Zkoumání přítomnosti a povahy vojenských posádek v Lounech
během protektorátu je obtížným úkolem. Ve fondech Státního okresního archovu
Louny se zachovaly jen neúplné zprávy, něco málo lze spíše vytušit ze soudobého
tisku a z městské kroniky. Ta ovšem po dobu II. světové války nebyla vedena.
Použitelné, avšak nedostatečné údaje v ní byly sepsány až po osvobození a nejsou
bezprostředním svědectvím. V archivech se zachovaly jen dokumenty obecnější
povahy, týkající se navíc spíše vyšších úrovní Wehrmacht, SS-Waffen a Luftwaffe.
V posledních letech byly mnohé z těchto dokladů publikovány formou odborných
studií a soupisů dokumentů v časopise Historie a vojenství. S pomocí všech dostupných
údajů se můžeme alespoň pokusit rekonstruovat hlavní rysy role, kterou Louny
jako posádkové město v letech 1939-1945 hrály.
Především
je nutné ujasnit si záměry vrchního velení německé armády v protektorátě. Dnem
15. března 1939 se stal v Čechách a na Moravě vrchním velitelem okupační vojenské
správy generál von Brauchitsch, který však již 5. dubna formálně uvedl do funkce
prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha – šéfa výkonné moci. Vojenským
pánem byl von Brauchitsch až do 15. dubna s tím, že nikterak nepodléhal protektorovi.
To platilo i později. Jednotky říšské branné moci měly nadále vlastního velitele,
kterým byl při úřadu protektora jmenovaný zmocněnec (der Wehrmachtsbevollmächtigte
beim Reichsprotektor in Böhmen und Mähren). Tento vysoký důstojník měl vlastní
štáb se služebnou vojenského zpravodajství (Abwehrstelle), sídlil v Praze a
byl podřízen přímo vrchnímu velitelství branné moci (OKW – Oberkommando Wehrmacht)
v Berlíně.
K uvedenému datu 15. dubna 1939 skončila v protektorátě také činnost velitelství
okupačních vojskových skupin 3 (Čechy) a 5 (Morava). Vlastní jednotky těchto
těles byly stahovány do domovských posádek v říši již koncem března a počátkem
dubna. V Čechách se však ještě zdržovaly některé velitelské orgány 3. vojskové
skupiny generála Blaskowitze, trvaleji se usazovaly části pěších divizí 4 a
24 ze svazku IV. AK (Praha, střední Čechy), některé jednotky 3. tankové divize
ze svazku XVI. AK (střední Čechy), po jednom zesíleném pluku 10. a 46. pěší
divize, jeden kulometný prapor a 130. pěší pluk (vše ze svazku XIII. AK v západních
a jižních Čechách) a konečně některé části 28. pěší divize od XIV. AK ve východních
Čechách. Tato situace trvala bez větších změn až do konce srpna, kdy došlo k reorganizaci
spojené s válečným tažením proti Polsku 1) .
Po odsunu štábu 3. vojskové skupiny (15. dubna 1939) zůstalo v Praze jen velitelství
IV. AK generála Viktora von Schwedlera. Stalo se nejvyšším velitelským orgánem
pro říšské vojsko na území protektorátu a zároveň dočasným nadřízeným velitelstvím
jednotek na území samotných Čech. Dnem 22. dubna byla pak vojska v Čechách podřízena
generálu Schaalovi, veliteli nové 10. tankové divize (XV. AK Jena), jejíž části
byly přesunuty do Prahy a středních Čech. Již 1. dubna se prvním zmocněncem
branné moci v protektorátě stal tvrdý a nekompromisní generál pěchoty Erich
Frederici. Poté, co byl v souvislosti s odchodem protektora von Neuratha odvolán,
vykonávali tuto funkci postupně generálové Toussaint a Schall. V závěrečných
fázích osvobozování našich území byl na tomto postu opět generál Rudolf Toussaint.
Od tohoto prvního schématu vojenské okupace Čech a Moravy se odvíjely některé
další obměny. V zásadě však, jak se uvádí v tiskové zprávě OKW ze dne 17. března
1939, „ ...průběhem 16. března dosáhly oddíly ... ona místa, která jim byla
přikázána jako definitivní cíl. Tím byl vytvořen klid a bezpečnost v zemi České
a Moravské... “. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že pokud je v oficiálních
dokumentech uváděna dislokace okupačních jednotek ve „středních Čechách“, míní
se tím sice především okolí Prahy, ale také například Lounsko. Po záboru pohraničí
v říjnu 1938 již „severní Čechy“ v dnešním pojetí neexistovaly. S ohledem na
tuto skutečnost je možné alespoň rámcově určit, jaké jednotky působily v Lounech.
