu, že bylo rozhodnuto uzavřít most pro povozy. Nadále
jej směli používat jen pěší. Aby byl zákaz dodržován, byly na konce mostu umístěny
trámy (vodorovně, několik desítek centimetrů nad povrchem mostu). Největší potíže
činilo toto opatření rolníkům a statkářům z Radonic, kteří měli na druhém břehu
řeky polnosti. Museli totiž veškerý náklad z vozu na jedné straně mostu složit,
přenést a na druhé straně naložit na jiný vůz. Připomínky k tomuto nařízení
měl i radonický farář. Podal stížnost do kanceláře páteckého zámku s tím, že
je nucen sklánět se až k zemi v momentě, když jde z Radonic do Volenic z důvodu
vyplývajícího z jeho poslání kněze. Ve své žádosti uváděl, že je to nedůstojné
jeho stavu a navrhl trám přestavět z vodorovné do svislé polohy. Odpověď úředníků
páteckého statku na tuto žádost není známa. Podle dochovaných zpráv se dá soudit,
že museli řešit složitější problém než bylo umístění zábran a to získání finančních
prostředků na opravu mostu. Jednání probíhala až do začátku roku 1851; tehdy
byl most opraven. Veškeré náklady s tím spojené hradil pátecký statek. Navzdory
skutečnosti, že krajský úřad nařídil, že opravu mají hradit společně se statkem
i okolní vesnice. Jejich představitelé se proti tomuto rozhodnutí postavili
a své tvrzení odůvodnili tím, že most používají jen povozy páteckého statku
 |
|
Výřez nákresu „rozebíracího mostu" z roku 1880. Repro FABIO. |
Druhý přívoz, ? – 1880
Dokdy sloužil most postavený v roce 1792 není dnes jisté. Další zpráva o dění
na řece Ohři v Radonicích je z roku 1875 a hovoří již o přívozu. Tohoto roku
byl při tání ledu poškozen prám a to v takovém rozsahu, že správce páteckého
statku rozhodl rozebrat jej a stopit. Tato nehoda vedla k úvaze o znovupostavení
mostu. Uvažovalo se o zakoupení mostu stojícího v Orasicích a jeho postavení
v Radonicích.
Tento plán však nebyl realizován, a tak i nadále byl v Radonicích přívoz. Další
zmínka o něm je z roku 1879. Do uvedeného roku byl přívoz pod správou páteckého
panství. Což znamenalo, že zařízení přívozu bylo majetkem statku a převozník
byl dosazován páteckým správcem. Ve zmíněném roce 1879 došlo ke změně. Obec
Radonice umístila na přívoz novou loďku vyrobenou na své náklady. Poté se dohodla
se správcem páteckého statku. Ten souhlasil s tím, že statek přenechá převozníkovi
domek, zapůjčí rumpál a řetěz, za což převozník bude zdarma převážet radonického
faráře a vozy páteckého statku. Tento stav však netrval dlouho a o rok později
(1880) byl v Radonicích postaven most.
Druhý most – „rozebírací“ 1880 – 1885
Nejednalo se však o most stabilní, tedy neměl stát na svém místě stále, ale
projektován byl tak, aby jej bylo možno na jaře smontovat a na podzim rozebrat.
Důvodem bylo předejít jeho poškození ledem při jarním tání (podobný „rozebírací“
most byl postaven v polovině devatenáctého století v Libochovicích). Projekt
stavby vyhotovila v červenci roku 1880 projekční kancelář stavebního ředitelství
knížete Schwarzenberka v Cítolibech. Stavbu financovaly vesnice Radonice, Volenice
a Kystra, tehdy spojené do jedné obce (to například znamenalo, že tyto tři vesnice
měly společného starostu).
