Na počátku třicátých let byl založen zájmový historický spolek Československá
společnost Napoleon. Kulturním a nepolitickým účelem založení bylo studium doby
a otázek napoleonských a výchova k heroismu a vlastenecké obětavosti. U příležitosti
125. výročí bitvy u Drážďan a Chlumu se úřadující místopředseda společnosti
plk. gšt. v. v. František Materna a první jednatel František Špaček obrátili
na městskou radu v Lounech se žádostí o umožnění zájezdu členů společnosti,
spojeného s prohlídkou místních památek na události roku 1813.
Dopis přišel na lounskou radnici 19. dubna 1938 s tím, že datum zamýšleného
zájezdu bude stanoveno až poté, kdy bude znám termín tehdy připravovaných voleb
do obecních zastupitelstev 1). Představitelé Napoleonské společnosti formulovali
své představy o programu jednodenního zájezdu do Loun takto:
„Ráno (v den konání zájezdu) odjedeme do Slaného, kde položíme věnec na hrob
ruského nadporučíka hraběte Edvarda Barclay de Tolly 2); slavnost tato bude
míti ráz propagace brannosti národa. V 10.30 hodin odjedeme ze Slaného do Loun.
V 11.30 hodin příjezd do Loun, prohlídka musea a pamětihodností z roku 1813,
ve 12.30 hodin společný oběd, ve 13.30 hodin zájezd na bojiště u Raného 3),
kde by Masarykova letecká liga z Loun ukázala výcvik v plachtění, (poté) zpáteční
cesta do Prahy.“
Kromě toho je městská rada žádána o ustavení malého výboru, který by se s představiteli
společnosti spojil a koordinoval přípravy. Městská rada po konzultacích s okresním
hejtmanem JUDr. Karlem Podhajským 27. dubna přijala usnesení, v němž s pořádáním
zájezdu souhlasila a zároveň jmenovala užší organizační výbor, jehož členy byli
starosta Josef Fousek jako předseda a I. náměstek starosty Josef Trefný, II.
náměstek starosty Ludvík Förster, okresní hejtman, posádkový velitel plk. Vladimír
Procházka, profesor Kamil Linhart a za městský úřad právní rada JUDr. František
Fiedler. Výbor měl za úkol připravit uvítání členů zájezdu a zpracovat program
jejich pobytu v Lounech. Toto rozhodnutí bylo ihned oznámeno výboru Napoleonské
společnosti s dodatkem, že se 12. června očekává příjezd prezidenta republiky
Edvarda Beneše, který chce rovněž navštívit letiště u Rané. Již 3. května přišla
z Prahy odpověď , v níž se oznamuje záměr přijet do Loun v neděli 12. června
v počtu nejméně padesáti účastníků, kteří by společně poobědvali v ceně do 10
Kč na osobu.
Brzy nato byl také stanoven pevný program pobytu v Lounech. Dovídáme se o něm
z pověřovacích dopisů, jimiž starosta Fousek obeslal členy organizačního výboru.
Podle těchto propozic měli být hosté nejprve přivítáni starostou ve velké zasedací
síni radnice, kde měl také profesor Kamil Linhart pronést výklad o lounských
událostech roku 1813. Poté měla následovat prohlídka muzea a o půl jedné společný
oběd. Členové výboru se měli sejít na radnici již v 10 hodin dopoledne.
Pro přivítání na radnici měl starosta připraven krátký projev, jehož strojopisný
koncept se zachoval4) v tomto znění:
„Vážené dámy a pánové! Jest mi velikou ctí uvítati Vás jménem městské rady ve
zdech našeho starobylého města. Přicházíte do Loun, abyste se seznámili s historickými
událostmi slavných dob velikého Korsikána, abyste shlédli místa, jichž dotkly
se kroky dějin válek napoleonských. Louny samy ve spojení s chlumskou katastrofou
znamenají tragický závěr vojenských tažení jedinečného válečníka všech dob.
