Mistr Jan Hus, nehodný sluha Boží, věrným občanům v Lounech, milost
a pokoj Pána našeho Ježíše Krista. Třeba jsem vás, nejmilejší, nespatřil očima
vnějšíma, nýbrž jen vnitřníma, doslýchám přece o vaší pevné víře a lásce k Bohu
a jeho evangeliu, jak vás sám Spasitel sjednotil u víře, pokoji, lásce a poslouchání
slova Božího, takže vaše svornost a jednomyslnost má přede všemi ostatními obcemi
království Českého přední místo v mém srdci. Zapřísahám vás tudíž, najdražší,
třebas jsem vám podle tváře neznám, ale věrný v Bohu pro vaši spásu, milujte
se vespolek, stůjte v jednotě a nedejte se ničím mezi sebou rozdvojiti. Neboť
ona jednota, kteráž spočívá na pravé víře, zachová vás k Boží spáše. Bůh pak
dopřejž vám navzájem skrze své milosrdenství, abyste mohli zdárně přemáhati
tělo, svět a ďábla.
Dbejte toho, nejmilejší, a buďte pamětlivi, aby mezi vámi nepovstával rozkol,
zrada, nenávist, hněv a podobně. Je-li u vás nějaký nesnášenlivec a šiřitel
rozbrojů, toho mezi sebou bratrsky napomeňte. Před soudem neveďte rozepří, neboť
tím vzniká pro obě strany veliká škoda na duši, na těle a na statcích. Snažte
se raději bojovati proti bezpráví, které se páše na Bohu, nežli proti tomu,
které se děje vám. V tom, bohužel, celý svět chybuje, protože lidé spíš usilují
mstíti vlastní bezpráví než to, které se páše na Bohu. Tuto cestu upravuje Antikrist
a pěkně ji dláždí, především pro nás, kněží, kteříž chceme, aby lidská ustanovení
byla přesněji zachovávána než slovo Boží. Hle, ten kněz, mnich nebo prelát smilní
nebo cizoloží a jeho zločin zůstane bez trestu, jestliže pak něčemu učí podle
své vůle, chce, aby se to zachovávalo s pohrůžkou klatby. Podobně světská moc:
urazí-li kdo Boha, netrestají ho, leč řekne-li jim kdo: „Páni konšelé, odsoudili
jste mne neprávem“, což se dosti často stává, tu ho mečem ztrestají, protože
prý obviňuje soudce z nespravedlnosti.
Já však doufám v Pána, že vás toho zlého zbaví, abyste spíše jeho zákona ostříhali,
než ustanovení lidských. Budete-li toho dbáti, nikdo vám nebude moci uškoditi.
Pročež, nejmilejší, mějte zřetel k tomu, co je věčné a co nikdy nezhyne. Jest
zajisté dvojí možnost: zatracení, neb život věčný. Zatracení – toť věčný oheň,
temnota, nesmírná muka a ustavičné smažení s ďábly. Život věčný – toť dokonalá
radost a světlo, místo, kde není bolesti ani trápení, jen obcování s Bohem samým
a jeho anděly. Jakož dí svatý Pavel: „Čeho oko nevídalo, ani ucho neslýchalo,
ani na srdce lidské“ – lidské, rozumějž tu v plném slova smyslu – „nevstoupilo,
co připravil Bůh těm, kteříž jej milují“. Budeme tudíž blaženi, až okusíme oné
blaženosti, v níž bude dokonalá láska. Tam pak spatříme, kdo je vyobcován z
církve, zavržen a proklet, tam vyjdou na jevo všechny hříchy, které se teď skrývají
v lidském srdci, tam dojdeme takové radosti a potěšení, jichž nikdy neztratíme.
A vytrpíme-li zde něco pro Krista, budeme blaženi. Vždyť křížem a trápením jako
zlato ohněm nás zkouší ten Mistr, jenž stvořil celý svět z ničeho. Setrváme-li
v dobrém až do konce, budeme blaženi.
Nejmilejší! Mějte na paměti, že se svět řítí k horšímu, že smrt stojí přede
dveřmi a my že se zakrátko máme odtud odebrati. Proto žijte především zbožně
a svatě varujíce se hříchů. Potom usilujte o to, co je nebeského. A posléze
milujte Boha z celého srdce a důvěřujte v něho, že vás pro zásluhy Ježíše Krista
okrášlí ve své slávě a učiní z vás podílníky svého království... Amen.
Jan Hus [REGIZ 5 / 1997]