ZPĚT NA ARCHIV REGIZU

KULTURNĚ HISTORICKÁ REVUE LOUNSKÉHO REGIONU

ARCHIV - HISTORIE


Zkoumání přítomnosti a povahy vojenských posádek v Lounech během protektorátu je obtížným úkolem. Ve fondech Státního okresního archovu Louny se zachovaly jen neúplné zprávy, něco málo lze spíše vytušit ze soudobého tisku a z městské kroniky. Ta ovšem po dobu II. světové války nebyla vedena. Použitelné, avšak nedostatečné údaje v ní byly sepsány až po osvobození a nejsou bezprostředním svědectvím. V archivech se zachovaly jen dokumenty obecnější povahy, týkající se navíc spíše vyšších úrovní Wehrmacht, SS-Waffen a Luftwaffe. V posledních letech byly mnohé z těchto dokladů publikovány formou odborných studií a soupisů dokumentů v časopise Historie a vojenství. S pomocí všech dostupných údajů se můžeme alespoň pokusit rekonstruovat hlavní rysy role, kterou Louny jako posádkové město v letech 1939-1945 hrály.

LOUNY POSÁDKOVÝM MĚSTEM V LETECH 1939-1944

Především je nutné ujasnit si záměry vrchního velení německé armády v protektorátě. Dnem 15. března 1939 se stal v Čechách a na Moravě vrchním velitelem okupační vojenské správy generál von Brauchitsch, který však již 5. dubna formálně uvedl do funkce prvního říšského protektora Konstantina von Neuratha – šéfa výkonné moci. Vojenským pánem byl von Brauchitsch až do 15. dubna s tím, že nikterak nepodléhal protektorovi. To platilo i později. Jednotky říšské branné moci měly nadále vlastního velitele, kterým byl při úřadu protektora jmenovaný zmocněnec (der Wehrmachtsbevollmächtigte beim Reichsprotektor in Böhmen und Mähren). Tento vysoký důstojník měl vlastní štáb se služebnou vojenského zpravodajství (Abwehrstelle), sídlil v Praze a byl podřízen přímo vrchnímu velitelství branné moci (OKW – Oberkommando Wehrmacht) v Berlíně.
K uvedenému datu 15. dubna 1939 skončila v protektorátě také činnost velitelství okupačních vojskových skupin 3 (Čechy) a 5 (Morava). Vlastní jednotky těchto těles byly stahovány do domovských posádek v říši již koncem března a počátkem dubna. V Čechách se však ještě zdržovaly některé velitelské orgány 3. vojskové skupiny generála Blaskowitze, trvaleji se usazovaly části pěších divizí 4 a 24 ze svazku IV. AK (Praha, střední Čechy), některé jednotky 3. tankové divize ze svazku XVI. AK (střední Čechy), po jednom zesíleném pluku 10. a 46. pěší divize, jeden kulometný prapor a 130. pěší pluk (vše ze svazku XIII. AK v západních a jižních Čechách) a konečně některé části 28. pěší divize od XIV. AK ve východních Čechách. Tato situace trvala bez větších změn až do konce srpna, kdy došlo k reorganizaci spojené s válečným tažením proti Polsku 1) .
Po odsunu štábu 3. vojskové skupiny (15. dubna 1939) zůstalo v Praze jen velitelství IV. AK generála Viktora von Schwedlera. Stalo se nejvyšším velitelským orgánem pro říšské vojsko na území protektorátu a zároveň dočasným nadřízeným velitelstvím jednotek na území samotných Čech. Dnem 22. dubna byla pak vojska v Čechách podřízena generálu Schaalovi, veliteli nové 10. tankové divize (XV. AK Jena), jejíž části byly přesunuty do Prahy a středních Čech. Již 1. dubna se prvním zmocněncem branné moci v protektorátě stal tvrdý a nekompromisní generál pěchoty Erich Frederici. Poté, co byl v souvislosti s odchodem protektora von Neuratha odvolán, vykonávali tuto funkci postupně generálové Toussaint a Schall. V závěrečných fázích osvobozování našich území byl na tomto postu opět generál Rudolf Toussaint.
Od tohoto prvního schématu vojenské okupace Čech a Moravy se odvíjely některé další obměny. V zásadě však, jak se uvádí v tiskové zprávě OKW ze dne 17. března 1939, „ ...průběhem 16. března dosáhly oddíly ... ona místa, která jim byla přikázána jako definitivní cíl. Tím byl vytvořen klid a bezpečnost v zemi České a Moravské... “. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že pokud je v oficiálních dokumentech uváděna dislokace okupačních jednotek ve „středních Čechách“, míní se tím sice především okolí Prahy, ale také například Lounsko. Po záboru pohraničí v říjnu 1938 již „severní Čechy“ v dnešním pojetí neexistovaly. S ohledem na tuto skutečnost je možné alespoň rámcově určit, jaké jednotky působily v Lounech.