Víží se k tomu mnohé zajímavé příběhy, které vyslechnete z úst pana profesora
Kamila Linharta, znalce nad jiné povolaného, jenž k účelu Vaší návštěvy podá
Vám všechny podrobné informace a vysvětlení. Hodláte-li pak shlédnouti význačné
pamětihodnosti našeho města, jistěže shlédnete zároveň i naši práci a snažení
o zvelebení Loun v dobách popřevratových. Přeji Vám, aby se Vám u nás hodně
líbilo a abyste si z lounské minulosti i z její přítomnosti odnesli dojmy a
vzpomínky ty nejlepší.“
Vše nasvědčuje tomu, že zájezd proběhl podle stanoveného programu, jak ostatně
uvádí úřední záznam, v němž JUDr. František Fiedler konstatoval:
„Výprava společnosti „Napoleon“ v počtu 40 pánů a dam byla uvítána v Lounech
dne 12. června 1938 ve velké zasedací síni radnice. Po uvídtání starostou města
podal profesor. K. Linhart stručný výklad situace a dr. Fiedler přečetl Linhartův
překlad článku bývalého starosty Jana Rafaela Vladyky o roce 1812 a 1813 v Lounech.
Po společném obědě v hotelu Union a prohlídce města zajeli ve tři hodiny odpoledne
účastníci na Ranskou horu, kde jim podal výklad o bezmotorovém létání ing. Elsnic.
Tohoto zájezdu zúčastnili se za městský úřad dr. Fiedler a ing. Syka. V Lounech
13. VI. 1938.“
Devět dní po zájezdu odesílá starosta Fousek do Prahy výtisk Linhartova překladu
zmíněných pamětí JUDr. Jana Rafaela Vladyky, otištěného ve Vlastivědném sborníku
okresu lounského5). Návštěva Loun zanechala zřejmě v účastnících zájezdu a zejména
u představitelů vedení společnosti značný dojem, neboť již 24. srpna 1938 jde
do Loun nový dopis, týkající se lounských hromadných pohřbů vojínů zemřelých
ve městě po bitvě u Drážďan a Chlumu na Teplicku (hroby se podle dobových zpráv
nacházejí na návrší Mělce, ale již kolem roku 1845 nebylo místo přesně známo,
neboť původní dřevěný kříž podlehl brzy zkáze6) a nebyl dosud obnoven).
Vzhled dochované legitimace Městského úřadu v Lounech jako činného člena Československé společnosti Napoleon v Praze z roku 1938. SOkA Louny, |
V dopise se konstatuje, že podle stanov společnost Napoleon musí pečovat o
hroby válečníků z doby napoleonské, pročež se navrhuje městské radě, aby pohřebiště
na Mělcích dala vhodným způsobem označit. Protože společnost sama nemůže na
takové označení přispět, navrhují její představitelé takovou úpravu místa, která
by si „buďto žádného nebo jen malého nákladu vyžádala“. Následuje pětibodový
nástin kroků, jimiž by bylo možné dosáhnout cíle: „1) nějaký stavitel by na
místo navezl zdarma jedno nebo dvě auta hlíny z nějaké vykopávky, 2) majitel
blízkého lomu by se požádal, aby věnoval vhodný kámen (balvan) na památník,
3) nějaký lounský kamenický mistr by byl požádán, aby do balvanu vryl vhodný
nápis, 4) městský zahradník by na místo zasadil dva stromy po obou stranách
památníku a upravil okolí a 5)... navrhovali bychom uspořádání vhodného koncertu
v zimní sezóně, jehož výtěžek by se věnoval na pořízení památníku a pro slavnostní
odhalení.“
Pro uspořádání zmíněného koncertu společnost nabídla vyslání několika sólistů.
Samo odhalení památníku mělo pak být propagací brannosti národa, což by podle
názoru místopředsedy a jednatele společnosti jen podtrhlo důležitost a velký
význam celého podniku. S důvěrou v kladné rozhodnutí městské rady se nakonec
navrhuje zřízení přípravného čestného komitétu, čímž by radní dali najevo, že
si berou celou záležitost za svou. Řešení však nebylo tak snadné, jak se na
první pohled mohlo zdát.