Na stavbu mostu byl vypsán konkurz. Účastnili se jej zástupci firem majících
zájem o získání této zakázky. Konkurz probíhal následovně. Nejdříve byly draženy
jednotlivé úkony stavby mostu. Byla vyvolána cena na daný úkol (například otesání
trámů) a zástupci firem navrhovali částku co nejnižší. Ta byla zaznamenána a
přistoupilo se k dražení dalšího úkonu. Když byla takto vydražena celá stavba,
byly výsledné nejnižší nabídky sečteny a součet byl opět dražen. Zakázku na
stavbu získal ten, kdo v této části dražby nabídl nejnižší částku. V roce 1880
to byl tesařský mistr Vojtěch Hollý z Cítolib. Ten ještě před zahájením stavby
musel zaplatit deset procent z vydražené částky. Peníze mu byly vráceny v okamžiku,
kdy stavbu schválil c. a k. stavební znalec a zároveň byla vyplacena dohodnutá
mzda.
Po dokončení stavby, na sklonku srpna, začaly okolo nového mostu spory a tahanice
o placení mýta. Obec Volenice společně s farářem z Radonic si stěžovali, že
musí platit mýto navzdory skutečnosti, že na stavbu mostu přispívali (farář
přispěl částkou 39 zlatých, Volenice 10 zlatých). Spor se vlekl a řešit jej
nakonec muselo c. a k. místodržitelství v Praze. To rozhodlo, že Volenice i
farář jsou povinni mýto platit. Osvobozeny od mýta byly jen volenické děti jdoucí
do a ze školy.
 |
|
Část výkresu polohy mostu v Radonicích. Nedatováno (zřejmě 1870 – 1885). Repro FABIO |
Dalším problémem se ukázalo spojení Radonic, Kystry a Volenic v jednu obec.
Na sklonku roku 1880 se Volenice rozhodly osamostatnit, a tak muselo dojít i
k vyjasnění právních vztahů těchto tří vesnic. Spor byl vyřešen na počátku prosince,
kdy byla zástupci Radonic, Volenic, Kystry, páteckého a kysterského statku podepsána
smlouva, na jejímž základě byla sestavena komise. Ta byla sedmičlenná (Radonice
dva členy, po jednom Volenice, Kystra a statky na Pátku a na Kystře. Předsedajícím
byl radonický starosta) a měla na starosti most po stránce organizační i finanční.
Do její kompetence spadala také jarní stavba mostu a jeho podzimní rozebrání.
Tyto práce vždy prováděla firma vybraná v konkurzu – dražbě. Ta se konala každý
rok.
Každoročně probíhala i jiná dražba. V té byla uvedena cena, za kterou je mostní
výbor ochoten pronajmout místo správce mostu – mýtného. Dražbu vyhrál a místo
získal ten, kdo vyvolanou částku nejvíce snížil. Ze zachovaných dražebních protokolů
z let 1883 a 1884 je zřejmé, že tehdy pronájem mostního mýta získal Jan Šlik.
Dále je zde možno zjistit, že mostní mýto bylo pronajímáno na dobu jednoho roku
(např. 16. 3. 1884 – 15. 3. 1885). To v případě, když most zůstal postaven i
přes zimu. Pokud byl rozebrán, končil nájem dnem rozebrání. Podle protokolu
byl mýtný povinen: „se k stranám slušně chovati, ty samé nezdržovati, mýto dle
výsady vybírati a most každý týden jednou řádně zametati, jakož i mostnice,
které by jízdou se rozšinou jest povinen do pořádku uvésti“. Zachované protokoly
také obsahují podmínky plateb pronájmů. Není zde však uvedena výše mýtného.
Je zde jen bod, na jehož základě mohl mýtný u volenických občanů vybírat mýto
dvakrát za rok (květen, srpen), a to ve výši jednoho zlatého u rolníka a padesáti
krejcarů u domkáře. Dále jsou zde uvedeni ti, kteří byli od placení mýta osvobozeni:
osoby církevní, strážníci Volenic, Radonic a Kystry a děti z Volenic na cestě
do školy v Radonicích a zpět.