Podzimní přísahu nováčků v roce 1942 zahájil na lounském náměstí
velitel nedávno přiveleného náhradního a doplňovacího 213. praporu
193. náhradní divize z Erlangen. Tato jednotka byla posádkou
v Lounech ještě v listopadu 1944 (foto: Archiv OM Louny)

Je nepochybné, že 15. března 1939 jednotky německé 24. pěší divize ihned obsadily sotva dostavěná lounská kasárna 4. cyklistického praporu a budovu okresního doplňovacího velitelství. Veškeré sklady vojenského materiálu a pevnostní objekty byly střeženy a příslušníci československého vojska znehybněni. Koncem května bylo rozhodnuto, že říšská branná moc využije území protektorátu jednak k rozmístění svých jednotek zajišťujících klid, pořádek, ostrahu a bezpečnostní úkoly, jednak jako prostor výcviku náhradních a záložních jednotek (Einsatz- und Ausbildungseinheiten). Posádkové správy (Standortverwaltungen) měly nadále být z velké části zachovány a řízeny posádkovými veliteli (Standortältesten) s vlastními štáby a asistenčními jednotkami. V duchu těchto záměrů Louny zůstaly sídlem posádky. Vše však nasvědčuje tomu, že měly statut tzv. Wechselgarnisone (obměnné posádky), v níž se nadále měla střídavě cvičit náhradní a záložní tělesa vyšších jednotek wehrmachtu. Zachované dokumenty dosvědčují, že na území protektorátu byla tímto způsobem zajišťována příprava náhradních a doplňovacích jednotek zejména pro říšské vojenské okruhy I (Königsberg), IV (Dresden), V (Stuttgart), VIII (Breslau), XIII (Nürnberg) a XVII (Wien). Z hlediska vyššího velení tyto doplňovací kontingenty, krátkodobě umístěné v obměnných posádkách, zůstávaly v převažující míře podřízeny svým organickým velitelstvím v říši (kmenovým okruhům). Výše zmíněný vojenský zmocněnec zajišťoval v podstatě jen některé záležitosti jejich pobytu na území protektorátu.
Podívejme se nyní, jak asi vypadala situace v Lounech během března, dubna a května 1939. Podle dokumentů ve Státním okresním archivu Louny (fond MěÚ) byla 16. března na radnici doručena vyhláška o udržení klidu ve městě s nařízením o uzavírací policejní hodině. Okresní hejtman JUDr. Karel Podhajský zároveň požádal město o urychlenou kolaudaci dostavěných kasáren, tou dobou obsazených německým vojskem a odzbrojenými příslušníky československého cyklistického praporu 4.
Způsob stavby a předávání lounských kasáren je samostatnou kapitolou dějin města, zabírající v archivu nejméně půl metru dokumenty nabitých kartonů. Pro náš účel postačuje, zmíníme-li, že slavnostní předání areálu kasáren pro potřeby posádky cyklistického praporu bylo městskou radou ohlášeno již v srpnu 1938, ale ještě v době obsazení kasáren říšskoněmeckým vojskem kolaudace staveb neproběhla. Spíše naopak, německá vojenská správa (posádkové velitelství) požadovala další vylepšení areálu. Město muselo nechat vydláždit celé nádvoří kasáren, byl natírán plot apod. Jednalo se zároveň o brzké vystěhování československých gážistů do obecních bytů mimo kasárna.
K částečnému uzavření celé záležitosti zdá se, došlo až 23. června 1939, kdy byly hotové budovy I. etapy výstavby protokolárně převzaty od stavebních firem do majetku města. Louny byly od počátku investorem stavby, zadluženým a trápeným nedůsledností stavebních firem a subdodavatelů, o nepřízni doby nemluvě. Kasárna, započatá jako výraz trvalosti vytouženého statutu posádkového města, byla nakonec 15. března v podstatě jednoduše zabavena protektorátní vojenskou správou. Ta teprve počátkem roku 1940 rozhodla o způsobu převzetí platebních závazků za užívání posádkou obsazených objektů, a to i pro další období počínaje rokem 1941. Mimoto, až do počátku března 1940, užívalo vojsko v Lounech prostory hotelu Zastávka. A to, jak uvidíme dále, nebyl ještě záborům konec...
Ale vraťme se ještě k březnu 1939. Týden po okupaci doručili lounské radnici oběžník okresního úřadu o novém ustanovení policejní zavírací hodiny a o nutnosti odevzdat veškeré zbraně a střelivo v držení občanů města. Zároveň přišel poštou i přípis Konsorcia stavitelů kasáren, podávající rozklad k výdajům, jež město odmítalo zaplatit, zatímco z druhé strany útočila netrpělivá posádková správa (Heeresstandortverwaltung 63 in Laun). Požadavkem nových vojenských pánů mimo jiné bylo, aby ještě do konce měsíce byly v ulicích umístěny německy psané orientační tabule, ukazující cestu ke kasárnám. Zdá se, že někdy v té době také vzniklo pojmenování celého komplexu vojenských budov pod Blšanským vrchem po maršálovi a posledním říšském prezidentovi Paulu von Hindenburg (1847-1934), který jako 86letý vzor pravého němectví rok před smrtí v podstatě inauguroval Adolfa Hitlera na post kancléře „tisícileté říše“.