Po doručení dopisu 29. srpna byly v něm obsažené návrhy předány stavebnímu oddělení
městského úřadu, aby pro městskou radu vypracovalo stanovisko. Šetření ukázalo,
že lokalizace hromadných vojenských hrobů na poměrně velké ploše obdělávaných
polností a bez jakýchkoli věrohodných indicií není možná. A tak, když starosta
Fousek 5. září na nové podněty společnosti Napoleon odpovídal, musel do Prahy
sdělit, že je městská rada 31. srpna zamítla s tímto odůvodněním:
„Váš návrh na zřízení památníku na místě tehdejšího pohřebiště nelze nyní uskutečniti
z toho důvodu, že nikomu z lounských pamětníků není přesně známo, kde pohřebiště
se nacházelo. Kromě toho pozemky na Mělcích jsou v soukromých rukou a žádný
z majitelů nedal by souhlas k tomu, aby na jeho pozemku byl bez náhrady zřízen
nějaký pomník nebo památník podle Vašeho návrhu. Žádám Vás zdvořile, abyste
toto naše sdělení vzali laskavě na vědomí a uznali důvod, pro který nelze tento
památník zříditi.“
Zdálo by se, že věc je vyřízena. Ostatně doba nebyla pro podobné akce příliš
příznivá a lounský městský úřad i zastupitelstvo měly mnoho jiných starostí.
Důvody, jež byly ve starostově dopise uvedeny, můžeme doplnit v tom smyslu,
že návrší Mělce i celá niva Ohře pod jeho severním svahem náležely k okolí 2.
obranného pásma lehkých opevnění, střeženého československým vojskem. Dalo se
proto očekávat, že by ani armáda v napjaté mezinárodní situaci a za vzrůstajícího
ohrožení státu neměla příliš porozumění pro nekontrolovatelný ruch kolem vojensky
důležitých objektů.
Nicméně, vedení společnosti Napoleon se nevzdávalo. Ve středu 14. září 1938
odešel z Prahy dopis, v němž kromě lítosti nad starostovým sdělením a omluvy
za obtěžování nacházíme nový návrh, podle něhož byla společnost ochotna „ze
skrovných prostředků zakoupiti asi půl čtverečného metru pozemku a vztyčiti
tam aspoň jednoduchý sloup s patřičným nápisem“. Městská rada měla tedy učinit
dotaz, zda je realizace této nové alternativy možná, a informovat o tom společnost.
Kromě toho je v tomto dopise ještě jedna prosba: radním je dáno na zvážení,
zda by město Louny přistoupilo na členství ve společnosti, jako to učinila Bratislava
a jak se jedná i s některými jinými městy s napoleonskými pamětihodnostmi.
Události spojené s mnichovským diktátem a následným obsazením příhraničních
oblastí státu další korespondenci přerušily na několik dlouhých a bolestných
týdnů. Dopis vedení společnosti ze 14. září však nezůstal bez odpovědi. Již
26. října byl předložen městské radě a ta rozhodla, že na členství města přistoupí.
Informoval o tom dopis starosty, odeslaný z Loun 19. listopadu. Konstatuje se
v něm, že městský úřad zasílá vyplněnou přihlášku, zaplatí členský poplatek
za rok 1938, bude odebírat sborník Napoleon a učiní podle svých možností vše,
aby mohl být na Mělcích vztyčen uvažovaný památník. Zároveň ovšem starosta Fousek
píše:
„Dovolujeme si Vás však požádati, abyste uskutečnění tohoto úmyslu laskavě odsunuli
na dobu pozdější vzhledem k tomu, že za dnešních poměrů jest podepsaný úřad
zahrnut prací natolik, že s ohledem na veliké množství velmi důležitých a bezodkladných
úkolů z působnosti obce vlastní a zejména přenesené nebyl by nyní s to věnovati
se splnění Vašeho přání do té míry, jak toho předmětná záležitost žádá a zasluhuje.
Doufáme, že již v polovině příštího roku zavládnou opět normální poměry, takže
během roku 1939 s radostí přikročíme s Vámi k postavení památníku Na Mělcích.“
Ze zdvořilého tónu Fouskova dopisu cítíme na jedné straně upřímnou snahu aktivitu
společnosti Napoleon podpořit, na straně druhé však nelze nepostřehnout odezvu
problémů, jež na samosprávu českého města na hranici s právě vytvořenou župou
Sudety dolehly. Nešlo jen o zvládnutí formálních změn administrativních, ale
především o konkrétní každodenní řešení obtíží s náporem uprchlíků a zásobováním,
se zajištěním školní výuky, odsunem československého vojska a zajištěním klidu
na nově vzniklé hranici atd. atd. – vše pod reálnou hrozbou vzniku válečného
stavu. Nelze se tedy divit, že vztyčení památníku obětem války, která skončila
před více než 120 lety, nebylo pro městskou radu v listopadu 1938 tématem nejaktuálnějším.