Poslední informace o „rozebíracím“ mostu jsou právě z citovaného dražebního
protokolu z roku 1884. Poté již není o jeho osudech nic známo. Lze se domnívat,
že v následujícím roce nebyl již postaven. Z jakého důvodu není známo. Jediná
zpráva vztahující se k jeho osudu je až z roku 1936. Ten rok bylo v kronice
radonické školy zapsáno: „V roce 1883 odnesla voda zdejší rozebírací most“.
Zjevně je zde uveden špatný rok, ale důvod zničení mostu může být správný.
Třetí přívoz, 1885 – 1936
Historie „rozebíracího“ mostu nebyla dlouhá, trvala pět let. Poté co byl zničen
nebyl obnoven a na jeho místě byl zřízen přívoz. Jeho provoz i nadále řídil
mostní výbor a stejně jako u nájemce mostního mýta bylo i místo převozníka obsazováno
dražbou. Dodnes se dochoval protokol z této dražby, který obsahuje ceník, jehož
položky nesměl převozník při vybírání převozních poplatků překročit: dvouspřežný
potah – 1 koruna, jednospřežný potah – 75 haléřů, hnaný kus dobytka – 50 haléřů,
osoba pěší - 20 haléřů. Zvýšit cenu a to na dvojnásobek, směl převozník pouze
v noci a v čase velké vody.
Protokol také uvádí seznam těch, kteří jsou od placení osvobozeni: osoby při
církevních výkonech (zaopatřování nemocných, procesí), hasiči s jejich vozy,
radonický strážník a volenické děti na cestě do a ze školy v Radonicích. Zde
je zajímavé, že převozník byl povinen při špatném počasí převážet děti jednotlivě,
a to tak, jak přicházely k přívozu; nesměl je tedy nechat dlouho čekat.
A na konec jedna převozníkova povinnost: „Jest povinen s lidmi a povozníky,
které převáží, vždy solidně zacházeti a hádek se vystříhati“.
V určených časových intervalech musel mostní výbor žádat Zemský úřad v Praze
o povolení k provozování osobního a prámového přívozu a také o povolení k vybírání
převozních poplatků. Posledním povoleným obdobím byl leden 1934 až srpen 1936.
V roce 1936 byl mostní výbor Zemským úřadem dotazován, zda bude žádat o prodloužení
povolení. Tehdy však k podání žádosti nebyl důvod, v Radonicích se budoval další
most.
 |
|
Současný stav mostu v Radonicích. Foto J. Tlustý. |
Třetí most, 1936 - 1982
O stavbě, v pořadí již třetího mostu se v Radonicích začalo uvažovat v roce
1928. Tehdy se místní obecní zastupitelstvo rozhodlo svolat okolní vesnice (Kystru,
Volenice) a zjistit jejich názor na případnou stavbu. Výsledek schůzky, pokud
k ní došlo, není znám.
K dalšímu jednání o stavbě mostu došlo v roce 1934. Tehdy obecní rada v Radonicích
navrhla obecnímu zastupitelstvu, aby obec získala půjčku na stavbu ve výši 40
000 korun. O rok později byla tato částka zapůjčena v Hospodářské záložně v
Lounech a dána k dispozici Okresnímu úřadu. Ten měl vést další jednání ohledně
stavby. Toto jednání vedlo na sklonku roku 1935 k usnesení Okresního výboru
zadat stavbu mostu pražské firmě pánů Hlaváčka a Millera. Cena stavby byla vykalkulována
na 87 447 Kč.
Jelikož náklady na stavbu přesáhly výši půjčky Radonic, došlo k následujícímu
rozdělení nákladů: Radonice - 40 000 Kč (půjčka), Volenice - 19 000 Kč, Kystra
- 19 000Kč. Na zbývající částku (9 447 Kč) měl mostní výbor (zastoupený ve finančních
otázkách Obecním úřadem v Radonicích) obdržet příspěvek od státu.