Dne 30. ledna 1943 takto pochodovali nováčci lounské posádky před improvizovanou tribunou u ústí Korunní uličky (foto: Archiv OM, Louny)

Zatím není zcela zřejmé, která jednotka wehrmachtu onoho osudného 15. března obsadila lounská kasárna. Zachoval se však zápis ze schůze městské rady, která se 5. dubna usnesla umožnit blíže nespecifikovaným příslušníkům říšskoněmecké branné moci koupání v městských lázních, a to za poplatek 0,50 K za osobu a koupel a jen v úterý. První závazný údaj o zcela konkrétní jednotce se objevuje 18. dubna 1939. Nalezl jsem jej na pozvánce, kterou starostovi Loun Josefu Fouskovi zaslal nepříliš čitelně podepsaný Oberstleutnant und Bataillon Kommandeur, tedy velitel praporu v hodnosti podplukovníka (jmenoval se Reupel?), zvoucí představitele města na připravovanou slavnostní přehlídku II. praporu pěšího pluku 32. Akce měla proběhnout na Masarykově (dnes Mírovém) náměstí 20. dubna, při příležitosti abrahámovin Adolfa Hitlera. Strojem psaná pozvánka se zachovala a její text doslova zní: „Der Kommandeur des II./Inf. Rgt. 32 gibt sich die Ehre, Herrn Bürgermeister der Stadt Laun, sowie einige Herren seiner Wahl, zu der am 20. 4. 39 11.00 Uhr auf dem Marktplatz Laun stattfindenden Vorbeimarsch, zu Ehren des 50. Geburtstages des Führers und Reichskanzlers ergebenst einzuladen. Die Herren werden gebeten, sich bis 10.50 Uhr am „Hus-Denkmal“ einzufinden.“
Ano, to byly ještě dny, kdy si velitel posádky považoval za čest „pozvat pana starostu a jím vybrané pány“ na první kankánový parádemarš v nablýskaných holínkách a bagančatech. Starosta svolal městskou radu na 19. duben. Po jejím jednání odeslal téhož dne veliteli německého praporu dopis čj. 4020 tohoto znění:
„Panu veliteli II./Inf. Regiment 32 v Lounech. Odvolávaje se na usnesení městské rady z dnešního dne dovoluji si Vám zdvořile poděkovati za pozvání k zítřejší přehlídce zdejší posádky, uspořádané k poctě 50. narozenin Vůdce a říšského kancléře na Masarykově náměstí v Lounech. Mám čest Vám oznámiti, že rád zúčastním se s několika členy městské rady a zástupci městského úřadu zítřejší přehlídky.“
Snad není nutné připomínat, že text dopisu byl vyhotoven dvojjazyčně, jak vyžadovaly nové zvyklosti ve vedení protektorátní úřední korespondence. Co je důležité, je konstatování pana starosty, že vedení lounské radnice považovalo zmíněný druhý prapor 32. pěšího pluku wehrmachtu za „zdejší (tedy lounskou) posádku“.