Podzimní přísahu nováčků v roce 1942
zahájil na lounském náměstí |
Je nepochybné, že 15. března 1939 jednotky německé 24. pěší divize
ihned obsadily sotva dostavěná lounská kasárna 4. cyklistického praporu a budovu
okresního doplňovacího velitelství. Veškeré sklady vojenského materiálu a pevnostní
objekty byly střeženy a příslušníci československého vojska znehybněni. Koncem
května bylo rozhodnuto, že říšská branná moc využije území protektorátu jednak
k rozmístění svých jednotek zajišťujících klid, pořádek, ostrahu a bezpečnostní
úkoly, jednak jako prostor výcviku náhradních a záložních jednotek (Einsatz-
und Ausbildungseinheiten). Posádkové správy (Standortverwaltungen) měly nadále
být z velké části zachovány a řízeny posádkovými veliteli (Standortältesten)
s vlastními štáby a asistenčními jednotkami. V duchu těchto záměrů Louny zůstaly
sídlem posádky. Vše však nasvědčuje tomu, že měly statut tzv. Wechselgarnisone
(obměnné posádky), v níž se nadále měla střídavě cvičit náhradní a záložní tělesa
vyšších jednotek wehrmachtu. Zachované dokumenty dosvědčují, že na území protektorátu
byla tímto způsobem zajišťována příprava náhradních a doplňovacích jednotek
zejména pro říšské vojenské okruhy I (Königsberg), IV (Dresden), V (Stuttgart),
VIII (Breslau), XIII (Nürnberg) a XVII (Wien). Z hlediska vyššího velení tyto
doplňovací kontingenty, krátkodobě umístěné v obměnných posádkách, zůstávaly
v převažující míře podřízeny svým organickým velitelstvím v říši (kmenovým okruhům).
Výše zmíněný vojenský zmocněnec zajišťoval v podstatě jen některé záležitosti
jejich pobytu na území protektorátu.
Podívejme se nyní, jak asi vypadala situace v Lounech během března, dubna a
května 1939. Podle dokumentů ve Státním okresním archivu Louny (fond MěÚ) byla
16. března na radnici doručena vyhláška o udržení klidu ve městě s nařízením
o uzavírací policejní hodině. Okresní hejtman JUDr. Karel Podhajský zároveň
požádal město o urychlenou kolaudaci dostavěných kasáren, tou dobou obsazených
německým vojskem a odzbrojenými příslušníky československého cyklistického praporu
4.
Způsob stavby a předávání lounských kasáren je samostatnou kapitolou dějin města,
zabírající v archivu nejméně půl metru dokumenty nabitých kartonů. Pro náš účel
postačuje, zmíníme-li, že slavnostní předání areálu kasáren pro potřeby posádky
cyklistického praporu bylo městskou radou ohlášeno již v srpnu 1938, ale ještě
v době obsazení kasáren říšskoněmeckým vojskem kolaudace staveb neproběhla.
Spíše naopak, německá vojenská správa (posádkové velitelství) požadovala další
vylepšení areálu. Město muselo nechat vydláždit celé nádvoří kasáren, byl natírán
plot apod. Jednalo se zároveň o brzké vystěhování československých gážistů do
obecních bytů mimo kasárna.
K částečnému uzavření celé záležitosti zdá se, došlo až 23. června 1939, kdy
byly hotové budovy I. etapy výstavby protokolárně převzaty od stavebních firem
do majetku města. Louny byly od počátku investorem stavby, zadluženým a trápeným
nedůsledností stavebních firem a subdodavatelů, o nepřízni doby nemluvě. Kasárna,
započatá jako výraz trvalosti vytouženého statutu posádkového města, byla nakonec
15. března v podstatě jednoduše zabavena protektorátní vojenskou správou. Ta
teprve počátkem roku 1940 rozhodla o způsobu převzetí platebních závazků za
užívání posádkou obsazených objektů, a to i pro další období počínaje rokem
1941. Mimoto, až do počátku března 1940, užívalo vojsko v Lounech prostory hotelu
Zastávka. A to, jak uvidíme dále, nebyl ještě záborům konec...