Není znám důvod, ale ke stavbě podle plánů pražské firmy nedošlo. Je možné domnívat
se, že stavba byla příliš nákladná a když se mostnímu výboru naskytla levnější
varianta, ihned ji přijal. Lacinější bylo převézt do Radonic jeden mostní oblouk
rušeného mostu v Počedělicích, kde byl starý železný most rozebrán a nahrazen
novým, kamenným.
Takto získaný mostní oblouk byl převezen do Radonic, posazen přes řeku a vprostřed
podepřen zděným pilířem. Za stavbu bylo účtováno 38 613 Kč. Přičemž 8 993 Kč
platil Okresní úřad a 29 620 Kč připadlo uhradit obcím (Radonice – 15 190 Kč,
Volenice – 7 215 Kč, Kystra – 7 215 Kč). Oproti předcházející plánované stavbě
byla tato levnější, ale i tak s jejím uhrazením měly obce problémy. Ještě v
roce 1939 žádal Okresní úřad zainteresované vesnice o zaplacení, což bylo tři
roky poté, co byl na mostě zahájen provoz. Stalo se tak 24. prosince 1936. Mimo
jiné k velké radosti radonického faráře, který do farní pamětní knihy poznamenal:
„Tak na půlnoční mohli osadníci volenčtí zase po mnoha letech přes řeku po mostě.“
Nově postavený most sloužil do roku 1972, kdy byl renovován. Konstrukce byla
přenýtována a znovu natřena.
V roce 1979 došlo k události, s historií radonického mostu zdánlivě nesouvisící,
která však přispěla k jeho nenávratnému poškození. Asi kilometr po proudu řeky,
pod páteckým zámkem, se nalézá jez. V uvedeném roce došlo k jeho protržení.
Uprostřed jezu vznikla průrva, ta nebyla opravena a díky ní se zvýšil průtok
a spád řeky. Tím došlo k zvětšení zátěže mostního pilíře radonického mostu,
který byl od té doby podemílán ve větším rozsahu než dosud. Tato situace vyústila
v havarijní stav. Na začátku roku 1981 při jarní velké vodě byl pilíř podemlet
a došlo k jeho naklonění. A tedy k postupnému naklánění celého mostu. Na mostě
byl zastaven provoz a bylo rozhodnuto most rozebrat. Stalo se tak v roce následujícím.
Řeka byla od radonické strany do poloviny zavežena štěrkem a po takto vytvořeném
náspu zajel do středu řeky jeřáb a snesl železnou mostní konstrukci (část konstrukce
byla později umístěna přes potok v Holedči). Mostní pilíř byl poté rozstřelen.
Čtvrtý most, 1984 – ?
Následující dva roky byly za posledních tři sta let snad jedinými, kdy nebylo
možno z Radonic do Volenic dojít suchou nohou. Tento stav se změnil v roce 1984,
kdy byl na místě předcházejícího postaven most nový. Jeho konstrukci tvoří lana
ukotvená v pilířích na březích. Na lanech je položena vozovka. U tohoto mostu
se po mnoha letech opakuje situace roku 1849. Aby bylo zabráněno jízdě těžkých
nákladních aut po mostě, byly na konce mostu dodatečně namontovány vodorovné
závory. Ty pak byly na jaře roku 1998 upraveny tak, aby most mohla používat
vozidla hasičů a záchranné služby.
Tím končí příspěvek k historii jednoho místa, na kterém se v průběhu tří století
střídaly přívozy a mosty. Není to však konec jejich historie v Radonicích, protože
současný most jistě bude mít i nadále svou historii a tu snad někdo v budoucnosti
zachytí a za dalších tři sta let v REGIZu uveřejní.
Jaromír Tlustý
Tento příspěvek by nikdy nevznikl bez pomoci pana Štrympla z Radonic.