Nicméně, ve starostově dopise zaznívá i tón naděje, že by se situace mohla ustálit,
normalizovat.
Podobný náznak optimismu vyvěrá z následné odpovědi úřadujícího místopředsedy
napoleonské společnosti plk. gšt. v.v. Františka Materny, který 24. listopadu
1938 vyjadřuje radost nad tím, že záměr zřízení památníku není pro město Louny
mrtvou záležitostí a že hodlá v jeho realizaci pokračovat po zklidnění vnitropolitických
poměrů, a přikládá složenku na úhradu členského příspěvku. Ta se uskutečnila
na příkaz starosty Fouska ještě do konce listopadu a brzy nato přišla z Prahy
legitimace činného člena Československé společnosti Napoleon, vystavená jmenovitě
na Městský úřad Louny. Z formálního hlediska tedy nebylo členem společnosti
Město Louny jako právní subjekt, ale výkonný orgán městské samosprávy.
Jak se vyvíjely oboustranné aktivity kolem pomníku dále, není zcela zřejmé.
Další zachovaný dopis napoleonské společnosti totiž pochází z 25. ledna 1939
a jeho znění, přinášející některé již zcela konkrétní návrhy na uspořádání akcí
v Lounech, jakoby navazovalo na nějaká jednání mezi koncem listopadu 1938 a
druhou polovinou ledna 1939. V každém případě se žádné dokumenty z tohoto období
nezachovaly. Obsah lednového dopisu nicméně dosvědčuje, že společnost si počínala
velmi aktivně a zjevně převzala neutuchající iniciativu:
„Dovolujeme si Vám zdvořile oznámiti, že jsme přednesli panu ministru dr. J.
Havelkovi 7), jakožto nejvyššímu funkcionáři československé propagandy, návrh
na uspořádání následujících slavností ve Vašem významném městě: a) 15. května
ve 20 hodin slavnostní akademie ve prospěch znovuzřízení kříže na pohřebišti
851 vojínů všech národů evropských z napoleonské války roku 1813, b) 30. června
v 10 hodin v Lounech odhalení znovuzřízeného kříže, c) 15. května a 30. června
zájezdy z Prahy ku slavnostem v Lounech. Pan ministr nám blahovolně přislíbil,
že požádá česko-slovenský rozhlas 8), aby obě slavnosti byly zařazeny do relací
vysílacích stanic. Dovolujeme si Vás tímto zdvořile požádati o vážený Váš souhlas
k uspořádání slavností a zároveň o laskavou zprávu, kdy bychom mohli projednati
s Vámi bližší podrobnosti. Očekávajíce se zájmem Vaše ctěné zprávy, znamenáme
se s projevem dokonalé úcty. “
Podepsáni předseda (Kinský), první úřadující místopředseda (Materna) a jednatel
v.z. (podpis nečitelný). O tom, že plán napoleonských slavností v Lounech byl
pojat velkoryse, svědčí mimo jiné i sdělení dnešního sekretáře obnovené Československé
napoleonské společnosti pana Václava Pyllmajera z Brna. Autorovi tohoto článku
napsal, že napoleonská společnost v rámci lounských oslav připravovala také
výstavu Válečný rok 1813, přičemž do organizace všech akcí byli zapojeni tehdejší
činní členové z Prahy. Údajně mezi nimi byly významné osobnosti z řad československé
generality, legionářské obce a nejvyšších politických míst, včetně ministerstev
národní obrany a zahraničí.
Domnívám se, že tyto okolnosti nebyly vedení města neznámými, avšak o jeho názoru
a spoluúčasti máme jediný doklad v protokolu z jednání městské rady, která 1.