Ale vraťme se ještě k březnu 1939. Týden po okupaci doručili lounské radnici
oběžník okresního úřadu o novém ustanovení policejní zavírací hodiny a o nutnosti
odevzdat veškeré zbraně a střelivo v držení občanů města. Zároveň přišel poštou
i přípis Konsorcia stavitelů kasáren, podávající rozklad k výdajům, jež město
odmítalo zaplatit, zatímco z druhé strany útočila netrpělivá posádková správa
(Heeresstandortverwaltung 63 in Laun). Požadavkem nových vojenských pánů mimo
jiné bylo, aby ještě do konce měsíce byly v ulicích umístěny německy psané orientační
tabule, ukazující cestu ke kasárnám. Zdá se, že někdy v té době také vzniklo
pojmenování celého komplexu vojenských budov pod Blšanským vrchem po maršálovi
a posledním říšském prezidentovi Paulu von Hindenburg (1847-1934), který jako
86letý vzor pravého němectví rok před smrtí v podstatě inauguroval Adolfa Hitlera
na post kancléře „tisícileté říše“.
Dne 30. ledna 1943 takto pochodovali
nováčci lounské posádky před improvizovanou tribunou u ústí Korunní uličky
(foto: Archiv OM, Louny) |
Zatím není zcela zřejmé, která jednotka wehrmachtu onoho osudného
15. března obsadila lounská kasárna. Zachoval se však zápis ze schůze městské
rady, která se 5. dubna usnesla umožnit blíže nespecifikovaným příslušníkům
říšskoněmecké branné moci koupání v městských lázních, a to za poplatek 0,50
K za osobu a koupel a jen v úterý. První závazný údaj o zcela konkrétní jednotce
se objevuje 18. dubna 1939. Nalezl jsem jej na pozvánce, kterou starostovi Loun
Josefu Fouskovi zaslal nepříliš čitelně podepsaný Oberstleutnant und Bataillon
Kommandeur, tedy velitel praporu v hodnosti podplukovníka (jmenoval se Reupel?),
zvoucí představitele města na připravovanou slavnostní přehlídku II. praporu
pěšího pluku 32. Akce měla proběhnout na Masarykově (dnes Mírovém) náměstí 20.
dubna, při příležitosti abrahámovin Adolfa Hitlera. Strojem psaná pozvánka se
zachovala a její text doslova zní: „Der Kommandeur des II./Inf. Rgt. 32 gibt
sich die Ehre, Herrn Bürgermeister der Stadt Laun, sowie einige Herren seiner
Wahl, zu der am 20. 4. 39 11.00 Uhr auf dem Marktplatz Laun stattfindenden Vorbeimarsch,
zu Ehren des 50. Geburtstages des Führers und Reichskanzlers ergebenst einzuladen.
Die Herren werden gebeten, sich bis 10.50 Uhr am „Hus-Denkmal“ einzufinden.“
Ano, to byly ještě dny, kdy si velitel posádky považoval za čest „pozvat pana
starostu a jím vybrané pány“ na první kankánový parádemarš v nablýskaných holínkách
a bagančatech. Starosta svolal městskou radu na 19. duben. Po jejím jednání
odeslal téhož dne veliteli německého praporu dopis čj. 4020 tohoto znění:
„Panu veliteli II./Inf. Regiment 32 v Lounech. Odvolávaje se na usnesení městské
rady z dnešního dne dovoluji si Vám zdvořile poděkovati za pozvání k zítřejší
přehlídce zdejší posádky, uspořádané k poctě 50. narozenin Vůdce a říšského
kancléře na Masarykově náměstí v Lounech. Mám čest Vám oznámiti, že rád zúčastním
se s několika členy městské rady a zástupci městského úřadu zítřejší přehlídky.“
Snad není nutné připomínat, že text dopisu byl vyhotoven dvojjazyčně, jak vyžadovaly
nové zvyklosti ve vedení protektorátní úřední korespondence. Co je důležité,
je konstatování pana starosty, že vedení lounské radnice považovalo zmíněný
druhý prapor 32. pěšího pluku wehrmachtu za „zdejší (tedy lounskou) posádku“.