Oficiální fotograf zachytil tento málem mystický obřad „přísahy na šavli", odbývaný na ploše „Viktoria Platz" (dříve Masarykova náměstí) v Lounech na podzim 1943 (foto: Archiv OM, Louny)

O necelý měsíc později se v městské radě projednávalo další poselství z kasáren. Tentokrát vše začalo tím, že někdo z velení německého III. oddílu dělostřeleckého pluku 20, údajně posádkou ležícího v Lounech, zaslal městské radě žádost o souhlas s vydáváním jídla chudým občanům města. „Eintopf“ měl pocházet z kuchyně zmíněné jednotky kanonýrů. Radní se shodli, že toho využijí a slíbili zaslat příslušný seznam potřebných osob. Jak to dopadlo, nevím, ale rozhodnutí padlo 4. května 1939. O necelých čtrnáct dní později, přesně 17. května, byla na stole městské rady další depeše německých dělostřelců. Tentokrát šlo o povolení využívat městskou plovárnu k výcviku neplavců. Radním se to příliš nezdálo a odpověděli, že plovárna se využívá především k výcviku školní mládeže.
Tento v té době již nepříliš přesvědčivý argument dělostřelce neodradil. A tak 1. června 1939 radní přece jen souhlasili s uzavřením smlouvy, podle níž by jmenovaný III. oddíl 20. dělostřeleckého pluku wehrmachtu mohl na městské plovárně v Lounech provádět výcvik neplavců na plavce a plavců na plavce – záchranáře. Jedinou podmínkou radních bylo, aby se výcvik prováděl pouze v létě (!), jen ve středu a v sobotu, vždy od 8 do 11 hodin dopoledne...
Z uvedených chudých údajů vyplývá, že v prvních týdnech po okupaci 15. března 1939 v Lounech skutečně německá vojenská posádka byla. Existují písemné důkazy, že v dubnu to byl druhý prapor 32. pěšího pluku, což také odpovídalo kapacitě právě dostavěných kasáren ve městě. Je dále velmi pravděpodobné, že součástí posádky byl nebo se záhy stal třetí oddíl 20. dělostřeleckého pluku, o němž se zmiňují usnesení městské rady z května 1939. Obě jednotky snad byly součástmi tehdy ještě v severních a středních Čechách rozmístěných zbytků okupační 24. pěší divize. Jejich úkolem možná bylo připravit v Lounech ubytování a výcvikové prostory pro budoucí obměnné posádkové pobyty jednotek z říše.
Prvním úkolem říšské branné moci po vzniku protektorátu však byla příprava na vpád do Polska. Tato kampaň posléze odčerpala většinu dosavadních okupačních jednotek, a proto byly v září 1939 na našem území rozmístěny pluky a prapory zemské ochrany (Landesschützeneinheiten) a první kontingenty náhradních a záložních jednotek pro doplňování říšských vojenských okruhů a pro budování nových útvarů SS. Nemáme zatím přesné zprávy, jak se tyto akce dotkly Loun, ale je známo, že od konce srpna 1939 byly v Čechách tři pluky zemské ochrany (Landesschutz Regiment 1, 2, 3), což představovalo 11 praporů pod velením generálporučíka Speicha, velitele zemské ochrany v Praze. Po válečné kampani v Polsku, k 15. říjnu 1939, bylo toto velitelství přeměněno na velitelství 539. divize Praha, čítající okolo 7000 mužů.
Současně se od září 1939 v severním prostoru středních Čech a Prahy vytvářely jednotky 255. a 256. divize, do konce téhož roku docvičené a přetvořené k nasazení do pole. Počínaje 1. listopadem přicházely do Čech náhradní jednotky V. vojenského okruhu (Wehrkreis V – Stuttgart), tvořící v protektorátě náhradní těleso s názvem Ersatz-Division Böhmen – 155. Division Prag pod velením generálporučíka Tscherninga. Tato divize po splnění výcvikových úkolů odešla koncem srpna 1940 zpět, do svého domovského okruhu v říši. Je velmi pravděpodobné, že některá z jednotek 155. divize byla cvičena také v Lounech. Tou dobou, údajně ve dnech 13. – 15. srpna 1940, proběhla kolaudace zbytku kasárenských objektů z II. etapy výstavby a vojenská posádková správa zaplatila úroky z obecních půjček za rok 1940 a zavázala se platit tyto úroky i nadále.

