Příslušníci III. praporu 9. pěšího pluku z Loun odjeli a v neděli
25. října 1936 starosta Fousek přivítal na lounském náměstí první kontingent
4. cyklistického praporu, převeleného ze Sabinova. Za přítomnosti 5 tisíc přihlížejících
provedl velitel jezdecké brigády plk. jezd. Josef Dostál přehlídku, řízenou
plukovníkem Dubovským, velitelem nové posádky. Zbytek praporu, čítajícího celkem
asi 600 mužů, přijel do města o tři dny později časnými ranními vlaky. Převahu
mužstva tvořili vojáci slovenské národnosti. Dne 28. října se k nim připojili
po slavnostní přísaze nováčci.
 |
|
Starosta, radní, ministr Ježek, vojenští a skautští hodnostáři čekají spolu s občany na zahájení přehlídky 4. praporu před lounskou spořitelnou (15. května 1937, dopoledne) FOTO OM Louny |
Příští měsíce již nepochybně nevěstily nic dobrého. Přesto připravil
městský osvětový odbor několik akcí i pro příležitost oslav státního svátku
28. října 1937. Tentokrát plně ve spolupráci s posádkovým velitelstvím. Problémy
nastaly s lounskými komunisty, kteří svoji účast na přípravách a průběhu oslav
podmiňovali určitými požadavky, vznášenými na půdě zastupitelstva i na úrovni
stranických sekretariátů. Šlo většinou o poněkud farizejské formulace líbivých
propagandistických hesel, jež osvětový odbor s převahou socialisticky orientovaných
členů nepřijal. Následkem byl bojkot oslav ze strany lounské organizace KSČ
i jejich zástupců na radnici. Připojil se také Průboj, který postoj komunistů
typicky demagogickým způsobem zdůvodňoval...
Oslavy se nicméně podařilo uspořádat v klidu, a to nejprve tehdy velmi oblíbeným
lampionovým průvodem v předvečer svátku vzniku ČSR, druhého dne pak shromážděním
na náměstí. Mezi řečníky na oslavách 1937 byl prý také lounský historiograf
profesor Linhart.
Těsně před květnovou mobilizací 1938 se v Lounech slavilo 20. výročí československého
skautingu. Přijelo asi 1000 stoupenců tohoto hnutí. Jejich zástupci 15. května
připnuli na standartu 4. cyklistického praporu stuhu s heslem „Buď připraven!“.
Mezi hosty a řečníky této události byl tehdejší ministr bez portfeje František
Ježek. Při odpoledním programu na sokolském cvičišti předvedli skauti i vojáci
ukázku svého výcviku a dovednosti. Celá emočně již značně vypjatá akce se konala
pod záštitou brig. gen. Julia Fišery, velitele 4. rychlé divize, do jejíhož
svazku cyklistický prapor náležel. V čele praporu byl nový velitel, plk. pěch.
Vladimír Procházka.
První československá mobilizace 1938 nacisty nesporně překvapila. Občanům našeho
státu však posílila sebevědomí a odhodlání bránit se. Lounská župa Československé
obce legionářské to vyjádřila během svého sjezdu ve dnech 11. a 12. června 1938,
kdy se na standartě 4. cyklistického praporu objevila také její stuha s nápisem
„Chraňte Masarykův odkaz!“.
 |
|
Rota vojenských cyklistů uzavírala přehlídku na Masarykově náměstí v sevřeném tvaru FOTO archiv OM Louny |
 |
|
Jako součást motorizované brigády měl 4. cyklistický prapor střelecká a kulometná družstva na vojenských vozidlech české výroby FOTO archiv OM Louny |
V té době však byly v Lounech i jiné jednotky, zastoupené především
svými velitelskými stanovišti. Dne 16. června začal působit plk. pěch. Viktor
V. Vlk, velitel 1. hraničářského praporu, bylo zde také velitelství strážního
praporu XX, řízené pplk. pěch. Janem Novákem. Již v době květnové mobilizace
intenzívně působilo okresní vojenské doplňovací velitelství, v jehož čele byl
škpt. dopl. Jindřich Vavruška. To vše v souladu s obrannou doktrínou československé
branné moci. Tak jako v roce 1813, kdy Lounům hrozil osud pevnosti, bránící
vstupu napoleonských vojsk do nitra Čech a do Prahy, vznikal ve městě toho léta
roku 1938 jeden z uzlů obrany československé samostatnosti. Přirozenou linií
této obrany se stala – po kolikáté již! – řeka Ohře.
Zde bych snad mohl uzavřít jistě jen velmi stručné a povšechné líčení osudů
lounských vojenských posádek v letech 1918 - 1938. V čase před zářijovou mobilizací
a potupným mnichovským diktátem se totiž 4. cyklistický prapor stal nedílnou
součástí vyšších jednotek, zapojených do záměrů obranných operací I. armádního
sboru i celé tehdejší 1. armády pod velením arm. gen. Sergeje Wojcechovského.
Šest stovek mužů bylo jen kapkou v moři a Louny začínaly tušit, že v budoucnosti
možná ztratí mnoho z poklidu a pohody mírových časů. Ty chvíle měly nastat již
brzy a v ulicích se měla objevit úplně odlišná posádka v polní šedi, s hákovými
kříži a smrtihlavy. Ale to už je jiná historie, tak snad zase příště...
A. Hluštíkí [REGIZ 6 / 1998]