Oficiální fotograf zachytil tento málem mystický obřad „přísahy na šavli", odbývaný na ploše „Viktoria Platz" (dříve Masarykova náměstí) v Lounech na podzim 1943 (foto: Archiv OM, Louny) |
O necelý měsíc později se v městské radě projednávalo další poselství
z kasáren. Tentokrát vše začalo tím, že někdo z velení německého III. oddílu
dělostřeleckého pluku 20, údajně posádkou ležícího v Lounech, zaslal městské
radě žádost o souhlas s vydáváním jídla chudým občanům města. „Eintopf“ měl
pocházet z kuchyně zmíněné jednotky kanonýrů. Radní se shodli, že toho využijí
a slíbili zaslat příslušný seznam potřebných osob. Jak to dopadlo, nevím, ale
rozhodnutí padlo 4. května 1939. O necelých čtrnáct dní později, přesně 17.
května, byla na stole městské rady další depeše německých dělostřelců. Tentokrát
šlo o povolení využívat městskou plovárnu k výcviku neplavců. Radním se to příliš
nezdálo a odpověděli, že plovárna se využívá především k výcviku školní mládeže.
Tento v té době již nepříliš přesvědčivý argument dělostřelce neodradil. A tak
1. června 1939 radní přece jen souhlasili s uzavřením smlouvy, podle níž by
jmenovaný III. oddíl 20. dělostřeleckého pluku wehrmachtu mohl na městské plovárně
v Lounech provádět výcvik neplavců na plavce a plavců na plavce – záchranáře.
Jedinou podmínkou radních bylo, aby se výcvik prováděl pouze v létě (!), jen
ve středu a v sobotu, vždy od 8 do 11 hodin dopoledne...
Z uvedených chudých údajů vyplývá, že v prvních týdnech po okupaci 15. března
1939 v Lounech skutečně německá vojenská posádka byla. Existují písemné důkazy,
že v dubnu to byl druhý prapor 32. pěšího pluku, což také odpovídalo kapacitě
právě dostavěných kasáren ve městě. Je dále velmi pravděpodobné, že součástí
posádky byl nebo se záhy stal třetí oddíl 20. dělostřeleckého pluku, o němž
se zmiňují usnesení městské rady z května 1939. Obě jednotky snad byly součástmi
tehdy ještě v severních a středních Čechách rozmístěných zbytků okupační 24.
pěší divize. Jejich úkolem možná bylo připravit v Lounech ubytování a výcvikové
prostory pro budoucí obměnné posádkové pobyty jednotek z říše.
Prvním úkolem říšské branné moci po vzniku protektorátu však byla příprava na
vpád do Polska. Tato kampaň posléze odčerpala většinu dosavadních okupačních
jednotek, a proto byly v září 1939 na našem území rozmístěny pluky a prapory
zemské ochrany (Landesschützeneinheiten) a první kontingenty náhradních a záložních
jednotek pro doplňování říšských vojenských okruhů a pro budování nových útvarů
SS. Nemáme zatím přesné zprávy, jak se tyto akce dotkly Loun, ale je známo,
že od konce srpna 1939 byly v Čechách tři pluky zemské ochrany (Landesschutz
Regiment 1, 2, 3), což představovalo 11 praporů pod velením generálporučíka
Speicha, velitele zemské ochrany v Praze. Po válečné kampani v Polsku, k 15.
říjnu 1939, bylo toto velitelství přeměněno na velitelství 539. divize Praha,
čítající okolo 7000 mužů.
Současně se od září 1939 v severním prostoru středních Čech a Prahy vytvářely
jednotky 255. a 256. divize, do konce téhož roku docvičené a přetvořené k nasazení
do pole. Počínaje 1. listopadem přicházely do Čech náhradní jednotky V. vojenského
okruhu (Wehrkreis V – Stuttgart), tvořící v protektorátě náhradní těleso s názvem
Ersatz-Division Böhmen – 155. Division Prag pod velením generálporučíka Tscherninga.
Tato divize po splnění výcvikových úkolů odešla koncem srpna 1940 zpět, do svého
domovského okruhu v říši. Je velmi pravděpodobné, že některá z jednotek 155.
divize byla cvičena také v Lounech. Tou dobou, údajně ve dnech 13. – 15. srpna
1940, proběhla kolaudace zbytku kasárenských objektů z II. etapy výstavby a
vojenská posádková správa zaplatila úroky z obecních půjček za rok 1940 a zavázala
se platit tyto úroky i nadále.