Kromě přehlídek v den narozenin vůdce a při přísahách nováčků, pořádala
lounská posádka vždy v březnu pravidelné Dny hrdinů. Tato tryzna se odbývala
11. 3. 1944 za přítomnosti pod tribunou sedících raněných a ve městě se zotavujících vojáků (foto: Archiv OM, Louny)

Na druhé straně však táž správa několikrát žádala město, aby jí byly sníženy poplatky za odběr elektrické energie.
V září 1940 se do Čech postupně přesunovaly doplňovací jednotky I. vojenského okruhu (Wehrkreis I – Königsberg), tvořící součásti nově tvořené Ersatz-Division Böhmen – 141. Division Prag. Náhradní divize se poté rychle měnily, takže do konce roku 1941 se v protektorátních posádkách vystřídalo nejméně 5 až 9 divizí z okruhů č. IV, VIII, XIII a XVII. Jaké a kdy se části těchto těles případně objevily v Lounech, zatím nevíme. Zachovaly se však dvě zprávy z roku 1941, svědčící o tom, že ve městě vojsko stále bylo a že docházelo k obměnám.
Na zasedání správní komise 17. července totiž doporučil její člen Jaroslav Budinka, aby „město použilo příležitosti k navázání styků s místní posádkou“, a to v souvislosti s výměnou nějaké jednotky. Komise se vzápětí usnesla, že se příště bude účastnit vítání nových posádkových jednotek. Velmi zajímavým je druhý údaj z protokolů správní komise, podle něhož ve schůzi 27. listopadu 1941 bylo oznámeno, že „velitelství německé posádky v Lounech vypracovalo dějiny vojenských posádek v Lounech od roku 1802 až do roku 1939“. Komise vyslovila jmenovanému velitelství dík a konstatovala, že spis bude zařazen do městského archivu. Jistě bude zajímavé pokusit se tento elaborát nalézt, pokud se ve fondech lounského Státního okresního archivu do dnešních dnů zachoval...
Dalším nepřímým svědectvím o působení wehrmachtu v katastru Loun v roce 1941 je i oběžník okresního úřadu v Lounech čj. 1185/pres. z 19. srpna 1941, oznamující, že říšský protektor vydal „Ustanovení o provádění odškodnění za škody způsobené brannou mocí na polích apod.“ (SOkA Louny, fond MěÚ, sign.Pr, karton 406). Podle oběžníku mají obce uplatnění nároků na odškodnění oznámit okresnímu úřadu, který je poučí, jak v duchu citovaného ustanovení říšského protektora dále postupovat.
Nejpřesnější údaje o německé posádce v Lounech pocházejí z let 1942-1944. Počátkem roku 1942 totiž končila jednání o převzetí budovy tzv. dívčích škol (dnes Základní školy J. A. Komenského, Pražská čp.101/102) pro potřeby posádkové správy (Heeresstandortverwaltung Laun). V prvních dnech února byly dohodnuty podrobnosti převodu této nemovitosti v majetku města takovým způsobem, že v úterý 24. února došlo ke komisionelnímu předání. Za město byl přítomen stavební rada ing. Karel Poříska, zbytek komise tvořili představitelé německé armády jako strana přejímající: velitel posádky (Standortälteste Hauptmann Nickl), dva hospodářští úředníci posádkové správy (Stabszahlmeister Böhme, Oberzahlmeister Buhl) a za budoucího uživatele budovy jistý kapitán Hillenbrandt. Tímto uživatelem byla pomocná vojenská skupina Genesende Kompanie Inf. Erg. Bataillon 213, tedy sanitární setnina doplňovacího praporu 213. Ta zřejmě připravovala příchod nové posádky, kterou se podle údajů z pražského Vojenského historického muzea (sign. PROTEK-1.CRD) měl stát Grenadier Ersatz- und Ausbildung Bataillon 213, součást Ersatz-Division 193. Tato divize, založená 6. září 1939 v Erlangen, byla záložním tělesem pro 73. pěší divizi wehrmachtu 2).
Do Hindenburgových kasáren v Lounech byl zmíněný prapor přeložen 18. června 1942. Brzy nato, podle všeho již 1. října 1942, byla jednotka rozdělena na dvě části stejného číselného označení: 213. prapor náhradní (tj. záložní) a 213. prapor výcvikový. Zachované záznamy uvádějí, že obě jednotky byly v Lounech ještě v listopadu 1944 a že v roce 1943 jim velel jistý major Herbrechtsmeier.

Antonín Hluštík

1) Srovnej REGIZ č. 1/1999, str. 31 a 32.
2) Za získání těchto údajů vděčí autor ochotné pomoci paní Císařovské ze Spolku rodáků a přátel města Loun v Praze.

ZPĚT NA ARCHIV REGIZU