února vzala dopis z 25. ledna na vědomí a rozhodla, aby se projektovanými oslavami
nadále zabýval člen zastupitelstva JUDr. Vladimír Lamka ve spolupráci s profesorem
Kamilem Linhartem. O příslušném sdělení těchto skutečností do Prahy se však
žádný oficiální dokument nezachoval 9). O náhlé pasivitě ze strany města svědčí
dopis společnosti z 2. března 1939, který je v podstatě urgencí odpovědi na
výše citovaný dopis z ledna téhož roku. Do Loun přišel 6. března a byl podatelnou
městského úřadu evidován. Snad byl na jeho podkladě připraven i nějaký materiál
pro jednání městské rady, avšak spád událostí další kroky v celé záležitosti
definitivně pohřbil.
Přesto byla veřejnost s plánovanými oslavami seznámena. Stalo se díky této krátké
informaci ve Vlastivědném sborníku okresu lounského 10) na jaře 1939:
Titulní list přebalu I. svazku tzv. Napoleonské bibliothéky z roku 1932, vydaného Napoleonskou společností v nakladatelství Ignis a tiskem Čsl. grafické Unie, a. s. Praha. Archiv autora. |
„Česko-Slovenská společnost Napoleonská v Praze projektuje velké napoleonské
oslavy v květnu tohoto roku, které se mají konati v Lounech. Společnost zaslala
již přípis lounské městské radě ohledně potřebných příprav k uskutečnění těchto
oslav. Za napoleonských válek byly Louny v roce 1813 přechodným sídlem tří mocnářů.
Sešli se tu car Alexandr a pruský král Fridrich s císařem Františkem I., který
se v Lounech v té době zdržoval. Po bitvě u Chlumce 11) bylo do Loun přivezeno
mnoho raněných vojínů, z nichž přes 800 odpočívá ve velkém společném hrobě za
městem. Na tomto hřbitově vojáků ze všech konců světa bude o slavnostech postaven
velký památník.“
Autorem zprávičky byl patrně profesor Linhart, který, jak víme, byl jmenován
jakýmsi odborným garantem historické stránky slavností. V této souvislosti je
třeba upozornit na dvě skutečnosti. Především se zdá, že byl nalezen způsob,
jak vyřešit umístění památníku, tj. bylo pro něj určeno nějaké místo. Tuto záležitost
mělo patrně na starost stavební oddělení městského úřadu, avšak nevíme, jak
si s ní poradilo. Druhým aspektem projektu je jasná zmínka o vztyčení znovuzřízeného
kříže, kontrastující s původní ideou usazení pouhého balvanu s nápisem. Domnívám
se však, že ani v tomto případě nebyl záměr zcela dořešen, neboť autor noticky
ve vlastivědném sborníku uvádí, že bude postaven velký památník. Která představa
zvítězila a jak měla pocta mrtvým nakonec skutečně vypadat, nevíme. Snad nějaké
důslednější pátrání v dokumentech stavebního oddělení městského úřadu by mohlo
přinést uspokojivější objasnění, pokud tyto listiny události posledních šedesáti
let neskartovaly nadobro.
Nevlídný úsvit středy 15. března 1939 a následné vyhlášení Protektorátu Čechy
a Morava tak jako tak znamenaly konec nadějí na uskutečnění projektu napoleonských
oslav v Lounech. Bezmála roční neutuchající snahy pražského vedení Československé
společnosti Napoleon narážely na problémy spojené s vážnými starostmi lounské
radnice v pohnutých letech 1938 a 1939. Během války zanikla také sama společnost.
Její významní představitelé z obav před německou perzekucí v podstatě zničili
vlastní i spolkové archiválie – kopie dopisů, návrhy projektů, programy činnosti
a plány akcí. Když byla o mnoho let později Československá napoleonská společnost
obnovena 12) , ústřední archiv z doby před vznikem protektorátu nebyl nalezen.
Proto jsou zde citované a v lounském archivu dr. Bořivojem Lůžkem pečlivě shromážděné
dokumenty cenným svědectvím o jedné z aktivit, jež měla Lounským připomenout
z významné události v dějinách města. Blížící se rok 2003 by mohl být důvodem
k zamyšlení, jak při příležitosti 190. výročí bitev u Drážďan a Chlumu záměr
z roku 1939 dokončit.
A. Hluštík