Kromě přehlídek v den narozenin vůdce
a při přísahách nováčků, pořádala |
Na druhé straně však táž správa několikrát žádala město, aby jí
byly sníženy poplatky za odběr elektrické energie.
V září 1940 se do Čech postupně přesunovaly doplňovací jednotky I. vojenského
okruhu (Wehrkreis I – Königsberg), tvořící součásti nově tvořené Ersatz-Division
Böhmen – 141. Division Prag. Náhradní divize se poté rychle měnily, takže do
konce roku 1941 se v protektorátních posádkách vystřídalo nejméně 5 až 9 divizí
z okruhů č. IV, VIII, XIII a XVII. Jaké a kdy se části těchto těles případně
objevily v Lounech, zatím nevíme. Zachovaly se však dvě zprávy z roku 1941,
svědčící o tom, že ve městě vojsko stále bylo a že docházelo k obměnám.
Na zasedání správní komise 17. července totiž doporučil její člen Jaroslav Budinka,
aby „město použilo příležitosti k navázání styků s místní posádkou“, a to v souvislosti
s výměnou nějaké jednotky. Komise se vzápětí usnesla, že se příště bude účastnit
vítání nových posádkových jednotek. Velmi zajímavým je druhý údaj z protokolů
správní komise, podle něhož ve schůzi 27. listopadu 1941 bylo oznámeno, že „velitelství
německé posádky v Lounech vypracovalo dějiny vojenských posádek v Lounech od
roku 1802 až do roku 1939“. Komise vyslovila jmenovanému velitelství dík a konstatovala,
že spis bude zařazen do městského archivu. Jistě bude zajímavé pokusit se tento
elaborát nalézt, pokud se ve fondech lounského Státního okresního archivu do
dnešních dnů zachoval...
Dalším nepřímým svědectvím o působení wehrmachtu v katastru Loun v roce 1941
je i oběžník okresního úřadu v Lounech čj. 1185/pres. z 19. srpna 1941, oznamující,
že říšský protektor vydal „Ustanovení o provádění odškodnění za škody způsobené
brannou mocí na polích apod.“ (SOkA Louny, fond MěÚ, sign.Pr, karton 406). Podle
oběžníku mají obce uplatnění nároků na odškodnění oznámit okresnímu úřadu, který
je poučí, jak v duchu citovaného ustanovení říšského protektora dále postupovat.
Nejpřesnější údaje o německé posádce v Lounech pocházejí z let 1942-1944. Počátkem
roku 1942 totiž končila jednání o převzetí budovy tzv. dívčích škol (dnes Základní
školy J. A. Komenského, Pražská čp.101/102) pro potřeby posádkové správy (Heeresstandortverwaltung
Laun). V prvních dnech února byly dohodnuty podrobnosti převodu této nemovitosti
v majetku města takovým způsobem, že v úterý 24. února došlo ke komisionelnímu
předání. Za město byl přítomen stavební rada ing. Karel Poříska, zbytek komise
tvořili představitelé německé armády jako strana přejímající: velitel posádky
(Standortälteste Hauptmann Nickl), dva hospodářští úředníci posádkové správy
(Stabszahlmeister Böhme, Oberzahlmeister Buhl) a za budoucího uživatele budovy
jistý kapitán Hillenbrandt. Tímto uživatelem byla pomocná vojenská skupina Genesende
Kompanie Inf. Erg. Bataillon 213, tedy sanitární setnina doplňovacího praporu
213. Ta zřejmě připravovala příchod nové posádky, kterou se podle údajů z pražského
Vojenského historického muzea (sign. PROTEK-1.CRD) měl stát Grenadier Ersatz-
und Ausbildung Bataillon 213, součást Ersatz-Division 193. Tato divize, založená
6. září 1939 v Erlangen, byla záložním tělesem pro 73. pěší divizi wehrmachtu
2).
Do Hindenburgových kasáren v Lounech byl zmíněný prapor přeložen 18. června
1942. Brzy nato, podle všeho již 1. října 1942, byla jednotka rozdělena na dvě
části stejného číselného označení: 213. prapor náhradní (tj. záložní) a 213.
prapor výcvikový. Zachované záznamy uvádějí, že obě jednotky byly v Lounech
ještě v listopadu 1944 a že v roce 1943 jim velel jistý major Herbrechtsmeier.
Antonín Hluštík